Dojo

Je zase ráno a čeká mě další úmorný den tréninku. Furt jen trénink trénink a zase trénink. Já chci pauzu, říkám si v duchu, ale tohle se mi jen tak nesplní. Chci už mít ten pochmurnej trénink za sebou abych si mohl bezstarostně odpočinou na nějakou dobu. Snad se nic nestane a trénink bude pokračovat jako obvykle. Nerad bych to opakoval do zblbnutí a nebo se nezranil při tvorbě jutsu. Přeci jen zůstat ve špitále by nebylo tak zlý ale ztratil bych tolik nevynahraditelného času, kterej potřebuju zrovna k tomuto tréninku. Tuhle techniku potřebuju abych se stal silnějším a jednoho dne dokázal naplnit svůj sen. Později se musím naučit nějakou techniku s vodou při které nechám to obrovské množství vody zmizet a odkryju tak moji vysněnou vesnici Kirigakure no Sato. Pokud se mi to však podaří bude to dlouhá cesta než se k takovému cíly přiblížím. Myslimže budu potřebovat k tomu i element doton na nadzvednutí ostrova a celou Kirigakure no Sato vyzvednout nad hladinu moře a pak se jen zbavit nějaké té vody. To je můj cíl a nyní bych už měl vážně vstát a začít s tím tréninkem. Konečně se probudím po všech těch myšlenkách, které mi kolovaly v hlavě a zívnu si. Pak si začnu něco dělat na snídani a kterou taky později sním. Hned potom jako obvykle zamířím na svoje tajný místečko u moře kde budu tvořit svojí techniku dál a dál. Koncentruju svou chakru co nejvíc to jde a utvářím vlastní pečetě. Po malé chvíly však ze mě vyjde " Suiton: Poseidon " a vytvořím už fakt celkem obra Poseidona s trojzubcem, ale stále je to bohužel jen průměr obra. Musím se víc snažit a pokračovat. Jako vždy takto trénuju celé dopoledne a výška toho mořského obra se stále jen zvyšovala a zvyšoval až mě to celkem udivovalo. Když je čas na oběd tak mi zazvoní budík což mi oznámí že je čas na oběd a ať ho začnu vařit a tak se pustím do toho vaření. Vaření samozřejmě nějakou dobu trvá a není to lehké něco dobrého uvařit. Po té dlouhé době mám uvařeno a mohu se konečně najíst a tak si naberu jídlo a sním ho. Jídlo bylo však skvělé, ale asi jsem to trochu přehnal s tím koením. Bylo to trochu pikantnější a proto jsem to zapil něčím k pití.Už mám tedy konečně snězeno a uklizeno taktéž tak bych se mohl opět vrátit ke svému tréninku. Pořád to samý a stále to nekončí. Těším se zas na večer kdy si lehnu a uklidním svou mysl abych mohl spokojeně usnout jako vždycky. To je asi jediná dobrá zpráva za den že se dobře vyspím ach jo. Tak teda začnu zase trénovat. Vyzkouším tu techniku ale jen párkrát protože jí nemůžu používat neomezeně a proto budu pokračovat s tréninkem který teď započnu dalších několik hodin. Koncentruju svou chakru opravdu soustředěně a složím ty pečetě. Zase jen zbývá říct název techniky který jsem sám vymyslel a bude to. " Suiton: Poseidon " a vytvořím zase monstrozního obra ale ne v té správné velikosti. V tom tedy pokračuju až do večera a konečně se mohu vrátit spokojeně do postele. Když přijdu ke své dece s mýma věcma tak věci odložím a přichystám si pod svou hlavu polštář. Lehnu si a dám si hlavnu na polštář, přikreju se a konečně usnu. Večer vane příjemný teplý vánek takže je venku celkem teplo a ne zima. Kdyby byla zima tak bych nejspíše zrmznul a to bych přece nechtěl. Každopádně už zbývají jen dva dny tréninku.

