Les Kotamu

dolétla jsem do lesa poblíž vodopádové vesnice, otevřela jsem tmavě zelenou knihu a hledala podle ní rostliny, které se mi hodili na nové tvorby jedu a léků

Viděla jsem jak směřují k lesu Kotamu. Řekla jsem si, že to vezmu nebezpečnější zkratkou. Jako vždy, když jsem ji použila, tak jsem zakopla a odřela si koleno. Už jsem byla u lesa. Takikageho ani milice jsem tu neviděla. Sedla jsem si na strom a ohlížela se po krajině. Z dálky jsem zpozorovala nějakou osobu, co sbírala byliny. Měla v ruce knihu. Přiskočila jsem trochu blíže. *Kdo je to ? ...*pomyslela jsem si.

Ankoku
Po chvíli jsem se zde dostavil, když v tom jsem uviděl Hikari, zatímco ona mě ne. Vodou jsem jí poklepal po rameni, a pro případ radši rychlým přískokem zavřel rukou pusu, aby nemohla křičet, a tím nás prozradit. " To je ona ... " Zašeptal jsem a sledoval tu ženu, přičemž jsem začal v okolí rozmisťovat vodní biče, což znamenalo, že kdyby se pokusila utéct, chytily by ji, a my ji získali vlastně zadarmo.

chodila jsem jako duch od stromu ke stromu a listovala v zelené knížečce a občas vložila do malého košíku zeleň. Nečekaných návštěvníků, kterých jsem si stačila všimnout díky zvukům praskání suchých větviček všimnout. Okázale jsem to ignorovala, měla jsem svou práci, kterou jsem chtěla co nejdříve dodělat

Ankoku
Všude okolo se zvedla voda a já jen seskočil ze stromu společně s desítkami mužů milice. " Co pohledává někdo jako ty na tomto pro Takigakure vzácném místě ? " Řekl, a ze stěn všude okolo se pomalu začaly vynořovat vodní biče. Milice jen tasila katany a čekala na Takikageho povel.

narovnala jsem se a tím z pod pláště vyletělo pár zelených zářících motýlků, které nečině poletovali u mě.
"Jsem bylinkářka....sbírám rostliny pro výrobu přírodních léčiv, které maj tisíckrát větší účinky než nějaké jutsu." odvětila jsem a dívala se mu zpříma do očí, tvářila jsem se nevinně, což bylo hodně vidět
"na tomto místě, jako jediném se dá sehnat bylina pro výrobu náhradních antibiotik."

Pocítila jsem na rameni poklepání a chtěla se otočit. V tom mě nějaká ruka chytila za pusu. Poznala jsem takikage hlas a kývl. Rozhlížela jsem se a uviděla vodní biče. Sundala jsem takikageho ruku z pusy. Seskočila jsem s takikage ze stromu a stála za takikagem. Z pouzdra jsem vyndala nůž a stoupla si do bojového postoje.

Ankoku
" V tom případě ... " Řekl a podíval se hluboko do jejích očí. V té chvíli se voda rozlétla i nad les a vytvořila tvrdý poklop, který okamžitě zkrystalizoval na silnou vrstvu soli. " ... Tady končí tvůj sběr, pro teď, nebo provždy. " Řekl jsem a čekal na její další pohyby, přičemž vodní biče už byly zhruba tři metry od ní.

"to od vás není milé, ani mě neznáte, chcete mě zbavit života? Před mladou dívkou? Musíte být hodně zlý nukenin, když takhle reagujete." odvětila jsem a shunshinula jsem se těsně k němu a skoro mrknutím oka proti němu foukla malý růžový prášek který ztratil barvu s kontaktem se vzduchem, tudíž nebyla šance, že nevdechl. (foukla jsem proti tobě feromonový plyn, pokud nevíě co to je ráda ti to vysvětlím )

