Raidon Tomeo

---

Jméno: Raidon Tomeo

Věk: 17

Krevní skupina: AB-

Hodnost: Chunin

Pohlaví: Muž

Fóbie: Není to tak úplně fóbie. Nejvíce ze všeho ho ale děsí představa, že bude v uzavřené místnosti plné dětí ve věku jeden až deset let a oni budou křičet pořád se na něco ptát něco po něm chtít.

Rodina:
Na svou matku si Raidon vůbec nepamatuje, zemřela když mu byl jeden rok při katastrofě v Kiri. Nebyla ninja a tak neměla nejmenší šanci se zachránit. Ve chvíli, kdy se přes vesnici prohnala vlna byla zrovna u nějaké své kamarádky, proto jí nemohl pomoci ani její manžel, který ninja byl.

Raidonův otec žije stejně jako on v Konoze. Před zničením Kiri pracoval jako Jonin. V době oné katastrofy byl zrovna doma kde hlídal svého dvouročního syna. Díky tomu se mu podařilo ho zachránit, když kolem sebe a svého syna vytvořil ledovou kopuli, díky tomu oba přežily a vlny je zanesla až na pobřeží pevniny. Nemohl se zabírat moc tím, co se stalo, protože se musel starat o svého syna. Odešel s ním do Konohy, kde pokračoval v tom co uměl a nechyl se přijat do ninja programu. Roky ubýhali a on se věnoval svému synovi, učil ho všemu co uměl a byl mu naplno oddán. Vše se změnilo, když byl Raidon povýšen na Genina a už se svím otcem netrávil tolik času vše na něj dolehlo. Po tolika letech se začal zabývat minulostí a vyčítal si, že nezachránil i svou ženu. Po všech těch výčitkách už nemohl ukazovat svou tvář světu, protože se za sebe velice styděl. Nakonec ho to dovedlo až k tomu, že přerušil styky se svým dvanáctiletým synem a odešel k ANBU, kde pracuje dále jako ninja nikým nepoznám sám se svýma výčitkama a pocitem méněcennosti.

Sen: Žádný sen nemá. Jen by se rád jednou setkal se svým otcem a vysvětlil by si s ním několik věcí z minulosti.

Klan: Nejedná se ani tak o klan, protože své KG získali přiženěním se člena nějakého klanu do této rodiny, přestože rodina toto KG vlastní již několik desetiletí, nikde se v žádný klan nerozrosla.
Kekkei Genkai: Hyoton – Už ovládá na vysoké úrovni. Soton – Neovládá zatím vůbec.

Popis Kekkei Genkai:
Hyoton - Jedná se o ovládání a tvoření ledu a sněhu. V této rodině se ale tento element nějak posunul na další úroveň a to tak, že ovládání ledu je pro ně přirozeností a díky tomu je techniky nestojí žádnou chakru, pokud k jejímu vytvoření použijou už existující led.
Soton – Element mrazu mrznutí zamrzání mnoho lidí ho skloňuje a nazývá různými zkomoleninami, ale výsledek a to co si pod ním představí je vždy stejné. Díky tomuto elementu se dá zmrazit téměř cokoliv. Techniky tohoto elementu pracují tak, že svým chladem zpomalují pohyb atomů.

Vybavení: Nosí s sebou jenom dvě kratší katany. Obě jsou ale speciálně upraveny a vyrobeny na zakázku. Oproti normální kataně je čepel něco širší a vyšší díky tomu může mít ostří na obou hranách. Jedna z nich je z kovu který dobře vede čakru. V kombinaci s chakrou elementu ledu která v ní proudí se z ní stává velice nebezpečná zbraň. Druhá je ze speciální tvrzené oceli díky tomu je velice odolná vůči většině fyzických útoků.

Styl boje: Používá ofensivní způsob boje, ve kterém používá převážně svoje Kekkei Genkai. Pokud to situace dovolí utočí ze zálohy a neviděn. Od svého nepřítele si drží odstup a bojuje ze střední, až velké vzdálenosti
Když dojde ke kontaktnímu boji, používá své dvě katany. Katanu co nevodí čakru používá k obraně a drží jí v levé ruce. Hozené zbraně s její pomocí odráží. V boji z blízka se s ní většinou jen kryje nebo jí používá ke klamným útokům. Tuto katanu k přímému útoku používá jen velice výjmečně a to ve chvílích, kdy bojuje proti někomu kdo zná jeho styl boje a tak ho jednoduše změní.
Jinak používá k útoku katanu ve které mu při boji proudí jeho čakra. Díky tomu, že je ostří úplně ledové způsobuje při zásahu strašnou bolest. Pokud se podaří tuto katanu zabodnout nepříteli do těla tak, ho dokáže chlad z ní proudící velice účinně paralyzovat.