A je tu předposlední den tohohle tréninku. Tento trénink už trvá poměrně dlouho a brzy to konečně skončí. Stále však ještě spím a spát ještě chvilu zůstanu. Přemýšlím ve spánku o tom jak bych měl dneska využít ten den. Samozřejmě že k tréninku, to je snad jasný, ale měl bych si taky trochu odpočinout jinak brzy přijdu o chakru. Nemůžu to zas tak moc používat. Je to moc náročné na chakru a trochu i na tělo a navíc kdÿž se to znásobí tak to už je pak co říct. Cítím se pak po tom děsně unavenej a proto chodím tak brzo spát. Už je ale čas vstát a jít se najíst a pak trénovat. Probouzím se za svítání a začínám se probírat. Pak po probrání si začnu něco dělat k snídani abych nehladověl po tom že jsem včera ani nevečeřel. Po vydatné snídani se však chystám jít na místo tréninku trénovat když je to ten předposlední den tréninku. Musím do toho dát všechno co umím. Uklidím nádobí a vstanu a pomalu si to kráčím na místo tréninku které se nachází poblíž. Po nějaké té chvíly se k němu dostanu a chystám se začít trénovat, ale ještě předtím se musím co nejvíc probudit a tak jdu k vodě a opláchnu si vodou obličej abych se probral. Potom si utřu obličej od vody a jsem nyní připraven k tréninku. Koncentruju svou chakru co možná nejvíce a utvořím už obvyklé pečetě pro mě. Pak jako vždy řeknu jen název techniky a bude to hotovo. " Suiton : Poseidon " Vytvořím už opravdu velkého obra z vody jak jsem si přál, ale něco mu chybí nedá se moc dobře ovládat. Snad ho dokážu během dneška ovládat aspoň z poloviny jinak to bude opravdu velkej problém nechci totiž aby se zničeho nic obrátil proti mě. To by nebylo moc dobré, mohl by mě totiž zranit a nedopadl bych vůbec dobře. Trénuju takto po celé odpoledne z trochu menšími pauzami a ne zas tolikrát abych si nevyčerpal celou chakru, aby mi taky zbyla na zbytek dne. Záleží na tom úspěch techniky. Musím s ní šetřit a dobře s ní naložit a roztřídit jí správně do techniky a taky aby zbyla na zbytek dne. Po tomhle přemýšlení si začnu vařit oběd. Ten mi ale trvá tentokrát déle než dříve ale mě to nevadí. Já tu chvilku vydržím než se to dovaří. Po nějaké době je oběd konečně uvařenej a já se můžu konečně najíst. Naberu si svojí porci na talíř a vemu si příbor. Začnu jíst a vychutnávám si každé sousta jídla které jsem uvařil s pečlivostí. Je velmi dobré a tak si ještě přidám. Po vydatném obědě zase všechno umeju a uklidím na své správné místo a postavím se. Jdu o kousek dál a začnu trénovat. Začnu koncentrovat svou chakru co nejvíc to tentokrát jde. Na dnešek už mám totiž jen pár pokusů tak je využiju. Utvořím pečetě a řeknu název techniky " Suiton: Poseidon " vytvořím zase toho enormního mořského obra kterého se snažím zvládnout. Jde to ztuha ale už jsem přišel na to jak to mám provést jen to musím prostě zkoušet pořád dokola. Takto trénuju jako obvykle dokud mi nedojde všechna chakra a já nebudu moct trénovat dále. Tak mi nezbývá nic jiného než popadnout věci a kráčet k místu kde jako vždy přespím. Už se celkem těším až se vyspím. Konečně několik hodin spánku, to mi určitě pomůže. Předtím než si ale lehnu, dojdu k tomu místu a začnu hrabat v batohu a hledám něco k jídlu když něco najdu tak si to sním. Pak už jen zbývá si lehnout a spát. Lehnu si na deku a přikreju se sní. Večer je zase teplo což je příjemné a já můžu v klidu spát. Po nějaké té chvíly se mi podaří usnout.

Katon: Gōka Mekkyaku
2. Filler
30. řádků
1. část
Tentokrát jsem se rozhodla začít trénovat opravdu těžkou techniku. Pravděpodobně bude žrát celkem hodně chakry a tak se budu muset hodně snažit. Až tréning techniky úspěšně dokončím, budu muset začít trénovat a získat nové zkušenosti s chakrou. "Tak teda... jde se na to..." opět přitisknu ruce k sobě a začnu hromadit chakru. Zavřela jsem oči. Začala se soustředit, jak jen to šlo. Za chvilku jsem přestala vnímat vše kolem sebe. Zavál vítr a rocuchal mi vlasy. Já se nadechla a otevřela oči. *To by mohlo stačit..* řeknu si, když cítím že mám shromážděno plno chakry. "Katon: Gōka Mekkyaku..." řekla jsem. V hrdle jsem pomocí chakry rozdmýchala oheň, pak je přeměnila na masivní plamenné stěny. Tato stěna má pokrývat rozsáhle pole a proto je těžké se ji vyhnout. Tohle neměl být obyčejný katon,a proto na jeho zastavení musí spolupracovat více lidí. Nevytvořila se úplně stěna. Vypadalo to hodně divně. Nerovná stěna ohně a byl celkem drsně velký, ale na úrovni pole se to opravdu měřit nedalo. Dala jsem do toho hodně chakry takže mi toho zbylo celkem děsivě málo. "Waaaaaaaauu....to je tak vyčerpávající..." plácla jsem s sebou na zem. *Musím zabrat...!