Udolí Konce

Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.

Kráčela jsem na horním toku řeky. Bylo to příjemné být zase na místě kde jsem vyrůstala. Přecejen, příjemné to být mohlo, ale už jsem byla daleko abych se vrátila. On mi bránil v cestě za reálným mírem. Reálný mír existuje pouze tehdy, vládne-li ve světě strach, silnější než jakákoliv nenávist. Proč on tuhle cestu odmítá? Jen blbec jako on si může myslet že vzkříšení světa může proběhnout skrze lásku a porozumění. Byl to blbec a stále ním je, myslím. Byla to sentimentalita, která z mne teď mluvila, ale stále jsem procházela územím Země Ohně a směřovala do cíle, do Konohy.

V tu chvíli se ozvalo hlasité prásk a já se objevil poblíž Kuroko. Za tu dobu co jsem ji neviděl se hodně změnila. Bylo zvláštní ji vidět tady na tomto místě trochu až nostalgické. Podíval jsem se směrem ke kuroko a se širokým úsměvem plným otcovské lásky se na ní usmál.
Ahoj Kuro-chan už je to dlouho co jsme se neviděli. Docela si se za tu dobu změnila. stále se na ni usmíval a přitom si ji neustále prohlížel. Ruky si strčil do kapes a vytáhl dango k teré jsem u sebe vždy nosil.Jedno jsem pomalu žvíkal a s plnou pusou se zeptal. Dáš si taky ? teda aspon se pokusil spíše to vyznělo jako nesrozumitelné mlaskání.

Sedel na strome na druhej strane údolia presne oproti nim. Dával si pozor na to aby ho nevideli ale on ich pozoroval z diaľky až príliš dobre. Nepočul o čom sa rozprávajú len uprene hľadel na Kuroko. Vedel že ak aktivuje Sharingan objaví ho ale bol pripravený sa ukázať. Vtom sa však objavil neznámy muž a Kagami trochu zneistel no ani to s ním nepohlo a sledoval ďalej čo sa udeje.

Otočila jsem se a ani nemrkla okem. Sledovala jsem ho svým Věčným Mangekyo Sharinganem. " Nepřišla jsem za tvým Dangem "Čtvrtý Rikudou""Sykla jsem a postavila se do bojové pozice. Prstem jsem přejela po ostří vytažené katany a podívala se hluboko do jeho očí. Dávno jsem věděla že Ninjutsu na něj nepůsobí, to prasklo už před tři sta lety společně se vším ostatním, ale jediné co byl problém bylo to, že všechny techniky jsou teď silnější. " Neviděli, ale ty jsi pořád stejný blbec " Řekla jsem v závanu větru, kdy se mi v kapse na kalhotech mihla moje kresba, kterou jsem nosívala stále s sebou. V tu chvíli už jsem byla pryč a běžela proti němu obrovskou rychlostí s katanou v ruce. Jenže v polovině jsem ucítila cizí chakru. Nevšímala jsem si jí, jenom se okolo mne zjevila zmenšená kostra, jež obklopila moje tělo ...

Jen jsem se hlasitě zasmál ale né opovržlivím smíchem ale upřímným. Mezitím co na mě běžela jsem z aktivoval Rinnegan a řekl Ty jsi se taky vůbec nezměnila jsi stejná jako vždy. Jsi až příliš temperamentní. Poté jsem směrem k ní natáhl obě ruce a pomocí Shinra Tensei sem ji i se Susano´o odhodil od sebe dobrých 20 - 30 metrů. Proč na mě hned útočíš na svého adoptivního tátu chtěl jsem si jen promluvit a ty na mě takhle vyjedeš. řekl jsem jí a nasadil uražený výraz ale dlouho mi to nevydrželo a znovu jsem se usmál. Například bych se tě rád zeptal co máš plánu že jsi vyrazila takhle směrem ke Konoze ? řekl jsem a podíval se na ni.

