Akademie

když mě udeřili, tak jsem jen dopadl na zem. Pomalu jsem se zvedal a vyštěkl jsem na něj. ,,Pořád to nechápeš? Kdybych chtěl, už jsi mrtvej! A ani nevíš co se ve mě skrývá pitomče!'' Už jsem vstal ale pořád mi nešlo na mozek, proč na mě útočí.

Vyletěl jsem na něj znova tentokrát už menší rychlostí a sám.Kinomaru se změnil zpět na pejska.Tentokrát jsem se rozhodl bojovat sám proti němu a né bez Kinomara což není u mě nic nového často bojuju sám.Nikomu nevěřit nikomu nevěřit. řeknu si v duchu

Já nelžu to by jste mohla vědět.
Křikl jsem překvapeně za Hokage, protože to že byla schovaná pod stolem mě celkem dostalo. V duchu jsem se, ale musel smát, že kvůli mě vlezla sama Hokage pod stůl. To co říkali ty kluci jsem postřehl jen tak mimo, pořád jsem přemýšlel o jestli bych se z toho nemohl nějak vykroutit. Najednou jsem z venku zaslechl nějaký křik a poté i zvuk boje. Když jsem se rozhlídl po místnosti všiml jsem si, že je prázdná.
To si ze mě snad dělaj srandu ne? Já je fakt zabiju.
Vyběhl jsem ze dveří a mezi ty dva jsem udělal ledovou stěnu do který ten Inuzuka musel napálit plnou rychlostí.
Děláte si ze mě p**el? Co si myslíte že tady děláte? Tohle ste přehnali! Okamžitě dovnitř a sednout. Jinak vám garantuju, že teď už to nebudu já kdo pude kdo pude k Hokage abych vám nedělal senseie. Rozumíte?
Řval jsem na ně jak na malí děcka, což vlastně ve skutečnosti byli, já tu být nechtěl a oni mě budou pořád cíleně otravovat život.

Jakmile jsem narazil do té ledové stěny spadl jsem na zem.Au kso!Začal jsem se pomalinku zvedat.To vám to nedochází?Co když to není člen konohy,ale zrádce?! jakmile jsem se zvednul šel jsem dovnitř do místnosti a sedl jsem si do poslední lavice

když narazil do stěny, musel jsem se zašmát. ,,Furt zrádce. Pche.'' Vešel jsem do třídy a sedl si na opačnou stranu třídy. Zadíval jsem se z okna a s překvapením jsem zjistil že jsou na stromě pořád veverky, takže jsem je zase začal pozorovat.

Inari sedel na strome ktorý bol na nádvorí akadémie a dobre sa bavil. Keď Raidon vybehol von s neuveriteľnými nervami až sa prehýbal od smiechu. Dával si však pozor aby si ho nikto nevšimol a pozoroval situáciu ďalej. Potom sa rozhodol že bolo dosť a použil Shunishin, pričom sa objavil priamo pri Raidonovi. Doširoka sa usmiaval a mal očividne neuveriteľnú srandu z jeho problémov.
"Takže takto si dopadol? Starať sa o malých parchantov?" spýtal sa so škodoradostným úsmevom a bol pripravený niesť úder od Raidona ktorý bude pravdepodobne nasledovať.

Doslova jsem zrudnu a cítil jsem jak teplota vzduchu v místnosti klesá.
Ještě jednou zaútočíš na nějakého člena Konohy jindy než při tréningu, tak nechám prohlásit za zrádce tebe a osobně tě popravím. Rozumíš.
Po další dávce mého řevu bylo v místnosti možná tak dvanáct stupňů. Snažil jsem se rozdýchat, protože hrozilo nebezpečí, že je zabiju a opravdu se mi splní přání a já si pudu sednout do vězení. Najednou se vedle mě objevil Dark a začal do mě rejpat. V tu chvíli se mi dnes podruhé zatmělo před očima. Chytl jsem Darka za límec a hodil jsem ho oknem ven. Můj vztek vyrostl na maximální míru. Celá místnost byla najednou omrzlá a sklo v okně nahradil led.
Tak když je tu ideální ovzduší, řeknete mi důvod proč bych vás měl trénovat. Zrovna vás dva společně nezajímá mě důvod proč vás trénovat jako jednotlivce, ale jako dvojici.
Procedil jsem mezi zubama směrem k těm dvěma.

Já nevim proč nikdy jsem tým nechtěl! řeknu naštvaně a díval jsem se hodně naštvaně na senseie.

