[B-rank] Raidon

Vysoká hora, na jejímž vrcholu je stará neobývaná chata. Pod horou teče malý potok, který je čirý a jeho voda je čistá. Celá hora je pokrytá zelení a malým křovím. V okolí hody je několik stromů a mezi nimi je prašná cesta, kterou se přepravují lidé i bandité. Pod horou již čeká skupinka čtyř lidí s vozem taženým voly. Čtyři lidé, kteří tam čekají nejsou ani moc příjemné povahy a čekají na své společníky, se kterými obchodují.

Blížil jsem se k hoře, kde se měli odehrávat přepadení civilistů a předávky mezi dvěma skupinami. Před sebou jsem začínal rozeznávat skupinu lidí, nevěděl jsem jestli to jsou bandité nebo nukenini, ale vsázel jsem na první možnost protože jsem nevěřil tomu že skupina nukeninu by se obtěžovala čekáním na nějaké hloupé bandity. Mířil jsem až k nim a zastavil jsem pět metrů od nich.
Dobrý den pánové, potřebujete s něčím pomoct?
Zeptal jsem se ledovým hlasem a pustil jsem nepatrné množství chakry do meče. Tím se rozšířil okruh chladu, který z něj vycházel. Sledoval jsem ty muže s klidným výrazem a čekal jsem na sebemenší záminku, abych je mohl odstranit.

Bandita
"A ty seš kdo? Ninja poskok?" Začal se smát a spolu s ním i ostatní. "Něco ti povím... bejt tebou, nepřibližuju se blíž, nemuselo by to dobře skončit." Znovu se začal smát. Na Nagata mířil ostrým nožem a jeden z ostatních banditů si ho prohlížel. "Hoši, myslim, že za ten meč by sme dostali mnohem věčí zisk, než za tyhle krámy." Křikl další a kopnul do povozu.

Ústa se mi roztáhli do ironického úsměvu, ale mé očí pořád zůstávali chladné. Pak jsem jednou rukou chytil rukojeť meče a sundal jsem si ho ze zad.
Myslíš tenhle meč?
Zeptal jsem se bez jakéhokoliv zájmu a rozešel jsem se směrem k němu. Dva metry před ním jsem rychle skočil a objevil jsem se před ním bez zaváhání jsem ho probodl.
Tak tady ho máš.
Řekl jsem nebo spíš zavrčel přes zatnuté zuby. Poté jsem zase odskočil na své původní místo, kvůli mrazivé moci meče na něm nebyla ani kapka krve, protože tkáň kterou propíchl okamžitě zmrazil. Stál jsem tam klidně a sledoval jsem ty zbylí tři.
Tak kdo chce bejt další na řadě?
Zeptal jsem se posměšně. Směrem k banditům.

Ten bandita se ihned skácel k zemi v obrovských bolestech. Ostatní jen zděšeně zírali na Nagata. "Hej, co si zač?" Řekl jeden z banditů. Ostatní neváhali a začali utíkat pryč. Jeden ležel na zemi v křečích a druhý jen nevěřícně zíral na Nagata a nebyl schopný se pohnout.
Najednou se ozval zvuk z lesa. Vyskočilo najednou pět postav v pláštích. "Suiton: Mizurappa." Křikl jeden z nich a vyprskl docela velkou masu vody. Ostatní jen zastavili prchající bandity a pomocích svých jutsu je zabili. Teď už tam byl jen Nagato a pět nuukeninů kolem něj.

Sledoval jsem jak sem naběhlo pět dalších postav a zabili zbývající bandity. Alespoň mi ušetřili zbytečněj pohyb. Poté jsem sledoval blížící se vlnu, meč jsem si dal zpátky na záda. Poté jsem sleožil několik početí a zašeptal jsem název techniky.
Zettai rei
Vlna zmrzla i voda kterou za sebou nechávala a díky tomu se cele prostranství pokrylo ledem. Díky jejich unáhlenosti jsem si mohl vytvořit pro mě ideální bojové podmínky. Chtěl jsem boj trochu urychlit a ne se s nima dlouho oťukávat, když znám jejich schopnosti. Dotkl jsem se rukou ledu a když jsem jí odendával držel jsem v ruce kuličku průzračného ledu. Nezaváhal jsem a hned jsem hodil ledový granát k ninjům co zabili bandity, granát se po dopadu na zem rozletěl na tisíce malých ledovích střepů, které dokázali člověkem bez problémů proletět a zabít ho.

