Nový Příběh - Rozpracován

První z nich, nejvíce podporované vězení Konohou a Kumo, nese název Aohaku, neboli modrá běloba. Jeho popis se zdá jednoduchý, ale po vstupu toto místo připomíná spíše palác věčného odpočinku, než nějaké vězení. Mramorové stěny, drahé, blyštivé dlaždice a strážci nesoucí dlouhá kopí a s připevněnými meči ke svému zlatému brnění, chodíc sem a tam budí údiv. V hale je rušno, jelikož právě probíhá střídání stráží, jenže po chvíli sál ztichne, že by jste mohli uslyšet spadnout vlas na zem. Do vstupní brány vešel muž v černé kápi obklopený zatýkací gardou, která ho odvedla do středu místnosti. Poté už byly slyšet jen něčí kroky. Pohledy všudypřítomných vojáků se přemístily na nově příchozí osobu. Byl to generál, který si přišel pro nového vězně. Vězně, jehož nebezpečnost byla tak velká, že se spekulovalo jestli ho toto vězení vůbec udrží. Domobrana ale vymyslela způsob jak tohoto muže zajmout a podařilo se. Garda byla odvolána a sám generál jménem Siru Gerado převzal pečeť na vězňových rukou a odcházel s ním do úplně jiné části hradu, kam světlo nepropouští. Jediný zdroj světla byla pochodeň v ruce vysokého muže, jež už tyto dva čekal. Položil ruku do chakrového otvoru v kameni a před nimi se začaly otevírat obrovské dveře se snad milionem západů. Když se otevřely, naskytl se pohled na podzemní místnost, nazývanou Aohaku no Shitagoku, v překladech uznáváno jako Podzemní země Modrobíla. Uprostřed byl podivný monument, ležel na vysokých schodech a byl uspořádaný do kruhu. Gerado odvezl vězně do jeho středu a tam mu připl na krk, ruce a nohy řetězy napojené na pečeť. Poté do řetězů jen vložil svou chakru a z do hlavy vězně se začala valit lidská modrá chakra, která měla potlačit jeho emoce a chování. Do jeho rukou zase proudila bestiální rudá chakra, která měla svojí silou drtit jeho ruce natolik, aby se nemohl pohnout. Zatímco do těchto dvou částí chakra šla, z nohou odcházela. Z nohou odcházela fialová prokletá chakra démonů. Ano, onen vězeň je velice obávaný Akumaryu, nejstarší démon z prvních věků. Jeden z Mocných. Kdyby se dostal ven, znamenalo by to zkázu lidstva, jelikož by se svým návratem přinesl válku, hladomor, a smrtelné nemoci. Akumaryu je ztělesnění smrti. Místnosti už nyní jen zářila lehce tyrkysovou barvou a Gerado odcházel schody pryč. Vězeň jen lehkým trhnutím shrnul kapuci pláště ze své hlavy a s ďábelským pohledem v očích se hrůzostrašně ušklíbl na odcházejícího generála.

Akakuro, název věznice na opačné straně kontinentu. Kruhová tvrz zahalená mlhou a obklíčená temnými svahy nebudí zrovna příjemný pocit. Když se budeme k tvrzi blížit po cestě z popela místo prachu a písku, narazíme cestou na obrovské hromady kostí, podzemních chrámů zasvěcené podivným bohům nemocí a smrti. V polovině cesty ale narážíme na podivnou věž. Nemá vchod, nemá okna. Když do ní narazíme vší silou, která by rozdrtila kámen, šlehne proti vám elektrický výboj a věž samotná zůstane neporušená. Zatím nikdo nepřišel na to, čím je to způsobené.Pokračujeme tedy v cestě a narážíme na podivné zjevy. Od démonů po fanatiky, od mutantů po psionidy. Psionid je název pro seskupení podivných stvoření, která se skrývají před slunečním světlem a ven vycházejí raději jen v noci. Je to víceméně neprozkoumaný kult geneticky upravených lidí, pro které se sem shánějí různí vědci z různých zemí. Jenže ani jeden se nikdy z takové výpravy nevrátil. Ale teď už pokračujeme po popelavé cestě a za námi se zvedá oblak kouře. Stojíme na padacím mostu oddělujícím pevninu a hrad, pod nímž jsou desítky litrů lávy. Ne desítky, stovky litrů, tisíce. Most se pomalu blíží k zemi až zaklapne s mohutným zaduněním. Vcházíme dovnitř tvrze a kudy projdeme, tam se rozžhaví rudé pochodně. Je to jako v noční můře. Naše kroky se odrážejí od stěn a vytvářejí ohromnou ozvěnu. Kráčíme ke kostěnému trůnu Kuroojiho a padáme na kolena s hlubokou úklonou. Vládce tohoto hradu nás mezitím vyzve abychom povstali a přikáže nám, ať mu řekneme, proč jsme sem přišli. Drsné zacházení tu zjevně bylo na denním pořádku a my jsme to museli říct. Řekli jsme, že jsme spatřili anděla symbolizujícího bohyni Amaterasu tak, jak to popisují legendy. Po světě mají dnes kráčet i bohové, ale nikdo je nikdy neviděl. Až do teď. Teď už byl svět bohů ohrožen, jelikož mocichtivý lord Kurooji si na ni nárokoval právo. Prý že její moc nastolí mír. Spíše naopak. Její sílu chce použít pro věznění mnohem mocnějších lidí, kteří ale ve vězení třeba nemají ani co dělat. Poté co jsme všechno vyklopili, ucítili jsme ránu na zátylku a upadli jsme do bezvědomí. Probudili jsme se až v zatuchlé a mokré cele, kde se každou chvíli prohnala minimálně jedna myš. Za mřížemi stál sám lord, který nás sledoval opovržlivým pohledem. Okamžitě jsme věděli že pro nás začne peklo, protože za ním stála naše největší noční můra. " Chtěli jste jednoho Psionida, tady ho máte " Řekl a otočil se. Cela se rozrazila a z ní se ozvaly mohutné výkřiky. Z jednoho těla crčela krev, ale druhé se začalo hýbat a odcházelo. Odcházelo za svým novým pánem, Kuroojim.