Cvičiště

Prišiel som na cvičisko dosť nervózny , nečakal som že budem mať svoj vlastný tým a hlavne som to nečakal keď som sa tak neskoro vrátil do Konohy . Čakal som na tie deti , mohlo im byť asi sedem , aspoň to som si myslel a dúfal som že mi budú rozumieť čo im chcem povedať . V hlave som si pripravoval nejakú reč pre nich dúfal som hlavne aby som sa nestrápnil , mal som nápad ako ich niečo naučiť , sadol som si na strom a čakal na nich .

O něco později jsem přiběhla ke cvičišti. Rozhlížela jsem se a očima hledala sesneie. Zpozorovala jsem ho, jak seděl na stromě. "Chmmm...?" podivila jsem se. *No co... taky je to člověk...* pomyslela jsem si. Na tváři se mi objevil úsměv a se zájmem si prohlížela senseie.

Přiběhl jsem ke cvičiti a zahlédl jsem Sayu, která byla u senseie, vypadala jako by si ho prohlížela. Asi ho moc nebude bavit starat se o malé děti kteří zrovna vystudovali akademii, ale někde začít musíme, kdybychom nezačli nikam bychom se nedostali a to bychom nechtěli. Jdu blíže k senseiovi a čekám na toho třetího.

Pomalu jsem přišel na cvičiště a zahleděl jsem se na místo, kde stáli ti dva a hleděli na strom. Přišel jsem tedy k nim a zařadil se vedle nich. Vzhlédl jsem a uviděl jsem senseie. Tak a co se bude dít teď? Pomyslím si a nahodím nečitelný výraz. Očima jsem přejel prostor kolem nás, ale nepohyboval jsem přitom hlavou ani tělem. Když jsem se už obeznámil s okolím, tak jsem věnoval svou pozornost jen muži na stromě.

Krpci , predstavte sa a niečo mi o sebe povedzte a nie že tu zaspím od nudy . povedal som rázne a čakal kedy začnú rozprávať medzi tým som sa pozeral na vranu neďaleko , a potom som odpútal oči a začal som si prezerať zo stromu mojím novým žiakom , nehodlal som ich volať ich menami to by si museli zaslúžiť . Nečakal by som kebyže sa ma niekto vôbec dotkne pri boji s nimi troma a ak áno to by bol úspech .

"Chm...Saya Chizoku" představila jsem se. Víc toho se mi moc říkat nechtělo. Málokterý senseie opravdu zajímá naše záliby a tak. Podívala jsem se na ty dva kluky, co se mnou jsou asi v týmu a usmála se. Chtěla jsem tím naznačit, že můžou pokračovat.

Nyní se trochu představím i já. " Nizashi Shiroi, šermíř. To by mělo snad stačit. " Řeknu a čekám ještě na toho dalšího jak se představí, osobně si myslím že ho to doopravdy nezajímá kdo vlastně jsme protože nebyl z toho že nás dostal přímo nadšenej. Chvíly asi potrvá než si na sebe zvykneme. Tak ted to nějak přežijeme.

Dobře a teď já: ,,Jsem Hiruko Anaki, ale říkají mi Speedy. Jak jste si jistě všiml, jsem ninja-lučišník.'' Víc jsem toho říkat nechtěl, stejně ho podle mě nic o nás nezajímá. ,,Teď by jste nám měl říci něco vy.'' Promluvím znova a trochu se pousměju.

Volajú ma Daichi , viac vam ani netreba vedieť . povedal som a rozhodol som sa že ich naučím chodiť po stromoch , ak to nevedia . Iba som sa usmial a postavil som sa na strome v tom som sa ,,podkol " čo som sa urobil a pomocou chakri som bol dole hlavou na strome . Usmial som sa na tých malých zákerným úsmevom . Po úsmeve som povedal Toto sa dnes musíte naučiť ! Takže môžem vám len povedať že na to aby ste mohli chodiť po stromoch musíte vedieť nahromadiť chakru do nôh a ísť po strome , som zvedavý ako to zvládnete zoskočil som zo stromu a čakal kým niečo povedia

Bez otázek jsem utvořil pečeť a snažil se přesunout část mé chakry do noh a udržet ji stabilně. Jakmile jsem cítil že by mělo být vše v pořádku tak jsem se opět bez ptaní rozeběhl proti stromu a vyskočil jsem na strom rovně nohou a snažím se vyšphat co nejdál, kam se až dostanu toŤ otázka.

Polkla jsem a kývla. "Hai..."řekla jsem a spojila ruce. Vyvolávala jsem chakru a nechala ji proudit po těle. Pak jsem ji pomalu přesouvala do noh. Snažila jsem držet ji tak, abych se na stromě udržela. Když jsem měla takový pocit, že jsem připravená, rozběhla jsem se proti stromu."Vyběhla" jsem po stromě nahoru a kunaiem udělala značku.

,,Hmmm...'' Složil jsem pečeť a pak jsem se snažil koncentrovat svou chakru do nohou. Vytáhl jsem Kunai a držel jsem ho v pravačce. Rozběhl jsem se proti stromu a pak jsem skočil tak, abych na něj dopadl nohama. Když jsem dopadl, tak se mi jedna noha zabořila do kůry, a pak jsem spadl. Pak jsem poodešel od stromu a znovu složil pečeť. Snažil jsem se koncentrovat chakru do nohou a pak jsem se rozběhl proti stromu. Znovu jsem vyskočil a pak jsem vyběhl nahoru několik kroků a pak jsem Kunaiem sekl a udělal jsem si značku. Pak jsem zase sletěl dolů. Poškrábal jsem se na hlavě a pak jsem znovu začal koncentrovat chakru do nohou.

Ten prvý ktorý šiel vyšiel celkom dosť vysoko na prvý krát a ostatným to tiež celkom šlo tak som si dal na chvíľu šlofíka a povedal som Ľudia ide vám to dobre len pokračujte a zachvíľu to budete vedieť . pokojne som ich sledoval a medzi tým som si čistil Katanu od zbytky krvi po tom boji ktorý som mal nedávno , ďalej som si aj svoju výbavu trochu popravil a všetko prečistil aby to všetko bolo dokonalé , teraz som len čakal na to kedy už konečne sa to tí krpci naučia .

Vyšplhám co nejvýš mi to půjde a udělám tam značku. Dopadnu nohama na zem a myslím si že ten dostatek chakry nestačil na celou dobu. Jak jsem běžel tak mi chakra z nohou jakoby se vytrácela. Musím udržovat stálý tok chakry do nohou abych se na stromě udržel dlouho a budu to umět. Když už vím jak na to nebyl by problém vyšphat až na tu horní větev. Koncentruji svou chakru a potom se rozeběhnu oproti stromu a vyskočím na něj a běžím dál a dál do výšky. Cítím jak mi klesá opět chakra a tak ji jen trošku přidám. Slyším takové křupnutí a proto trochu uberu ale soustředím se hlavně na běh a tok chakry. Nějakým zázrakem jsem se dokázal dostat až na tu horní větev na kterou si sednu a sleduju ty ostatní dva.

Poté, co jsem označila místo, kam jsem doběhla jsem skočila zpět na zem a zapřemýšlela, co bych měla zlepšit. Po krátkém uvážení jsem zase začala formulovat chakru do nohou a opět vyběhla proti stromu. Dostala jsem se o něco dál, ale i tak to nebylo moc. Zase jsem se dostala zpět na zem a začala jsem v duchu rozvíjet teorie o své metodě.