Akako
*Odrazil můj útok, sakra.* Stála jsem za ním. Vypadal dost silně a navíc nám ukázal svoje schopnosti. Odskočila jsem dozadu a skryla jsem se mezi keři, abych si udělala přehled o jeho jutsu.

Akio
*Akako, ty debile! Nemáš ani plán a jenom bezhlavě útočíš.* Pak jsem ale měl jiný problém. Udělal jsem rychle pečetě. "Mizu Bunshin no Jutsu." Zašeptal jsem. Klon, který se objevil vedle mě, mě rychle odhodil pryč, tak jsem se vyhl útoku, ale klon se rozplynul na vodu.

Hachiro
Poskládal jsem pečetě. "Doton: Doroku Gaeshi." Řekl jsem. Zeď zastavila všechny jehlice.

Kaito
Měl jsem z nich asi nejmíň zkušeností a moje reakce nebyly nikdy nějak rychlé. Jehlice zasáhly důležité orgány, padl jsem k zemi. Cítil jsem, jak se ze mě valí hromada krve a pomalu jsem umíral.

Keitaro
Můj Raiton byl proti tomuhle k ničemu. Jenom jsem se schoval za Hachira, jeho zeď všechno vykryla, takže jsem byl v pohodě. Byla jenom jedna oběť, no.

Sledoval jsem jejich počínaní a viděl jsem jak jim jeden slabej útok udělal problémy musel jsem se usmát. Rychle jsem poskládal další pečetě.Jak jsem Skládal pečetě tak se začal všechen led co byl na bojišti pohybovat ohromnou rychlostí a když jsem udělal poslední pečeť.
Hyoton: Aisusupaiku
V okruhu sto metru ode mě vyrazili ze země ledové bodce dosahující výšky něco málo přes tři metry. Já jsem vyběhl na ten nejbližší ke mě abych se podíval jak dopadli mí soupeři.

Akako
Moje reakce byla blesková. Hned jsem vyskočila několika skoky na nejvyšší strom v okolí. Musela jsem se trochu usmát, sice byl silný, ale ne dost.

Akio
Akako se s útokem vypořádala bleskově, ale já neměl tak moc vytříbené smysly. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo snažit se alespoň trochu se vzdálit a to na horu. Byl jsem tam několika dlouhými skoky, ale stejně jsem se neubránil menším zraněním, které jsem měl na rukách a nohách. Důležité orgány zatím zůstaly nezasažené.

Hachiro
Moje technika ty bodce nemohla zadržet a navíc se bodce dostávaly i pode mě. Vyskočil jsem na obranu, kterou jsem vyskočil a pak do vzduchu. Pak jsem stál naproti Nagatovi v docela velké nevýhodě.

Keitaro
Vběhl jsem do lesa a pak jsem vyskočil vedle Akako. Strom se začal lámat a já i Akako jsme vyskočili na nejbližší ledový bodec. Teď jsme oba byli za Nagatem.

Rozhodl jsem si dát menší pohov a dát jim alespoň šanci se přiblížit, teda některým. Všechny jsem je sledoval, ale zaměřil jsem se na ty pod kterýma se zhroutil strom. Složil jsem pár pečetí a poté jsem řekl název techniky. Bodce na kterých ti dva stáli se rozsypali na stovky malých ledových ptáčků a hned začali na ne útočit ohromnou rychlostí, ještě předtím, než dopadli na zem. Mírně jsem natáčel hlavu, abych měl přehled o všech a mohl jsem se případně bránit.

Akako
Když se z těch ledů vytvořili ti malí otravní ptáci, použila jsem Kawarimi a vyměnila se s pařezem, nedaleko odsud. Poté jsem přeskákala na vyšší strom a sledovala situaci. Nenápadně jsem skládala pečetě a byla jsem tichá, tišší než Kidoumaru, když číhal na svou oběť.

Akio
Když jsem dopadl na zem, použil jsem vodní vlnu, kterou po chvíli nulové teploty zmrazily. Vlastně ji zmrazily téměř okamžitě. Tím jsem získal částečnou ochranu, kterou jsem mohl využít pro vytvoření další techniky.