* v duchu se povzbudím a vyskočím. Napiju se vody a trošku jí na sebe stříknu. Zakručelo mi v břiše... "Ouu... tak takhle to nejde... bez energie to nejde.." říkám a vyndám nějaké dango z tašky. Umyla si ruce a řekla "Itadakimasu..!" a hladově se do jídla zakousla. Pak si dala jestě chvilku přestávku, abych to, co právě snědla hned nehodila šavlí ven. Pak si stoupnu naproti skále a prstem si zhruba změřím její výšku a šířku. Pak jen kývla a rychle zakroutila hlavou. "Tak a teď znovu!" vykřiknu a začnu se zase soustředit a zavřu oči. Shromáždění chakry se opakovalo. "Katon: Gōka Mekkyaku...!" zase vykřiknu, otevři oči a pomocí chakry rozdmýchám oheň v hrdle. Přeměnila na plamenné stěny a snažila ze sebe dostat co nejvíce ohně. Tentokrát byli o něco více spořádanější, ale pořád se nedalo, že by to byla nějaká silná technika a to mi vyžrala chakry dost. O moc nevzrůstla a já byla celkem hodně vysátá. Byla jsem celkem hodně vyčerpaná a už už to vypadalo, že se skácím a budu spát nejméně několik dnů. Ale ustáa jsem to a odhodlaně kývla jak nějaký námořník či voják. "Znovu...!" nažhaveně vykřiknu a spojím ruce. Začínám hromadit chakru a pro lepší koncentraci zavřu oči. Soustředím se a nasadila si celkem vysokou laďku. "Holka... tohle dáme...." řekla jsem sama sobě, otevřu oči a nahromadila dost chakry. " Katon: Gōka Mekkyaku...!" vykřiknu a rozdmýchala chakrou oheň v hrdle. Po té je změnila v plamenné stěny. Vyfoukla ji vší silou na skálu, která byla naproti mně. Bylo to úplně nejlepší skóre za dnešní den. Plameny se srovnaly a konečně vytvořily rovnou stěnu. Přitom jsem zase odletěla a spadla někam za stromy. Pak rychle vyběhla a pozorovala , co jsem dokázala na první den. Skála trošku svítila od té techniky načervenale, a když jsem se k ní přiblížila, tak jsem cítila, jak se z ní uvolňuje teplo. Což mi v té chvíli přišlo vhod. Finální část dne se blížila a já byla unavenější a unavenější. A tak...Potůček se zahřál a já si sedla a relaxovala v příjemné vodě. *Navíc v plamenné stěně nebyla žádná díra, takže by se z té techniky nedostal nikdo bez nějaké té spáleniny....* přemýšlela jsem ve vodě. Ne že bych ráda pálila ostatní lidi, ale ... katon byl mou součástí a to byla pro mě velká pocta, vlastnit tento element. Pro dnešek jsem sama sebou byla celkem spokojená. Hlavně měla absolutně vycucanou chakru. "Waaaa....oyasumi..." znovu s sebou plácnu o měkký mech vedle té ohřáté skály a usnu.

Tak a je to den na kterým jsem se těšil celej tejden. Den kdy se konečně doučím tuhle šíleně těžkou techniku. Stále však ještě spím a nehodlám se tak brzo ještě probudit. Snad dnešní den uplyne rychle, chci to už mít za sebou tu vyčerpávající techniku. Tuhle techniku bych měl spíš používat ve zvláštních případech proti opravdu silnému protivníkovi nebo na ochrannu osoby nebo věci miě blízké. Zase celej den protrénovat je děsná otrava, radši bych dělal něco jinýho než jen trénink, trénink a zase trénink. Je už ale čas vstát abych to měl konečně za sebou a já měl na delší dobu klid od tréninku. Konečně se probudím a otevřu oči. Pomalým pohybem vstávám a rozespalej si jdu udělat něco k jídlu abych měl dost energie na celý den. Něco si však udělám na snídani a začnu jíst. Po nějaké té chvilce snídání dosnídám a uklidím všechny věci. Tak a je čas jít na moje místečko pro trénink, bude to makačka zase ale jdu na to. Po nějaké době přicházím k tomu místu kde budu opět trénovat celý den a odložím si věci. Začnu pomalu koncentrovat svou chakru abych jí nahromadil dostatečné množství a vytvořím všechny moje pečetě potřebné pro techniku. Teď už jen zbývá hlavní název který je " Suiton: Poseidon " a začne se tvořit postava Poseidona mořského boha s trojzubcem v obří velikosti z vody. Ze začátku to jde z tuha ho ovládnout, ale daří se mi to kvůli mému odhodlání pokračovat dál a taky mé zásobě chakry co mám v sobě. Je to ale dosti obtížné a tak techniku po čase cvičení zruším a zkouším ji ještě pár krát dokud nejsem unavený a nemám vyplítvanou polovinu chakry. Taková děsná zásoba chakry co jsem byl nucen jen kvůli tomuhle vyplítvat, hrozný. Jak jsem to tak zkoušel dál a dál tak jsem se rozhodl si odpočinou a dát si něco k snědku a pití společně s odpočinkem, který si po tom všem zasloužím. Ale ještě předemnou je další půlka dne která nebude vůbec lehká a já se na ní i psychicky musím nějak připravit. Není to totiž lehké takovou monstrozní techniku ovládat lehce a proto trénuju abych to dokázal a měl tak dokonalou techniku. Začnu si vařit oběd, který chvilku trvá než se uvaří a po nějakém čase je hotovy a já si ho naberu na talíř. Začnu jíst a je to moc dobré jako obvykle se pochválím v duchu a po obědě je zase čas na ten trénink i když z toho nejsem moc nadšenej tak dlouho trénovat, ale není jiná možnost jinak se nehnu z místa kde zrovna jsem na téhle úrovni i když jsem blízko konce. Po výtečném obědě uklidím nádobí a hranec a můžu se zase věnovat svému tréninku. Začnu pečlivě koncentrovat svojí chakru co možná nejvíc to jde protože už nemám zas tolik času jako předtím. Tohle dopoledne je poslední tréninkový čas pro tuhle tréninku. Delší trénink bych už zřejmě nevydržel jak psychicky tak fyzicky tak pokračuju ve skládání všech těch pečetí. Už to mám všechno vytvořené a koncentrované a tak jen zbývá říct název techniky jako vždycky. " Suiton: Poseidon " vytvořím tak zase několika desítek možná stovek metrového vodního a zároveň mořského obra s trojzubcem, který držel v pravé ruce. Takto už trénuju do večera jen trochu kvůli mé chakře. Když už se blíží večer tak si vemu něco k jídlu na cestu a vracím se pro své věci i tam kde jsem spal a vzal si je sebou. Odcházím konečně z tohohle cvičiště a můžu si jít odpočinout domů.