,,Mě je vcelku jedno s kým jsem, ale nechci být v týmu s někým, kdo se mě snaží zabít.'' Podíval jsem se na senseie. ,,Řekněte mu že nejsem Nukenin.'' Podíval jsem se na Shewa a pak jsem si všiml že je nějak chladno. ,,Sensei není tu nějak zima?''

Vyšmykol sa Raidonovi keď sa ho pokúsil vyhodiť zokna a teraz stál za ním. Položil mu jednu ruku na plece.
"Zhlboka dýchaj a pritom počítaj do desať. Pomáha. Údajne..." povedal a pri tom prehltol smiech a použil vážny tón okrem posledného slova ktoré takmer vypľul.

Otočil jsem se na Darka.
Ne nepomáhá to.
Zavrčel jsem. Potom jsem se otočil k tomu Inuzukovi.
Tak proč to neřekneš Hokage-sama co těď si tady hraješ na mistra a jí tohle neřekneš co? Jo a zima tu není je tu úplně ideálně chladno.
Křikl jsem na ně. Potřeboval jsem se nějak uklidnit a tady to šlo hodně špatně. Vytáhnul jsem cigaretu a hned jsem si jí zapálil, zavřel jsem oči abych se nemusel koukat kde to jsem.

Protože mě do týmu přidělila tak jsem uposlechl rozkaz. řeknu mu.Díval jsem se pořád na něj.Tak co bude se něco dít? zeptám se Myslim si,že ještě chvíli a tomuhle senseiovi rupnou nervy. pomyslím si

"Ak smiem niečo navrhnúť... rád by som ti pomohol. Dáš si trochu pokoj niečo si zaješ a budeš trochu kľudnejší" hovoril Inari a už to myslel vážne. Stál vedľa Raidona a premeriaval si geninov. Vyzerali zábavne.

KLON
Došla jsem na kademii, pobrukovala jsem si příjemnou melodii a procházela jsem chodbami. Docházela jsem ke třídě, kde byla předtím pravá já a začala mi být hrozná zima. Klepala jsem zuby a v rukou jsem držela spisy. Uviděla jsem tam i Inariho. "Z-z-z-zima." řekla jsem nakonec a rukama jsem si třela o sebe, abych vytvořila alespoň nějaké teplo. Přišla jsem k Raidonovi, který právě kouřil cigaretu. *Fuj, to je smrad.* pomyslela jsem si, když jsem ucítila ten zápach od cigarety. "R-r-r-r-Raidone. P-p-přišla jsem ti d-d-dát informace o t-t-tvém týmu." řekla jsem a podala jsem mu malý spis. Byly na něm informace o novém členovi týmu a důvod přemístění té holky do jiného týmu. Jméno nového člena bylo Renjiro. Usmála jsem se na Raidona a stále jsem cvakala zuby, aby si uvědomil, že je tu zima.

,,Sensei?'' Opatrně jsem se zeptal, a pak jsem jen pozoroval co s bude dít. Ten druhý na něho mluvil, tak jsem jen poslouchal. Pomoct? Takže budeme mít ještě někoho? Pak přišla Hokage a chtěla podat informace o nás našemu sensei. Snad mu řekne že ho v sobě mám. Pomyslel jsem si a jen jsem čekal.

Ne dobrý nějak to ještě zkusím, ale díky už je mi líp a konečně tu není takovej hic asi začala fungovat klimatizace.
Pronesl jsem s úsměvem a ignoroval jsem prví poznámku přicházející Hokage. Až potom co se ozvala podruhé jsem se k ní otočil. Převzal jsem od ní složku. Jen jsem na tu složku kouknul a zvedl jsem jedno obočí, odmítal jsem se dál rozčilovat.
Víte chvilku jsem si myslel, že mi to děláte naschvál, ale teď už jsem si tím jistej, vy mě chcete zničit a děláte mi to naschvál a ještě z toho máte radost, ale to se vám nepovede.
Chvilku jsem se odmlčel a zadíval jsem se na ty dva co jsem měl na starost a měl se k nim přidat další. Strašná představa. Z přemýšlení mě vytrhlo drkotání zubů. Otočil jsem se zvědavě zase na Hokage.
Děje se něco Hokage-sama? Jste nějaká pobledlá a to drkotání zubů taky nebude z ničeho nic.
Zeptal jsem se s předstíraným zájmem v hlase, ve skutečnosti jsem věděl z čeho to je, ale užíval jsem si svou momentální výhodu nad ní.
Vy dva hned si sednete sem dopředu do přední lavice vedle sebe.
Křikl jsem na geniny bez toho abych odvrátil tvář od zmrzlé Hokage. Přišlo mi jí trochu líto, a tak jsem malinko ubral na intenzitě a nechal místnost o pár stupňů oteplit.

