Hiruko Anaki

Předmět: Hiruko Anaki Tue Jan 03, 2012 7:18 pm

~Jméno:
Hiruko Anaki
~Přezdívka:
--------------
~Věk:
15
~Hodnost:
Genin
~Element:
Suna
~Původ:
Konoha
~Nynější pobyt:
Konoha
~Oblíbené:
Rámen
~Neoblíbené:
Ryby
~Koníčky a zájmy:
Nemá skoro žádné koníčky, ale přesto se najde čtení. Čte skoro všechno možné, jeho nejoblíbenější knihou je Ninja monogatari: Doragon no keikaku. Nebaví ho ale jen tak nečině sedět, musí pořád něco dělat. Nejradši chodí na mise.

~Klan
--------------------
~Kekkei Genkai/Tota:
--------------------
~Popis Kekkei Genkai/Tota:
--------------------

~Krevní Skupina:
AB
~Choroby:
Žádná nebyla zjištěna.
~Fóbie:
Má strach z chobotnic
~Popis:
Viz avatar

~Vlastnosti:
Je to člověk, který si vždy zachovává klidnou hlavu.Je to přátelský typ. Rád se ale uzavírá do sebe a tráví čas u knížky. Nosí ji v pravé zadní kapse na kalhotách. Baví ho plnění misí a trénování.

~Zaměření:
Ninjutsu: 70%
Taijutsu: 30%

~Výbava:
ZVN, čelenka se znakem Konohy

~Příběh:
Narodil jsem se do uznávané rodiny do vesnice Konohagakure no Sato. Hned po porodu mi zemřela matka a já se stal polosirotkem. Když si mě otec vzal domů, tak mě automaticky dal mé sestře, které už bylo čtrnáct. Otec se o mě skoro vůbec nezajímal. Sestra mě opatrovala den co den. Když mi bylo pět, otec mě vzal do nějaké budovy a tam do místnosti plné mužů a žen. Řekl mi že tam mám zůstat, a že si ti lidé se mnou budou hrát. Lhal mi, hned jak za sebou zavřel dveře začali ti lidé divně mávat rukama, tehdá jsem nevěděl co to dělají. Zapečetili do mě démona a vše se náhle změnilo. Když jsem chodil se sestrou na nákupy, všichni se ode mě odvraceli a já to nechápal. Když jsme došli domů, sestra už to nevydržela a řekla mi vše. Že ti lidé do mě zapečetili jednoocasého démona Ichibiho, a že já jsem teď Jinchuriki. Moc jsem to nechápal, ale bylo mi jasné že to nebyl žádný hodný tvor. O několik let později jsem nastoupil na ninja akademii, s jasným cílem. Zesíli, stát se ninjou a ovládnout tu nestvůru co ve mě žila. Nebyl jsem zrovna nejlepším studentem, na akademii jsem strávil skoro čtyři roky. Byl jsem neschopa neschopnej.
Nedokázal jsem skoro ani pořádně hodit shuriken. Nedokázal jsem ani bojovat s kunaiem. Taijutsu mi dělalo taky problémy, ale Ninjutsu mi šlo překvapivě dobře. Každý den, hned jak jsem došel domů a pojedl jsem, jsem se vrhl na trénink. Sestra na mě byla tvrdá, ale to bylo jen dobře. Alespoň jsem se hodně zdokonalil v Taijutsu. Taky mě naučila trefovat se kunai i shurikeny do terčů. V akademii jsem začal pořádně makat. Najednou mi šlo skoro všechno od ruky. Pořád se se mnou ale nikdo nechtěl bavit. Když jsem konečně složil závěrečnou zkoušku a dostal jsem čelenku, což je odznak ninji. Poprosil jsem sestru, aby mě naučila nějaké techniky, které uměla a tak jsem s ní začal znova trénovat. Prva mě začala učit Shunshin no Jutsu, ukazovala mi to a já se ji snažil napodobit. Po pár dnech jsem se v technice zdokonaloval a mé přesuny byly čím dál tím delší. Když už jsem techniku zvládl, žadonil jsem, aby mě naučila další, takže mě začala učit lehkou písečnou techniku Suna no Yoroi. Tvrdě jsem trénoval tuhle písečnou techniku. Snažil jsem se na kůži vytvořit skořápku z písku, která by mě chránila, ale nešlo mi to. Když už jsem se to konečně naučil, chtěl jsem po sestře další techniku na učení. Tak to šlo pořád dál a dál. Když už jsem uměl dost technik, tak jsem si dal na chvilku pauzu a věnoval jsem se čtení a podobným věcem. Po měsíci jsem zase poprosil sestru o trénink. Zase jsem trénoval a tentokrát tvrději, chtěl jsem být silnější. Když už mě sestra naučila skoro vše co uměla, já se rozhodl, že si zažádám u Hokageho o přidělení do týmu. Chtěl jsem se dostat zase někam dál. Doufal jsem že v nejbližší době se stanu Chunninem.

~Techniky:
E-rank:
Kawarimi no Jutsu