Ankoku
" To je možné, ale ... " Řekl s úsměvem, když viděl jak se snažila dostat přímo k němu. Sice byla skoro u něj, ale problém byl v tom, že narazila do stěny soli, která se na daném místě před Takikagem během zlomku vteřiny vytvořila z vlhkosti ve vzduchu, kterou "osolil" již vodou ze stěn na bocích a poklopu této vodní místnosti. Vlastně teď mohl kdykoliv a kdekoliv vytovřit jakýkoliv předmět ze soli. Toto je jedna z ultimátních kombinovaných technik Takikageho, díky kterým je tolik uznávaný. Milice se poté na příkaz Takikageho stáhla a nechala tam Hikari s Ankokem. Doufali, že se o ni postarají. " Myslíš si, že se ke mě dostaneš dost blízko ? " Řekl, sledujíc narůžovělý obláček dýmu, který se nacházel na druhé straně stěny, tudíž ho ani nemohl cítit, či jinak vdechnout. " Myslím si, že jsme oba zlí. Ani jeden nepoužíváme fér techniky " Řekl s úšklebkem a biče se začaly stahovat naprosto ze všech stěn, ze kterých mohly. Jejich konce byly zašpičatělé, tudíž mohly na kontakt probodnout.

Stále se dívám na ženu, které si tady sbírala byliny. Použila shunshin a mžikem stála u takikageho. Foukla na takikageho nějaký prášek. Vyběhla jsem proti ní a hodila po ní kunai. Probleskla jsem se za ní a použila techniku... "Kanashibari no Jutsu: Paralyzující technika..." zašeptala jsem. A udělala to co měla, aby technika fungovala...¨To jsem plánovala udělat. Ovšem... takikage vytvořil stěnu a tak jsem jenom prudce narazila do stěny asi tak jako ta žena...jako vždy jsem pocitila zákon akce reakce a jen sykla bolestí...

"použila jsem proti tobě jen shunshin. Tuhle techniku pomalu umí každé malé dítě. Jednáš příliš zběsile. Neověříš si fakty a radši hned jednáš. Já vím kdo si,ale začínám o tobě pochybovat, takový Kage může vést vesnici k zániku, když bude tak rychle jednat a neověřovat." dívala jsem se skrz stěnu na něj. Kousla jsem se do prstu a bouchla o tu stěnu co byla předemnou. Nad námi se objevil obří motýl, který se jen tak tak vešel do kopule. kývla jsem na něj udělal jednu pečeť z obřích motýlích křídel rázem vyletěl roj malých motýlků, kteří si to namířili přímo na Takikageho a všmožně ho rozptylovali čehož já jsem využila a vytáhla si flétnu a začala hrát melodii. Motýli byli zvyklí, tudíž dál odvraceli Takikageho pozornost ode mě a zvukové vlny omamující hudby ovládali celé okolí a dostávali se do ušních bubínků Takikageho i té dívčiny

Ankoku
Slyšel jsem tu píseň o které se psalo ve starých spisech. Nevěřil jsem, že ještě nějaký uživatel této techniky existuje. Klenba se začala hroutit s tím, jak jsem ztrácel vědomí a byl jsem nucen padnout na kolena. Než se to ale stalo, odkopl jsem Hikari co nejdál to šlo, aby na ni genjutsu mělo co nejmenší vliv. Mezitím za vodou probíhaly postavy. Byla to milice čítající zhruba dvacet členů, kteří obklíčili celou hroutící se bariéru. Když voda spadla, já byl už nějakou dobu v genjutsu, ale jakmile se ten obrovský tlak dotkl mého těla, způsobil mi reálnou bolest, což mě dostalo z genjutsu. Gilien si mohla pouze všimnou lehkého pramínku krve u pusy, způsobeného zlomením žebra. Sice jsem ležel na zemi, ale stále jsem měl dostatek chakry. Vodní biče se znovu vytvářely z vody, jež se nacházela přímo pod Gilien a sápaly se po jejích nohách.

