Horké prameny

First topic message reminder :

Horké prameny se nacházejí nedaleko od hranicí Takigakure.Je to místo na které chodí většina lidí ze země ohně. Tyto horké prameny jsou totiž známé široko daleko a vyhlášené jak skvělím personálem tak malebným prostředí přímo stvořeným pro relaxaci. V horkých pramenech máte možnost se ubytovat přes noc a nebo se zde i skvěle najíst. Je také všeobecně známo že voda ve zdejšich pramenech pomáhá při regeneraci chakry možná proto poblíž ní ninjové tak rádi trénují.

Nejdřív odešla Sora a následně i Raidon. "Stalo se něco?" řekla jsem si potichu, ale nenechala jsem se nějak rušit. Po chvilce jsem ale už musela jít zpátky do kanceláře. Kdo ví, co tam ten klon udělal. Vylezla jsem z vody a zahalila jsem se ručníkem. Vlastně jsem ani moc nepíchala a jen jsem klidně vešla do šatny, kde jsem se oblékla. Pak už jsem jen šla zpátky do Konohy.

V šatnách jsem se zdržel, protože jsem nemohl najít košili. Když jsem se vydal pryč jen jsem zahlídl záda Hanaki, jak už je na cestě pryč z lázní. Počkal jsem než mi zmizela z dohledu a taky jsem se vydal do vesnice.

[přesun]

Dorazili jsme k horkým pramenů, ale s úplně jiné strany. Té odhalené... Stáli jsme teď na jednom vyvýšeném skalním útvaru a hleděli do těch horkých jezírek a pramenů, ze kterých stoupalo hromadu páry. Ve vodě se odrážel svit měsíce a třpytící se hvězdy. Vše tu bylo tak nádherně díky tomu ozářené, až to bylo neuvěřitelné. Plus to teplo, které z toho všeho sálalo. Přímo to vybízelo se tomu poddat a ponořit se do těch zářících a horkých vod...

hledala jsem místo k sezení a našla jsem jedno pod stromem. Rozběhla jsem se k němu a sedla jsem si. usměju se a řeknu. "zde je pěkně"

Já jsem se jen pousmál a naopak se posadil na rozehřátý balvan, hned u horkého pramene. Sledoval jsem tu stoupající páru a někdy jen tak mrkl k Ayame. Přeci jsem se stále nemohl zbavit toho pocitu, který jsem měl, když jsem se na ni podíval..
Měl jsem strašnou chuť si do té vody vlézt, ale jelikož jsem tady s někým byl, nechtěl jsem být neslušný. Mohlo to však asi na mě jít do poznat, když jsem stále urputně hleděl, do té vařící vody...

Klepala jsem nohou a byla jsem nervózní. Stále jsem přemýšlela jestli to mám udělat nebo ne, nicméně tam není sama. pořád dokola přemýšlela ale tak co už by on mohl na ní vidět. Stáhla si černé tričko tak že jí zůstalo jen malé modré tričko, vypadalo to jako podprsenka ale bylo to mini triko. sukni si nechala a skočila do vody, následně se vynořila.

Spoiler:

Až pak jsem si uvědomila že je tam on.
"Promiň doufám že jsem tě nepolila vodu"

Najednou jsem ucítil, že kolem mě někdo proletěl a pak už jen tříštění vody, která se rozletěla na všechny strany. Větší část té vody mě zasáhla, takže jsem v tu ránu byl mokrý jako vodník...
Vůbec jsem to nečekal, tak to pro mě bylo dost velké překvapení.
Přede mnou se vynořila Ayame a měla na sobě nějaké modré mini triko, které vpadalo jako podprsenka. Bylo to... zvláštní ... cítil jsem. Úplně mě ten pohled dostal. Byla tak... ladná a tak... úplně... úplně se zdála dokonalá. Takhle její mokré tělo...
Musel jsem zatřepat hlavou a vyhnat si rychle ty myšlenky z palice. Nesměl jsem takhle uvažovat o někom, koho znám sotva hodinu.
Nic však na tom neměnilo, že jsem byl stále mokrý, takže... takhle by mě za chvíli byla zima, protože by to oblečení schládlo. No, a když už byla ona částečně svlečená a ve vodě, tak já mohl také sházet těch pár věcí.
Tentokrát jsem sebou neměl ani své obvyklé zbraně, takže to bylo rychlé. Jen jsem dal dolů to lehké triko, nějaký ty obvazy, pásky a volné kapsáče a potom je zanesl ke stromu, už poskládané.
Svlékal jsem se kousek od ní zády k ní. Nechal jsem si na sobě jen černé boxerky...