Okamžitě jsem přešel do lavice, na kterou ukázal. Sedl jsem si a čekal jsem, jestli i Shew poslechne. Otočil jsem se a podíval jsem se na něj, pak jsem se podíval na Hokage, která asi mrzla a na Senseie. Zdá se že mu ta zima vůbec nevadí....Mám to, musí ji dělat on! Proletělo mi hlavou a pak už jsem jen čekal na Shewovu reakci.

KLON
Cítila jsem oteplení asi o 1 stupeň. Nebylo to sice moc, ale lepší než nic. "Zabiju tě. Je tady zima a ty se ještě tak blbě ptáš, co mi je." řekla jsem uraženě. Opravdu tady byla zima a já bych zmizela, kdybych se nezahřála alespoň o trochu. Musela jsem předat ještě informace Inarimu. Ale nejdřív se ohřát. Přišla jsem váhavě o krok blíž k Raidonovi, další a ještě jeden, než jsem stála vedle něj. Přehodila jsem si jednu jeho ruku před sebe a cítila jsem alespoň trochu tepla.

Šel jsem do přední lavice a sedl jsem si do ní.Ach jo to je nuda. řeknu a zívnu.Přemýšlel jsem o minulosti co se stalo na hezké vzpomínky.Vše jsem ignoroval.Pak jsem si dal hlavu na stůl a byl v říši fantazie všude bylo mi nádherně.Měl jsem okolo sebe vše co jsem chtěl

Celkem se mi líbilo jak Hokage situaci řeší, a proto jsem volnou rukou ještě chytil jednu její ruku aby jí nemrzli prsty aspoň na jedný ruce.
Omlouvám se Hokage sama, ale odvolat to je těžký já tohle nějak neovládám je to pro mě něco novýho a stává se to většinou, když jsem naštvanej a odvolává se to hodně těžko, lepší je když se přirozená teplota vrátí přírodně a hlavně mnohem jednoduší.
Zašeptal jsem smutně, sice jsem trochu lhal tu zimu jsem odvolat mohl o něco jednodušeji než jsem řekl, ale užíval jsem si blízkost hokage. Na chvilku jsem zavřel oči a dělal jsem, že se soustředím a zvýšil jsem teplotu zase tak o jeden stupeň. Jen koutkem oka jsem zahlédl, že mě ti dva doopravdy poslechli ale oni můžou počkat.

KLON
"N-nelžeš náhodou, že ne?" řekla jsem a zuby už mi pomalu přestávaly drkotat. Začínalo mi být teplo, teda alespoň částečně. Trochu jsem se červenala, ale byla mi zima, tak co s tim, no?
Začínala jsem pomalu už nabírat normální barvu a můj bílý obličej s červenými tvářemi se začal měnit na obličej s normální barvou, ale tváře jsem měla pořád trochu červené.
"Nevylož si to špatně, ale já jsem jenom klon. To ti snad ale došlo, že?" zašeptala jsem mu do ucha.

Nelžu já to opravdu neovládám nechat zmrznout vodu nebo ovládat led není problém, ale mráz cíleně vyvolat nebo odvolat doopravdy nezvládám.
Řekl jsem svou polopravdu. Když jsem viděl dnes už podruhé zčervenalé tváře musel jsem se usmát. Vypadala velice roztomile. Když mi přiznala, že je klon je jsem se usmál ještě víc.
To mi došlo, ale po zrušení všechny pocity a vzpomínky dostane originál a ještě znásobené, protože budou všechny naráz.
Zašeptal jsem jí zpátky do ucha. Přesně s tím jsem totiž počítal.

Dostal jsem se z fantazie a zavolal jsem na senseie.Hej senseii bude se něco dít nebo ne? zeptám se ho trochu unaveně.Už jsem se nudil.Je tu nuda doufám,že se něco aspoň něco začne dít. Měl jsem hlavu na lavici

Už toho mal dosť. Keďže zistil že táto Hanaki je len klon, sám vykĺzol nenápadne cez okno a zamieril ku kancelárií kde očakával pravú Hokage.

Podíval jsem se znuděně na senseie. ,,Sensei?'' Zeptal jsem seopatrně, chvilku jsem vyčkal a pak jsem pokračoval. ,,Naučíte mě ho ovládat?'' Zvědavě jsem na něj hleděl a čekal jsem jestli bude odpověď ano.