Ikatsu Rokuro

Jméno: Ikatsu Rokuro



Přezdívka: Prozatím žádná

Věk:

17 let

Datum narození:

18. ledna - Kozoroh

Hodnost:

Genin/Jinchuuriki

Element:

Suiton (Voda)

Původ:

Ikatsu pochází z Takigakure no Sato.

Nynější pobyt:

Ikatsu stále žije v Takigakure no Sato.

Oblíbené:

Jídlo: Pečené maso
Pití: ovocný čaj
Chování: dobré a přátelské chování
Barva: Modrá

Neoblíbené:

Jídlo: Syrová zelenina
Pití: alkohol
Chování: Drzé a nadřazené chování
Barva: Rudá

Koničky a zájmy:

Ikatsu se zajímá o zvířata. Ke zvířatům má dobrá vztah, jelikož už od svého dětství se setkal s několika přátelskými zvířaty. Dále si čte zajímavou knihu, která byla vydaná. Jmenuje se " Svět magie " , ve volném čase si ji buď čte nebo si zajde zatrénovat, aby se zlepšil. Baví ho trénink, jelikož došel k názoru, že jen sedět a nic nedělat nic nezmění i když to často porošuje, protože někdy zrovna nemá náladu na trénink ani na nic jiného.

Techniky:

E rank

Všechny techniky

D rank

Kirigakure no Jutsu
Kanashibari no Jutsu
Sōshuriken no Jutsu
Narakumi no Jutsu
Shunshin no Jutsu

C rank

Mizu Bunshin no Jutsu
Suiton: Mizurappa
Suirō no Jutsu

B rank

Suiton: Suiryūdan no Jutsu

Krevní skupina:

Krevní skupinu má 0.

Choroby a fóbie:

Nebyla u něj zjištěna žádná smrtelná choroba nebo fóbie ze které má strach, ačkoliv není jisté že se u něj nevyskytné v budoucnosti jedna z těchto věcí. To bude záležet na budoucnosti, která se nám teprve tvoří.


Vlastnosti:

Ikatsu je na venek velmi klidné postavy. Snaží se být velmi přátelský ale někdy se naskytne situace kdy se i on musí zachovat záporně. Promýšlí si strategii během boje, ale i někdy před bojem dokud je jejich cíl nevidí. Baví ho čtení jeho knížky, kterou má ukrytou v oblečení a trénink dalších technik které je schopen se naučit. Když je hladový tak je občas mrzutý, ale umí se ovládat. Má pevnou vůli. Je stydlivý co se týče nějakého vážného vztahu. Má velice rád vodu, která je mu jaksi nejblíž, cití se v ní jako by mu dodávala ztracenou energii. Proti ohni, ale také nic nemá jelikož také pomáhá když se člověk potřebuje zahřát. Má rád zvířata, která jsou přátelská.

Příběh:

