Želví Ostrov

No co do třetice všeho dobrého.Sedl jsem si pod vodopád a začal jsem se soustředit.
Ale co bych mu měl říct přeco se s ním potřebuju spojit.
A když je stejný jako já bude i stejně silný.
No asi ho budu muset porazit slovmně a pak jsem se rázem plně soustředil.

Kimi
Tentokrát pouze vzdechl a vyšel z vodopádu. Postavil se do laxní pózy a sledoval Kimiho studenýma očima. V hlavě mu probíhalo několikatero myšlenek, týkajících se otazníků nad klukem stojícím před ním. " Pořád jsi stejný blbeček ? " Zeptal se úsměvně a sledoval ho dál.

No už jsem pochopil co já ve vnitřku své duše nesnáším takže asi nejspíše ne.
Stále jsem se svému já koukal do očí.
Ale zase neměl jsem až tak bojovou náladu takže jsem ho pouze sledoval.

Pomalu jsem odcházela od vodopádu a zanechala Rei-chan jejím dalším krokům. " Slibuju, že se vrátím a pomůžu ti " Usmála jsem se na ni a odešla směrem k chatce. Od té jsem se vydala směrem, kdy jsem si myslela že odešel Gray. " Grayi? " Volala jsem procházejíc lesem. Támhle bude ... Řekl mi Son Goku v mém nitru, jelikož dokázal vycítit chakru jiných biju, konkrétně teď Kuramy. " Gray-kun " Řekla jsem, když jsem stála několik metrů za ním.

Přišel jsem k vodopádu a podíval jsem se na ostrůvek. Přeběhl jsem po vodě k ostrůvku a sedl jsem si tam na něj. Zavřel jsem oči a snažil jsem se vyčistit si hlavu. To se taky po nějaké té kratší době stalo. Čekal jsem, co z toho bude.

Kimi
" Zjistil jsi co nesnášíš ? " Zadíval se na tebe více než podezřele. Poté ale pokračoval. " Co to tedy je ? " Zeptal se zvědavě a očekával odpověď. Preferuje tu pravdivou. Jeho laxní póza ale pomalu měnila postavení a tvar. Pomalu si stoupl do více než vyzvědačské pozice.

Hiruko
Zpoza vodopádu se vynořila postava. " Už jsi tu zase ? " Zeptal se s ďábelskou tváří. Jeho černé oči lemovaly černé kruhy, kruhy symbolizující nespavost, podrážděnost, z důvodu nedostatku energie a spánku. Vypadal nebezpečně a naštvaně, proto z něj jako by sálal strach a respekt.

Ano přišel jsem na to nesnáším lži a sladká slůvka.
a podíval jsem se na své já.
Sakra jak to udělat jak ho přetáhnout na svou stranu pomyslím si.

,,Jo už jsem tu zase.'' Prohlásil jsem chladně a vstal jsem. Znovu jsem si ho prohlédl a cítil jsem z něj zlo. ,,Takže ...hmm..'' Nadhodil jsem a zvídavě jsem ho pozoroval. Sledoval jsem, co udělá a taky jsem ho pozorně poslouchal.

Kimi
Prostě neudržel smích a začal se mu tam vysmívat na celé kolo. " Po těch pokusech jsi za mnou přišel s tímhle ? " Dodal s velkou dávkou humoru v hlase. Po chvíli padl na vodu koleny a nemohl se přestat smát. " Já jsem tvé druhé já, jsem ty, chovám se jako ty, nevíš jak porazit sebe sama, jelikož jsi to nikdy nezkoušel, nikdy jsi nebojoval sám se sebou " Zasmál se a podíval se na Kimiho.

Hiruko
" Takže víš kdo jsem, ale víš, co pro tebe znamenám ? " Zeptal se s šíleným úsměvem a sledoval Hirukovy pohyby, které byly minimální.