Ze spánku mě probudil ptačí zpěv. Nejprve jsem otevřela jedno oko a dívala se. Pak otevřela aj to druhé a dlouhe zívla... hravě prošla ranní osvěžovací kúrou a už se těšila na tréning. Právě v této době jsem trénovala dost těžkou technikou. Zjistila jsem, že to se mnou nebude zase tak zlé. Nejprve jsem se rozcvičila a pak chtěla začít trénovat techniku. Plánovala jsem vyhradit celý den ne tréning této techniky. Začala jsem tedy. Spojila ruce a začala se soustředit. Zavřela oči a představovala si, jak posunuji chakru ve svém těle. Chakra se celkem rychle rozproudila a já ji začala hromadit v hrdle. Nechtěla jsem se nějak moc rychle unavit a tak jsem snížila rychlost na minimum a shromažďovala chakru o hodně déle. Trvalo to celkem dlouho, ale nakonec jsem přeci jen měla shromážděno a připravovala se na vypuštění chakry ven. Nejprve jsem řekla" Katon: Gōka Mekkyaku..." pak rozdmýchala chakrou oheň v hrdle a přeměnila je na plamenné stěny. Bylo nutné tento postup dodržet, a tak jsem se to držela jak jen jsem mohla. Pak je vyfoukla proti skále naproti mě. Spánek mě sice posílil, ale to co jsem dokázala včera, bylo určitě o hodně lepší. Můj výkon byl prostě nízký. Oheň přeměněny ve stěny už nebyl sehraný a tak letěl jeden plamen za druhým. Možná by to mohla být silná mezitechnika, ale já chtěla ovládnout techniku Katon: Gōka Mekkyaku. Rukama jsem se opřela o kolena a vydýchala se. Šla se napít, jelikož ohnivé techniku hodně vysušovali. Pak si zase stoupla naproti té vysoké skále a znovu začala hromadit chakru v hrdle. Soustředila se víc a téměř nevnímala okolí. Pak už měla pocit, že bych mohla chrlit chakru. "Katon: Gōka Mekkyaku..." zase jsem řekla a rozdmýchala oheň v hrdle. Tělo mi polilo horko a na čela se objevily kapičky potu. Přeměnila oheň na masivní plamenné stěny a vyfoukla je ven proti skále. Tentokrát se to o hodně zlepšilo. Bylo to zřejmě tím soustředěním. Teď jsem byla zhruba tam kde jsem včera skončila. Tahle technika byla opravdu mocná a odolná technika. Zase jsem byla téměř bez chakry a musela si chvilku odpočinout. Dala jsem se tedy do jídla. "Itadakimasu...!" řekla a pustila se do jídla. Pak si dopřála zase chvilku pohov, aby při tréningu nedošlo k něčemu, co bych nechtěla. Pozorovala jsem jasné nebe. O chvilku později jsem se už nudila a tak se znovu dala do práce. Spojila ruce a zavřela oči. Soustředila se jen a pouze na techniku a nic jiného. Za dlouhou dobu shromáždila dost chakry a mohla pokračovat dál. "Katon: Gōka Mekkyaku" řekla jsem a zase stejným způsobem rozdmýchala chakrou oheň v hrdle. Změnila oheň na plamenné stěny a vyfoukla ven. Tentokrát se vytvořila celkem dost velká stěna. Pokryla povrch celé skály a byla taky rovná, takže by se jí možná nedokázal vyhnout ani nějaký zkušenější ninja. "Waaahaha..!" výskla jsem a sedla si na zadek. S úsměvem dívala na skálu, která byla červená rozpálením. Teď kdybych šla k ní a sáhla si, tak byl se zcela určitě popálila. Raději jsem to tedy nezkoušela a dala si další koupel v příjemně teplé vodě. Při ní přemýšlela a lepším provedení techniky. Kde bych se mohla zlepšit a tak dále. Dala si menší rehabilitaci svalů a pak vylezla. Ani jsem nevěděla, kde jsem to slyšela. Zaplavala si a na chvilku se potopila. Osušila se ručníkem, co jsem měla v tašce a oblékla se do oblečení. V břiše mi zase zakručelo, a tak jsem si musela dát další porci jídla. Pak jsem byla zase přejedená a musela si dát extrém pauzu. Ještě chvíli jsem zůstala vzhůru a hleděla na nebe posázené hvězdami a pak usnula jako mimino. Vedle skály, která zůstala horká z toho, jak jsem na ní zkoušela techniku, bylo příjemně.