Jak to všechno začalo

Kdysi dávno ještě za války existovali ve světě podivuhodná stvoření, kterým se říkalo bijuu nebo-li ocasý démoni. Všechny země se snažily získat tyto bijuu. Naší zemi se podařilo získat dvouocasého bijuu. Jmenoval se Nibi no Nekomata. Tento bijuu vypadal jako přerostlá modrá kočka, která měla tělo z modrého plamene. Naší vesnici se ho podařilo chytit a zapečetit do jednoho z novorozenců. Tím novorozencem jsem byl já. Moje rodina mi byla utajena. Nevěděl jsem kdo jsou moji rodiče ani jestli nějaké mám nebo jsem někdy měl. Jako dítěti se mi zdály noční můry, které mě pronásledovali když jsem spal. Zřejmě to byli vzpomínky dvouocasého démona, který byl ve mně. Já jsem, ale však nevěděl že Nibi je ve mně. Nikdo mi to totiž neřekl a lidé se na mě jaksi divně dívali jako bych byl nějaká zrůda. Často jsem před těmito pohledy utíkal do lesy k vodopádu, který mě uklidnoval a tehdy jsem se rozhodl, že všem dokážu, že se na mě nemusí dívat přes prsty. Jelikož už neexistovala Skrytá mlžná a už jen Takigakure no Sato, tak jsem se rozhodl dát si možná nesplnitelný sen. A to bylo znovuobnovení Kirigakure no Sato. Byl v tom ale jeden dost velký problém a to že Kirigakure no Sato bylo zatopeno už před dávnou dobou. Musela by se z ní dostat všechna voda. Budovy tam možná ještě jsou, ale to není jisté. I přesto jsem to chtěl splnit. Dostavil jsem se na akademii a zapsal jsem se do ní, abych se mohl stát shinobim. Učitelé z toho nebyli moc nadšení, ale náš kage se za mě zaručil i když jsem o tom nevěděl. Začal jsem tedy chodit na akademii kde jsem se snažil bý stejně dobrý jako ostatní, ale z nějakých podivných důvodů mu nešlo pořádně ovládat chakru.Trvalo mi ji ovládnout více času než ostatním. To mě však nezastavilo a snažil se ze všech sil. Nakonec jsem však splnil všechny zkoušky a mohl se stát geninem. Naučil se spoustu zajímavých věcí o světě shinobi. Občas jsem pracoval u jednoho starého muže v jeho knihovně. Ačkoliv věděl co jsem zač tak se ke mně choval mile a byl na mě hodný. Byl pro mě něco jako otec. V jeho knihovně jsem mohl i studovat. Když jsem se stal geninem tak jsem se začal zaměřovat na nějaké techniky a zjistil jsem že můj přirozený živel je voda a tak jsem se na to zaměřil i na nějaké další techniky. Trénink byl obtížný, ale zvládl jsem ho. V té době nebylo moc geninů ve vesnici, takže jsem nakonec zůstal jen s mojim mistrem v týmu. Chodili jsme jen na lehké mise jako je venčení psů, sbírání odpadků a pomáhání různě ve vesnici což mě po několika misích přestalo bavit. Náš kage mě ale nechtěl pustit prozatím z vesnice. Říkal že na to zatím nejsem připraven, ale já ho několikrát přesvědčoval ať to vyzkouší. Nakonec jednou podlehl mé žádosti a konečně mi to povolil. Šel jsem s mojim senseiem na svou první misi mimo vesnici. Byl jsem natěšený, že se podívám konečně mimo vesnici. Šli jsme jen doprovodit jednu starou dámu do její malé osady, která byla nedaleko. Náš úkol zněl ochránit starou dámu před lupiči, bandity a dalších takových a hned potom se vrátit do vesnice. Mise se, ale poněkud zkomplikovala po cestě. Když jsme přišli do osady tak tam nikdo nebyl což bylo poněkud zvláštní. Sensei mi řekl ať tu počkám s jeho klonem, kterého vytvořil a čekal v jednom z domků na jeho příchod a dával na ní pozor. Uposlechl jsem jeho rozkaz a hlídal jsem starou dámu, aby se jí nic nestalo. Sensei prozkoumával celé okolí, ale nic nenašel tak se k nám vrátil a řekl že nic nenašel. Stará dáma najednou řekla „ Ta moje skleróza. Já zapomněla, že všichni jsou na oslavě ve vesnici poblíž. Velice se omlouvám za potíže.“ Mistr zareagoval klidně a řekl „ Aspoň že se nikomu nic nestalo. My už musíme mějte se dobře“ Tak jsme se vydaly na cestu zpět do vesnice. Po několika hodinách cesty jsme se vrátily do vesnice. Obeznámili jsme kage s tím co se stalo a dostali jsme odměnu. Zatím pro nás mise nebyla tak jsem prozatím trénoval dokud se nenajde další mise. Pomáhal jsem jako vždy v obchodě, ale už méně. Ve snech jsem viděl stále tu obrovskou kočku. Ptal jsem se jí kdo je a proč se mi pořád zjevuje, ale ona se jen na mě podivně podívala a mlčela. Po čase jsem už měl lepší sny, ale stále jsem tu velkou modrou kočku viděl. Nechtěl jsem dělat nikomu starosti tak jsem o tom nikomu neříkal. Můj život tak pokračoval dál a záleží na mojich budoucích činech jak se bude vyvíjet dál.