Spoiler:

Potom jsem došel znovu pomalu k ní a posadil se na kámen a přitom nohy dal do vody. Bylo to příjemné."Víš, že do vody se nesmí z oblečením?" Ušklíbl jsem se, ale byla to pravda. V pramenech to tak platilo...

vím ale co mám být pouze ve spodním prádle? před úplně cizí osobou? usměju se nad otázkou kterou jsem mu položila a následně jsem se na něj otočila. zrudla jsem jako rak. Když jsem ho viděla jen v boxerkách, okamžitě jsem odvrátila zrak. Kdyby že tam není pára z horkých pramenú tak by bylo vidět jak se jí paří z hlavy

"A kdo říkal, že jen ve spodním prádle co?" Zasmál jsem se, ale její reakce mě nehorázně pobavila, když se na mě otočila a hned halvu odvrátila."Namokřila si mě. Musel jsem to shodit. To zase tak nevadí ne? Ale... do pramenů se chodí většinou jen v ručníku, ale ten se dává dolů, když se de do vody... víš?" Znovu jsem se zasmál...."Ale... myslím, že na to by si neměla odvahu..." Vypláznu na ni jazyk a ušklíbnu se. Musel jsem si trochu rýpnout, aby se neřeklo... Přeci to bylo lepší, než stále na ni hledět a přemýšlet o tom, jak je najednou pro mě jakoby magnet...

Nemám u sebe žádný ručník. Rozhodila jsem rukama, přejdu na druhý konec pramene a lehnu si na záda tak že jsem ležela v odrazu měsíce a dívala jsem se na něj. Natáhla jsem na něj ruku jako kdybych chtěla měsíc chytit a následně jsem si ji položila na hruď. Oči se mi změnily a já jsem stále dívala na měsíc.Nevnímala jsem nic jen jsem koukala nahoru, náhle jsem jiným strašidelným hlasem řekla "ještě chvíli ..."

Znovu jsem se jen ušklíbl a sledoval ji. Připadalo mi to jako by to dělala naschvál.
Ležela teď na zádech v odrazu měsíce a já na ni krásně viděl. Byl to opravdu pěkný pohled. Když pak chtěla navíc ten měsíc jakoby chytit... bylo... bylo to takový roztomilý...
Pak, ale ten její podivný a strašidelný hlas. Jen jsem se trochu zamračil, ale raději se neptal, co to bylo. Měl jsem to v plánu udělat později.
Pak mě něco napadlo... Malinko jsem se uchechtl a v tu ránu zmizel. Po chvíli jsem se objevil na kameni za ní a položil vedle ní bílý ručník. Dalších pár jsem ještě držel v ruce.
"Tady ho máš... milost paní. Stačí?" Znova jsem se ušklíbl. Byl jsem zvědavý, ale velice zvědavý, jak zareaguje na toto. Teď už nebyla žádná jiná výmluva...

vzala jsem si ručník a jako zombie jsem se postavila dívala jsem na něj červeními očima. Mohl mít pocit jako kdyby se na něj díval démon (Klik)no pak to zmizelo. "Tak dobře pro tentokrát"šla jsem tak daleko aby mě neviděl. svlékla jsem se a následně jsem si omotala kolem sebe ručník, vrátila jsem se zpět položila pěkně poskládané oblečení k ostatním a vrátila jsem se do vody "spokojeni pane?"

