Udolí Konce

First topic message reminder :

Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.

"nejsem zrovna typ co rád vysvětluje, proč mě jednoduše nevyzkoušíte?" zajiskřilo mi v očích což on nemohl vidět a z pod mého pláště vyletělo pár zářivě zelených motýlků

" Tvá Genjutsu mne opravdu nezajímají a mé techniky nehodlám ukazovat zrovna Vám " Sykl se znechuceným výrazem. " Pokud nejste typ co rád vysvětluje, nashle " Sykl znovu a pomalu začal kráčet proti vodopádu, ve kterém se pomalu ztrácel. Ten se po chvíli změnil. Jeho barva přešla z světle modré na tmavě zelenou. Z té poté vytryskl obrovský žralok, který kyselinou spálil naprosto všechno v okolí, pouze lidské maso a oblečení ne. " Stačí Vám to ? " Ozvalo se z poza vodopádu úsměvně.

Kyselina? pousmála jsem se
"Já myslím že dokonale, co je to za typ kyseliny zajímám se o jedy a tohle je naprosto dokonalé nedá se to ani vyrovant tomu co mám teď na sobě."

" Hm " Zabručel a vylezl skrze kyselinu, ale na jeho kyselině se neobjevil jediný šrám. Dokonce ani když jsi mohla pouhým okem vidět, jak z jeho těla stoupá vlivem kyseliny ohromné množství kyseliny. " Takže, půjdeme ? " Usmál se a sledoval její reakce.

"dovolíte mi odebrat si vzorek?" dojdu blíž k němu

" Vzorek čeho ? " Řekl klidně a ani se nepodíval na kyselinu, kterou všechnu v mžiku vypařil. Při bližším ohledání šlo zjistit, že se ani nepřeměnila na částečky soli, ale prostě zmizela. Chvíli takhle ještě postával a pak se ušklíbl. Už teď toho o ní mohl tolik vědět, zatímco ona věděla jen to, že ovládám Santon. Smutné. Lze vidět, že v těchto končinách nejsem tak známý jako doma v Takigakure. Ale vypadala inteligentně a proto jsem si musel dávat pozor na moje nejdůležitější tajemství ...

"vzorek té kyseliny." blýsklo mi v oku, došla jsem ho a připojila se k němu z pod pláště znovu vyletěli motýlci

Teruchi Akashiro

Teruchi len prechádzal Údolím Konca, pričom rozmýšľal, kde by mohol ísť ďalej. V poslednej dobe to bol u neho dosť stály problém, pretože nikde sa už necítil ako doma.
"Možno by som mohol skúsiť rodnú Kiri..." Pomyslel si, no jeho myšlienky rázom prešli na inú úroveň, pretože si všimol dvoch ľudí, ktorí sa tam nachádzali. Nechcel síce moc vyzvedať, ale mohli to byť nepriateľa, našťastie mal dobrú náladu, tak si hneď stihol urobiť menší plán. Len si opatrne napravil Tamaken, ktorý nosil na chrbte, a podišiel k ním. Nevedel, ako budú reagovať, v podstate bol pripravený aj na obranu, ale radšej by bol, kebyže len jednoducho zistí čo sú zač, a išiel ďalej. V poslednej dobe býval dosť paranoidný, kvôli tomu že ľudia, ktorý by ho chceli vidieť mŕtveho nabrali na počte.
"Myslel som, že v Údolí Konca už nikto nebýva?" Opýtal sa kľudne, s menším úsmevom, pričom bol teraz asi 5 metrov od nich, nechcel sa moc približovať, preto len zastál a zostal sa na nich pozerať. Ten muž mal zvláštnu kožu, a tá žena, tá vyzerala celkom milo.

" Hm? " Zahučel jsem tázavě směrem k tomu týpkovi. Vypadal silně a v hlavě mi jen problesklo, kolik dalších lidí ještě najdu. Hei-san potřebuje další síly pro vedení ozbrojených akcí, ale já osobně jsem si to nemyslel. " Ano, nebydlí, jelikož můžou během chvíle ležet pode mnou " Řekl jsem bez mrknutí oka a sledoval ho. Mé oči byly klidné, ale plné zájmu. Opravdu mne zajímalo, co tenhle chlap umí. Poté jsem si všiml jeho meče. Byl jsem naprosto klidný a jen uchopil svůj meč a zabodl ho do země. " Hm, ty nejsi šermíř ze zaniklé Kiri? Takzvaná Poslední Generace? " Ušklíbl jsem se aa čekal, kdy mi odpoví. Očekával jsem, že brzy.

