Akademie

Přišel jsem do akademie a procházel jsem chodbou. Uviděl jsem jedny otevřené dveře do třídy, tak jsem do ní vešel. Nikdo tam nebyl, tak jsem si sedl do jedné ze zadních lavic a čekal jsem na Senseie.

Klon

Došel jsem do určené třídy na akademii, když jsem otevřel dveře. Byl tam zatím jen jeden člen mého týmu to mě moc nepotěšilo, čekal jsem, že už tu budou všichni.
Ahoj já sem Raidon tvůj nový Sensei, počkáme ještě na zbytek týmu pak uvidíme co budeme dělat.
Řekl jsem směrem k tomu geninovi. Pak jsem se usadil na jednu lavici a čekal jsem na ty zbylí dva.

Příjdu do akademie a šel jsem hned tam kde bych měl mít svého nového senseie.Měl jsem na sobě naschvál kapuci a mikinu aby mi nebylo vidět na jizvu na ruce.Po chvilce jsem tam viděl nějakého týpka přišel jsem k němu(Raidon klon). Prej je tu někde můj tým tak ho hledám nevíte kdo by to mohl být? zeptám se a bylo mi vidět jen do oči.Díval jsem se na něj a bylo vidět,že jemu také nevěřím nevěřil jsem nikomu na světě

Podíval jsem se na Senseie. ,,Ehmm... Já jsem Hiruko Anaki. '' Představil jsem se. Pak jsem se rozhlédl a zjistil že tu není ta holka. Vždyť šla za mnou, tak kde je? Pak někdo přišel a já si ho začal prohlížet. Žeby třetí člen týmu?

Klon

Je mi jasné, že potom co jste zvládli akademii si myslíte, že z vás bude každej na větvi a všichni vás budou uctívat jako by jste byli mistři světa. Můžeš mi říct kde seš tak dlouho a nepotkal jsi někde toho třetího?
Byl jsem už opravdu na nervy nejdřív dostanu na krk partu malých děcek a teď se mi tu ještě schází jako by se nechumelilo. Tenhle si ještě kdo ví na co hraje když jsem přijde s kapucí na hlavě, pomalu jsem začínal pociťovat vztek protože tohle už na mě bylo moc.


/Aby jste si to nebrali osobně tak proti vám doopravdy nic nemám, jen moje postava má v popisu charakteru, že opravdu ve veliké míře nemá rada děti/

Nevim kde je a je mi to tak nějak jedno řeknu mu a díval jsem se na něj.Takže ty jsi můj novej sensei? zeptám se a Kinomaru(pejsek) Skočil na moje rameno a oba jsme se dívaly na něj.

Klon

Koukal jsem na toho kluka co stál přede mnou, kdyby byl vedle mě nějakej měřák, co měří mojí naštvanost v tuto chvíli by prasknul. Podíval jsem se na toho kluka.
To si ze mně snad děláš...
Větu jsem nedokončil a vyrazil jsem ze třídy, dveře jsem vykopl, abych se zbytečně nezdržoval. Mířil jsem k Hokage, protože na tohle jsem neměl ani omylem to mi bylo jasný.

[přesun]

Vešel jsem do třídy přes vyražené dveře.Tohle to není moc klidný sensei brzo mu křupnou nervy úplně a bude v pr*eli. řeknu podíval jsem se na toho kluka co tam byl a sedl jsem si do lavice v zádu ve třídě

,,Super.'' Řekl jsem na hlas a pak jsem si pro sebe dodal: Kretén kterej bude nasírat Senseie. Podíval jsem se z okna a sledoval jsem jak po stromě poskakují veverky.

Zvedl jsem se a došel k oknu.Další člověk.Stejně si radši dám pozor nikdy nikomu nevěř to si pamatuj Shewe řeknu si potichu a podíval jsem se na toho kluka,ale nebylo mi moc dobře vidět do obličeje.

,,Jsem Hiruko Anaki.'' Promluvil jsem na toho kluka a pak jsem se začal jen tak hrabat v lavici. Našel jsem papír a tužku. Začal jsem si kreslit Senseie v momentu, kdy se naštval.

