Cvičiště

Len som v rýchlosti uskočila o hodný kus dozadu. Chvíľu si s ním ešte Takikage rozhodne poradí. Pozrela som sa na tých geninov a vlastne som uvažovala že ich nechám spútaných.. tak aspoň nenarobia žiadne hlúposti. Následne som sa však nad nimi zľutovala a po kaźdom som hodila jeden kunai, vlastne nie presne na nich ale tak, aby im prerezali laná ktorými boli spútaný. Po tom som pohľadom znova zavadila na Karasameho. Naháňal mi husiu kožu, až príliš pripomínal nejakého démona než človeka.

Když se uvolnil provaz popošla jsem kousek od stromu a naštvaně jsem se koukla na ten strom jako by za to všechno mohl on.
Pak jsem se koukla na Takikageho a toho divnýho chlápka.
Od začátku se mi nelíbil a nehodlala jsem ho uznat ani teď.
Odvrátila jsem od něj hlavu abych se na něj nemusela koukat a čekala jsem až se Takikage s ním vypořádá.

Usmál jsem se když vyblokoval ten útok, mířený i do slepého místa. Zřejmě to bylo pokračování stylu, zrozeného v Kumogakure. Usmál jsem se když na mne namířil třetí katanu a jakmile se ke mne přiblížila, řekl jsem. " Dovolte mi abych se vám představil ... " Poté moje tělo změnilo tvar, zkapalnělo. Zkapalnělo pomocí tajné techniky klanu Hozuki, Suika no Jutsu. " ... mé jméno je Karasame ... Hoshigaki ... Býval jsem zde velitel jednotek ANBU, které vám zde šmejdily po mém odchodě další řádku let, až do teď. Jste opravdu slepí, celá vesnice. Nerad bych zabíjel někoho tak nadějného, ale pokud si nenecháte říct, budu to muset udělat " Ušklíbl se a v kapalném stavu odskočil o něco dál, kdy se zhmotnil a proti Veritas a těm Geninům namířil jednotlivé prsty na rukou. Tentokrát použil Vodní pistoli obohacenou o kyselinu, místo vody.

Len čo namieril na geninov a Veritas prsty, odskočil som medzi nich. Dovoľ mi, aby som sa predstavil. Ja som Nao Taki, Sandaime Takikage vyhodil som meče do vzduchu a v rýchlosti zložil pečate. Raiton: Jibashi.. môj útok sa postavil tomu jeho. Katany padli a ja som ich zachytil. Naplnil som ich Raitonom a vytiahol štvrtý meč, ktorý som si dal pod brucho. Zbabelec čo útočí na slabších nikdy nemohol byť členom ANBU jednotiek, nie to ešte veliteľom. Ak si prišiel v mieri... skontroloval som či sú v poriadku. Prečo útočíš?

" Protože jsi mi neodpověděl blbečku ... A ještě větší hloupost bylo to co jsi řekl .. Přírodní výběr byl vždycky takový, prohrají ti slabší, přežijí ti nejsilnější. V této vesnici jsem byl vždy na vrcholu potravního řetězce ... " Řekl jsem, přičemž mé střely Raitonem vlastně jen proletěly. Bylo to způsobené tím, že kyselina nevede elektřinu, jenom její vodní roztoky ano. Proto teď letělo pět střel proti Takikagemu. " Je to smutné, ale jste slabý i na to aby jste mi dodal armádu ... Bojíte se o lidi ve vesnici ... Kéž by tu byl Ankoku, to by byl boj na jiné úrovni ... " Dodal jsem. " To vám není divné že někdo jako já ovládá techniky klanu Hozuki ? " Zasmál jsem se

Nikdy ti nedám do rúk armádu Takigakure po tom, čo si mi povedal o svojom "reťazeci". Ksóó... čo to sakra je? ne nemal som veľa času na rozmýšľanie. Bolo jasné, že jeho technika je príliš silná. Pustil som meče na zem a zložil pečate. Ranton!... Na rukách sa mi začali vytvárať zväzky energie.. Reizā Sākasu. zväzky mi obklopili ruku a okamžite vystrelili po jeho kyseline. Od začiatku si mi dosť divný, no si považovaný za legendu, preto ma neprekvapujú tvoje schopnosti, ktoré musia byť na vysokej úrovni. No ja tiež nie som na malej!