Vypadala opravdu dost děsivě. Ty její oči. Vypadala dost jako by byla mimo sebe nebo jakoby byla posedlá démonem. Trochu jsem se zamračil, ale snažil se zůstat v klidu.
Najednou však všechno zmizlo a ani jsem nevěděl jak. Jen jsem 2x rychleji zamrkal a trochu udiveně ji sjel pohledem.
To už však souhlasila s tím, co jsem řekl a šla někam dál, kde nepůjde vidět, shodit oblečení.
Po chvíli se vrátila s ručníkem kolem pasu a položila se zpátky do vody.
Pořádně jsem si ji však přitom ještě znova prohlédl..."Hm... takhle ti to sekne..." Zasmál jsem se a také si vzal jeden ručník. Obmotal jsem si ho kolem pasu a pak jen zajel rukou pod něj a stáhl si boxerky. Taky jsem je šel dát pod strom a pak si vleze do vody kousek od ní. Byl to asi necelý metr.
Popravdě, ručník kolem pasu byl dost na houby, protože, jak se dotkl vody, začal se nadnášet a i když jsem ho chytal, tak se vždy nějaká strana zvedla, takže vždy něco odhalovala.
Horká voda však nešla jen tak prohlédnou, takže to bylo v pohodě. Proto jsem se nakonec rozhodl ručník vytáhnout a položit ho na kámen na sebou. Takhle jsem se zase v horké vodě rozvalil na svitu měsíce.
Tělo mě šlo vidět, až po břicho, ale dál ne. NA světle se od tetování doráželi měsíční paprsky. No a když jsem měl zavřený oči, vypadalo to tak.... podivně a zvláštně ale ne špatně...

Podívala jsem na něj a pak znovu na měsíc.Nic jsem neříkala protože jsem neměla chuť něco říkat, sledovala jsem i okolí a také jeho.Také jsem zavřela oči abych stále něj nedívala.Jak jsem měla zavřené oči mé znamení se rozzářilo a já jsem uviděla přes zavřené oči draka, krvelačného jako kdyby chtěl zabít i Keia. Otevřela jsem oči a znovu jsem je měla jiné.Postavila jsem se a jak měl zavřené oči okamžitě jsem ho chytila ​​pod krk sedla si na něj a začala jsem ho škrtit. Dívala jsem na něj těmi očima.

Spoiler:

můj výraz byl ne strašidelný spíše šílený jako kdybych se pomátla

Měl jsem zavřené oči, takže jsem nic skoro nevnímal. Užíval jsem si ten nádherný pocit a doufal, že tu budeme ještě dlouho.
V tom jsem ucítil pohnutí, ale to už jsem měl něčí ruce na svém krku. Ten někdo si na mě sedl a pevně mě stiskl.
Přiškrceně jsem hekl a otevřel oči. Překvapilo ěm koho jsem viděl... Bala to Ayame... její výraz... Byl vražedný, šílený a ty její oči. NEchápal jsem, co se děje, ale rozhdoně toto nebyla sranda.
Chytil jsem jí za ruce a chtěl ji odtáhnout. Nešlo to... byla překvapivě silná a já už se navíc dost dusil.
Jednu rukou jsem se ji stále snažil sundat a druhou utvořil pečeť... V tu ránu se moje tělo proměnilo ve větší kámen -Technika náhrady- Objevil jsem se, až o pár mětrů dál na jiném kameni. Teď mě moc netrápilo, že jsem jen tak, na Adama... Čupěl jsem a byl připravený na případný útok."Co se sakra děje?! Co to do tebe vjelo?!" Zakřičel jsem a jednou rukou si promnul krk. Bylo to fakt divný... ona byla.. jiná...

Můj výraz se nezměnil dříve se jako kdyby mi blikala oči z modré na ty dračí oči.
usmála jsem, vyšla jsem z vody a nesla jsem se jako nějaká královna vznešená jsem přistoupila k němu a pouze se dívala.Ručník jsem měla dobře připevnění k tělu takže mi vůbec nemohl padnout.ještě chvíli a probudím se řekl cizí hlas.černé dlouhé vlasy byly mokré a lepily se mi po těle.Konečně po těch tisících let jsem se znovu narodilpo generace kolovala pověst že jednou za pár generací se zrodí dítě které bude prokleté dračími očima a bude toužit po krvi a zabíjení

Pomalinku a ladně přistupovala ke mě jako nějaká královna. Já ji bedlivě jen sledoval a doufal, že už nic jiného nebude podnikat. Nechtěl jsem, aby po mě zase vystartovala. Ani jednou jsem však neuhnul pohledem a ani tělem... Musel jsem však být ve střehu...
Měla úplně jiný hlas a ten její výraz. No a to, co říkala... to nedávalo vůbec smysl."O čem to mluvíš Ayame? Co se s tebou děje? Je ti něco? Proč máš tak jiný hlas? Jsi v pořádku?" Bylo to fakt divný a já teď nevěděl, co má sakra dělat!