Chakra
1.filler
Riadkov-30
Toto miesot som si dobre pamätal kedže počas akadémie som sem par krát zbehol aby som natrenoval hádzanie shurikenov a cvičenie zakladnych techník.I ked som ich už vedel zdomova ale ako sa vraví opakovanie je matka múdrosti.Ale dneska som tu preto aby som zdokonalil svoju chakru.Možno som sem nemal prísť v tme pretože je to neludské a ostatný shinobi čo tu trénovali cez deň by chceli mať v noci klud kedže nedaleko odomňa spia.Ale ja ja som bol tip človeka ktorí ma rád klud a pohdlie takže preto som sa rozhodol pre noc.Trénovanie chakry nebolo nič jednoduché, i ked som sa nepovažoval za genina čo som i tak koncentrovanie a vyvyšovanie chakry nepatrí medzi jednoduché záležitosti.Preto som si našiel pohodlný flek vonku.Spojil som svoje ruky dohromady a začal koncetrovať svoju chakru.Nebola mala mal som dosť chakry ale stále to nebolo dosť na to aby som s tým mohol vísť do sveta kedťe sa tam nachádza omnoho nebezpečnejšiech ninjov než som ja.Cítil som ako mi chakra prúdi telom.Ten pocit bol nepopisatelný každou sekundou som sa cítil silnejší a silnejší no stále to nebolo dosť na kolko som sa cítil.No musel som vybiť svoju chakru obyčajnú a dostať zo seba ešte viac než obvikle.Preto som začal s niečim obyčajným čo už viem a to koncentrovať chakru do určitého miesta a toho využiť.Preto som si našiel vysoký strom ktorý bol nedaleko odomňa.Nemusel som ani spojovať ruky alebo sústrediť sa na koncentráciu na ot dané miesto kedže to osm mal dané za sseou.Ako som cítil že najviach chakry je v chodidlách len som sa usmial a rozbehol som sa oproti stromu.Zo začiatku som chcel behať ako obyčajne ale povedal som si že to by mi ubralo menej chakry keby som behal a tak som len kráčal.Po nejakej dobe som sa dostal konečne na vrh čo bola aj doba.Rozhliadol som sa po celej zemi čo bola naozaj krása no teraz nebo lčas obdivovať ani nič podobné lebo každým oddychom by sa mi chakra zvačšovala.Odskočil som na druhý stroom čo nebol moc daleko od od tohoto.Pozrel som sa dole, z výšok som nemal strach ale bol to neprijemný pocit ktorý nad človekom nadvládal.Vykročil som jednou nohou a potom druhou.Tento krát som to mal celkom ťahšie kedže som šiel nohami teda celím telom na dol.Nepocítil som únavu ani nič podobné ale každým krokom sa mi míňala chakra a to bolo nepriehliadnutelné .Konečne som dopadol na zem miestami som sa rozdýchalval pretože i ked to nebolo mco fizicky naročné tak chakra to pocítila ale to som ja pozreboval.No bez zastavenia som premýšlal ako dalej budem pokračovať.Nechcelo sa mi zase liesť po strome a opakovať to isté.I ked som si míňal chakru ale nebolo to naročné len duchovne ale aj fizicky.Preto som si pripravil niekolko predmetov a že ich nebolo málo.I ked som mal tušenie že touto technikou vela toho neuberem ale precaj aj málo je lepšie ako nič.Pripravil som si niekolko kunaiv shurikenov a všetkého možného čo bolo na okolo mň ačo sa dalo vlastne premeniť.Kedže som chcel použič techniku henge.Táto technika sice neuberá vela chakry ale zase ked ju niekdo použije 30 krát tak to nejaky účinok bude mať.No ked som chcel ísť do toho cítil osm ako sa mi trocha zatočila hlava.Asi to bola dehytratácia alebo si telo vypýtalo trocha pauzi no nevadí preto som šiel radšej ku kraju doja pre vodu.

Katon: Gōka Mekkyaku
2. Filler
30. řádků
3. část
Potom co jsem Kimimu poradila nějaké ty finty v chakrou, jsem chtěla jít trénovat aj já. Dojedla jsem a chvilku čekala až dotrávím. Vyběhla jsem zase na místo, kde jsem většinou trénovala teď, když jsem byla stále na Želvím ostrově. Nejprve jsem se pro tentokrát rozhodla trošku rozehřát. Běžela jsem sem a tam, dala si abecedu a nakonec se protáhla. Pak tedy začala s tréningem techniky. Stoupla jsem si naproti skále a začala se soustředit. Zavřela oči a spojila ruce. Začala hromadit chakru. Chtěla jsem, aby byl výsledek co nejlepší, a tak mi to trvalo celkem dlouho hromadit chakru tak, aby byla hodně hustá a technika zesílila. Po chvilce jsem byla připravena začít rozdmýchávat chakrou oheň v hrdle. "Katon: Gōka Mekkyaku!" vyřkla jsem. Jak se to stalo vyfoukla jsem masivní plamenné stěny. Vytvořila jsem opravdu bezvadně velkou stěnu a skála, na kterou jsem ohnivou stěnu nasměrovala byla úplně rudá. I potůček začal bublat a trošku se vypařovat. * Ten oheň musí být opravdu horký...!