Asi je to tak řekl jsem mu.
Asi je to pravda asi nikde neporazím sám sebe asi na to nemám.
Ano je to velmi divné ty se chováš naprosto jinak než já.
Ale chtěl bych ti říci že společně budume o dost silnější.
ano vesničané nás nemají rády vidí v nás stvůry ale spolu budeme mít šanci jim dokázat že se pletou.a začnou v nás snad věřit.

Ach jo taková nuda tu je. Povyskočím si na větev stromu a lehnu si na ní. Za hlavu si dám ruku a začnu odpočívat. Napadne mě však si promluvit na chvilku s Matatabim. Pokud mu ovšem bude do řeči. Začnu tedy promlouvat k Matatabimu. Hej Matatabi, nechceš si na chvíly promluvit? Zeptám se Matatabiho a čekám jeho odpověď. Ale určitě mě zase odpálkuje kvůli tomu co jsem mu udělal. Ale musel jsem to udělat aby se uklidnil. Snad to jednou pochopí.

,,Co pro mě znamenáš?'' Zamyslím se a pak se usměju. ,,No nechám se podat.'' Řeknu klidně a trochu se protáhnu. Znovu se podívám do těch jeho hrozných očí a zamrazí mě v zádech.

Bol to celkom zvláštny deň.. tento krát boli už zvuky boja neprepočuteľné.. Trhalo ma to, že som tam nešiel a nepomohol ale, nakoniec som to nejak prežil a zmieril som sa s tým. Dúfal som že je Kana v poriadku.. keby sa jej niečo stalo tak by som si to pravdepodobne bral za vinu do konca svojho života. Celé tie otrasy a zvuky z boja som iba presedel s rukami vo vlasoch, zatnutými zubami a zatvorenými očami. Keď však ustali tak som sa dal do tréningu, vôbec som na neho nemal náladu ale tiež som nemal na výber a.. no aj tak som nemal čo iného robiť. Znova som si sadol do toho istého už obhoreného kruhu čo minule. Trocha som pokrútil hlavou páč sa mi ňou stále prebiehali nejaké myšlienky. Vedel som však že tento tréning bude chcieť až príliš dobrú koncentráciu na to, aby som mohol myslieť na podobné veci. Práve pre to som sa znova postavil a zo svojho úkrytu som vyšiel. Išiel som celkom Ďaleko, vlastne až k miestu kde bol menší vodopád. Nebol to však vodopád pravdy, iba nejaký prírodný útvar ktorý mi však úplne stačil. Po tom čo som si vyzliekol tričko, som si len sadol do tureckého sedu priamo pod vodopád. Tiaha vody mi teraz dopadala na plecia, mal som zatvorené oči a meditoval som, bol to ten stav kedy som sa vedel úplne uvoľniť a vypustiť z hlavy akékoľvek myšlienky. Pomaly som cítil ako zo mňa opadávajú, ako ich berie tá voda ktorá mi dopadala na plecia a ako ich zo mňa splavuje preč. Niekam úplne mimo mňa. Vôbec mi pri tom nevadilo že sa znova schyľovali ku jednej z tých krátkych búriek.. asi mala Kumogakure no sato búrkové obdobie alebo čo. Ani na to som však momentálne nemyslel. Všetko išlo mimo mňa, vnímal som len chlad a dopadajúcu vodu. Niekto by možno nachladol, teda možno aj ja, keby som však už cez dva týždne nestrávil v divočine.. dalo sa povedať že si moje telo zvyklo na tieto podmienky a ja som presne to potreboval. Stále zo zavretými očami som pomaly dýchal, nádych, výdych... v tom som ich zrazu otvoril a pomocou techniky Katon: Goukakyuu no jutsu, som pred sebou vytvoril ohnivú guľu.. keď som však prestal chŕliť oheň, ten nezmizol. Znova som si sadol pod vodopád a s rovnako ľadovým kľudom som ho začal pomocou mysle opantávať, začal som ho pomocou mysle ovládať a pretvárať ho na moje predstavi. Zväčša vo vzduchu iba divoko vial, páč som nemyslel na absolútne nič. Skúsil som jednoduché príkazi ktoré sa mi vydarili.. o chvíľku sa už predo mnou znášalo asi šesť ohnivých orbov ktorý sa rozdelili z pôvodnej veľkej ohnivej guli. Tie o chvíľku vytvorili dlhé čiary či plamene okolo mňa, potom kruh, neskôr dokonca aj bariéru ktorá by však moc suitonových techník nevydržala. Neskôr som znova prešiel ku jednoduchším tvarom ako zvieratá, najprv tie menšie, potom väčšie, nakoniec viac menších a úplne nakoniec jedno obrovské. Bola to celkom sranda no ja som to stále tak nevnímal. Panoval u mňa ľadová ľahostajnosť a kľud ktorú vodopád prinášal. Cítil som sa, viac menej dobre, dokonca som ani nevnímal zimu ktorá začala viac menej lomcovať mojim telom.. až potom som si uvedomil že som pod tým vodopádom strávil minimálne tridsať hodín.. nespal som však, moje telo aj myseľ si.. aj tak výborne odpočinuli.

