[B-Rank] Raidon - Splněna

Pomalu jsem procházel planinou užíval jsem si ledovou pustinou až ke svému cíli, užíval jsem si chladivé prostředí, které mi přišlo úplně, jako ideální. Myšlenkami jsem byl částečně ještě u Hanaki.
Teď mě asi nenávidí a už mě nechce ani vidět.
Vzpomínal jsem smutně. Tyto myšlenky mě, ale pomalu opouštěli aniž bych chtěl, bylo to jako by se chlad mého okolí pomalu dostával do mé mysli. Před sebou jsem už zahlédl cíl své cesty a tím byl vstup do jeskyně. Blížil jsem se k němu pomalu, ale jistě, nikam sem nespěchal nemělo mi co utéct. Po několika minutách jsem se ocitl u vstupu do jeskyně. Pohled do jeskyně byl celkem úchvatný po stěnách a po stropě byl led, jaký jsem ještě nikdy neviděl, měl zářivě modrou barvu a jak se blížil k zemi tak tmavnul. Vydal jsem se hlouběji do jeskyně, k legendárnímu oltáři, který tu měl být. Byl jsem připravený na všechno, ale přesto jsem moc neočekával, že v této nehostinné krajině se bude někdo ukrývat.

Ichi
Doton: Doryu Heki Zamyslel se jeden po poskládání pečetí a mezi Raidonem a tím oltářem, navíc, za Raidonem se poté vytvořila další zeď a zabránila mu v úniku. Na vyvýšenině se poté objevila postava, která lehkým pohybem úst řekla. " Co tady pohledáváš ... "

Nii
Suiton: Koku. Ozvalo se tiše a ze stropu jeskyně začal padat zápalný olej. " Tohle bude tvůj hrob " Řekl ženský hlas v dáli jeskyně. Ze stínu se ale vynořila po chvíli vysoká postava, znázorňující ženu s modrými vlasy.

San
Katon: Goukakyu. Ozvalo se s mohutným otřesem z poza ženy, okolo které k tobě proletěla ohnivá koule, jež podpálila všechen hořlavý olej a posílila se jím. Nyní ta koule mohla spálit téměř všechno. " Myslím si že to nebude tak jednoduché, Nii "

Podíval jsem se na ty tři se zvednutým obočím. Vážně se mnou chtěli bojovat, v jeskyni, která byla tvořena ledem. Musel jsem se nad tím pousmát, ale oni vlastně o mích schopnostech nic nevěděli. Jejich spolupráce sice vypadala celkem nebezpečně, jenže tady jim to moc platný nebilo. Udělal jsem pár pečetí a z ledu co byl v jeskyni jsem před mnou postavil dvě ledové zdi. Zatím jsem neměl v plánu útočit, byl jsem zvědavej jestli tohle bylo jediný co dokážou, nebo přijdou s něčím dalším. Neměl jsem důvod boj nějak uspěchat, když mi techniky neubíraly chakru.

Ichi
" Sane ! " Vykřikl když se připravoval pro další kombo. Tohle bylo to co potřeboval vědět. Jeskyně byla dokonale uzavřená a on vyvolal menší zemětřesení, které rozlámalo led přimrzlý ke stěnám jeskyně.

San
" Yosh! " Ozval se, přičemž vytvořil další, tentokrát silnější techniku ohně, která všechen opadaný led roztavila. Jakmile skončil, stáhnul se k Nii a čekal až dokončí její část.

Nii
" Hyoton ? " Zeptala se ta žena, přičemž její hlas vyzařoval autoritu. " Suiton ... " Zašeptala, přičemž z úst vyplivla nesmírně vařící vodu, která by jen tak lehce nezmrzla. Očekávala tvou smrt již při druhém kombu, ale snad tě nepodcenila ...

Sledoval jsem slabé zemětřesení, nebylo dost silné ne to, aby se jeskyně zhroutila, ale led se hodně rozdrolil a pak ho ten druhej rozpustil musel jsem se usmát teď bylo v jeskyni vody po kotniky a oni v ní očividně stali, nakonec ta holka na mě vypustila vlnu očividně hodně teplé vody, bylo to lehce poznat z páry která z ní stoupala. Stoupl jsem si mocí chakry na vodu a složil jsem pečetě.
Zettai rei.
Zašeptal jsem, všechna voda ihned zmrzla, ale vlna pokračovala dál směrem ke mě, stál jsem klidně na místě a sledoval jak vlna postupně zpomaluje a klesá, nakonec se asi metr přede mnou zastavila a byla jak jsem očekával zmrzlá. Podlůahu jeskyně nyní pokrývala několika centimetrová vrstva ledu v některých místech měla jen mírně přes deset centimetrů, ale v jiných dosahovala až síly přes půl metru. Očekával jsem, že se momentálně nemůžou hnout protože budou mít nohy v hodně tvrdým ledu. Chtěl jsem se zbavit toho chlapíka s Katonem. Složil jsem pár pečetí a zašeptal jsem název další techniky tak, aby ho nemohli slyšet. V tu chvíli se pod tím chlápkem ohromnou rychlostí začalo růst několik dvoumetrových bodců.