* pomyslela jsem a mnula si bradu jako nějaký stařec a taky se tak tvářila. " Hahaha...!" zasmála jsem se poněkud trošku ďábelsky. Trošku se zase rozdýchala a kontrolovala množství chakry. "Tak ... jdeme na to!" řekla jsem a zase zavřela oči. Vydechla a začala soustředěně koncentrovat chakru. Opět jsem to prodlužovala, co nejvíce mohla. Hruď se mi postupně zvedala. Pak jsem už cítila, že je tak napnutá, že by dokonce mohla prasknout. *Auu..* pomyslela jsem si. "Katon: Gōka Mekkyaku..."řekla polohlasně a v hrdle rozdmýchala chakrou oheň, tak jako předtím. Silně vyfoukla masivní plamenné stěny. Byly rovné a nebyla tam díra, a tak jsem byla celkem ráda. Skála byla zase rozpálená a už když jsem stála asi tak metr od ní cítila jsem to obrovské teplo, které vyzařuje. Jako nšjaký tupec jsem na táhla ruku a položila ji na stěnu skály. "Wuuaaaa!!!" vykřikla jsem a foukala na ruku. Rychle ji položila do vody. Se z ní kouřilo. Pro mě to byl vskutku šoking, začala jsem v tu chvíli trpět těžkou frustrací. "Auuu..." bolestivě jsem sténala. Hlavu jsem měla skloněnou k hladině a dívala se na svůj odraz. Voda mi příjemně chladila ruku, ale i tak to pálilo jako čert. Vyzvedla jsem ji z vody a jemně osušila. Nanesla chladící gel a obvázala. Jo, vypadalo to prostě drsně, mít obvázanou ruku. Jsem normálně vypadala, jako bych bojovala s někým silným a zlomila si ruku. Ale to ne. Ja byla prostě tupec a sahala na extrémně vařící skálu. Už jsem se viděla, jak jsem to někomu líčila. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zase si stoupla naproti skále. Začala hromadit chakru do hrudi. Přitom si v duchu počítala *Jedna, dva, tři....pět, šest...* až jsem došla až k dvacet. Otevřela jsem oči a soustředěně se dívala dopředu. "Katon: Gōka Mekkyaku.." opět řeknu polohlasem a pečlivě rozdmýchám chakrou oheň v hrdle. Vyfoukla ji a snažila se vydržet co nejdéle. Opět jsem vytvořila docela slušně velkou stěnu ohně. Skála znovu zčervenala a určitě byla o hodně teplejší. Ale tentokrát jsem byla chytřejší a nesáhla si. Vyčerpaně spadla so měkkého mechu a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Když jsem teda tak přemýšlela, tak jsem došla k tomu, že ani neviem co ten chroust vlastně je. "Amen..." řekla jsem. Unaveně jsem se svlékla a sedla si do teplé vody, která byla teď už teplá pod vlivem ohřívání skály. Ruku jsem zvedla, aby jsem si nenamočila obvaz. Byla jsem trochu líná si ho sundat a kdybych nebyla, tak by mě ruka pálila ještě víc. Chvilku jsem klidně relaxovala jako v lázni a pak se zvedla osušila se a oblékla do čistého. Špinavé oblečení jsem se pokusila vyprat jednou rukou. Nechtěla jsem ho nechat se sušit na sluníčku a tak "Katon: Karyuu-Endan..." použila jsem techniku, kterou jsem se nově naučila. Oblečení samosebou málem vzplálo, a tak jsem musel udělat to co se mi moc nechtělo. Po té jsem si lehla na měkký mech a zakryla se dekou. Ani jsem se nedívala na hvězdy.

Suirou no Jutsu
1. Filler
15. Riadkov
1. časť
Prišiel som na cvičisko a začal sústreďovať chakru do rúk. Koncentroval som sa a vypudil suiton chakru z úmyslom vytvoriť vodné vezenie. Vyšiel zo mňa akurát istý plyn ktorý tu rozvádzať nebudem. Nahneval som sa a poskladal pečate. Mizu bunshin no jutsu: Vedľa mňa sa vytvoril klon ktorý ma morálne podporoval. Znovu som sa začal sústreďovať. Rýchlo som poskladal pečate a pred rukou sa mi objavil náznak vodnej gule. Po 3 sekundách sa rozpadol a v ruke mi zostala malá mláčka. Klon ma povzbudzoval svojimi výkrikmi a gestami. Veľmi mi to nepomáhalo, ale nechcel som mu kaziť radosť. Znovu som sa začal sústreďovať a poskladal som množstvo pečatí. Vypustil som zo seba vodu ktorá sa začínala podobať na vodné vezenie. Rýchlo sa ale rozpadla a ja som tam stál v mláke vody. Klon sa začal smiať tak som do neho hodil kunai, ihneď sa rozpadol. Sadol som si do tureckého sedu a vytiahol svoju obľúbenú knižku majstra Jiraiyu. Je čas si dať prestávku. Povedal som si a stránky prelistovával jednu za druhou. Po polhodine čítania som knihu zatvoril. Dozvedel som sa nové poznatky a už som mal čistú myseľ. Začal som sa maximálne sústrediť a koncentrovať chakru.

