Sanbiho jezero

Pomalu jsem se procházela po jezeře, čekajíc na to, až Sanbi vyleze ven. Aktivovala jsem svůj Mangekyo, kdy jsem jen čekala na jeho ovládnutí, stačilo by mi ho jen uvidět. Sanbi se nesměl dostat do rukou nikomu jinému než mě. Jen jsem hluboce vzdychla a sledovala okolí, když v tom jsem přede mnou uviděla obří masu chakry.

Sanbi

Probudil jsem se přímo na svém dně a skrze vodní hladinu jsem spozoroval narušitele. Bylo to ještě malé pískle ale zjevně to byl ninja. Měl jsem hodně špatnou náladu tak jsem pomalu stoupal nad hladinu. Ty oči! Ty oči ! Stejné jako toho parchanta který mě před několika sty lety ovládal. Vylezl jsem nad hladinu a všechny mé ocasy nasměroval do jednoho bodu. Začala se předemnou tvořit velká černá koule a pomalu se zvětšovala. Pak se jako paprsek černého proudu vyřítila proti té holce. Na této Bijuudamě jsem si dal opravdu záležet. Byla to jedna z mých nejpovedenějších za posledních sto let. Težko jí mohla uhnout.

V rychlosti jsem aktivovala Susano´o, ale i to mne zasáhlo obří silou a já cítila bolest v ruce. To mne ale nemohlo zastavit a rozeběhla jsem se proti němu. V polovině jsem se zastavila a začala mluvit. " Nechci bojovat ! Chci ti učinit nabídku " Řekla jsem, čímž Susano´o obalilo celé mé tělo. " Nabídnu ti svobodu, kterou tolik chceš, nikdo tě nebude moct chytit"

Sanbi

Už se nikdy! Nikdy ti říkám nenechám ovládat pomocí těchto očích! pronesl jsem zvonivým hlasem a přivolal pomocí své síly obrovskou vlnu vody. Její výska byla ohromná. Vlna byla doknce několikrát větší než já sám. Její síla by dokázala srovnat i vesnici se zemí. Mezitím co se vlna valila proti té holce já zalezl zpátky pod vodní hladinu a čekal jak se to vyvine.

Rozsekla jsem vodní vlnu pomocí halapartny Susana´a a zařvala na Sanbiho pod vodou ještě jednou. " Ty snad nechceš ve světě mír ? Víš vůbec co to je zažít mír ?! " Zařvala jsem z plných plic a čekala jeho reakci. Pokud odmítne, byla jsem ochotna ponořit se za ním pod vodou, pokud přijme, hodlala jsem si s ním promluvit.

Zaujalo mě její odhodláni a její síla. Vyrazil jsem proto nad vodní hladinu a opět pronesl oním mocným zvonivým hlasem. Holčičko jsem jeden z nejstarších tvorů kteří chodí po této zemi vy ninjové vždycky říkáte to samí všici údajně toužíte po míru ale nedívate se na cestu kterou ten mír učiníte. V nás Bijuu vidíte jen něco jako zásobu chakry když ta vaše dojde. Jsme pro vás jen něco co zapečetíte a nedáváte tomu prostor k životu a nebo svobodnou vůli. Řekni mi včem si ty jiná než ostatní ? Jaký je tvůj postoj k míru ? po domluvení jsem si raději kryl mé oko jedním z ocasů. O tom jejich dojutsu jsem veděl už hodně a veděl jak se mu bránit.

" Můj mír je cesta, kterou můžou jít jen někteří, jen ti silní. " Řekla jsem a ukázala na něj prstem. " Dokaž mi že i ty jsi cennější než byl Kyubi a pomoz mi k dosažení míru, nebudu jako Naruto, já sleduji celý les, ne jen jeho jediný strom, ukazující krásu míru, já vidím i jeho temnou stránku, kde musí panovat i strach, aby potlačil nenávist. " Dodala jsem a sledovala Sanbiho reakci. " V čem jsem jiná? Jsem silnější než kdokoliv kdo za tebou mohl přijít, což jen asi dokazuje, jak bídná situace ve světě panuje. Dokonce i mocní potřebují pomoc ještě silnějších " Dodala jsem k tomu a čekala jeho konečný výrok.