Spoiler:

Podíval jsem se na něj.Nemám důvod ti říkat jméno.Stejně nemám důvod ti věřit řeknu a díval jsem se na něj.Pořád mi moc nebylo vidět do obličeje.Vzal jsem kunai a hodil jsem ho do tabule a v tabuli byla díra přišel jsem k tabuli a vytáhl jsem ho.Pak jsem si sedl pod tabuli a vzpomínal jsem na to jak mě bratr zradil a já ho musel zabít.

,,A já mám důvod ti věřit?'' Zeptal jsem se ho. Pak jsem dokončil svou kresbu a přišel jsem k tabuli. ,,Co ty na to?'' Zeptal jsem se ho a pak jsem ten papír položil na jeden stůl. Vrátil jsem se do zadní lavice a houpal se na židli.

Podíval jsem se na ten obrázek a pak na něj Kinomaru(Pejsek) byl přesný opak mě takže přiběhl k Hirukovi na lavici a začal mu olizovat ruku.Já jsem se jen díval na toho kluka.Sundám si kapuci a tam už jsem normální já.

Spoiler:

Takže mi byla vidět trochu jizva na ruce,ale to mě nijak netrápilo

Podrbal jsem pejska za uchem a zeptal se jeho páníčka. ,,Jak se jmenuje?'' Podíval jsem se na něj a uviděl jsem že si sundal kapuci. Nebylo na něm nic divného, tak jsem se vrátil k té roztomilé kuličce chlupů a znovu jsem ji podrbal za uchem.

He?Podíval jsem se na Hiruka.Kinomaru je to Kinomaru. řeknu mu.Říká se,že jsme opaky a přitom jsme nejlepší společníci,ale ani jemu nevěřím a to ho mam už dlouho. řeknu mu a podíval jsem se z okna.

První místo, které mě napadlo, kde by mohl být byla akademie. Na cvičišti ani na dvoře nebyl, tak jsem vletěla rovnou do třídy, kde seděli jeho studenti. "Kde je váš sensei?!!!!!!!!!" zakřičela jsem na ně. Nevěděla jsem sice, kdo ho naštval, ale někdo z těhle dvou to udělal. Byla jsem naštvaná, celá rudá vzteky, ruce sepjaté v pěsti a zuby zaťaté. Vypadala jsem opravdu nepříjemně a taky jsem takovou náladu měla.

Proč to chcete vědět a co se stalo? zeptám se a díval jsem se na hokage Kinomaru mi mezitím skočil na rameno.

Podívala jsem se na něj a bylo všem v okolí 100 km jasné, že zuřím. Jenom tatak jsem se udržela, abych na něj nevystartovala. "Zničil mi kancelář." řekla jsem nepřátelsky se zaťatými zuby a nehty na rukou jsem už skoro prodřela zápěstí do krve, jak jsem je měla sepnuté.

Aha tak to udělal z té vzteklosti.Víte hokage-sama to bude asi moje vina já jsem ho asi tak trochu vyprovokoval. řeknu jí.Radši jsem ustoupil protože to nebylo moc příjemné vidět hokage zuřit a ještě k tomu když jsem za to mohl já,že jí zníčil kancelář

"To mi je jedno, chci s ním mluvit, kde je?!" ptala jsem se rozzuřeně.

Když jsem se přiblížil před Akademii uslyšel jsem jak tam Hokage na někoho křičí. Povzdechl jsem si sice jsem ty děcka rád neměl, ale nechci aby měl někdo problém kvůli mě. Vešel jsem do budovy a zamířil jsem do místnosti kde byli geniny. V místnosti byli pořád ty dva a Hokage, která na ně řvala.
Asi hledáte mě. Nebo se pletu Hokage-sama?
Zeptal jsem se s úsměvem. Plané omluvy jsem moc neplánoval.

Hej senseii řekněte,že jsem vás vyprovokoval když je to pravda takže za nic nemůžete to je vztek.Jakmile někdo někoho prostě hodně vyprovokuje tak se nedokáže ovládat takže za nic nemůže! řeknu spíš zařvu naštvaně.

Vzala jsem Raidona za rukáv a odtáhla jsem ho z místnosti ven. Zabouchla jsem za sebou dveře a šla jsem s ním dál do chodby, abychom nikoho nerušili.
"Představuješ si, co jsi udělal?! Víš, co to znamená?! Víš ty vůbec, kolik práce mi dalo, než jsem dokumenty do toho stolu nastrkala podle abecedy?!" křičela jsem opravdu nahlas. Museli mě slyšet i na druhé straně Konohy.