Spoiler:

" Ale chováte se tak, Takikage-chan, a nemyslím si, že by jsem vám dovolil mi tykat " Ušklíbl se a sledoval jak se snaží kulku rozbít ještě silnějším bleskem. " Jste stále hloupý a narazil jste na špatného člověka. " Usmál se a rozpustil jsem techniku, aby měl radost. Stoupl jsem si do pozice, ve kterém jsem mu dal jasně najevo, že ten na koni jsem já. Sledoval jsem ho s mým typickým úsměvem žraloka, toužícího po lidském mase. Ano, byl jsem démon, ale stále ve mne bděla lidskost. Tohle byl ale člověk, který mě jako první nakrkl. On nedokáže zjistit kdo vlastně jsem, nezjistí můj původ, moje techniky, nic. Všechny dokumenty jsem osobně spálil, rozmělnil a rozprášil po všech třech zemích. Jen pomalu jsem se opřel o moji chloubu, třetí, největší, smaragdový meč.

Nedovolil si mi to, no ja ti budem aj tak tykať... "legenda" slovo legenda som vyslovil z najväčším odporom v hlase aký som dokázal vytvoriť. Vieš... Niečo som sa naučil v mojom krátkom pôsobení Kágovania. Meče som
vytiahol zo zeme a dve zo štyroch som zasunul. No dve som si nechal v
ruke a bol som pripravený postaviť sa jeho meču. Kageho nerobia silné techniky, ani mocná čakra. Nie... Znova som sa pozrel za seba, kde stáli moji ľudia. Kageho robia.. stočil som pohľad na Karasameho... ľudia, ktorý mu veria a idú za ním. Kágeho robia skutky, ktoré urobil v prospech svojho ľudu. A ja ti nedovolím čo i len skriviť vlások na ich hlavách!

Jeho postoj mne opravdu rozesmál a já jsem se začal smát. " Takhle mě ještě nikdy nikdo nerozesmál ! " Usmál jsem se na jeho účet. " Dnešní generace jsou opravdu slabší a slabší když věří v tyhle sračky " Dodal a opřel se o meč, který zarazil do země před sebou. " Zeptám se naposledy, přidá se Takigakure no Sato do války proti Kumogakure a Konohagakure no Sato? " Ušklíbl jsem se a sledoval jeho reakci. V záloze jsem měl i jednu zločineckou organizaci, která sice není tak silná, ale mohla by nám posloužit nadmíru dobře. Nejdřív ale musím vyřídit tu skopovou hlavu tady.

Vojna proti Kumogakure a Konohagakure? sledoval som jeho arogantný postoj a začal ma trochu sr*ť. Nato ti dám jednoduchú odpoveď. Zabudni! Nikdy neohrozím svoj ľud. Nepôjdem do vojny bez príčiny. Ak to je všetko čo si chcel... prstom som ukázal k bránam dediny. Tak vypadni! Nemám ti k tomu už nič povedať. Meče som zovrel ešte silnejšie, a dúfal som že už nebude robiť problémy. Bolo nad slnko jasné že je silnejší... No nevedel o mjej technike. Technike smrti.

Objevil jsem se na kraji cvičiště kde probíhal souboj Takikageho s nějakou rybou. Doskočil jsem vedle Takikageho. Kolem mě byla mírná aura chladu. Zadíval jsem se na toho chlápka co vypadal jako ryba.
To v týhle pošahaný vesnici není nikdo normální? Že já jsem sem vůbec lezl.
Zavrčel jsem naštvaně. Poté jsem se zadíval na toho rybáka.
A ty seš kdo? Utekl jsi z nějaký pokusný laboratoře nebo co?
Zeptal jsem se ho a snažil jsem se mluvit klidně, bohužel se mi to moc nedařilo.