Sanbi

Silnější než kdokoliv se předemě postavil říkáš ? Z náš příběh o tom jak jsme mi bijuu byli stvořeni ? Ty mi chceš říct že mi propůjčíš sílu kterou nikdo jiný nemá ? Moje síla se nedá kontrolovat. Pokud mi slíbíš že mě ty nebo nikdo jiný nebude chtít zapečetit nebo mě ovládat pomocí těch prokletejch očí. Tak jsem jen tvůj. byla to velmi lákavá nabídka byla ta věta že bych i Kuramovi dokázal že síla se neřídí podle počtu ocasů. Rád bych tomu arogantnímu tupci zatnul tipec.

" Omlouvám se, ale bez síly Sharinganu by to opravdu nešlo " Dodala jsem. Poté jsem se na něj podívala. " Neslibuji to, já to zaručuji. " Řekla jsem na jeho otázku ohledně odchytu či zapečetění. " Moje technika tvou sílu dokáže kontrolovat, a tím ji i zvýšit nad její limity, které má teď " Dodala jsem a čekala až svoje oči odkryje.

Celou dobu až sem jsem běžela. Zastavila jsem se u Sanbiho jezera, hodila jsem batoh na zem a sedla jsem si na nejbližší kámen. Henge jsem zrušila, tady to nemělo cenu, mít ho, opláchla jsem si obličej a všimla jsem si dívky na druhém břehu jezera.
"Přišla chytit Sanbiho?" ptala jsem se sama sebe a vzala jsem si batoh. Viděla jsem i Sanbiho, nechtěla jsem se do toho plést. Vyskočila jsem na vysoký strom a pozorovala jsem tu dívku. Mohla by mi pomoct.

Sanbi

Nikdo mě nebude ovládat pomocí těch očí takže mě buď necháš svobodnou vůli a já se stebou dohodnu jako rovný s rovným nikdy ti však nedovolím mě ovládat. Ber nebo nech bejt. řekl jsem a ocasem si pořád chránil to oko aby mě nemohla ovládat. Pokud na tuto nabídku přistoupí byl jsem ochoten bojovat po jejím boku ne však jako její mazlíček kterému bude říkat co má dělat.

Hluboce jsem vzdychla. Podívala jsem se na něj pomocí Mangekyo. " Dávám ti poslední šanci ... Přijmi nebo tvoje tělo shoří věčným plamenem Amaterasu a tvoje existence zmizí. Pokud se skryješ, spálím s tebou celé jezero, pokud utečeš do lesů, spálím je také, a pokud odmítneš a já ti udělím milost, mezi Bijuu budeš pro smích, vyber si, Mír ... nebo Válka, jež se už stane bez tebe " Z mého oka pomalu stékala krev, ukazující Sanbimu vážnost naší konverzace a také důležitost Sanbiho, kterého jsem buď musela získat, nebo zničit.

Jsi stejná jako všichni ostatní. Vidíš v nás jen něco co dokáže zvýšit tvoji sílu. Ne jako živou bytost. Vyhrožuj si jak chceš já se ovládat nenechám. řekl jsem a začal opět tvořit bijuudamu. Tentorkát jsem ji chtěl spíše překvapit rychlostí. Koule vyletěla co možná nejrychleji. Byla možná o trochu slabší než ta předešlá i tak však byla její síla ohromná.

Tím že ubrala na síle mi pomohlo, jelikož jsem jí do cesty hodila několik desítek Magatam, které jí nechaly vybuchnout mezi námi. " Moje síla už je dostatečná, ale ty jsi něco, co by nepřítel nesměl dostat. Poslední šance, vybereš si správně nebo se "spálíš"? Doslova " Řekla jsem s úsklebkem a kapkami krve stékajícími po mé tváři.

Byl jsem sice ohromen ale věděl že její chakra už je na samotném limitu. To nahrávalo mě.Co si o mě myslíš že jsem někdo na koho si zavoláš a on tě poslechne ? Máš o mě špatné mínění! rozmách jsem se všemi ocasi zároveň. Nebyl to ovšem jen tak ledajaký úder. Všechny moje ocasy pokrývala speciální látka která když se čehokoliv dotkne tak objekt začnou obrůstat korály které se tvrdostí vyrovnají i oceli. Ocasy jsem šlehl překvapivou rychlostí a doufal že už nebude mít chakru na odpor.