"Šermiar? Nooo šermiar je moc silné slovo. Je fakt, že mám meč od človeka, ktorý vyrábal meče pre Šermiarov, dokáže sa im vyrovnať, ale predsa len nie som taký silný, ako Šermiari..." Hovoril to s menším úsmevom, a hlavne celkom nesúvislo. Nečakal že sa ho niekto opýta práve na Kiri, aj keď ten človek sám o sebe vyzeral ako žralok.
"Ale ak sa ma spýtate, vy ako šermiar vyzeráte...." Hovoril to trocha s humorom, nechcel aby to bolo celé také suché, a preto mu vyhovovalo, že sa ho niečo spýtal. Jeho meč vyzeral celkom veľkolepo, aj keď si nechcel radšej predstaviť čoho je schopný.
"A vlastne, vy vyzeráte ako rodák z Kirigakure? V Kiri som vás nikdy nevidel, vtipné, že sme sa stretli práve tunak, v inej Zemi. Kebyže ma len nevyhnali..." Poslednú vetu ani nestihol poriadne dokončiť, lebo si stále neuvedomoval, či je kladný alebo záporný. Pokiaľ by bol kladný, tak by mu celkom mohol robiť problém, no ak by bol záporný, tak má aspoň niekoho, s kým môže cestovať. Chcene, či nechcene.

" Já sice šermíř jsem, ale ... " Řekl s chvilkovou odmlkou kdy se jen opřel o meč a hlavu si opřel o jílec. " ... původem jsem z Takigakure, kde jsem získal přezdívku nejhoršího démona jaký kdy existoval, moje reflexy a rozhodnutí jsou lepší než která dokáží udělat jiní lidé, byť se jim zdají nesprávná " Ušklíbl se ďábelsky a sledoval ho. Takže je z Kiri. Zajímavé. " Moje nynější stanoviště je malá zemička mezi Zemí Blesku a Ohně. Ty zrovna nevypadáš na moc hodného chlapa a my by jsme potřebovali posilu, je to jedinečná nabídka ... " Dodal a čekal na jeho reakce, přičemž se právě opíral o padesáti kilový meč.

Takže je predsa len záporný Teruchi sa len pousmial, pričom sa trocha zadivil. Nečakal síce nejakého milého hľadaného človeka, ale očividne nebol vôbec taký slabý, ako sa zdal.
"Šermiar z Takigakure ? To znie celkom zaujímavo. Myslím, že nemám ani čo robiť, už dlho som sám, a pridať sa k niekomu, kto je silnejší ako ja by mohlo byť dobré. Sám nie som ešte taký dobrý šermiar, takže by sme ma mohli priučiť umeniu Kenjutsu, teda pokiaľ by sa vám chcelo, vyzeráte že ste si toho už celkom dosť prežili. Aj keď je vtipné že o vás neviem nič, a celkom vám verím. Možno to budem ľutovať, ale išiel by som s vami..." Poslednú vetu už hovoril s úsmevom, aj keď jeho naivita ho hocikedy mohla priniesť do problémov, teraz mu to bolo jedno. Za celú tú dobu čo bol Nukeninom nikdy nenašiel niekoho, s kým by mohol byť, a možno aj preto skončil tak, ako skončil. Túto príležitosť však videl ako nový začiatok, ktorý by mu mohol zmeniť život, mohol by ho urobiť silnejším, a to teraz Teruchi chcel.

" Přiučit ? " Ušklíbl jsem se a jen lehce natáhl ruku do strany, přičemž jsem se zvedl a z rukávu vyletěl menší meč. Odrazil jsem se od toho většího a letěl přímo proti němu. Čekal jsem, jestli bude mít dost odvahy, rozseknout mě vejpůl, nebo jestli si nechá vrazit do břicha speciálně vytvořený nůž.