Chvíli jsem se díval na jinou stranu a pak jsem se podíval na Takikageho. " Nemám potřebu odejít, pokud jste si nevšiml, stále jsem tu doma, pokud mne prohlásíte nukeninem, stále tu budu doma. Nedokážete mne vyhnat ... Ale, když s někým bojuji, většinou mu odpovídám na otázky vůči mé osobě a podle toho jestli se mnou udrží krok, může se ptát na kolik otázek chce ... Nejsilnější muž se kterým jsem bojoval stihl dvě otázky, jak na tom budete vy ? " Ušklíbl jsem se a vyrazil meč ze země, přičemž jsem si ho přehodil přes rameno. Poté sem přiskočil nějaký pošuk. " Hm, ty budeš Raidon ... " Usmál se na něj lehce přidrzle a sledoval jeho reakci.

Ankoku
" Co se to tu děje ? " Zeptal se vážným hlasem, přičemž přímo na Karasameho vyletěla masa tvrdé vody, která po úderu zničí jak jeho tělo, tak rozvíří prach pod ním a vytvoří několika metrový kráter. " Sandaime, tohoto muže by jste neměl štvát a už vůbec se k němu nemůžete chovat jako k dítěti. Je mnohem silnější než Vy nebo Já, ale i přesto je to jen člověk, kterého znám už delší dobu. " Řekl klidně a stál vedle nynějšího Takikageho, zatímco já jsem byl jeho předchůdce.

Možno nie si vyhlásený za nukenina, no ak budeš ďalej oxidovať v Takigakure... nadýchol som sa a meče mi pokryla čakra... Tak ťa za neho bez milosti vyhlásim. A prisahám že po tebe pôjde pol shinobi sveta! nahnevane som odsekol. Takého som sa sám nepoznal. Už, už som sa chcel na neho vrhnúť, keď ma predbehol Nidaime. Pustil som meče a padol pred ním na kolená. Nidaime... povedal som. Všetok hnev zo mňa opadol. Ak je to pravda... Sme zachránený.. pomyslel som si a hlavu som otočil na Ankoka. Neveril som že by ho porazil. Nidaime bol najsilnejší shinobi akého som len v živote vedel. Nechcel som tomu uveriť že je niekto silnejší. Napadol môj tým, vyhrážal sa im. Zaútočil na mňa, napadol genínov a Veritas. To sa deje.. stále som pred ním kľačal.

" Hó, sensei ... " Sykl překvapeně když uskočil před silným nárazem jeho techniky. " Je to dlouho co jsme se neviděli co ? " Zasmál jsem se a podíval jsem se na všechny. " Snad mě ... nepodceňujete ... Ale myslím si že jsem s vámi skončil, takže, sbohem " Ušklíbl jsem se a utvořil několik pečetí. " Santon: Daibakunami no Jutsu ! " Křikl a z jeho úst se valily hektolitry kyseliny přímo proti těm všem. Poté, když nabrala tvar kopule, beze stopy zmizel.

Ankoku
Ve tváři jsem měl zamyšlený pohled. Nevěděl jsem jestli nejdřív zmlátit do bezvědomí Takikageho nebo zabít mého ... žáka. " Jo, je to dlouho, Hozuki Shinsuke... " Řekl tišším hlasem a víceméně sledoval zem, protože věděl, že právě teď uteče. Jen okolo každého bez použití pečetí vztyčil kopuli ze soli kyseliny kterou použil a tím je ochránil. Když byl konec, rozpustil techniku a stál na místě. Přemýšlel.

Celý jsem to pozorovala a když ten rybák zmizel znechuceně jsem se zamračila.
Doufala jsem že už ho nikdy neuvidím, nebylo to z důvodu že bych z něho měla strach ale byl odporný.
Mlčky jsem se koukla na sensee a čekala co se bude dít dál.