Schopnosti: Dokáže velice rychle skládat pečetě. Dokáže se velice dobře orientovat v tom co se kolem něj děje a je velmi přizpůsobivý.
Má ale problémy s tím plánovat, hlavně boje předtím, než nastanou a tím větší je problém když musí plánovat bojovou taktiku pro více lidí než je on sám. Rychlost jeho pohybu je průměrná.

Vlastnosti: Těžko začíná důvěřovat jiným lidem, protože nechce aby ho zase opustil někdo na kom mu záleží. Dokáže být i vypočítaví a celkem rád si něčím zavazuje lidi, aby měl jistou pomoc. Velice často má ironický až satiristický narážky. A i jeho humor je velice veden v tomto směru a někdy zasahuje až do černého humoru. Někdy má problém s uznáváním autorit. Je trpělivý, ale zároveň i velký flegmatik. I když ještě není plnoletý stal se z něj kuřák celkem silný kuřák.
Jako malí byl velice milí a ohleduplný, jenomže bezeslovný odchod jeho otce ho hodně změnil. Donutil ho předčasně dospět a uvědomit si, že nic není zadarmo. Část toho šťastného a milého v něm zůstalo, ale na povrch se dostává málokdy.

Vzhled:

Má červenooranžové kratší vlasy po celé hlavě akorát vzadu na hlavě má několik delších pramenů které má spojené gumičkou. Jeho oči mají modrošedou barvu. Kolem očí má červené tetování a na čele má většinou sluneční brýle. Chodí oblečený do bílé košile a černého obleku.

Vzhled jako potulný ninja:
Má bílé trochu delší vlasy, které má rozcuchané. Má zelené oči. Stylů oblíkání má víc a často svůj šatník mění. Většinou nosí tmavé rifle, černé triko s bílím potiskem a bílou koženou bundu. Toto nosí většinou po vesnici a při cestách mezi vesnicemi.
Druhé jeho oblečení je tvořeno z černých dlouhých rukavic, černého bojového úboru bez rukavic. Kolem krku má volnou bílou šálu, kterou má jen málokdy kolem krku přímo obmotanou většinou jí nosí velice volnou. Tuto soupravu nosí hlavně na mise a do boje.


Příběh:
Kapitola 1: Štěstí a neštěstí dětství

Na svou rodnou zemi si skoro vůbec nepamatuju. Jenom si pamatuju hlas nějaké ženy, nejspíš mé matky. Někdy ve snech slyším, jakoby se hnala obrovská masa vody a zoufalí, panický křik mnoha lidí. Nevím, ale jestli to je opravdu má vzpomínka nebo jen moje vlastní představy, které vznikly při vyprávění mého otce.
Já si svůj život pamatuju, až od doby kdy jsme bydleli v Konoze. Vyrůstal jsem za plné pozornosti svého otce. Ten v době kdy jsem byl hodně malí pracoval, jako učitel na akademii aby z vesnice neodcházel na dlouhé mise. Ráno mě vždy hlídala chůva se kterou jsem si vždy strašně rád hrál. Odpoledne potom co přišel můj otec mě zhruba od pěti let začal mírně cvičit. Jednalo se o maličkosti jak správně v ruce držet napodobeninu kunaie nebo katany. Jednalo se spíše o hračky a bral jsem to jen jako, že si se mnou otec hraje. Až v pozdějších letech jsem si uvědomil, že už takhle mě můj otec trénoval. Můj tréning se začal stupňovat asi od sedmi let, kdy jsem se už mírně učil bojovat se zbraněmi a také mě otec učil jak soustředit a najít v sobě chakru.Díky těmto tréningům jsem si se svým otcem utvořil velice dobrý vztah věděl jsem, že se na něj mohu spolehnout a měl jsem pocit že tu pro mě bude vždy.
Ubíhali roky a já jsem měl v jedné osobě otce a nejlepšího kamaráda. Pomalu mě zasvěcoval do klanových technik a využívaní mé Kekkei Genkai. Tyto techniky mě bavilo se učit, možná to bylo i tím, že mi velice šli a učil jsem se je velmi rychle.

V deseti letech jsem přemluvil otce, aby mě přihlásil na akademii. Ikdyž jsem se tam velice těšil, moc jednoduché jsem to tam neměl. Ostatní děti jakoby vycítily, nebo jim to někdo řekl, že jsem z bývalé Kiri. To byl také důvod proč se semnou nebavily a také mnou opovrhovaly. Nikdy to ale nezašlo dál než na vyhýbání se mi a to, že mě ignorovali. Celkově jsem se na akademii nudil, protože jsem zvládal už mnohem náročnější techniky a na akademii se učili úplné základy. Otec zase začal pracovat jako normální ninja a začal chodit na mise. V té době mi to nepřišlo, ale už tam jsme se začali odcizovat. Akademii jsem postupoval bez problémů a závěrečné zkoušky jsem složil na poprvé.
Hned jak jsem dostal čelenku ninji běžel jsem domů. Otec tam na mě měl čekat, ale dům byl prázdný. Až v kuchyni na stole jsem našel dopis a dvě katany. Otevřel jsem dopis, ve kterém jsem čekal zprávu, že otec musel odejít na důležitou misi. Bohužel pravda byla jiná v dopise bylo vysvětlení, že už dál v sobě nedokáže dusit vinnu za smrt mé matky, a že musí být sám někde kde ho nikdo nezná. Popadl mě takový vztek, že jsem dopis roztrhal dřív než jsem ho vůbec celí dočetl.

