Mayumi Uchiha

~Jméno: Mayumi Uchiha
~Přezdívka:
~Věk: 17
~Hodnost: Jounin/nukenin
~Element: katon, fuuton

~Původ: Kiri
~Nynější pobyt: Ostatní svět

~Oblíbené: Má ráda svůj klid a Kuroko.
~Neoblíbené: Nemá ráda příliš sebejisté a lehkomyslné lidi.
~Koníčky a zájmy: Pouze trénink.

~Klan: Uchiha
~Kekkei Genkai/Tota: Mangekyo sharingan
~Popis Kekkei Genkai/Tota: To snad každý ví...

~Krevní Skupina: AB
~Choroby:
~Fóbie: Strach z uzavřených prostorů. (Klaustrofobie)

~Popis: Nosí šedivé šaty s rozparkem sahající trochu nad kolena. Pod nimi má černé leginy do půli stehen. před deštěm jí chrání dlouhý, černý plášť.
~Vlastnosti: Působí jako milá a nevýrazná dívka, to je ale jenom zdání. Když kvůli Mangekyo zabila svého nejlepšího přítele, zabila při tom i většinu svojí lidskosti. Stále se usmívá, i když v duchu si myslí své. Kuroko už ale tuhle její vlastnost zná a dokáže rozpoznat, když má špatnou náladu.

~Příběh:

Vlna se blíží - I.

Bylo to líné ráno kdy mlha padala nad Kirigakure a oznamovala další deštivý den v ní. Mlha rozprostřená nad budovou nemocnice se při bližším prozkoumávání rozpadala na jemnou rosu. Křik se ozýval z jejích útrob. Poté nastala krátká chvíle ticha, jež přerušil pláč malého dítěte, novorozence. Byla jsem to já, dívka, které její matka dala jméno Mayumi, Mayumi Uchiha. Byla jsem jedním z dětí, které se s jednou z větví klanu musela přestěhovat na neutrálnější území, daleko od další světové války ninjů. Jak ten čas šel, změnila jsem se za nějakou dobu z kojence na batole. Byly mi tři roky a já začínala mluvit. Chodit jsem uměla už delší dobu, ale přesto jsem radši visela na mamince. Přece jen, děti toho vycítí více než dospělí lidé ne? A já, i když jsem neměla ani tušení o tom, co dělám, proč to dělám, jsem cítila, že mám s nejbližšími trávit co nejvíce času. Že se něco blíží. A byla to pravda. Na Kirigakure se valila obrovská vlna, před kterou jsme byli s rodiči nuceni uprchnout a zmizet někam na území poloostrova ležícího v Zemi Ohně, s vládnoucí vesnicí, Konohou. Tam jsme žili dlouho, když jsem ale vzpomínala na všechny z našeho klanu, na všechny, ale hlavně na moji sestřenici, kterou odtamtud odnesl nějaký muž. Byl mladý, ale vypadal že se o ni dokáže postarat.

V Zemi Ohně - II.

Bylo mi osm, zatímco jsem z otcem a bratrem trénovala. Nikdy jsem nemyslela na nic špatného, nikdy jsem nic špatného neudělala. Moje myšlenky pohlcovaly jen a jen vzpomínky na Kiri, kde jsem vyrůstala a kde jsem si vytvořila mnoho silných pout. Stále jsem uvnitř sebe cítila určité "prázdno", které jsem chtěla zaplnit tréninkem a snahou o překonání svého bratra. Ale tak jak jsem dříve cítila ten pocit, že mám trávit čas s rodiči, známými, neměl patřit vlně, nýbrž tomu, co teprve nastane. Čas tedy letěl a já jsem rostla. Rostla jsem tak rychle, že jsem si s matkou ani nemohla užít dostatek času. To bylo to, čemu jsem měla věnovat čas. Probudila jsem se totiž do jednoho z nejtemnějších dní mého života. Moje matka, ona ... Ráno už prostě nedýchala. Od té doby jsem měla oči jedině pro pláč a já si začala vážit všech okolo mne. Začala jsem si i přes slzy nacházet nové přátele, nacházela jsem nová tajemství života. Například první zážeh světla v mých očích, první stupeň sharinganu, který jsem probudila až když můj bratr měl stupeň druhý. Cítila jsem potřebu s ním bojovat, překonat ho, být lepší a uznávanější. Od této doby to mezi námi začínalo vřít. Stále jsme ale byli v klidu a já trénovala v jeho stínu. Sice jsem postupem času dosáhla jeho tehdejší úrovně, ale on byl už dávno přede mnou a my se museli donutit k dalšímu kroku.

Schopnost Ochránit - III.

Už jsme byli dost staří na to, aby jsme si uvědomili jednu věc. Instinktivně jsme vycítili co máme udělat pro to, aby jsme dokázali ochránit naše blízké. Udělali jsme to co jsme museli, stalo se to večer. Nikdo o nás nevěděl, nikdo nás neviděl, jen ti které jsme zabili o nás věděli, i když ne moc dlouho. Stáli jsme zády k sobě s novou sílou v očích. Po té době se naše cesty rozdělily. Já jsem šla svou cestou a jednoho dne se znovu setkala s jednou starou známou, Kuroko Uchiha, mojí sestřenicí z Kiri, o které jsem si myslela že nepřežila. V záchvatu euforie jsem ji objala a ona vypadala že byla také ráda. Přejela mi po vlasech a od té doby jsme žily spolu. Ona mne učila, ukazovala mi krásy života venku, tu volnost, ale také mne učila bojovat aby jsem jednou, pomohla jí a klanu Uchiha, napadnout Konohu a zničit ji.

Po konzultaci se ScaRem Povoleno