Ichi
Všichni jsme vyskočili do vzduchu když jsem připravoval další techniku. Složil jsem několik pečetí a z mých úst jsem vyplivl bahno, které se rozteklo po celé místnosti a prudce zatvrdlo. Poté jsem poskládal další pečetě a čekal na vhodnou příležitost.

Ni
Usmála jsem se nad tím a vyskočila do vzduchu, unikajíc tak před zamrzlou vodou. V ruce jsem si okolo katany vytvořila vodní povlak, který jsem maximálně zvětšila do délky jednoho metru. Jeskyně byla prostorná, tudíž mi nedělal pohyb s tak velkou zbraní problémy. Prostě jsem využila svoji slabinu jako výhodu. Poté jsem dopadla nedaleko Ichiho

San
Jako ti dva jsem vyskočil do vzduchu, když proti mne vyletělo několik bodců, kterým jsem se obratně vyhnul. Přecejenom, moje a Ichiho zaměření bylo Tai/Nin, jenom Ni byla výjimka. To nám mohlo pomoci, ale teď jsem se soustředil na další techniku, kterou jsem hodlal použít společně s ostatními.

Když jsem viděl co o co se snaží ten chlápek s Dotonem musel jsem reagovat rychle, protože bych jinak přišel o svou velikou výhodu, rychle jsem poskládal pár pečetí a z ledu co byl na zemi jsem před ním vztyčil zeď, aby se bahno nikam nedostalo. Poté jsem složil několik pečetí a použil jsem další z mích silnější technik. Led se v ohromné rychlosti přeskupil a v celé jeskyni vyjeli ze země stropu i zdí obrovské množství ledových bodců. Překrývali se tak dokonale že mezi nimi nebylo nikde víc místa než půl metru čtverečního. Byl jsem přesvědčen, že bez absolutní obraný se tomuhle nedá ubránit. Stál jsem metr před začátkem té ledová pasti a čekal jsem jestli se dočkám ještě nějaké reakce, nebo už můžu v klidu udělat to proč jsem tady.

Ichi
Podle mých očekávání. Když jsem viděl jak vytvořil proti Sanovi tyhle bodce, musel jsem připravit obrannou techniku, která před tímhle ubrání. Proto se okolo nás vytvořila obrovská stěna, která nepropouštěla ani vzduch, nic.

Ni
Byla jsem uvnitř kopule, ze které jsem vyšvihla svůj meč přímo proti místu, kde naposledy stál Raidon. Byl prodloužený jeho ledem, tudíž by k němu měl dosáhnout. Byla jsem připravená i k použití jedné techniky.

San
Stále jsem čekal pro vhodnou situaci, kdy bych uvolnil svou katonovou techniku.

Když ke mě řítil ten meč jen jsem udělal rychlí úskok do strany, abych se vyhnul nebezpečí. Nechal jsem bodce, aby se rozsypaly a poté jsem se pomalým krokem k té kopuli, ve které byli schovaní. Poskládal jsem pečetě a začal jsem na zemní kopuli vrstvit velice silnou kopuli z ledu, vrstvu za vrstvou až během několika okamžiků vznikla kopule ledu, tvořená přes metr silným ledem. Měl jsem v plánu nechat je vydusit jakou mouchy ve skleničce. Pomalu jsem očekával, kdy se ten chlápek používající doton zhroutí, protože už na mě použil několik ne zrovna jednoduchých technik.

Ichi
Pomalu přituhovalo a já jsem musel použít Moguragakure aby jsem zmizel pod zemí. Po chvíli jsem se zhmotnil před kopulí a sledoval toho kluka.

Ni
Nebavilo mne jak s námi zacházel, tudíž jsem se proměnila ve vodu a zemí se prosákla ven. Stejně jako Ichi jsem byla před kopulí a na Raidona jen zasyčela. " Jak nerada zabíjím hezouny " Ušklíbla se.

San
Jen jsem uvolnil svou techniku, která mohutným výbuchem zničila blízké okolí a mohla dosáhnout až na Raidona.

