Ikatsu Rokuro

Konečně přicházím ke svému skromnému domu, kde se cítím ze všech míst nejlépe. Nic snad nemůže být krásnější než být zase doma. Ačkoliv bych tu rád zůstal tak budu muset trochu pohnout a sbalit si svoje věci. Snažím se vzzít co nejduležitější věci co tam budu potřebovat, ale zas mě moc nezatíží na cestě. Když už mám sbaleno tak si ještě přibalím pár knih abych si mohl občas číst. Nezapomenu ovšem vzít i tu knihu pro Hikari jak jsem ovšem slíbil. Když mám konečně sbaleno tak vyrážím k bráně. Dveře od domu samozřejmě zavřu a zamknu a schovám klíč.

Konečně přicházím k mému domu, nebyl jsem tu už dlouho, už bylo na čase se vrátit. " Konečně doma. To to trvalo než jsem se vrátil zpátky. " Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Vybalím si a poklidím věci. Pak začnu všude utírat prach a podlahu. Asi po hodině je konečně všechno uklizeno a já si mohu odpočinou. Uklidím mycí prostředky a lehnu si na gauč a přikreju se dekou a krátce poté usnu.

Už to byla nějaká ta doba co se Takikage neoběvil. Mezitím jsem žil ve svém skromném domě a udržoval ho v čistotě, párkrát jsem zašel na nákup abych doplnil potraviny. Dále jsem si koupil nějaké to nové oblečení a nějaké pomůcky na úpravu účesu. Doma jsem si upravil svoji image, že jsem byl snad k nepoznání. " Stačila menší úprava a je to jako bych byl někdo jiný. " Nyní se tedy vydávám za Takikagem, pokud ovšem už dorazil. Zprávy se ke mě moc nehrnuly a já už měl toho čekání dost protože byla nuda. Zavřel jsem za sebou dveře a náhradní klíč shoval pod tajné sklápěcí dvířka o kterých vím jen já. Vydal jsem se tedy ke kanceláři Takikageho.

Přišel jsem společně s Hikari na zádech a hledal jsem klíče od domu. " Kde jen můžou být? AAA tady jsou " Jakmile najdu klíče tak odemykám zámek a otevřu dveře. Hned na to vejdu s Hikari na zádech a zabouchnu dveře. Ani se nevyzouvám, stejnak tu pak musím uklidit. Dojdu až do své ložnic kde opatrně položím Hikari na postel. Než se vzbudí tak jí začnu léčit. Snad to nebude dlouho trvat v mém provedení. Vemu lékárničku z police a začnu s léčením.

O chvilku později jsem se vzbudila. Uviděla nad sebou Ikatsua a překvapeně zamrkala. "Uhm.. ahoj.." řekla jsem a zrudla. Nemohla jsem se ani hnout, protože jsem požila kekkei genkai a to chce den po té odplatu. "Promiň..." řekla jsem a nepřestala ho pozorovat, jak mě ošetřuje. "A dík.." dodala jsem rychle.

" To je v pořádku, klidně lež. Už jsem hotov. Teď ti stačí jen odpočinek. Chtěla by jsi něco přinést? Pití, jídlo, cokoliv? " Řeknu a konečně jsem hotov s léčbou. Teď stačí jen aby odpočívala. Pomalu začnu uklízet svoje zdravotni náčiní a čekám zda si Hikari o něco řekne.

"Nene.." zavrtěla jsem hlavou. "Tohle bude stačit, díky.." znovu jsem mu poděkovala a mírně se na něho usmála. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Tělo mě bolelo. Doufala jsem, že to přejde co nejdříve a budu moct zase trénovat. Při této misi šlo vidět, že jsem i tak ještě slabá. Před očima se mi objevili ti lidi, co jsem při misi zabila. *Proč?*

" Budu hned vedle kdyby jsi něco potřebovala. Stačí zazvonit na tenhle zvonek a hned jsem u tebe. Nemusíš se bát kdykoliv zazvonik, mě to obtěžovat nebude. " Hned jak dořeknu vytáhnu zvonek a dám jí ho na skříňku vedle postele. Nechám pro jistotu otevřené dveře, abych jí kdyžtak uslyšel a jdu do kuchyně a začnu vařit něco dobrého.

"Dobře.." malinko jsem kývla na souhlas a dál ležela. Přitom jsem ořemýšlela o všem možném, například jak se teď má princeznička. Co bych teď dělala, kdybych se mohla hnout a tak dále. Pak, kdyz Ikatsu odešel, prohlížela jsem si jeho pokoj. *Hmm.. tak tady Ikatsu normálně spí..*pomyslela jsem si.

Už je to několik dní co se Hikari léčila. Po tu dobu jsem jí pomáhal, nosil jídlo a zajištoval klidnou rehabilitaci. Půjdu jí tedy zkontrolovat jestli se už cítí lépe. Dojdu do pokoje kde je Hikari a zeptám se. " Už je ti lépe? " a čekám na její odpověď.

O několik dnů později jsem se už cítila lépe. Ikatsu se o mě staral celou tu dobu, co jsem byla mimo kvůli použití kekkei genkai. *Aaaah.. jsem tak slabá..* pomyslela jsem si. Hned jak vešel Ikatsu jsem si sedla. "Uhm ... už je mi líp.." řekla jsem a vstala. "Díky, že jsi mi pomáhal, za tu dobu.." děkovně jsem se mu uklonila.

" Ou... " Skloním hlavu a trochu se začervenám a dodám. " Tak teda děkuju. Na takovéhle děkování nejsem zvyklý " Pak mě napadne že jsme se ještě neukázali před Takikagem, měli bychom se ohlásit. Ještě jsme za nim nebyly kvůli splněné misi. " Jestli chceš můžeš tu ještě zůstat. Já momentálně jdu za Takikagem ohlásit splněnou misi " Odcházím tedy z místnosti a ven dveřmi ke kanceláři Takikageho.

"Uhm..." usmála jsem se a kývla. "Půjdu s tebou... už mi nic není..." ..."doufám..." dodala jsem tiše. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji, ve kterém jsem pobývala těchto několik dní a vydala se na cestu spolu s Ikatsuem.