Sídlo klanu Yamanaka

Budova větších rozměrů, vzhledem však připomínající ostatní domy, se nachází kousek od Květinářství klanu Yamanaka. Členové tohoto klanu tu tráví spíše noci, než dny.

Vlastně už si ani nepamatuji, jak to se mnou včera dopadlo, ale ráno jsem se probudila tady.. Díky bohu..

Probudil mě silný klapot na dveře - Matka -_-", jak já miluju ty její budíčky, Projelo mi hlavou, když jsem otevřela oči. Najednou se ze dveří ozval pisklavý hlásek mojí malé sestřičky: "VSTÁVEJ!". "Aaargh, co jé?!" Zavrčela jsem a vstala z postele. Šla jsem ke dveřím, cestou se podívala do zrcadla - při pohledu na mě, celou rozcuchanou a omámenou, se mi zvedalo trávicí ústrojí. Slabě jsem vzala za kliku a otevřela dveře. Uviděla jsem ji, v růžové košili a s plyšovou Hokage v ruce. Toho plyšáka jsem nesnášela stejně tak, jako jsem nesnášela růžovou. "Mamka říká-" Ani to nestačila doříct, když jsem jí zabouchla dveře.
"Odplula" jsem od dveří směrem k zrcadlu, okamžitě si začala upravovat vlasy, převlékat se a dělat před zrcadlem lákavé pózy. "Pověz zrcadlo, kdo je na zemi, ze všech dívek nejkrásnější?" Zabzučela jsem a ještě našpulila pusu. (Duck Face! ) Otevřela jsem dolní šuplík skříně, byl plný inhalátorů. Jeden jsem si vybrala a opatrně ho použila. Vytáhla jsem další dva a dala je do pouzder, co jsem měla na pásku. Zásob není nikdy dost, prosvištělo mi hlavou, když jsem zavírala šuplík. Slavnostně jsem ustlala postel, což moc často nedělám, a otevřela dveře. Ségra tam ještě stála a konečně dořekla svůj "slavný výrok" : "-,že máš okamžitě jít na snídani!" Jen to dořekla, odběhla, abych jí náhodou nedala pohlavek, nebo tak něco. Zavřela jsem za sebou dveře a pokračovala směrem k jídelně. Byl tu snad celý klan, jen já jsem asi chyběla. Všichni mě pozdravili a tak jsem jim srdečné pozdravy oplatila, avšak jen mávnutím. Posadila jsem se na poslední volnou židli, matka přede mě položila talíř s palačinkami a keramický hrnek s mlékem, který jsem vyráběla jako malé dítě."Itadakimasu!"Popřáli si všichni a pustili se do jídla. Opět přišlo na mé přecpávání, jedla jsem rychle, velká sousta a ani ne moc slušně. Pár příbuzných mě pozorovalo, ovšem já si toho moc nevšímala. Snědla jsem poslední sousto těch výborných palačinek, dopila mléko a oddychla si. Mňam, takové jídlo by tu mělo být častěji,řekla jsem si v duchu a vstala od stolu. Vzala jsem svůj talíř a hrnek a šla je umýt. Dneska jsem rozhodně plánovala vyrazit trénovat, takže jsem opět jen mávla na ostatní a vyšla z domu. (PŘESUN - Dojo)