" Nikdy jsem nedoufala že mě poslechneš " Řekla jsem " Spíš jsem doufala že uznáš jak vážná situace je " Dodala jsem a Magatamy jsem vrhla po samotném Sanbim, kdy halapartnou jsem vyblokovala jeho ocasy, ale korály se neobjevovaly. On si mohl myslet že jeho technika selhala a uznat že jsem silná, ale bylo to jinak. Na chakře prostě nic vyrůst nemůže, ne na té, z které byla halapartna Susana´a, vlastně na žádné, ani na normální, prokleté, žádné. Ale potom se moje teorie změnila v plyn, jež zmizel v mžiku. Halaprtna obrostla korály a hned bylo jasné, že jsou nějak speciální.

Sanbi

Viděl jsem jak na mě letí ta divná technika. Rychle jsem se pokusil vklouznout pod vodní hladinu avšak moje ocasy zůstali nad vodní hladinou trochu déle než jsem očekával. 5ezalo to jak čert když ta zasraná technika narazila do jednoho z mých ocasů. Rychle jsem vyrazil nad vodní hladinu a zakřičel. Tak tohle si přehnala holčičko ! opět se rozmáchl dvěma nezraněnými ocasi proti ní tentokrát však jen na jedno byla korálová technika. Mířil jsem oběma ocasy z leva i z prava přímo na ni.

Jen jsem se rozhlídla očima do stran a halapartnu jsem nastavila špičkami proti oběma ocasům, ty se o ni zasekly a já měla prostor. Znovu jsem hodila po Sanbim Magatamy, tentokrát po jeho oku a poté mezi jeho ocasy proklouzla a snažila se ho do oka zasáhnout halapartnou co největší silou, jelikož tam bylo jeho jediné slabé místo ...

Sanbi

To bolí ! Tak šíleně to bolí ! vykřikl jsem poté co mi halapartna vnikla do oka . Ty podlá mrcho věděl jsem že se ti nedá věřit. Můj zrak zlačal slábnout a já jen viděl obrysy nemohl jsem sní nic dělat už. Byl jsem bezmocný. Věděl jsem že bitva byla prohraná. Musel jsem se nechat podvolit a pravděpodobně teď budu ovládaný tou holkou.

Jen jsem použila techniku mého Mangekyo sharinganu, čímž jsem ho ovládla a použila jako summona. Tím jsem ho odvolala a rychlým tempem zmizela pryč, do Otogakure, kde by měla být aspoň nějaká střecha nad hlavou. " Pak že to nejde " Zašeptala jsem, hodíc kunai po Hanaki, naznačujíc aby šla se mnou a vyklopila mi co chce.
~Přesun~

Sledovala jsem celý souboj až do konce. *Je vážně silná.* honilo se mi hlavou. Pak po mně letěl ten kunai. Chytila jsem ho do dvou prstů a uklidila jsem ho do batohu.
Šla jsem za ní. Měla jsem jasný cíl a věděla jsem, co jí řeknu. Jenom se k nám musí přidat. Byla by první, kdo by se k nám přidal a možná poslední. Po tomhle rozhovoru jsem plánovala jít do Takigakure, chtěla jsem si promluvit s Takikagem. Ale teď jsem šla za Kuroko.
-přesun-

Pokojne kráčal krajinou. V tomto ročnom období by už malo snežiť no okrem prudkého ochladenia nič nenapovedalo tomu že je zima. Kagami sa po krátkej ceste od lesa ku jazeru usadil na veľký kameň tesne pri vode ale nemusel sa namočiť. Zavrel oči a ponoril sa do hlbokého sústredenia.

Pomalu jsem přicházela mezi mohutnými stromy a sledovala cestu před sebou. Vrátila jsem se na místo, kde jsem začala svou novou pouť. Jakmile jsem tam došla, uviděla jsem tam sedět podivnou postavu. Poté jsem si ale uvědomila, kdo to ve skutečnosti je. Kagami Nakamura. Přišla jsem k němu a podívala se na něj Sharinganem. Svitek jsem držela v ruce, jedním koncem opřeným o zem. " Co tu děláš ? " Zeptala jsem se vážným hlasem.

Kagami sa nestrhol ale okamžite ako ho oslovila vedel o koho sa jedná. Poznal to dievča a jej oči. Bez toho aby na ňu pozrel prudko vyskočil dopredu a z jeho natiahnutej ruky sa na ňu valilo veľké množstvo lávy.
"Yoton: Yokai no Jutsu!" povedal a už teraz otočený k nej doskočil asi sto metrov od nej na jazero.