2/2

Kimi
" Jsi blázen jestli si myslíš že ti skočím na takové sladké kecy o litujících vesničanech co možná začnou věřit v tvé já " Řekl úsměvně a pomalu vstal. " Víš kdo jsi ? " Zeptal jsem se a očekával konečnou odpověď.

Hiruko
" Já se tě ptám blbečku " Zasyčel s úšklebkem na tváři. " Tvoje mysl je asi kalnější než ranní káva co ? " Zasmál se a sledoval ho. Nehnul ani brvou, ale po chvíli se hnul. Hnul se směrem proti tobě.

Matatabi
" Proč ne ... co chceš ? ... vězniteli ... " Dodal a ve své kleci očekával slova od svého jinchuriki, nositele síly. Porazil ho, proto měl právo cokoliv Matatabimu říct, mohl dělat co chtěl, byl jsem jeho majetek. Jediné, co bych mu nedovolil by bylo využít moji plnou sílu. Po chvíli jsem jen přehodil tlapy a položil si na ně hlavu, sledujíc Ikatsua svýma velkýma kočičíma očima.

Když jsem z povzdálí uviděla Graye, radši jsem pomalým krokem zase odešla. Uvědomila jsem si totiž jednu věc. Uvědomila jsem si, že se právě musím rozhodnout mezi dvěma kluky. Jeden mne miluje a druhý mne má možná rád. Srdce mi říkalo GRAY, zatímco mozek říkal IKATSU. Byla jsem zmatená, ale i přes to jsem se vrátila k Rei. " Jsem zpět " Řekla jsem energicky, ale i lehce posmutnělým hlasem.

Ano vím jsem Jichuuriki a také jeden ze dvou nejvíce nesnášených lidí v Takigakure no sato.Ale to neznamená že nemůžeme být fobří lidé a nebýt zlý.
Když budeme spolupracovat můžeme být silní a ukázat všem že se v nás mílili.
A díval jsem se na mé druhé já a čekal na reakci.

Kouknu se na Matatabiho jak mě chce nechat mluvit. Jsem celkem rád že mě nechá mluvit. Aspoň jsme přeci se o trochu k sobě přiblížili. No tak, nebuď takovej. Já to nemyslel zle s tou klecí, ale bylo to nutné jak pro mou ale i pro tvojí bezpečnost. Usměju se možná i trochu přihlouplím výrazem na Matatabiho. Přál bych si, abychom byli přátelé. Co ty na to? Chceš bejt můj kámoš Matatabi? Kouknu se na Matatabiho a čekám co řekne na tuhle scénu.

Kimi
" Nechápeš důvod a následek ... " Šeptl už uklidněnějším hlasem, uklidněnějším od smíchu. " Jsi jenom další děcko, který se mě snaží potlačit, ve skutečnosti se nechceš stát jedním, chceš mě smazat aby jsi se dostal dál! " Zvýšil hlas a čekal co mu na to odpoví.

