Želví Ostrov

" Hó " Zněl jsem lehce udiveně po tomto útoku. Meče se pohybovaly jakoby samy od sebe, ale tohle ještě nebyl všechen jeho potenciál. Snaží se mne jenom oťukat, jak moc silný jsem, aby mi nemusel ukázat svá silnější Jutsu. To má ale smůlu. Já jsem mnohonásobněkrát silnější. Meče jsem jeden po druhém odrážel svým největším a čekal jsem na další útoky.

Po chvilce se mi úsměv vytratil."Hai..." odpověděla takikage. *Hmm... taky nejsem nic moc... ani nevím komu sloužím...* přiznala jsem si. "Máte tu pro mě ještě nějakou práci?" zeptala se a dala si ruku na krk. Zaklonila hlavu a znovu se na takikageho podívala. *Asi mi byl přidělen nějaký sensei, takže bych se ráda něco naučila...* pomyslela jsem.

Garou mám sa dobre usmiala som sa a len som sa obrátila na Naa a povedala Zlatko ale ty si začal ! sadla som si na zem a začala som rozmýšľať že ako sa začnem ospravedlňovať otcovi , preto že som naňho vyletela za to že ma tak srdcevrúcne prijal pred 4 rokmi tak by som sa mala ospravedlniť a len som dúfala že niečo dovtedy vymyslím

Poškrabal som sa po temene hlavy a usmial som sa. Keďže neviem aká bola tvoja predchádzajúca práca... Povedzme že prácu už žiadnu nemáš. uškrnul som sa. Hm.. Asi by som sa mal vrátiť do Taki. Bol som už dosť dlho preč. Otočil som sa na Soru. Ja? Že sa nehanbíš takto klamať! zasmial som sa, keď som si všimol jej výraz. Dopadne to dobre. Keď tak, pôjdem za ním ja.

Jen s lehkostí jsem proti němu hodil tři meče, čímž jsem tři vyblokoval, zatímco další útoky jsem blokoval po dvou pomocí širokého speciálního meče. Když jsme se dostali až k tomu, že jsme se přetahovali silou, nadzdvihl jsem ruku a nastal obrovský výbuch, který byl slyšet široko daleko. " Takže, aby jsme si to ujasnili ... " Začal jsem a odskočil od něj na větší vzdálenost.

"Hai... rozumím..." řekla jsem a lehce se mu uklonila."Tak... teda.. zase se s vámi loučím Raikage...mějte se !" zamávala jsem na ni, zase se mi na tváři objevil úsměv. Otočila se a vydala se na cestu zpět domu. Trošku jsem váhala jestli jít nebo plavat či běhat. Nakonec jsem usoudila, že si nějaký ten běh dopřát mohu. (presun)

Mej se povedala som , o chvíľu som počula výbuch ,bolo to celkom počuť . Rozmýšľala som či by som mala ísť do hostinca alebo či nie? Nao , to ty si ma prví hodil do vody, tak si si niesol následky, šťastie že si prišiel na ostrov , konečne sa nenudím aj keď aj bez toho mám čo robiť no konečne zábava .Inak nechceš sa ísť pozrieť do hostinca ? niečo tam asi vybuchlo ocenila by som keby źe tam ideŠ so mnou

Maj sááá! zakričal som ešte za Gari. Nato som sa pozrel na Soru. Ja som ti videl na tvári že sa chceš kúpať, tak nehuč teraz! uškrnul som sa a pozrel som sa smerom k hostincu. Jashin vie, čo tam tvoj otec robí. Ale ak chceš, pôjdem. usmial som sa na ňu. Ako jej povedať že musím ísť? pomyslel som si.

Bežala som do hostinca zo slovami Dúfam že sa tam nič nestalo pomaly som sa blížila k tomu hostincu . V hlave my bežalo celkom mnoho myšlienok , kúsok pred hostincom som len poznamenala ak by to bol útok na tento ostrov daj si pozor ,musíme nepriateľa zabiť !

Bežal som za Sorou a pritom som vytiahol katanu. A možno tvojmu oteckovi len preskočilo. Všetko je možné.. uškrnul som sa keď som zazrel hostinec. Alebo ani nie... Vytiahol som aj druhú a pozrel sa na Soru. Naraz?

Jop , Tak naraz , ideme , vojdem cez hornú dieru v streche a ty choď cez okno rozbehla som rýchlo som vyskočila na strechu a vyhodila som si katany do vzduchu , potom som si ich chytila rýchlo medzi všetky svaly ako vždy a skočila som dole . V hostinci bol prach , skoro nič nebolo vidieť keď v tom som zazrela Seikena , priskočila som k nemu , videla som že mal aktivovaný Katanový Štít a len som povedala Otci prepáč za to že som ti vykričala , ale teraz to hoďme za hlavu. Kto je nepriateľ? v tom som zahliadla aj Karasameho ale bola som ticho .

