Hlavy Hokagů

Hlavy Hokagů tyčící se nad vesnicí, jsou její snad největší chvála. Hlavy Hokagů, jež jsou do skály vytesány, ukazují lidi, kteří dokázali svou vesnici ochránit a vládnout jí.

Kyuubi .. stále mi nepovieš tvoje pravé meno?.. Spýtal som sa pri čom som pootvoril oči. Ocitol som sa na rozľahlej ploche .. teda skôr "prázdnote".. predo mnou stálo asi dvanásť pilierov ktoré boli prešpendlíkované medzi sebou reťazami a.. no väčšina reťazí pripútavala práve démona ku ktorému som teraz hovoril. Nebál som sa ho, vedel som že sa odtiaľ nemôže tak ľahko dostať no.. znova som si s ním chcel skúsiť pokecať. Zväčša ma .. no odbil. A pochyboval som že to teraz bude inak. Mal som pravdu. Cez škáry medzi reťazami ma ovial horúci dych a tiež sa napli od nárazu ktorý Kyuubi spôsobil úderom hlavou. Keby tu tá pečať nebola.. bol by si mŕtvy prcku. Zavrčal no na to som sa.. viac menej pousmial. Ale tá pečať tu je.. a bude tu až kým ju ja sám nezlomím. Odvetil som na čo som ho pravdepodobne ešte viac rozzúril. Budeš vo mne trčať celú večnosť.. čo takto.. si trocha.. pokecať?.. poslednú dobu si asi jediný tvor ktorého dokážem pochopiť.. Zamumlal som ešte no počul som iba posmešný smiech. Teraz som trocha zavrčal ja.. ako chceš.. ale.. raz sa sem vrátim.. tú pečať strhnem a nakopem ťa doprdele ..zavrčal som a následne som toto naše "spojenie" iba prerušil. Keď som znova otvoril oči tak som sedel na hlavách Hokage. Cítil som sa pod psa.. už niekoľko mesiacov som sa s Kyuubim snažil naviazať nejaký kontakt no vždy ma iba odfrkol a .. proste sa odmietol baviť so mnou.. asi som bol pre neho slabý alebo čo.. Zaťal som ruky v päsť no nakoniec som potlačil nutkanie do niečoho vraziť a len som sa zvalil do trávy. Je to ťažké.. byť monštrom.. tá samota nás raz zničí.. aj teba Kyuubi.. aj mňa.. zamumlal som do vzduchu.. vedel som že to počuje no skôr som si to povedal tak pre seba. Zatvoril som oči a s mierným povzdychom som začal spomínať..

S batohem na zádech a přeměněná pomocí henge jsem vyskočila na jednu hlavu Hokageho. Byl to první Hokage a odrazila jsem se od jeho tváře. Běžela jsem dál do lesa a pomalu jsem běžela okolo Konohy.
Pak už jsem narazila na známou cestu.

Došla jsem pomalým krokem až na hlavy Hokagů. Sedla jsem si na tvář jednoho Hokageho, byl to můj vzor - Tsunade. Dívala jsem se na oblohu, každý malý mráček, který po obloze plul mi připadal tak vzdálený. Tak vzdálený jako ON. Ale já nemohla nic udělat a to samé platilo i v tomhle případě. Skoro nikdy jsem nemohla nic udělat, ale... Tentokrát to bylo jiné.
Lehla jsem si, nechala jsem nohy svěšené dolů a dala jsem si ruce za hlavu. Slunce krásně hřálo a vánek mi pročistil moji mysl.
*Smutkem se nic nevyřeší!! Musím žít svůj život dál!! Musím vést vesnici a čekat, než se vrátí!!*
Křičela jsem na sebe v mysli, než jsem se probrala ze smutku. Musela jsem se postarat o vesnici a čekat, protože jsem věřila, že on se vrátí. Doufala jsem, že ke mně ještě má stejné pocity jako já k němu.
"Budu čekat..."
Zašeptala jsem, pak jsem se vracela do kanceláře plná pozitivní energie.

Došli jsme na hlavu prvního Hokage. "páni...odsud je teda výhled..." Zasmála jsem se a obdivně pootevřela pusu. "Sugoi.." Koukla jsem se na Reie a uvědomila si že mě drží za ruku. "Heh...neboj já nespadnu..." Vyplázla jsem jazyk a narážela na to že mě nemusí držet. Když mě pustil šla jsem až úplně na kraj a koukla se dolů. "Docela výška..." Poznamenala jsem a pořád se koukala dolů.

