Hospoda u Kushimiho (krčma)

Po procházce ulicí jsem vešla do celkem slušně vypadající krčmy, ve které se nekouřilo (což mě docela i potěšilo). Sedla jsem si k baru a objednala jsem si lahev saké. Měla jsem docela dost peněz na placení, šetřila jsem si je z misí, když jsem ještě patřila k Taki. Povzdechla jsem si a poprvé jsem se napila. Nastal čas utopit svoje trápení v chlastu.

Nemysle jsem si že se může Hanaki stát něco tady ve vesnici a nechtěl jsem jí rušit při jednání, proto jsem se vydal do ulic vesnice. Chvilku jsem bloudil ulicemi, než jsem narazil na nějakou hospodu. Sice to nebylo úplně v mém plánu, ale proč ne. Vešel jsem dovnitř a na baru jsem si všiml nějaké holky. Došel jsem až těsně k ní.
Je tu volno?
Zeptal jsem se a bez toho abych čekal na odpověď jsem se posadil na vedlejší židli.
Já jsem Raidon.
Představil jsem se a mírně jsem se usmál.

Ještě jsem vnímala velmi dobře. Vlastě téměř perfektně. Ani nebylo poznat, že jsem do sebe nalila už jednu lahev saké. Vzala jsem si další a když přišel ten kluk, dělala jsem, že je to má první lahev. No, podle toho, jak jsem se tvářila, to tak i vypadalo. Ve skutečnosti trvá celkem dlouho, než je na mně poznat, že jsem pila. Ani nevím, proč to tak je.
Otočila jsem se na něj, když na mě promluvil. Na otázku ani nepotřeboval odpověď. Nepokusila jsem se ho odehnat pryč. Bylo mi to jedno.
"Killunia," opáčila jsem ne zrovna příjemným hlasem. Neměla jsem vůbec dobrou náladu. Na chvíli jsem se otočila na druhou stranu směrem k zemi. Seděla tam Asha. Pousmála jsem se a posadila jsem ji na židli vedle sebe z druhé strany. Začala na mě dělat různé obličeje a já se tiše zasmála.
"Vypadáš hodně sklesle, musím ti nějak zvednout náladu, ne?"
"Jasně..." řekla jsem a usmála jsem se na ni. Pohladila jsem ji po hlavě a pak jsem se vrátila ke svému pití a k pokusu o vnímání toho kluka vedle mě.

Její částečná ignorace mě moc nerozhodila. Nenápadně jsem se k ní přisunul o pár centimetrů blíž.
Stalo se ti něco? Můžu ti nějak pomoct?
Zeptal jsem se jí. Velmi mě zaujala. Vypadala a působila na mě jinak než všichni ostatní. Takovým záhadným dojmem. Neměl jsem chuť na sake, tak jsem ji jen objednal jedno pivo a zapálil jsem si cigaretu, měl jsem na ní pořád upřenej pohled a snažil jsem se pohledem vyhledat její oči.

"Nic mi není... Jen mám depku, což je u mě docela úplně obvyklé..." řekla jsem. Snažila jsem se chlad ze svého hlasu vynechat, i když se mi to příliš nedařilo. "V tuto chvíli mi pomůže jenom... No, řekněme alkohol..." Podívala jsem Ashu a začala jsem do sebe lít saké. Pomalu. Když si zapálil a mě pohltil pach z cigarety, měla jsem chuť jít ven. Nesnášela jsem cigarety. Raději jsem se otočila lehce k Ashe. Ale opravdu jenom lehounce.

Když jsem viděl jak jí cigareta odradila tak jsem jí s neslyšitelným povzdechem típnul. Bylo jí celkem těžké jí zaujmout, ale neměl jsem v plánu to vzdát, na to mě už stihla až příliš zaujmout. Pak jsem se zadíval na stvoření co jí očividně doprovázelo.
Copak je to za tvorečka? Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Zeptal jsem se Killu. Doufal jsem, že se aspoň trochu rozpovídá, když jsem se jí zeptal na její společnici

Koutkem oka jsem sledovala, jak se zbavuje své cigarety. Vnitřně jsem si oddechla, navenek jsem se tvářila stále stejně. Otočila jsem se zpátky k Raidonovi. Stále jsem se snažila tvářit příjemně.
"To je Asha, moje malá lávová dračí společnice... Už spolu putujeme pěkně dlouhou dobu... Je nejspíš jediná svého druhu..." Tak trochu jsem si vymýšlela. Nepotřebovala jsem mu hned říkat všechno pravdivě. Pohladila jsem malou dračici po hlavě a ta si změřila Raidona nepřčíliš hezkým pohledem svých zelených očí bez zornic.

Došlo mi, že získat nějak tuto holku by zabralo nějaký čas, který jsem bohužel neměl.
Je mi velice líto, ale budeme se muset rozloučit, moji společníci na mě už asi čekají a nechci je zdržovat. Možná se ještě někdy setkáme v lepší příležitosti.
Řekl jsem jí, dopil jsem pivo a vydal jsem se pryč z hospody, před hospodou jsem si zapálil cigaretu a vydal jsem se k bráně.

[přesun]

Když odešel, oddechla jsem si. Konečně jsem zase sama se svou Ashou. Doufala jsem, že už ho nikdy neuvidím. Něco se mi na něm nelíbilo. Netušila jsem co, ale prostě něco. Možná to, že kouřil.
Během zbytku dne jsem do sebe nalila tolik lahví saké, že jsem už ani nemohla rozumně mluvit a nakonec jsem usnula někde v rohu. Asha se schoulila vedle mě a zahřívala mě svou přítomností.

Probudila jsem se na střeše hostince s Ashou v náručí. Trochu jsem se otřepala a bez jakýchkoli problémů jsem vstala. Sice jsem vůbec netušila, jak jsem se tam dostala, ale nějak mě to nezajímalo. Seskočila jsem tedy dolů na zem a vydala jsem se ulicí pryč z vesnice.
(přesun)