Ruiny Iwy

Toto je to co zbylo z vesnice která byla ve své době jednou z nejmocnějších ze všech vesnic. Nikdo tu už několik století nežije a vesnicí prorustá několik stromů a většina domů je tu rozpadlá. Někde se však ještě může najít nějáká cennost která tu zbyla po někdejších obyvatelích. Občas se však ve vesnici vyskytne nějaký ninja hledající nějaké cennosti ale málo kdy někdo objeví něco cenného.

Utekal cez ruiny. Nebol si istý tým čo robí. Nemal strach - už dávno necítil pocity ako strach z neznáma alebo z nepriatelov. Nech bol človek s ktorým sa mal stretnúť ktokoľvek, určite by preňho nebol nebezpečím - aspoŇ aztiaľ nie a preto sa s ním chce stretnúť. Pomaly dobehol na cieľové miesto. Zastal a rozhliadol sa. Bol presne uprostred ruín Iwagakure. Kedysi to bolo rušné námestie, dnes zívalo prázdnotou a všade bolo cítiť smrť. Kagami si pokojne sadol na kamenný podstavec a čakal. Človek s ktorým sa mal stretnúť zrejme meškal, a jemu sa nechcelo stáť.

Kashike


Pomalým, vycházkovým tempem jsem došel na místo setkání s tím chlapcem. Když jsem ho uviděl, došel jsem k němu a posadím se na zem. Složím nohy a lehce se vznáším tak deset centimetrů nad zemí. Až pak k němu vzhlédnu. Posaď se chlapče, čeká nás rozhovor.

Kagami najprv nechcel poslúchnuť no potom neochotne vstal a posadil sa kúsok od neho na zem, tak aby mu nezavadzal veľký meč.
"Dúfam že viete s kým máte tú česť... moje meno je viac než známe vo všetkých krajinách ale ja by som rád poznal to vaše" poznamenal ešte nie celkom neutrálnym tónom s trochu arogantným nábojom.

Kashike


Ale ovšem že vím kdo jsi. A jsem rád že jsi souhlasil se schůzkou. Já se jmenuji Kashike Gorin. Je dost nepravděpodobné že bys o mě slyšel. Založím si ruce do klína a upřu na Kagemiho zkoumavý pohled. Nuže... copak očekáváš od téhle schůzky??

Naozaj to meno nepočul. Nebol si istý čo si o tom myslieť. Zahľadel sa naňho skúmavým pohľadom ale už sa tváril trochu menej nepríjemne. Nakoniec sa zhlboka nadýchol a prehovoril.
"Čo očakávam? Očakávam že mi vysvetlíte prečo ste sa chceli so mnou stretnúť vy, pán Kashike" povedal mu po chvíli a stále premýšľal. Bola to trochu zavádzajúca otázka.

Kashike


Prosím, nevykej mi. Jsem jen starý muž co už měl formality za svůj život až až. Stačí Kashike. Proč jsem tě sem pozval??? No... řekněme že jsi jeden z těch zajimavých jedinců. Někdo kdo ví co chce a jde si za tím. Takových nás je víc a já ti přišel nabídnout, jestli by ses k nám nepřidal. Bohužel to nezáleží jen na mě, musí tě schválit i ostatní ale mě se zatím docela zamlouváš. Celou dobu co mluvím tak zkoumám jeho mysl.

Komplimenty ticho ignoroval. Bol zvyknutý na podobné veci hlavne preto, že väčšina podsvetia veľkých dedín mu pravidelne liezla do zadku. Už dávno však nevzal nič poriadne a začalo sa šepkať že "šakal" už nestojí za to. Samozrejme Kagami veľmi rýchlo umlčal ústa ktoré šepkali. Tento starý muž bol však iný. Jeho kompliment bol úprimný a nie tak vtieravý. Jeho ponuka ho trochu zaujala, ale zároveň v ňom vytvorila nové pochybnosti.
"Dobre, Kashike-san. Odpovedz mi ale najprv na dve otázky. Čo z toho budem mať ak prijmem a čo ak odmietnem?" spýtal sa a tváril sa absolútne neutrálne. Arogantný pohľad zmizol a vystriedal ho celkom nevinný a neutrálny výraz.

Kashike


Pokud příjmeš, získáš bezpečné zázemí, přátele a možná i něco navíc. Tu narážku musel pochopit. Znamenala jediné slovo. Moc. Pokud odmítneš, odejdu a už se spolu zřejmě nesetkáme. Rozhodnutí je na tobě.

"Pre mňa bezpečie nič neznamená, po priateľoch netúžim a moc už mám. Čo viac mi môžete ponúknuť, Kashike-san" spýtal sa a teraz sa jeho tvár skrivila do krutého úsmevu. Ten muž ho rozhodne zaujal ale ešte si ním nebol istý.

Kashike


Pak nás tedy opravdu nepotřebuješ. Jestli máš vše po čem tvá duše touží, je jen pochopitelné že nebudeš uzavírat takovouto dohodu. Plynule, bez jediného dotyku se zemí se z letu postavím a pak až se mi chodidla dotknou země. Nuže, děkuji ti za tvůj čas chlapče. Dovol mi abych ti popřál dlouhý a šťastný život. S tím se otočím a odcházím. V mysli ho ale pořád sleduju.

"Ja som však nepovedal že nesúhlasím. Ak však poznáte moje meno, je vám aj jasné čím sa živím. Ide mi o peniaze. Zelené papieriky na ktorých sú nakreslení dávno mŕtvi chlapi. To je to čo ma zaujíma. Ak teda potrebujete pomoc vo vašej organizácií, pomôžem vám nech sú vaše ciele akékolvek. Nebude to však zadarmo" povedal mu po chvíľke a už aj on bol na nohách.

"O vašu rodinu nestojím. Zaplatte mi a ja zničím celú dedinu" povedal mu chladne keďže bol proste taký. Vzťahy sa ho príliš nedotýkali. Teraz sa otočil on a pomalým krokom odchádzal.

"To nebude potrebné" povedal otočený chrbtom a ani sa nezastavil.
"Stačí ak vyjdete na otvorené priestranstvo a nahlas zakričíte moje meno" povedal ale pri posledných slovách už zmizol v malom mraku čierneho dymu.

Kashike


Dobrá chlapče... dobrá. Pak pokračuji dál lesem směrem domů.