Suirou no Jutsu
1. Filler
2. časť

Začal som skladať pečate jednu za druhou a po chvíľke som dokončil poslednú. Objavila sa malá pologuľa a vydržala v celku asi desať sekúnd. Potom sa rozpadla a ja som tam stál celý premočený. Okolo mňa bolo plno vody a moje šaty boli totálne mokré. Vyzliekol som si tričko a začal ho žmýkať. Lialo sa z neho ako s krhly a mláka okolo mňa sa ešte zväčšila. Ja sa na to môžem vykašlať. Povedal som nahnevane a tričko hodil na zem. Vyšiel som s tej hlúpej mláky a sadol si ku okraji steny. Ako to len urobiť, istý pokrok som dosiahol, ale to je všetko. Radšej pôjdem niekoho provokovať. Mrmlal som si pre seba a vyzliekol si aj nohavice. Vyžmýkal som ich a znova si ich nasadil. Zobral som aj tričko ktoré už nebolo až také mokré, ale stále bolo vlhké. Zaujal som bojový postoj a s veľkým odhodlaním sa pustil do koncentrácie chakry a sústredenia. Postupne som začal skladať pečate. Skoro som už dokončil poslednú, no v tedy som prestal. Nie, takto to znova nepôjde.. Musím vymyslieť lepší spôsob učenia. Hmm ako len docieliť kladného výsledku. Rozmýšľal som, ale po chvíľke nesúhlasne pokýval hlavou. Ksóó.. To rozmýšľanie strašne bolí. Zamrmlal som smutne a chytil sa za hlavu. Radšej si dám niečo pod zub a zdriemnem si. Napadlo ma a vybral si svoj obľúbení chlebíček.

Katon: Gōka Mekkyaku
2. Filler
30. řádků
4. část

Někde na kraji vesnice jsem našla dobré místo na tréning. Kdybych trénovala ohnivou techniku v doju, tak by ze mě nikdo neměl radost.Raději jsem se rovnou vrhla se na tréning. Jako vždy jsem začala tím, že jsem spojila ruce a začala rozproudět chakru. Jak jsem si už byla jistá, že jsem připravená začít shromažďovat chakru, zavřela jsem oči a pekelně se soustředila. Pomalu a pečlivě shromáždila chakru, otevřela jsem oči a řekla nahlas "Katon: Gōka Mekkyaku!" rozdmýchala v hrdle chakrou oheň a snažila to dělat hodně pečlivě a vydržet co nejdéle rozdmýchávat oheň. Vyfoukla techniku směrem na les. Dávala jsem do techniky celkem dosti chakry, a tak byl oheň dost silný. jedna třetina lesa, byla v podstatě pryč. Nezůstalo nic. Vyčerpaně jsem spadla na zem a chvilku odpočívala. O několik minut později jsem zase stála na nohách se spojenými ruky a zavřenýma očima. Soustředěně jsem koncentrovala chakru. To mi nějaký čas zabralo. Otevřela jsem oči a řekla "Katon: Gōka Mekkyaku!" jako vždy jsem se zhluboka nadechla a rozdmetala oheň. Po té vyfoukla ohnivé masivní stěny. Další část lesa byla pryč. Tentokrá jsem to chtěla udělat jinak. Nahromadila chakru a o několika větví jsem vyskočila vysoko do vzduchu. Zůstala nějak ve vodorovné poloze. "Katon: Gōka Mekkyaku"Byla jsem už téměř hotová s rozdmýcháváním a pak vyfoukla oheň v podobě masivních plamenných stěn. Nasměrovala techniku na les. Chtěla jsem vědět, kolik toho dokážu technikou spálit. Když jsem byla na ostrově, tak to vypadalo, že celkem hodně, ale jistá jsem si nebyla. Ohnivá stěna rozlohou pole mířila poslední část lesa. "Heh... heh...hehehe!" těžce jsem zase dýchala a přitom se pochechtávala, co holka jako já dokázala udělat. Už začalo pršet. I tak to nevypadalo, že by to s technikou nějak hnulo. Já padala zpět na zem. Chtěla jsem dopat zmírnit tím, že poposkočím zase na nějaké větve, ale ty byl mokré a kluzké. Podklouzla jsem a padala na zem. Tvrdě jsem dopadla na pravou nohu. „Itaaaaaaííí!“ vykřikla jsem bolestí. „Wuaa… uklidni se Hikari.. zase tak špatné to nebude..“uklidňovala jsem se. Lehla si na záda a zhluboka dýchala. *To bude dobrý… to bude dobrý..* opakovala jsem si pořád. Kapky deště mi pozvolna padaly na tvář a já se snažila. Po té jsem se otočila směrem k části lesa, na tu část, co jsem poslala techniku. Jak šlo vidět, hladové plameny ohně se zakousli do části lesa a zbylo jen totální spoušť. Ba ani to ne. Žasla jsem nad sebou. Techniku jsem celkem dobře zvládla. Měla jsem z toho moc dobrý pocit, ale zase když jsem si domyslela, co jsem vlastně udělala, rozšířili se mi zorničky a zůstala jsem jako socha. *Co řeknu takikagemu?* pomyslela jsem si, když jsem hleděla na pusté místo, kde před chvilkou byl ještě les. Stále pršelo a jen tak tak kapky vody hasili oheň. Vyndala jsem obvaz a obvázala si kotník. Pocítila jsem palčivou bolest a musela se kousnout do rtu, abych nevykřikla znovu. Jednou to stačilo. Pomalu jsem se zvedla a zkusila na tu nohu stoupnout. Bolelo to jako čert. Po čtyřech jsem se plazila kolem, jestli najdu nějaký pevný klace, který by mě mohl podpírat. Našla jsem a zamířila zase do vesnice. Trošku jsem kulhala, ale což…