Matatabi
" Máš jediné štěstí že je tu ta klec " Lehce vycenil zuby. " Jinak by jsi už nebyl mezi živými " Dodal a sledoval toho červa, plazícího se před ním. Když uslyšel slova o bezpečnosti, rozzuřil se. " Víš co je to bezpečí ?! Když tě lidé honí jako štvanou zvěř jen proto aby tě chytili ?! Jen aby získali tvoji sílu ?! "

NE tak to není.Oprvadu jsi mi pomohl se vzpamatovat a zlepšit se.
Jen nechci aby ve mě byla zloba.Pouze hci abychom se opravdu staly jedním.
Já nechci řešit co si o nás myslí hloupí vesničané.
Chtěl bych být jako Sora je hrdá na to že je Jinchuuriki.
a zase čekám na jeho reakce.

Podívám se na Matatabiho s úšklebkem na to co mi právě řekl. Sice nevím jaké je žít celý život na úřeku aby mě někdo chytil, ale za to vím co jsem musel podstoupit ještě navíc z nevědomosti jako novorozeně. Vložili tě do mě s přesvědčením že tak zajistí bezpečí své vesnice. Chápu že tě tu uzavřeli, ale kdyby tě chytil někdo jiný a buď použil tvou sílu proti tvé vůli s absolutní ignorací na tebe, tak by to bylo horší ne? Nebo by si dostal někoho mnohem horšího než jsem já. Netvrdím že jsem jeden z nejlepších, to můžou posoudit ostatní. Já jsem to co jsem a to se jen tak nezmění. Vím že sis toho hodně vytrpěl a musel snášet to že po tobě všichni jdou ale je to jen na tobě jestli věříš mím slovům. Podívám se na Matatabiho a čekám co mi na to odpoví.

,,Kdo že je blbeček?'' Zvážněl jsem. ,,Já ti dám blbeček blbečku.'' Rozběhl jsem se přímo proti němu a napřáhl jsem pravačku a kryl jsem se levačkou. ,,Ty mi nebudeš nadávat.'' Řekl jsem mu se znovu získaným klidem. A pak jsem se ho pokusil praštit znova pravačkou.

Kimi
" Když cheš být jako Sora, staň se Sorou, ne mnou. Každý kdo se chce stát mnou, musí přijmout mne, musí přijmou skutečnost, následek, příčinu a důsledek " Dodal a čekal na poslední slova člověka jménem Kimikadqi.

Hiruko
" Ty " Sykl a jeho pěstí vyblokoval jednou rukou, přičemž zaútočil rukou a nohou zároveň. " Stejný blbec jako vždycky " Ušklíbl se a zdůraznil to poslední slovo. Blbec...

Matatabi
" Dříve jsem patřil ke Kumogakure no Sato, k ženě jménem Ni Yugito, která jako jediná chápala můj postoj jediného ženského biju ..." Řekla uklidněněji a sledovala Ikatsua jako kočka myš. Doslova a do písmene, teď Ikatsu vypadal jako štvaná zvěř, kterou Matatabi co nevidět vykouří ze světa.

Ne ty to nechápeš chtěl bych s tebou mít stejný vztah jako ona se svým já.Chtěl bych abychom spolu vycházeli.I přes různe rozpory.Budu tu vždy pro tebe.
Nechci ti nic udělat pouze Ti chci odpustit a chtěl bych aby ty jsi mi odpustil mou hloupost.A tímto se ti omlouvám a klekl jsem si.

Podívám se na Matatabi a vypadá jako když kočka číhá na svou kořist, ale to že jsem se dozvěděl jméno ženy která mu rozumněla bylo uklidňující a něco mě napadlo. Tak Ni Yugito říkáš. Musela to být pozoruhodná žena, že jste si rozumněli. Nechtěla by jsi mi o ní a o tobě něco říct? Koukám na Matatabi a jsem zvědaví jak na tuhle otázku bude reagovat. Možná se mi podaří mu lépe porozumnět jako ta žena známá jako Ni Yugito.