Stál jsem před kopulí a čekal jsem co se stane najednou se začaly předemnou zhmotňovat dvě postavi jedna z vody a druhá z hlíny. Když jsem to viděl. Rachle jsem složil pečetě a znovu jsem pronesl název techniky.
Zettai rei.
Sledoval jsem jak se mění v led hned potom jak dopověděla svou poznámku.
Já taky nerad zabíjím milí holky, ale to ty bohužel nejsi, řekl jsem směrem ke kusu ledu. Najednou se ozvala rána a na ledové kopuli se objevila po celé délce prasklina, ze které začal vycházet černý kouř. Jen jsem se pousmál a podíval jsem se na Ichiho.
No už jsi očividně zůstal sám a začínám se celkem nudit.
Pronesl jsem s posměchem. Jen jsem složil pár pečetí a z ledu kolem mě se odpojilo ohromné množství málých kousků které nabrali tvar ptáků a rozletěli se na Ichiho museli jich bejt tisíce a neúnavně kolem něj kroužili a opakovaně ho řezali svými křídly po celém těle.

Ichi
" Heh ... Narazil jsi na špatného člověka " Usmál se. " Tohle bude moje poslední technika ... Ale bude stát za to ! " Řekl a složil pečeť hada, přičemž se nic nedělo, zatím. Mohl jsi si pomalu všímat toho co udělal až když do něj vráželi ptáci a jemu se nestalo naprosto nic.

Hmmm....celkem zajímavá technika a možná by na mě udělala i dojem, kdyby teď náš boj začínal, ale teď když už se náš boj chýlí ke konci a ty si už několik hodně silných technik použil, dávám ti několik minut a pak tu techniku buď zrušíš a zemřeš, nebo nezrušíš a zemřeš jako srab na vyčerpání.
Vysmál jsem se mu do tváře ledovým hlasem. Měl jsem ho už plně zuby. A on to jen hloupě natahoval srab jeden, neměl sebemenší šanci ani se ke mě nepřiblížili ve třech v plné síle a on si myslí, že mě porazí teď a sám. Hlasitě jsem se rozesmál ledovým hlasem. Přesto jsem nechával ledové ptáky kolem něj dále kroužit, aby hned jak mu technika povolí byl rozsekán jejich křídly.

Ichi
Na to jaký měl kecy brzo končil. " Dobrá, vyhrál jsi ... " Řekl a křídla ptáků ho pomalu začínala řezat. " Ale mne nezabiješ ! " Dodal a změnil se v hordu bahna, která skočila po Raidonovi, který kdyby byl zasáhnut, tak se v něm udusí, nebo mohl uhnout a nechal ho utéct, jelikož v tomto stavu by ho nedostal. Proto jen bahno zmizelo ve vánici a nikdy se nevrátilo.

Když jsem viděl jak na mě letí bahno rychle jsem složil pečetě a utvořil jsem před sebou z ledu zeď do které bahno narazilo, než stačil nějak zareagovat. Vztyčil jsem další tři stěny a bahno uzavřel v dutém ledovém sloupci, který měl uvnitř díru o velikosti dvacet centimetrů na dvacet centimetrů. vysoký byl od země po strop, ale i tam byl led a ne hlína nebo skála. Byl v dokonalé pasti, ze které se neměl jak dostat a dřív nebo později zemře. Mohl jsem ho nechat uniknout, jeho smrtí jsem sice nic nezískal, ale jeho životem jsem mohl něco ztratit. Nepotřeboval jsem, aby se někdo dozvěděl co se tu stalo. Poté jsem se pomalým krokem rozešel k ledovému oltáři. Před ním jsem se zastavil a zadíval jsem se na něj.
Tak jednoduchá věc a ty tři břídilové mě takhle zdrží, mohl jsem už dávno bejt zase někde jinde.
Řekl jsem trochu podrážděně. Poté jsem ze zad sundal Katanu a zabodl jsem jí až po rukojeť do oltáře. Nějakou dobu jsem se soustředil, poté jsem poskládal pečetě a provedl techniku.
Hyoton: Kōri no kakuchōshi.
Sledoval jsem jak se mění rukojeť meče čepel jsem bohužel zahlédnout nemohl. Po pár minutách jsem si byl jistý, že změna proběhla. Jsem uchopil rukojeť meče a vytáhl, jsem ho vypadal velice zvláštně byl ohromný a čepel vypadala jako tvořena samotným ledem. S úžasem jsem si meč prohlížel.
Vítej na světě Tsumetai Namida.
Nad tím jménem jsem se musel pousmát a přišlo mi velice zvláštní. Mrazivé slzy, velice zajímavé jméno pro meč, ale líbilo se mi. Poté jsem si připnul meč na záda, dokonce i já jsem cítil, jak z něj vychází chlad. Poté jsem se vydal pryč z jeskyně, zatím jsem nevěděl do jaké vesnice pudu, ale měl jsem v plánu začít sbírat si informace. Z toho důvodu mě to táhlo do Kumo, ale ještě nic není jasné.