Kashike


Zastavím se vysoko na obloze a uvidím hroutící se klenbu. Sestoupím níž a telekinezí odvrátím každý druhý bič do prvního, čímž se jejich struktůra rozruší a zhroutí se.

jakmile sem viděla že se masa vody řítí vzlétla jsem nad zem, motýl chránil před nárazem jakmile voda spadla odvolala jsem ho a začala jsem znovu hrát melodii. Tím pádem se znovu chytali všichni do genjutsu. Hrála jsem dál a po chvíli jsem přestala. Všimla jsem si KAshikeho. Kývla na něj a dolétla k němu.
"ráda tě vidím."

Uslyšela jsem nějakou melodii. Četla jsem v knihách o něčem takovém. Tiše polkla. Byla odkopnutá a letěla rychle. Jako naschvál v trase stál strom. Jak jsem se tak dívala... kmen měl silný a široký. Koruna plná a hodně rozvětvená. Bylo mi trošku líto praštit sebou o takový bezva strom... No nedalo se nic dělat. Než jsem stihla něco udělat už jsem byla zase rozpláclá a vsadila bych se, že tam byl i můj otisk. Pak přišla na řadu voda..... Tak za několik dní jsem byla mokrá už několikrát tak proč to řešit. Trošku mě z toho třeštila hlava a kolíbala jsem se ze strany na stranu... Poslední co jsem asi udělala bylo, že jsem vylezla na strom a vyplivla vodu z úst. Lehce zakašlala a očima hledala takikageho. "Takikage jste v pořádku?!!!"zavolala jsem.

Ankoku
Aniž bych hnul brvou, voda vynesla mé a Hikarino tělo do velké výšky, čímž nás vytáhla z vody. Poté jsem použil techniku Umi no Hado, abych rozvířil vodu okolo jako při bouři na oceánu, čímž jsem přehlušil onu omamnou píseň. Poté jsem ale viděl někoho přicházet, přibíhat ...

Suishi
" Takikage-sama ! " Zařval jsem na celý les, přičemž mě následovalo několik mých vodních klonů. Rozestavili jsme se okolo těch dvou a dva z nás spustili Suiton: Kuroame, dva z nás Hijutsu: Kirisame a pravý já a jeden klon jsme po té ženě plivli Mizuame Nabara. Dokonce ani ten chlap nahoře nemohl vědět který z nás je ten pravý, natož mne napoprvé trfit.

Kashike


Začnu pomalu stoupat a u toho složím pečetě. Doton: Bažina podsvětí. Vytvořím na celé zemi pod sebou bažinu. Ta naruší nepřátelům ovládání jejich technik, protože se musí soustředit na to, aby se neutopili. Stromy začnou v bažinaté půdě padat.

vyvolala jsem kuchiose nového obřího motýla a ten se vznáel nad náma a chránil nás před tím co nanás padalo

Byla jsem vyzvednuta do výše. Ještě jsem to rozdýchávala... "Ninpou: Kiteinu Shawaa: Porcující sprcha..." řekla jsem a vyskočila a vystřelila jsem ze svých úst velké množství malých jehliček. Ty směřovali na Gilien. Pak jsem zase lehla na záda a dýchala dál. "Jej... to je nšjak moc akce na den..." řekla jsem potichu a zasmála se.

Kashike


Mávnutím ruky jehličky otočím a nasměruji zpátky. Dál s Gilien vytrvale stoupám.

Suishi
"Suiton: Mizukagami no Jutsu" Pomyslel si, přičemž negoval touto technikou Yomi Numa, ale nechal je dál jít, jelikož Takikage měl větší prioritu. Vzal ho společně s Hikari vypadnul z této oblasti, kdežto milice se rozeběhla do svých domovů v ulicích města.

motýl okřepal svá křidla podletěl pod nás aby jsme na něj s Kashikem mohli dosednout
"Ke skrýši." řekla jsem tiše a pohladila jsem ho
"Díky Kashike...." podívala jsem se na něj vřele a vděčně

Kashike


To nic nebylo. Ale teď jsme o sobě dali vědět až moc nezdravým způsobem. Pak zavřu oči a až do skrýše už nic neříkám.