Hachiro
Dopadl jsem nedaleko Akia, kde jsem se schoval za kus ledu, který vytvořil. Jelikož byl tvořen Akiovo chakrou, nemohl ho ten parchant ovládat. Vytvořil jsem jednu jedinou pečeť a mé tělo ztvrdlo na tvrdost větší než je kámen. Vyskočil jsem proti Raidonovi s úmyslem ho praštit pěstí. Nemohl mne odrazit, žádný fyzický útok na mne neplatí.

Keitaro
Jakmile jsem byl za Raidonem, nestihl jsem ani poskládat pečetě, nic. Okamžitě mě začali rozřezávat ti ptáci, kdy jsem po chvíli padl k zemi v kaluží krve. Pomalu jsem umíral, protože ti ptáci ze mě rvali i kusy masa. Byl jsem jen další obětí tohohle špatného snu, té vzpoury.

Další byl ze hry zbývali už jen tři. Otočil jsem se na dalšího z nich vyděl jsem že skládá pečetě proto jsem kolem něj hodně zkoncentroval svoju jedinou techniku co mě zatím stála chakru. Když na mě chtěl vypustit proud vody tak ta okamžitě začala zmrzat ještě v jeho puse. Bylo jasné že má obrovské bolesti a bylo otázka pár okamžiků než mu led roztrhne lebku. Poté se na mě vyřítil nějakej chlápek co vypadal jako pohyblivej šutr, věděl jsem, že ho v téhle podobě nemůžu zranit, ale sílu znásobenou nemá, jen jsem poskládal pečetě a vytvořil jsem kolem sebe ledovou kopuli.

Akako
Byla jsem v tomto hnutí moc důležitá a proto jsem po chvíli přestala skládat pečetě a radši začala utíkat pryč. Musela jsem o tom dát někomu vědět. Věděla jsem že tu už potom nebude.

Akio
Ten led mi roztrhl hubu- ende

Hachiro
Když jsem proti němu letěl, vytvořil před sebou ledovou kopuli, kterou jsem nárazem praskl, jelikož pevnost mi dovolovala snášet využití větší síly. Problém byl v tom, že se tím zrušila moje technika tvrdé kůže.

Když se kopule rozpadla chytil jsem toho nukenina za oblečení tak aby se mi nevycukl a mečem jsem mu v rychlosti probodl hrudník. Jen jsem se otočil a uviděl jsem tu holku jak utíká. Naštěstí pro mě byla pořád na ledové ploše rychle jsem poskládal pár pečetí a utvořil jsem kolem ní se hned zvedla ledová kopule. Přeskočil jsem ke kopuli pořádně jsem si jí prohlídl abych podle stínu našel kde se nachází můj cíl. Když jsem jí uviděl namířil jsem meč na kopuli a bodl jsem s ním dovnitř kopule směrem k ní. Kopule zůstala stát a meč byl zabodnutý dovnitř, držel jsem ho oběma rukama, abych se mohl bránit ve chvíli kdyby to přežila a zničila kopuli.

Akako
Sice jsem stihla utéct několik metrů, ale poté jsem ucítila prudký chlad. Přímo nade mne a okolo mě se vytvořila obrovská ledová kopule. Věděla jsem že je tohle můj konec, ale hnutí se o tomhle stejně dozví. Za nějakou dobu zjistí, že se tu něco stalo, nemohla jsem jen tak zmizet. Jen jsem sledovala zem a čekala na smrt. Poté jsem se usmála a nechala krev téct po mém těle. Byla jsem mrtvá. Tohle byl konec mé cesty.

Došel jsem ke kopuli ve které byla ta žena, co zbyla jako poslední a pokusila se utéct, položil jsem na kopuli ruku a nechal jsem uvnitř vyrazit bodce, abych si ujistil, že nemůže žena uvnitř přežít. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pousmál jsem se nad všudepřítomným ledem a zbytky těl banditů a nukeninů. Nevzpomínal jsem si, že by po mě Hanaki chtěla nějakej důkaz o jejich smrti. Proto jsem se jen vydal směrem do vesnice a nechával jsem za sebou pozůstatky těl.