Kapitola 2: Život o samotě

Musel jsem na vzduch utíkal jsem vesnicí pryč až k temnějším čtvrtím. Bylo mi to však úplně jedno chtěl jsem co nejdál od domu, kde mě zradil. Jedinej člověk na kterým mi kdy záleželo. Člověk, který pro mě byl vším. Kterej byl celej můj svět. Zastavil jsem se v nějaké temné uličce a začal jsem v ší silou mlátit do popelnic zdí a všeho co bylo kolem mě. Musel jsem to ze sebe nějak dostat. Při tom jak jsem ničil vše kolem sebe mi docházelo hned několik věcí. Došlo mi, že člověka můžou zradit i jeho nejbližší. Jedinej na koho se můžu spolehnout jsem já sám. Vydal jsem se už celkem klidnej zpátky domů. Nic už pro mě nebylo jako dřív, svět se během jednoho okamžiku hodně změnil a to k horšímu. Začal jsem vše vnímat úplně jinak. Zašel jsem do otcova pokoje, a vyndal jsem ze šuplíku jeho cigarety vždy tvrdil, že se při tom uklidní a vyčistí si hlavu. Sice mi to moc nechutnalo, ale účinek se dostavil opravdu mi připadalo, že jsem se ještě o něco víc uklidnil. Mezitím jsem si prohlížel otcův pokoj. Chvilku jsem neviděl nic zajímavýho, pak mi ale pohled padl na nějaký svitek. Když jsem ho otevřel, pocítil jsem malou radost, byl to svitek s technikami naší rodiny. Další užitečná věc co mi tu otec zanechal a možná i omylem.
Poté jsem byl jako každý Genin přidělen do tříčlenného týmu. V technikách a boji jsem byl oproti těm dvěma strašně napřed, proto jsem kromě misí byl většinou sám a učil jsem se techniky ze svitku po otci.
Po několika letech nás konečně mistr pustil na Chuninské zkoušky. Z našeho týmu jsem byl jediný, kdo byl povýšen na Chunina. Proto jsem byl od týmu oddělen. Skoro čtyři měsíc jsem měl volno, nebo jsem jen vypomáhal na akademii. Až teď jsem se měl dostavit k Hokage, která mě měla zapojit aktivně do ninja programu.


Kapitola 3: Nenaplněný život

V poslední době poznal přátelství, nenávist, vztek i lásku. Splnila se mi noční můra a já hned dostal na krk partu namyšlených geninů, kteří mi ničili život a několikrát, jsem se kvůli nim dostal do konfrontace s Hokage. Našel jsem si přítele Darka, který mi několikrát pomohl a to hlavně se uklidnit, když mě ty genini strašně vytočili. Už v té době jsem začal v hlavě plánovat, že bych zmizel, že by Raidon Tomeo zmizel a existoval bych minimálně dočasně jako někdo jiný.
Důvodu jsem měl hned několik. Jeden z nich byli genini, kteří mi ničili život, neměli úctu k nikomu a svým přístupem mi ničili vteřinu od vteřiny nervi. Další byl, že jsem cítím svůj útlum ve vesnici, neměl jsem nic pořádnýho na práci. Život ve vesnici mě prostě ubíjel, nebo alespoň ten život, který tam byl přichystán pro mě a to jsem nemohl vystát.
Měl jsem v plánu zmizrt během mise do Kumogakure, kam jsem doprovázel Hanaki a Jinchuriki z Konohy. Vše se velice zkomplikovalo, ve chvíli kdy mi Hanaki přiznala že mě miluje. Uvědomil jsem si že ani ona mě není lhostejná a můj plán málem shořel jako papír. Jenže bylo mi jasné, že toto by bylo jen malé světlo v temnotě, že by to nemuselo stačit a časem bych to Hanaki mohl začít vyčítat a to jsem opravdu nechtěl.
Můj plán jsem nakonec uskotečnil, změnil jsem absolutně svůj vzhled a bez osobního rozloučení, nebo jakéhokoliv náznaku komukoliv jsem odešel, jako úplně jiný člověk.

Kapitola 4: Cesta ledu, cesta samoty.

Teď mi už jen zbývá udělat poslední maličkost v Konoze a poté na mě už čeká nový život.