Chcel som niečo urobiť, no znova ma predbehol Nidaime. Pomaly som sa postavil a z najvyššou úctou v hlase som sa spýtal. Nepovedal že je Hozuki. A nato som si uvedomil čo ten rybák povedal. Sensei? Vy ste bol jeho sensei? spýtal som sa z úžasom v hlase. Trhol som sebou. Musím ísť do Kumo, skôr než bude neskoro. Myslíte... Mohli by ste to tu na chvíľu riadiť namiesto mňa?

Ankoku
" Jo, nebyl to jen můj žák, on- mi zachránil život ... Tehdy když se Kirigakure potopila, byl to on kdo mne dovedl sem. Byl sice malej kluk, ale už ovládal tolik technik. Časem jsem ho ale předběhl a stal jsem se silnějším než on. Viděl jsem v něm dluh, který mu musím splatit, tak jsem se stal jeho senseiem, ale tehdy ... " Zasekl se, jelikož to už byla minulost, kterou nechtěl opakovat. " Jo " Odvětil na tu otázku jednoduše.

Počúval som ho, a hltal každé jedno slovo. Po tomto incidente musím niečo urobiť. Myslíte že bude ešte robiť problémy? Vážne nechcem aby sa stalo niečo Taki. Otočil som sa na svoj tým. Chvíľu tu nebudem a tak vám pridelím jedného jounina na misiu. V tom tam pribehol Suishi.
Takiga... zasekol sa keď si všimol kto stojí vedľa mňa. Nidaime?
Suishi... Zoberieš môj tým na misiu. Viac informácii ti dá Nidaime. zasmial som sa. Myslím že by sme mali zabezpečiť Taki... Čo ak tu je stále. povedal som smerom k Nidaimemu a Suishi sa postavil k Sachi a Jiraiyovi.
Zdravím...

Ankoku
"Ten už tu nebude. Je jako dým, který se snažíte chytit holýma rukama. Zdá se, že se od poslední doby kdy naposledy použil to kin... tu techniku, se hodně zlepšil ... " Dodal a otočil se, přičemž v závanu větru se jen lehce mihnul jeho plášť. " Ikuzo " Sykl a okolo celé vesnice se vytvořila obrovská solná hradba. Jen málokdo dokázal vytvořit techniku takových rozměrů bez pečetí. Jedním z nich byl Nidaime a Karasame Shinsuke Hozuki Hoshigaki.

Fascinovane som hľadel na soľnú hradbu okolo dediny. Pokrútil som hlavou. Niekedy nechápem prečo ste sa vzdali funkcie v prospech mňa. usmial som sa. Ale teraz neviem, ako sa dostať cez bránu, keďže ste ju uzavreli. Podišiel som k svojmu týmu. Vrátim sa a dokončíme našu skúšku, jasné? uškrnul som sa a obom som rozstrapatil vlasy. Dávaj na nich pozor. povedal som Suishimu a otočil sa k bráne dediny. Nieže sa vrátim a dedina v troskách. zakýval som Nidaimemu a Shunshinom sa dostal k bránam Taki.

Ani jsem se nenadále a sensei byl pryč, zmateně jsem párkrát zamrkala a rozhlídla se po ostatních.
"A teď...co?"
Vypustila jsem otázku jen tak do vzduchu i když jsem nedoufala že by mi někdo odpověděl.
Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se otočila na patě.
"Takže když tu nemám sensee mám vlastně volno ne?"
Zamumlala jsem si sama pro sebe a pomalým krokem kráčela pryč.
Kdybych tvrdila že mě teď ta tvář nebolela lhala bych ale bylo to snesitelné.
-Přesun-

Suishi:

Pribehol som naspäť a posadil sa pod strom. Kde je ten úchyl? Choď po neho nech môžeme vyraziť. usmial sa a napil sa z fľašky. Zahľadel sa na jazero a spomínal na staré časy, keď bol on ešte len genin. Prvá misia je vždy ťažká. Nevedia čo robiť... Ach jáj... Budú problémy.

Rozhlídla jsem se a plánovala křičet na celé kolo úchyle vylez ale zahlídla jsem ho.
"Tam.."
Ukázala jsem na něj a šla k němu.
"Máme misi tak sebou hejbej"