Haku

~Jméno~
Shiroame no Haku

~Přezdívka~
×××

~Věk~
7

~Hodnost~
Genin

~Pohlaví~
Muž

~Krevní Skupina~
0+

~Narozen~
6. ledna

~Element~
Katon

~Vesnice: Konohagakure no Sato

~Sen a Cíl: Přehrát si celý svůj život jako divadlo

~Fóbie: Bojí se, že by jako loutkář mohl být někdo lepší

~Choroby: Netrpí chorobami

~Klan & Popis: Nemá klan

~Styl Boje: Haku moc bojů nezažil, tudíž jeho styl je neotesaný, ještě s velkými chybami, ale i přesto je jasné, že útočí z dálky a úkrytu a jeho esy jsou především skryté zbraně loutek
~Vlastnosti: Haku je především uzavřený typ. Nevyhledává společnost, i když by ji okolo sebe měl i rád. Než něco udělá, radši přemýšlí a svého soupeře často podceňuje, protože on sám v sobě vidí něco, co předčí všechno.

~Oblíbené: Mezi Hakovy oblíbené věci patří dango, bílá barva a loutky

~Neoblíbené: Haku z hloubi duše nenávidí tvrdohlavé lidi, rámen, či lidi, kteří nedokážou uznat jeho umění, které sice nenarostlo takové formy jakou by chtěl.

Seznámení

Haku se narodil v malé vísce na okraji Hi no Kuni. Jeho matka přežívala jako případná švadlena a nositelka dávné a obávané techniky, Kekkei Genkai, Shakutonu, který ukrývala v tajnosti i před jejím manželem. Její manžel a Hakův otec byl jedním z vrchních vesnice. Měl ve vedení silné slovo, pomocí kterého ovlivňoval dění uvnitř ní. Zdála se to jako ideální rodina s dobrým postavením. Haku chodil na akademii, měl milující matku a pár dobrých přátel. Jen u otce se vše lehce zadrhávalo. S prací to přeháněl a na malého Haka zapomínal. Proto Haku hledal oporu ve své matce, od které přebíral její ideály a návyky.

Začátek konce

Bylo pozdě večer a v pagodě, kde Haku žil společně s jeho rodinou se ozývaly výkřiky. Nikolik bolestné, ale výkřiky hádky.: " Je to jen zženštilý parchant! " " Proč o něm tak mluvíš?! Téměř ho neznáš! Vlastního syna! " " Vždyť ani nic neumí! " " Možná jednou ... " Zamlkla Hashiko, Hakova matka, která si i kvůli své schopnosti změnila jméno. " JEDNOU CO?! " Vydechl na Hashiko pěknou dávku alkoholu. " ... možná jednou objeví shakuton ... " " Cos to řekla ty děvko?! " " Řekla jsem, že jsem ti lhala, že jsem v tebe jako otce ztratila víru! " V tom ale Haku přepadl z pootevřených dveří do místnosti a spadl na zem. Otec chvíli stál, ale poté se rozeběhl proti čtyřletému chlapci. Bez váhání mu vrazil pěstí, kterou předcházel jen tichý výkřik. " Mami! " a následoval ještě tišší pád do bezvědomí, do kterého ho uvedl výkřik jeho matky.

Kdo jsi?

Jakmile maličký Haku rozlepil své oči a uviděl před sebou vysušenou mrtvolu, seškvařenou k nepoznání, ulekl se a odšoural se od ní pryč. Poté neváhal a vyděšený a se slzami v očích utíkal pryč, daleko odsud. Běžel a držel oči zavřené. Dokud nenarazil do postarší ženy. " Kdopak jsi? " Ozvalo se a Haku se na ní pomalým pohybem podíval. " H .. Ha ... Haku " Vykoktal ze sebe ustrašeně. " Haku? To je pěkné jméno " Usmála se postarší dáma a pohladila Haka. Jeho jemně rozčepýřené vlasy teď jen vlály ve vzduchu. " A odkudpak jsi utekl? " Zeptala se dál. Haku přemýšlel. Ale asi když tehdy zalhal, stálo to za to. " Já nemám odkud utíkat ... " Řekl a babička jen chvíli zaraženě zírala. Poté ale řekla: " A nechtěl by jsi tedy jít se mnou? " Poté se otočila a pomalu odcházela. Haku jen přikývnul a okamžitě utíkal za ní.

Bylo to dlouho co žil po boku babči a která se jednoho dne rozhodla, že malého Haka naučí jak se bránit. Naučila ho základní techniku loutkářů, Chakura no Ito. Poté ho zavedla do místnosti s mnoha kusy dřeva, zničených loutek, šroubů a různého harampádí. Tam si měl Haku vytvořit svojí první loutku. Tak se i stalo a první loutka, kterou Haku vytvořil, se podobala víceméně jeho otci. I když k němu byl jaký byl, stále svého otce nosil v srdci. Tahle loutka mu ve chvílích samoty dělala společnost, stejně jako ve chvíli, kdy se babča rozhodla odejít, protože Haka už vše potřebné naučila a nemá ho co dalšího naučit. Byl to deštivý den, kdy ve stejný den Haku opustil domeček na pláni v zemi ohně. Putoval téměř bez zásob jídla, s loutkou, kterou si vytvořil a skoro vysílený. Nic horšího než potulný ninja na cestě ho nemohlo potkat.

Poslední co uslyšel před tím, než k němu dolehla rána onoho ninji, byl křik. Křik až moc podobný jeho matce. Nevěděl co se dělo dál, jediné co věděl je, že se druhý den probudil v Konoze, v nemocnici. Od té doby žije s Airi-neechan, se kterou se i přes svou skrytou povahu docela sblížil. Přesto nemá rád když na něj lidé civí. Moc se ke věcem nevyjadřuje a je raději zticha.