" Není to zřejmé ?! " Přidala jsem na hlase když jsem udělala otočku ve vzduchu. " Já ji smetu z map ... Konoha vždycky moc brala, musí existovat jen jedna vesnice, ale hlavně ... Musí existovat strach ! " Dodala jsem a přistála na obou nohách. Katanu jsem zabodla do země a zeptala se. " Co chceš jako dělat ? Zabít mě ? " Zasmála jsem se nad tou myšlenkou. " To k tobě nikdy nesedělo " Dodala jsem, přičemž jsem se otáčela na místo, kde byl ten druhý ninja. Okamžitě mi z oka začala téct krev a směrem k němu vypálilo Amaterasu. " Šmírák .. " Sykla jsem směrem proti němu a zhluboka jsem se nadechla. Přišlo mi to normální, ale na chvíli jsem zavřela oči a pak se podívala na Kentu. " Adoptivní ... otec ... " Zašeptala jsem. " To je to o čem jsem mluvila, celý svět je zaplaven lží a podobnými blbostmi ! V tom případě, nebude také vadit, když tě zabiju ! " Zařvala jsem na celé okolí.

Bojujú? Prečo bojujú? Pomyslel si ale nerobil nič. Prešiel prstom po značne na ľavom predľaktí a udrel do zeme. Zjavil sa pri ňom démon. Bol vysoký. Mal červenú pokožku a oblečený bol celý v čiernom. Spod oblečenia mu vzadu vychádzal dlhý červený chvost so šípkou na konci a nad čelom mu vyrastali dva krátke rohy medzi riedkymi mastnými vlasami. Nemal žiadnu chakru ani ľudskú formu takže Sharingan ano Rinnegan ho podľa chakru nespozorujú.
"Choď" pošepkal mu Kagami a démon zmizol. Bol však stále tam len použil démonickú ilúziu ktorá ho skryla. Potom sa teleportoval do pevnej blízkosti boja tak aby počul čo hovoria avšak nemohli ho vidieť ani pomocou svojich Doujutsu. Kagami stále zostal na mieste a sledoval situáciu z diaľky. Vtom naňho vypálila Amaterasu. Bolo to až neuveriteľne rýchle no Kagami bol vtedy rýchlejší. Keď sa Amaterasu zapálilo Kagami sa rozplynul na lávu a tá neškodne stiekla na zem. Tam sa znova zhmotnil a rozbehol sa priamo cez jazero ktoré bolo v údolí až ku nim.

Viděl jsem jak na toho neznámého ninju seslala amateratsu. Doprdele poymslel jsem si a rychle chtěl přispěchat tomu muži na pomoc pak se ten muž proměnil na lávu a vypadalo že ten muž to zvládne sám.O chvíli později se zhmotnil o kus dále. S údivem sem ho sledoval Neměl by jste tu být ona by vám mohla něco udělat. Je to tu nebezpečné řekl jsem s úsměvem a potom se znovu obrátil ke Kuroko. Proč takhle napadáš neviné lidi nikdy ti nic neudělal nemáš k tomu žádný důvod. odmlčel jsem se a pak pokračoval Copak si nepamatuješ nic z toho co jsem tě učil ? podíval jsem se na ni a žasnul nad tím jak se změnila. Bylo mi jasné že temnota nad ní už kopletně zvítězila. Nemohl jsem však nad ní zlomit hůl až moc mi přirostla k srdci.

"Ja si myslím že bude najlepšie ak dnes zomriete obaja" povedal a poskladal rýchlo pečate. Zostal stáť v strede jazera.
"Yoton: Kamikaze no jutsu" pošepkal a z vodopádu ktorý tiekol medzi dvoma sochami sa zrazu miesto vody začala valiť láva a hektolitrovými prúdmi sa rozdelila na dva prúdy a jeden zaútočil na jedného a druhý na druhého. Bolo jej také množstvo že zatienila aj slnko nad nimi a pokryla pri dopade pokryla oblasť dvesto metrov okolo každého z nich, pričom rozpúšťala všetko okolo seba a po dopade zostala na zemi. Akushiro sa teleportoval hneď pri Kagamiho aby bol v bezpečí pred lávou no stále bol neviditeľný a nikto o ňom nevedel.

