Ichiraku Ramen

Ichiraku rámen dělá nejlepší rámen široko daleko a je to tak už velmi dlouho. Obvykle je tu alespoň někdo, kdo si vychutnává svojí misku dobrého rámenu, ale obvykle se tu najde místo pro někoho, kdo má hlad nebo jen chuť na rámen. Je to perfektní místo pro obnovu chakry jídlem.

Jako nějaký přízrak jsem se objevila před stánkem zvedla jsem ruku a odhrnula závěs. "Dobrý večer..." pozdravila jsem a sedla si za pult. "Ach... tobě také...!" odpověděl mi zdvořile kuchař. Mile jsem se na něho usmála a objednala si rámen. "Hned to bude...!" zavolal za sebou a šel připravovat jídlo. Mezitím jsem si to tady prohlížela a přemýšlela, co je tu jiné.

Ještě než zamířím do kanceláře našeho Hokage tak se stavím ke staříkovi do Ichiraku Ramen, určitě mě tu čeká, když tu chodím velmi často. Přijdu ke stánku a odhrnu závěs a řeknu " Hoj staříku jednu misku rámenu " A stařík odpoví " Aaa ahoj Nizashi, tak jako obvykle že? Počkej hned ti to přinesu jakmile obsloužím tadyhle mladou slečnu. " Odpovím mu " Dobře " A sednu si na židli. Stařík nám oboum donese jídlo a řekne " Tak tady to máte, dneska vás oba čeká ten očekávaný den že? " Usměju se a upravím si čelenku na hlavě " Ano, dneska nás konečně přiřadí do týmů, jsem zvědav kdo semnou bude v týmu. Mimochodem já se jmenuji Nizashi Shiroi, těší mě " Pak chvilku počkám a dám se do jídla.

Pomalu jsem přicházel k Ichiraku rámenu a jako vždy jsem si sedl do temného koutku tohoto obchůdku. Na můj věk, kdy ostatní skotačili s kamarády, já byl spíše odtažitý. Jako vždy přede mne přistál talířek s jednou špejlí dango a já ze sebe jen tiše vydal: " Arigatou ... " Poté jsem začal pomalu a tiše jíst. Mé bílé vlasy ve tmě zšedivěly. Byl jsem až moc zamyšlený na to, abych mohl o něčem mluvit. Byl tu ale další kluk v mém věku. Chvíli jsem se na něho díval, připomínal mi minulost. Minulost kterou mám ale dávno za sebou a nechci se k ní vrátit. Jako vždy, jediné co jsem udělal, bylo že jsem postavil malou postavičku na stůl, a ta se po chvíli začala pohybovat. Cítil jsem se chvílemi opravdu šťastný. Těšil jsem se, až svůj život uvidím jako divadlo. Nad tím jsem se musel i jednou pousmát. " Haku-kun? " Zeptala se mne jedna z pomocnic v Ichiraku ramenu. " Co to pořád děláš? " Usmála se a opřela se o stůl přede mnou. " E ... Nic ... " Řekl jsem, přičemž ta malinkatá postavička se zastavila a posadila se, sice trhavým pohybem, ale posadila.

Během chvilky přede mnou stála miska s rámenem. "Děkuji..." usmála jsem se na kuchaře. "Prosím..." usmál se zase on. "Uhm... tak já se tedy do toho pustím..." řekla jsem a vzala hůlky do ruky. Spojila jsem ruce a řekla "Itadakimasu..." poté jsem začala jíst. "Tak tak..." zabrblal kuchař a šel za dalšími zákazníky.

/ Sry že buzeruju, ale chtěl bych aby jste nehráli za jiné postavy pokud možno ani za NPC jde o to že hrajete za svou postavu, mužete říct, že vám podal ramen nebo tak, ale prosím aby jste se vyvarovali těch přímých řečí, pokud si vyloženě bude přát aby se s vámi obsluha nebo nějaké NPC bavilo stačí mi napsat PM, nebo vám dám skype a já vám je postnu. Ve vašich postech bych ale chtěl vidět jen, co dělá vaše postava, co vidí vaše postava atd./

Jakmile dojím svůj rámen tak dám peníze na stůl a poděkuji za jídlo. Už jsem na odchodu do budovy Hokageho zjistit do kterého týmu mě přiřadí nebo budu plnit mise pouze sám. To záleží jen na Hokagem, at už se stane cokoliv přijmu to a stanu se silnějším. Když tak kráčím po nějaké době se konečně dostávám k budově Hokageho kam jsem měl už od začátku namířeno.

"Chmmm..." zašklebila jsem se.[color:2a79=red] "Děkuji... bylo to opravdu dobré..." pochválila jsem kuchaře a zaplatila. Viděla jsem, jak se nesměle pousmál a šel. "Hmm... tak to abych šla..." řekla jsem a zase se zašklebila. Zamávala jsem kuchaři a vydala se za hokagem. Chtěla jsem vědět, jak na to jsem co se týče týmu a tak. (presun)

Tiše jsem dojedl poslední špejli, s čímž jsem talíř pouze odsunul a otočil se. Se zamyšleným výrazem jsem odcházel. Ani jsem nepoděkoval, neřekl jsem ani nashledanou, prostě jsem mlčky odešel pryč. Měl jsem namířeno k Hokagemu. Lépe řečeno, do jeho budovy. Cestou jsem prošel okolo mnoha zajímavých, či i nudných budov a minul jsem mnoho zajímavých a nudných lidí. Nebylo tu nic zvláštního. Dokonce ani Airi jsem delší dobu neviděl. " Zajímalo by mne, co teď dělá matka ... " Špitl jsem si pro sebe a pomalým krokem odcházel.