Shousen no jutsu
3.Filler
20 řádků

Noha mě pořád trošku bolela, takže jsem se rozhodla naučit se nějakou techniku, která by mi život o něco usnadnila. Zamířila jsem do nemocnice a zachytila několik zděšených pohledů. "Co se ti zase stalo?" ozývalo se ze všech stran. Když jsem odpověděla " Kdepak.. nic se mnou není... teda až na tu nohy..", nikdo mi nechtěl věřit. Zašla jsem tedy za svou lékařskou ninjou (moje doktorkou) a spustila. "Zdravím! Potřebovala bych se naučit nějakou lékařskou techniku, abych všem tady ulehčila práci... mohla byste mě nějakou prosím naučit?" S vykulenýma očima na mě civěla. "A-ano... " kývla nakonec a vzala mě do nějaké místnosti. Tam mi chvilku vysvětlovala, co mám udělat s chakrou, když mám léčit. Taky se ptala jakou mám podstatu chakry. Když zjistila, že mám katon trošku se zarazila. Chvilku něco promýšlela a pak mě chytila za ruce. Řekla „ Zavři oči a zkus vnímat chakru, kterou ti předávám!“Kývla jsem a udělala, to co po mě chtěla. Po chvilce jsem začala pociťovat, jak na mě působí nějaká síly. Začala jsem se cítil lépe. Jako kdyby mě něco nadnášelo. Na tváři se mi objevil úsměv. O chvilku později se pocit vytratil a já otevřela oči. Přede mnou se objevila tvář Yuriko. Také se na mě smála. „Teď zkus uděla to samé ano?“ řekla mi. „Uhm..“ kývla jsem a zavřela oči. Ani nevím jak mě to napadlo, ale začala jsem myslet na pozitivnější věci. Taky jsem myslela, hlavně na létání. Pak jsem začala hýbat s chakrou. Netrvalo dlouho a začala jsem ji pomalu prostupovat chakrovými body. Nasměrovala ji do ruky Yuriko. Musela jsem se soustředit, abych udržela chakru na hranici. Kdybych to přepískla, mohla bych Yuriko taky popálit. Po chvilce jsem slyšela „Vedeš si velmi dobře Hikari… trošku uber a buď vytrvalejší!“ Hlas zněl tiše, jako kdyby na mě slova křičela z veliké dálky. Ubrala jsem a zpomalila proudění chakry ještě více. „Tak…přesně tak Hikari…člověka musíš léčit vždy s citem…“ ozvalo se znovu. Pousmála jsem se. Ještě chvilku mě nechala přesouvat chakru a pak mi řekla, že můžu skončit. „Sedni si na chvilku a odpočiň si. Pokus se za tu dobu načerpat co nejvíce chakry.“ Posadila mě a odešla z místnosti. Udělala jsem tedy, co mi říkala a nabíjela se. Otevřely se dveře a Yuriko vešla. Nesla skleničku s vodou a košíček. Viděla jsem, jak se pod bílou látkou cosi hýbalo. Podala mi skleničku. „Napij se…“ řekla mi. Zvedla jsem skleničku a přiložila k ústům. Napila se vody a pak si zase stoupla. Zatím Yuriko dala něco nebo někoho na ocelový stůl. Když jsem přistoupila k ní, sundala bílou látku a já uviděla rybu. Napůl mrtvou nebo taky napůl živou. Položila ruce nad rybu. Chvilku se nic moc nedělo, ale pak se z rukou Yuriko objevila nazelenalá chakra. Se zájmem jsem se na její ruce dívala. Pak se chakra vytratila a ryba s sebou začala mrskat. „Wuaw…“ žasla jsem. Yuriko se na mě usmála a sedla si. Ukázala na košík. Šla jsem k němu a podívala se, co je vevnitř. Nepřekvapilo mě, když jsem tam uviděla rybu. Tu, co Yuriko vyléčila jsem dala do dřezu, do kterého jsem napustila vodu a tu co byla v košíku jsem položila na stůl. „Zkus to samé, co jsme dělaly před chvilkou..“ řekla a pozorovala mě. „Tentokrát, ale nezavírej oči!“ napomenula mě. Zase jsem kývla a začala chakrou. *Jen pomalu.. nespěchej..* říkala jsem si v duchu. Tentokrát jsem si řekla, že ta ryba je živá a živá bude. Nikdy jsem nebyla nějaký šikula, ale tentokrát mi to šlo. Z rukou se mi objevila chakra. Taky byla taková nazelenalá, ale měla taky modrý až tyrkysový odstín. Nepřestávala jsem se soustředit a pokračovala v tom, co jsem dělala. Ryba pod mýma rukama s sebou mrskla. Leknutím jsem zacouvala dozadu. „Hmm.. jsi talentovaná..“ řekla Yuriko a pohladila mě. Nechala jsem se pohladit a vzala jsem rybu a pustila ji do vody. Pak Yuriko přinesla i další zvířata. Například zajíce, psi, kočky. Pokaždé jsem se musela soustředit více a více. Přicházela jsem domu trošku unavená, ale stálo to za to. Podle Yuriko jsem se rapidně zlepšila. Začala mě chválit a pomáhala mi se zdokonalováním techniky. Časem jsem techniku zvládla na jedničku a za to jsem vděčila jen a jenom Yuriko.