Chjo proč já se musím ocitat mezi dvěma takovíma nasilnickejma lidma je to vůbec možný ? zeptal se spíše sám sebe. Chjo pomyslel si a pomocí technik Shinra tensei jsem rychle vyletěl do vzduchu o hodně víš než dosahovala láva a přistál do bezpečného území. Chjo to není možný ani v klidu si tu člověk s někým nemůže popovídat každý chce furt bojovat a bojovat. No nic zatím se měj Kuro-chan někdy jindy někdy jinde no a i ty .... hm.... no to je jedno a i ty se měj. Usmál se na rozloučenou a zamával i když jsem nevěděl kde se Kuroko nachází veděl jsem že žije. Poté jsem složil pečetě a přivolal pomocí Kuchyose no jutsu. Předemnou se objevil obrovský pták s Rinneganem v očích a chakrovími tyčemi ve hřbetu naskočil jsem na něj a pták vyrazil přímo k mému domovu.
(přesun)

Kagami hneď na to zrušil techniku a láva len neškodne dopadla okolo Kuroko. Vyskočil a dopadol priamo na miesto kde predtým stál muž s Rinneganom. Do pekla! Stratil som ho. Ale to dievča... je na nej niečo zvláštne prečo by som ju mal zabiť? Pomyslel si a kráčal smerom ku Kuroko. Bolv strehu pretože si bol istý že zaútočí ale kráčal vyrovnane a pomaly.

Nehybně jsem stála a lhostejně ho sledovala. Natáhla jsem proti němu ruku, kdy v tom se za ním protáhly bodce tvořené z Amaterasu vytvořeného předtím. Susano´o v plné formě zaseklo několik Magatam do země a Kagami neměl už kam kráčet. " Zmiz, mám na práci jiné věci než jsi ty " Dodala jsem a otočila se zády k němu, přičemž jsem stále byla ve střehu. I když, Susano´o poskytovalo dostatečný útok i ochranu proti jeho Yotonu, elementu Lávy, jež byl častý ve dvou zaniklých zemích, tudíž musel být z Kiri nebo Iwy, ale zdál se mi poněkud povědomý, jako kdybych ho znala z Konohy. No nic, nevěnovala jsem tomu pozornost a šla dál.

"Ale kamže?" spýtal sa jej s úsmevom a pokračoval v chôdzi. Zmenil časti svojho tela na lávu aby tak neškodne prekonal prekážku ktorú mu nastavila a rýchlou chôdzou došiel až blízko ku nej.
"Nechcem ti ublížiť. O mužovi s Rinneganom som počul a chcel som ho zabiť už skôr. Pokľadal som Ťa za jeho spoločníčku" vysvetlil jej zatiaľ čo stále kráčal za ňou.

" Společnici ? " Zasmála se nad tou myšlenkou. " Je mi jedno co chceš, já jdu svojí vlastní cestou " Dodala jsem, snažíc se ho konečně odbít, jelikož mi připadal jako ta největší pijavice, kterou jsem kdy viděla. Susano´o jsem ztratila po cestě pryč a jen si sedla na hlavu Uchihy Madary. Bylo mi jedno jestli mne zase někdo najde nebo ne, tentokrát nebudu tak slabá, tentokrát bych ho zabila, nebyla bych jako malé uřvané děcko brečící nad mrtvými rodiči. Nebudu ta, která s někým jako on prohraje. Strach je to, co tenhle svět potřebuje.

"V poriadku ako chceš" povedal Kagami a diabolsky sa uškrnul.
"Uvidíme sa" pozdravil a zmizol v mraku čierneho dymu.