Ayame? To bude jméno tohoto člověka. Poslouchej mě chlapče! Říkají o mně jako o dračím oku ... Objevuji se pouze jednou za pár generací, mluví o mně jako o prokletém démonovi, vyvolil jsem si tě! Budeš mi sloužit!zasmála jsem se a okamžitě jsem přišla úplně blízko.

Mluvila jako by to byl někdo jiný, jako by v jejím těle opravdu přebýval nějaká jiná osoba...Démon? Sloužit? To určitě! To si můžeš o tom nechat jen zdát! Já ti sloužit nebudu, ať si kdo si... a jestli nechceš, abych Ayame něco udělal, tak mě necháš na pokoji jasný?" Řekl jsem, ale ani o krok neustoupil, i když ke mě došla úplně blízko. Nechtěl jsem hned... Čekal jsem na reakci. Jinak bych už dávno uskočil a pěkně ji zklidnil. Třeba do něčeho uzavřel...

rozesmála jsem se. Ona tě přitahuje mám pravdu?co tak si pohraje trochu?oči zmizely a já jsem se vrátila zpět do normálu. Podívala jsem se na něj,očima jsem chvíli zůstala na jeho přirození ale pak jsem se odvrátila a úplně rudá až se mi z hlavy Pařílo jsem řekla už mým hlasem "Myslím že by sis měl dát ručník"

Chtěl jsem rychle nějak zaprotestovat, ale nestihl jsem to. V tu chvíli se jí oči zase změnili a ona mě sjela pohledem. Zastavila se, až tam dole a chvíli se nehýbala. Pak se ale celá rudá otočila, div se jí z hlavy nekouřilo.
Samozřejmě, že jsem okamžitě zrudl i já, protože jsem věděl, co to znamená a její další věta to také potvrzoval."Já.. ehm... co to bylo... no... ehm...." Nějak my nešla s formulovat správně věta. Jen jsem se pokusil couvnout a sjela my noha, takže jsem sebou gecl na kameň a ani jsem nevěděl, jak. Dost mě to totiž překvapilo... Ta náhlá změna..."Au..." Vyšlo ze mě potichu...

trochu jsem se rozesmála ale pak jsem se rozběhla pro jeho ruční a vrátila jsem se zpět a podala jsem mu ho ze zatvoreními očima. Víš.... já myslím ....že by si ...tohle ...potřeboval"nějak jsem divně poskládala větu.Když jsem slyšela to tiché au okamžitě jsem otevřela oči "Jsi v pohodě?"tehdy jsem zapomněla na to že je zcela nahý

Jen jsem jemně přikývl a s rudými tvářemi si vzal ručník. Teď jsem se totálně ztrapnil!
"Jo... jsem..." Tentokrát jsem se usmál a znova se postavil. Pak jsem si ručník obmotal kolem pasu a znova se usmál..."Díky... docela se to hodilo... ale... popravdě... teď už to asi nemá cenu, když jsem... vlastně... před tebou už nahý bal... ehm... stejně chci jít ještě do vody... jestli ti to teda nevadí a zase na mě neskočíš..." Zasmál jsem se, protože to byla docela dobrý ironický dvojsmysl. Hlavně potom, co se stalo...
Byla však pravda, že ten démon měl pravdu. Větší, než si myslel...

Usmála jsem se "Jasně v pohodě a jak skočila? Cože?? Já jsem se šla podívat co ti je protože si z ničeho nic zmizel.nechápavě jsem koukala na něj a šla jsem pomalu do vody protože mi byla zima

Nechápavě jsem se na ni zahleděl."Cože? Ty si nic nepamatuješ? Jak si mě chtěla uškrtit, jak si měla ten vražedný dračí pohled a proto si také na mě skočila nebo spíše seděla a škrtila. Proč si myslíš, že jsem asi byl najednou bez ručníku na tom kameni co?" Zeptal jsem se a shodil ručník zase do vody a také vlezl zpátky pomalu do vody a začal sestupovat níže a níže, až ke svému původnímu místu....Přece si to snad musí pamatovat ne? Pomyslel jsem si a znova si zamyšleně lehl a nechal se vodou unášet....