Hai! vykríkol som a hodil som meč o zem, aby som mohol zasalutovať. Nato som ho zdvihol a rozbehol som sa k oknu. Mal som len dve katany, viac som zatiaľ nepotreboval vyťahovať, keďže som nevedel kto je nepriateľ. Preskočil som cez neho a doslova a do písmena som zamrzol. Pohľad som hádzal zo Sorinho otca na Karasameho. Ty! vykríkol som a namieril som na neho katanu. Stál som skôr medzi Karasamem a Seikenom so Sorou. Takže sme stáli skôr v trojuholníku.

" Hm?! " Zareagoval jsem na to ohromné množství mečů. Bylo až neuvěřitelné jejich množství za tak krátkou dobu. Jediné co jsem mohl udělat bylo zarazit svůj meč znovu do země a vytáhnout dva menší, se kterými jsem se zatím bránil. Když poté zakomponoval i jiné katany, začal jsem používat Suiku a s překvapením jsem začal útočit já. Po chvíli útočení se naskytla volná chvilka a já poskládal několik pečetí, které jsem použil pro jistou techniku. Poté jsem se dotkl meče a šlehl s ním o zem, čímž jsem všechno sklo zničil. Naneštěstí pro mne, některé katany nalétaly i do mne a můj velký meč jen letěl směrem k Shorimu. " Hm, vyhrál jsi .. " Řekl jsem s pramínkem krve u úst a padl jsem k zemi. Mrtvý.

Chvíli na to, co se otočil jsem se za ním s rozeběhem objevil a jen špetem řekl. " Neměl by jste si krýt záda? " Ušklíbl jsem se a rukou mu vší silou zaútočil na hrdlo. V tomto momentu překvapení nemohl naprosto nic udělat. Jeho hrudní koš je rozdrcený a já okamžitě po tom útoku vzal meč a odskočil několik metrů dál. " Asi se uvidíme jindy, Raikage-chan " Ušklíbl jsem se a v podobě vody jsem se prosákl zemí a zmizel. Už byl čas setkat se s novou organizací.

Stop , toto mi nejde do hlavy! povedala som a dívala som sa na telo , a na meč . Potom som povedala Ako mohol tak silný protivník umrieť ? nie je na tom niečo? .. Bola by som preto aby sme to telo spálili Bola som nervózna stále som mala nejaký čudný pocit že sa niečo stane . Nebolo to isté že čo ale mala som zlý pocit s toho . Možno že to nebolo nič ale . V tom sa rozbehol zozadu Karasame na Otcka . Len som skočila a môj bijuu plášť sa aktivoval v sekunde a Karasameho som odrazila kamsi preč
// Karasame ignoroval si poradie ! Píšeš výsledok .. Jeho hrudný kôš je rozdrcení

On zomrel? Nechápavo som sledoval jeho telo. To je nemožné... V tom sa rozbehol na Seikena. Jasné... naskočila mi kvapka na čele. V tom ho Sora odrazila. Jinchuuriki. A já pako som ju sral, nechcel by som byť na Karasameho mieste. No na nič som nečakal. S katanami v rukách som sa rozbehol na miesto, kde by mal byť on.

Bola som moc pomalá trafila som ho až keď sa rozplýval Zdrhol , Sakra! povedala som zrušila som plášť a len som si pomyslela [color=green]škoda že až tak neskoro som zareagovala , možno by Seikenové srdcia stále boli dve ! Mala som byť rýchlejšia , už nikdy by som nemala takto zlyhať , a hlavne si už budem dávať stále takto pozor ! [/color] Keď že Seiken odišiel tak som prišla k Naovi a len som povedala Hmm tak že tento bol u vás?

Nahnevane som hodil katany na zem a sadol som si. V diaľke som videl jeho odporný chrbát, ako znova uteká. Áno.. Bol aj u nás! A aj tam mi zdrhol! nahnevane som sa pozrel na Soru a až potom som si uvedomil s kým hovorím. Moja tvár zmäkla a ja som sa usmial. Prepáč, ale ... znova som sa pozrel smerom kam utiekol. Už mi nezdrhne!

Ani mne už neutečie , toto vypadá na niečo väčšieho povedala som celkom nervózne , no nahodila som úsmev a len som dodala Ale ako to vypadá budeme ho musieť dostať spolu , je veľmi silný . prišla som nad dieru v stene a len som urobila pečate a povedala Doton: Doryūheki tak som zaplátala tu dieru v stene , bolo to len tak ale šlo to