[Presun]

Protáhla jsem se a lehla si na záda. Neměla jsem už strach z ničeho. Vedle mne ležel ten obrázek, který jsem jednou rukou zvedla a podívala se na něj skrze sluneční svit. Uvolnilo to ve mne vzpomínky, i když jsem vlastně nevěděla od koho jsem ho dostala. Poté jsem ho zase položila vedle sebe a pomalu zavírala oči. Tiše jsem vzdychla a čekala na jakýkoliv podnět, jež mi pomůže dostat se ke zkáze, ať už mojí vlastní, nebo někoho jiného. Po chvíli jsem odešla

Pomalu jsem se sem dotáhl po krátké šarvátce v Takigakure no Sato a čekal jsem, že se zde každou chvíli objeví Hei-san. Čekání bylo ale zdlouhavé a nudné, proto jsem si řekl, proč si tak trochu nezašpásovat? Potichu jsem se zvedl a vylezl až na hlavu Uchihy Madary. Z ruky mi pomalu stékala kyselina a hleděl do očí jednomu z nejmocnějších, Shodaime Hokagemu, Senju Hashiramovi. Byl to pocit který se nezapomíná. Jenže teď jsem byl něco více já, ho překonám, vytvořím to co on vytvořit nedokázal ...

seděla jsem v údolí pod sochama obou mužů, nevnímala jsem moc okolí jako spíš hudbu, kteoru jsem vyluzovala na flétnu. Omamující zvuk lákal všechny živočichy, co slyšeli byť jen tóny z lehka. Byla jsem zvyklá, že mám pokaždé, když hraju publikum. Nesnažila jsem se skrývat genjutsu, vyžívala jsem se v tom ovládat tímhle způsobem lidi....

Usmál jsem se když se mne ta holka pokoušela chytit do Genjutsu. Jediné co jsem jí na to odpověděl bylo, že jsem se otočil a vší silou seskočil dolů ze soch. Bylo to minimálně sto metrů a vypadalo to že vytvořím obří kráter. Jenže, já jsem dopadl lehce jako pírko. " O co se snažíš " Sykl jsem se svým typickým úsměvem žraloka a sledoval její oči. Svůj meč jsem měl opřený přes rameno a čekal jsem nějakou logickou reakci. Inteligenci oceňuji, idioty zabíjím.

Zbystřila jsem někoho, ale co jsem ze srdce nesnášela bylo, když mě někdo přerušuje během mé kreativní nálady a tak jsem v klidu dohrála celou melodii. Sotva jsem odělila ústa od flétny. Všechyn zvířata co seděli nebo stáli kolem mě se na jednou polekali a rozutekly se. Uchopila jsem flétnu do obou rukou a vzhlédla k neznámému.
"Snažila jsem se o novou melodii pro mé genjutsu." odvětila jsem tiše, ale s klidem v hlase

" Tak rychle odejděte, nebo budu nucen zničit vaši maličkost " Ušklíbl se a nadzvedl meč, který třímal v ruce. Nezajímaly ho výmluvy, dobře věděl co ta melodie znamenala. Genjutsu i v doprovodu může lehce působit, i když ne na lidi jako jsem já. Už mě nebavilo se s ní vybavovat o zbytečnostech a tak jsem se na ni naposled podíval a čekal co mi na to odpoví, holka malá.

schovala jsem si flétnu do vaku u boku a opřela se o ruce.
"Já měla dojem, že tohle je svobodná země a každý může být kde se mu zachce...." vstala jsem a postavila jsem se tak aby jsme byli proti sobě tváří v tvář, vpíjela jsem se mu do očí.
"Je mi líto, že jste si naivně myslel, že to genjutsu bylo použito proti vám. Zklamu vás, nebylo. To bylo na ty nevinné tvorečky, které jsem měla chuť zabít." prohlédla jsem si ho, nikdy jsem ho neviděla. Co má asi za schopnosti?

Potichu jsem se uškrnul a podíval se na ní. Byl to typ lehkého vraždění, sice ne na mé úrovni, ale časem se jí možná i přiblíží. Projel jsem mezi ní a skalou a pomalu odcházel. Neměl jsem zájem být tu dál s ní, musel jsem začít s ... důležitějšími věcmi. Tím bylo vytvoření armády, kterou teď naberu z povstalců Konohy. To by mohl být pro Heie-san skvělý dárek. " Ty .. Mohla by jsi se nám hodit, naše organizace by potřebovala někoho silnějšího do svých řad. Jestli máte zájem, řekněte mi co umíte, a já se podle toho rozhodnu " Ušklíbl se k ní otočený zády.