"Hm?" Jediné, čo dokázal zo seba vydať bolo jedno citoslovce, pretože nečakal, že na neho zaútočí. Mohol mu ukázať prvú schopnosť, ktorú jeho meč má, no to si šetril na horšie časy. Stihol si odistiť meč, ktorý sa zapichol po dopade do zeme, a ihneď vyskočil. Týmto pádom sa mohol vyhnúť dvom objektom, ktoré na neho leteli, a to bol Karasame a nôž. Ako bol vo vzduchu, tak začal skladať pečate.
"Kuchiyose no Jutsu!" Zvolal, a pred ním sa objavil mohutný orol [link] na ktorého vyskočil. Nečakal, a hodil po ňom Shuriken, a začal znova s procesom pečatí.
"Fūton: Shinkūjin!" Zakričal, a okolo Shirukenu sa vytvorilo podtlakové pole, ktoré bolo len ťažko vidieť, to však nebolo všetko, pretože pečate neprestávali.
"Shuriken Kage Bunshin no Jutsu!" A odrazu sa z jedného podtlakového Shurikenu stalo asi 50, všetky leteli na Karasameho, aj keď práve teraz Teruchi pocítil menší úbytok chakry. Bol to len jeden z mnohých premyslených krokov, ktoré mal Teruchi pripravené. Karasamemu síce nechcel ublížiť, ale vedel, že on zaútočil prvý.

Ušklíbl jsem se když jsem ucítil jak mne rozřezávají jeho shurikeny. " Moc plýtváš chakrou pro jediný, přitom neúčinný, útok " Podíval se na něj, tentokrát od svého meče, kde stál před tím, než proti tobě vyskočil. Bylo to, jako by se vrátil čas, ale Karasameho mrtvé tělo stále leželo rozřezané shurikeny. Bylo to více než podivné. Svůj meč si poté ale připevnil znovu na záda a pomalu kráčel pryč. " Půjdeme ? "

"Ako... ako to je možné?" Opýtal sa potichu pre seba, aj keď asi by bolo lepšie, kebyže odpoveď nepozná. Odrazu nastal ohromný dym, pričom orol, aj Shurikeny, zmizli, v zemi zostal len jeden zapichnutý. Veľká nevýhoda Teruchiho bola tá, že konal celkom zbrklo, a všimol si to aj Karasame. Teruchi stále nechápal, čo to malo byť, no asi to ani chápať nemal. Teruchi len prikývol hlavou, pričom sa znova, z ničoho nič usmial. Celkom sa mu zapáčilo to, čo Karasame práve predviedol, aj keď to moc nechápal, očividne bol celkom silnejší ako Teruchi. Bol celkom zvedavý, kde teraz pôjdu, aj keď to už raz spomínal, Teruchi filtroval informácie dosť blbo.
"Môžeme ísť..." Pošeptal.

dívala jsem se na toho nového týpka ani jsem tak moc neposlouchala jako spíš to že při pohledu na něj mě napadla nová melodie na genjutsu.

Takže tu je nějak moc rušno, pomyslela jsem si a projistotu jsem aktivovala Sharingan.
Za pomoci Sharinganu jsem viděla 3 pomalu odcházející osobi, a tak jsem se vydala za nimi a přitom jsem držela dostatečnou vzdálenost na to, aby mě nepostřehli.

Mohlo to teď vypadat blbě, ale do vzduchu jsem řekl. " Hei-san? " Očekával jsem totiž, že tady někde bude. Poté jsem hodil kunai proti té ženské co nás sledovala. Všimnout jsem si jí okem nemohl, ale chakru nezastíní. Už mne to opravdu přestávalo bavit. Poté jsem jen čekal až přijde ještě Hei-san a mohli jsme odejít.

Takže ninja vyšší úrovně? zeptala jsem se sama sebe, protože o byakuganu pochybuju a sharingan jsem nepocítila. Uskočila jsem a pomoci Mizu bushin no jutsu{2 kloni a uzivatel} jsem změnila svoji pozici. Tak a ted se tref do správného cíle

- 50 chakry

Cože další chakrový oběh?.. Jak se tam dostal? Viděla bych ho, kdyby použil shunshin, jedině časoprostorova technika by to mohla byt. spekulovala jsem a přemýšlela jsem o dalším kroku a hledala jsem přijatelné místo k boji.

Další dva?
"Evidenteně pitahujete tyhle typy, jak to děláte?" pousmála jsem sena toho s tou kyselinou

" Hold, asi mám trochu vyšší sex appeal " Ušklíbl se a otočil se na tu Uchihovku. " Můžu si s ní pohrát ? " Zasmál jsem se a kunaie hodil do každého klonu, přičemž tu pravou jsem nechal bez úhony, zatím. Meč jsem zabodl znovu do země a podíval se na ostatní. O čem asi tak přemýšlí. Já přemýšlím nad naším cílem. Rokubim no Raiju, Seikenem.

"no....je to žena....takže za mě ne." založila jsem si ruce na prsou