Prišli sme spolu na Monumenty Hokage. Išli sme na hlavu prvého a zrazu Yasu poznamenala na to že ju držím za ruku. Červeň sa mi nahnala do tváre a rýchlo som ju pustil a pohľad sklopil dole. Našťastie bola tma tak som dúfal že si toho nevšimla. Pomaly a z pekným odstupom od kraja som tiež poznamenal. Preto som sem rád chodil....za tmy je to tu kúzelné... A hlavne som sa potreboval vyrozprávať....a tie hlavy...no predsa sú to Hokagovia tak prečo nie im... uchcechtol som sa. Sadol som si tam kde som stál. Zatvoril som oči a zhlboka som sa nadýchol čerstvého a vlhkého nočného vzduchu. S...Som rád že sa ti tu páči... pousmial som sa na ňu.

Dál jsem se koukala někam do tmy pod sebe. "Um...je to tu vážně hezký" Přikývla jsem a zvedla jsem hlavu. Koukla jsem se na noční Konohu a byla jsem ráda že jsem zrovna tady.
Otočila jsem se na patě a skoro to vypadalo že spadnu, bezstarostně jsem si šla sednout k němu a zářivě se usmívala. "Tak...konečně jsi Uchiha" Pronesla jsem potichu a obdivně.

Iba som ju zasnene sledoval. Keď sa zakívala a vyzeralo to že spätne skoro mne kleplo. Našťastie sa v pohode podarila vedľa mňa. Vydýchol som si. Usmial som sa na ňu. Jó konečne...i když... pousmial som sa a zaspomínal som čo mi vravela mama. Nakoniec som sa iba rukami oprel dozadu a hlavu som zdvihol na hviezdnu oblohu. A to vďaka tebe...Ehm.... Aj hviezdy su kúzelné... prvú vetu povedal iba potichu.

Zvedla jsem hlavu a koukla se na hvězdy. Vůbec by mě nenapadlo se kouknout na nebe. "Páni.." Vydechla jsem a pozorovala zářící tečky ne nebi. "Jsem vážně ráda, že jsi mě sem vzal...samotnou by mě to nenapadlo"
Lehce jsem se zasmála.

klon pribehol okolo hlav aha tam je prisiel ku nemu rei uchiha musis isť do hlavného sídla klanu uchiha povedal

To som rád že sa ti tu páči...... A...asi by sme mali ísť spať zítra nás čeká ťažký deň... nervózne som sa usmial a rukou oprenou vzadu som sa dotkol tej jej. Rýchlo som ju stiahol a skoro som spadol z tej Hokageho hlavy ale nejak som to ustál.

"Jsi v pohodě?" Zmateně a skoro vyděšeně jsem ho pozorovala. "Zdáš se být poněkud mimo..."
Poznamenala jsem s lehkým úšklebkem a lehce do něj drkla.

no rei potom ta cakam
povedal

Haiateho som vnímal iba matne a prikývol som mu že rozumiem. Jó... Nic...nic mi není... zaškeril som sa na ňu. Poškrabal som sa na hlave a nesmelo som spustil. Ehm...neviem ako to máš z bývaním...a..ale...napadlo ma...čo keby....keby si chcela mohla by si prespať u nás v sídle. hovoril som čoraz tichšie a tichšie ale stále počutelne.

Zamyslela jsem se a pak se na něj vyděšeně koukla. "No jó! na to jsem nemyslela...už druhý den nejsem doma...kdybych tam teď přišla zabila by mě" Oklepala jsem se při pomyšlení co by mi ta pošahaná ženská udělala kdybych teď přišla domu. "Děkuju ti" Koukala jsem se jako na mého zachránce a pak jsem se zasmála.

prijal jeho mavnutie a zmizol

Nervózne som sa na ňu pousmial. N...není zač.. vykoktal zo seba a začervenal sa. Ukázal som prstom na miesto kde sa nachádzali sídla klanu Uchiha. Tam pôjdeme.....Tvoji opatrovníci boli a sú na teba zlý?! opýtal som sa zvedavo.

"Ne ona je hodná..jen dokáže být dost děsivá..." Zasmála jsem se a vyskočila na nohy. "Tak..veď mě..." Zazubila jsem se šla za ním.
Byla jsem docela unavená..zívla jsem a šla dál.
-přesun

Dobře...ideme... usmial som sa na ňu a posledný pohľad som venoval na nočnú Konohu. [i]Tak od dnes...začnem plniť vašu vôľu...[/color] pomyslel som si. A následne som viedol Yasu cez celú Konohu až k malému domčeku na kraji sídla Uchiha. -Presun