Kancelář Takikageho

Dal jsem ruku za hlavu a začal jsem se drbat na hlavě a usmál jsem se. " Aha, no já se v lese moc nepohybuju obzvlᚍ ne v našem okolí tak nvm. Děkuji za to že nám dáte nějakou lepší misi. Na nás se můžete vždy spolehnout. " Dořeknu a dám ruku od hlavy zase dolů a čekám až vyhrabe takikage nějakou misi.

"Hee...." zůstala jsem jak zmražená. *Ten takikage si ze mě dělá pořád srandu...* pomyslela jsem si a neschopna říct ani slovo jsem zírala s otevřenou pusu. Následně jsem znovu polkla na sucho a čekala, co mám dá za misi. *Muhuhehehehe... co to bude tentokrát?* čekala jsem ...

Celou dobu jsem je poslouchal a zároveň jsem sledoval onu dívku. Když začali mluvit o tom, že se cití na nějakou težši misi, musel jsem se snažit potlačit smích, jak to jen šlo, ze začátku stačilo, když jsem si dal ruku před pusu a vydýchal jsem to. Když, ale padlo označení A-rank, už jsem to nemohl ovlivnit a vyprsknul jsem smíchy. Pár vteřin jsem se smál než jsem se ovládl a zadíval jsem se na ně.
Omlouvám se pokračujte jako bych tu nebyl.
Řekl jsem se stále cukajícími koutky a nadále jsem sledoval dění v kanceláři.

Eh.. Kde to sakra je.. Prezeral som si papiere, keď som jeden konečne vytiahol. Zvážnel som, a otvoril ústa, že im to vysvetlím, keď nás poctil svojím smiechom sám Raidon. Ani som sa na neho nepozrel, a ďalej pokračoval, akoby tu vážne ani nebol. Zvážnel som. Blízko Konohy chytili jedného nukenina, z Taki. Aj keď sme v takej, ehm.. No povedzme že v imaginárnej aliancii a k tomu bol zvolený nový Hokáge, ak sa nemýlim, a jemu veľmi neverím. Vlastní obrovské tajomstvá, a keby sa dostali do zlých rúk, v prípade vojny by to bol náš koniec. Priviesť ho späť je vašou najvyššou prioritou. V Konohe o tom vedia, takže nebude problém ho vziať, no cesta bude nebezpečná. Ako som už hovoril, vlastní cenné informácie, je možné, že vás kvôli jeho telu napadnú. Normálne som tam chcel poslať niekoho iného.. Myšlienky zablúdili k Shimu... Ale, po tak peknom presviedčaní, je to vaše. Uškrnul som sa, a podal im papier s jeho podobou. Otázky?

Vemu si od něj fotografii jak vypadá a pak jí podám i Hikari aby jsi ho prohlídla. " Už žádné nemáme. Můžete se na nás spolehnout. Nyní pokud nás omluvíte se vydáme na cestu. " Řekl jsem a už jsem odcházel dveřmi z místnosti a směrem do konohy. Kdo ví co nás tam může potkat. Minimálně nějaké dobré zkušenosti.

Když se Raidon začal chechtal podívala jsem se na něj vražedným pohledem. *Grrrr....* Pak jsem si vzdechla a obrátila pohled zpět na takikageho. Mile jsem se na něho usmála a poslouchala co říká. "Uhm... hai!" kývla jsem a vzala si od Ikatsua fotku. Prohlídla jsem si jí a snažila si zapamatovat, co nejvíce věcí. Zamávala jsem takikageho a vydala se za Ikatsuem, cestou jsem na Raidona ještě vyplázla jazyk. (presun)

Když se na mě Hikari otočila, aby mě sjela vražedným pohledem jen jsem se vesele zašklebyl a při jejich odchodu, jsem jí vypláznutí jazyku vrátil. Když odešli otočil jsem se na Naa.
Můžu hádat? Moje další mise bude jít za nima, tak aby o mě nevěděli a v případě nouze jim pomoct?
Zeptal jsem se s úsměvem, protože jsem si ani nechtěl představovat, jak ta mise skoro jistě dopadne. Nepřišli mi moc zkušení na to, aby sami zvládli A-rank misi.

Vráťte sa celý.. Zakričal som ešte na nich než odišli a vážnym pohľadom som sa pozrel na Raidona. Trafil si, pôjdeš za nimi. No, ak chceš. Inak tam pošlem niekoho iného. Povzdychol som si, a pozrel sa von oknom. To telo je príliš dôležité pre nás, je v ňom schovaných veľa tajomstiev, čo by nás dosť ranili, keby ich nepriateľ využil. Možno sú Jounin a celkom ovládnutý Jinchuuriky.. Ale.. Znova som upriamil pohľad na Raidona. Vážne by si mi tým pomohol. Berieš?

Nadzvedl jsem mírně jedno obočí.
Ovládnutý Jinchuuriky? Takže to schromáždění všech Jinchuuriky přece jen k něčemu bylo? Celkem překvapivé osobně jsem tomu moc nevěřil, když to začali plánovat.
Zavzpomínal jsem na minulost, kdy jsem žil ještě jako Chunin v Konoze a vlastně na mojí poslední misi v mém minulém životě. Radši jsem přestal přemýšlet o minulosti a vrátil jsem se k přítomnosti.
Jo beru, co mám dělat taky dělat. Jen potřebuju upřesnit za jaké situace mám zasáhnout, hned jak se něco málo zvrtne, až budou skoro dobytí a těsně v bezvědomí, aby se eliminovala šance, že o mě vůbec budou vědět, nebo to necháš na mě abych rozeznal, kdy to zvládnou sami a kdy už potřebujou pomoc?
Zeptal jsem se mírně nadsazeně, ale pořád to byla důležitá informace, která mohlo hodně znamenat.
Doufám, že nikdo z těch dvou není senzibil, nebo neumí vycítit či vidět chakru?

Na jeho spomínanie som nereagoval, nejak ma to netrápilo. Prezeral som si papiere, a hľadal niečo viac, ale nič som nenašiel. Ako som povedal.. Konečne zo mňa vyšlo. Je príliš nebezpečné, nechať ho vonku. Má veľa informácií, a preto je jasné, že po ňom pôjdu velikáni. Bol by som rád, keby o tebe nevedeli vôbec, ale ak sa bude zdať, že to už nedokážu, alebo je ich veľa aj na nich, zakroč. Odpovedal som mu a na tvári sa mi objavil úsmev. Myslím že ani jeden nedokáže, takže tvoje utajenie nezistia..

Fajn, myslím, že radši vyrazím, kdyby náhodou šli nějakou záhadnou cestou ať je najdu. Platbu domluvíme až se vrátím, podle toho jak moc se nadřu. Jen poslední dotaz padla, řeč o tělu, chápu to správně, že v případě největší nouze můžu cíl zabít?
Zeptal jsem se a pomalu jsem se rozcházel ke dveřím, kde jsem vyslechl odpověd a potom jsem se už vydal na cestu.

[přesun]

Ak bude nutné, zabi ho! Napáchal veľa škôd, a aj tak by ho tu čakala šibenica. Ale.. Zastavil som ho vo dverách. Ak bude isté, že jeho telo padne do zlých rúk.. znič ho tak, že nebude možné získať ani len stopu DNA alebo čohokoľvek. Jasné? Nato som sa vrátil k papierovačkam. Kde je Kimi keď ju treba? Pokrútil som hlavou a vyhodil papiere von oknom.