Kancelář Takikageho

"Ne... nebudu již nic potřebovat." řekla jsem ledovým hlasem a stejně se tak zatvářila. "Jen bych vás takikage požádala, jestli byste mi mohli listinu vrátit zpět." řekla jsem rovnou. Začalo mě to štvát jeho chování. Znovu se ozvala ta ostrá bolest, kterou jsem utrpěla při boji a dál jsem tu nechtěla trčet s podivně bezcitným takikage. Sáhla jsem si na břicho a vzpomněla si, jak mi jím prošla katana. *Auuu..* zakňourala jsem v duchu a zase vzhlédla k takikage.

Tak to som rád, menej otravovania! usmial som sa a listinu som vzal do ruky, načo som vstal zo stoličky a podišiel k oknu, odhrnul som závesy a naznačil som Gari aby podišla bližšie.

"Uhm.." mírně jsem kývla na to co řekl a čekala, až mi dá tu listinu. Je to Takikage, hlavní představitel naší vesnice! Dost chabě jsem mu oplatila úsměv a pozorovala ho. Přišel k oknu a podle náznaků jsem pochopila, že mám přijít blíže. Nechápavě jsem zkřivila čelo a nakonec se tedy odhodlala jít na ním. Neměla jsem co říct, a tak jsem zůstala ticho.

Prstom som ukázal na upršanú Taki. Odtiaľ bolo skvele vidno do ulíc, medzi ľudí, ktorý práve behali buď po nákupoch, alebo sa len tak flákali po uliciach, kryjúc sa pred dažďom.. Na obrovský počet obchodov, odkiaľ sa valili veselé hlasy, ľudia boli spokojný. Čo vidíš? Bez nejakých emócii som sa jej spýtal, pričom som na ňu hľadel pohľadom, ktorý sa priam vyrýval do duše.

Podívala jsem se na vesnici. Ještě odnikaď jsem neviděla takovou Taki. Každou chvilkou jsem čekala, že mi radostí srdce vyskočí z hrudi, neboť tohle byl můj domov. Sice jsem s nikým moc často nemluvila a lidi ve vesnici mě v minulosti neměli moc rádi, ale přesto i když to možná ani nevěděli, byla jsem mezi nimi ráda. Když jsem uslyšela takikageho otázku, dokázala jsem odpovědět jenom. "Svůj domov, který chci navždycky chránit. Vy?"

Došel jsem až před kancelář Kageho a po mírném zaváhání jsem vešel dovnitř. Zrovna stál u okna s nějakou holkou, ta takhle zezadu vypadala opravdu dobře mírně jsem si olízl rty a nepokrytě jsem sledoval její pozadí. V hlavě se mi začali rodit různé myšlenky a představy. Na rtech se mi utvořil mírný úsměv, ale pořád jsem z ní nespouštěl oči. Opřel jsem se zády o dveře a čekal až si oni všimnou mě, nechtěl sem si zbytečně kazit mou právě nalezenou zábavu.

Domov, ktorý chceš navždy chrániť... Jej slová ma potešili, a dosť sa to ukázalo aj v mojom úsmeve. Bude s teba skvelý Jounin a ešte lepšia Kunoichi. Otočil som sa od okna a započúval som sa do zvuku bubnovania kvapiek dažďa do skla. Ja tam vidím ľudí, ktorý dôverujú v moje rozhodnutia. Som ich Káge, a som ochotný za nich zomrieť. Domov, ktorý navždy ochránim.. Akoby si povedala ty. Usmial som sa a podišiel som ku stolu. Tu je listina.. podal som jej ju, a sadol som si za stôl. Potrebuješ ešte niečo? Milo som sa spýtal. Moje chovanie sa znova vrátilo do normálu, a ja som sa začal správať, ako sa od Kageho sluší.. Načo som si všimol klimatizáciu. Neviem o tom, že som povolil vstup..

"Uhm... hai.." řekla jsem a přátelsky se na takikageho usmála. I jeho slova mě potěšila. Vzala jsem si zpět listinu a mírně se před ním uklonila. "Zatím se mějte takikage!" řekla jsem a zamávala na něho. Při odchodu jsem zpozorovala nějakého chlapa. Zdál se mi podivný a tak jsem na něho jen lehce kývla a odešla. (presun)

Když ta holka odcházela kývl jsem na ní na pozdrav a otočil jsem se zpět k hlavě vesnice. Počkal jsem až se zavřou dveře něž jsem promluvil.
Nevím o tom, že bych se ptal na povolení.
Řekl jsem mu zpět to co jsem zaslech předtím, mi na něj přišlo celkem dospělé tak jsem mu chtěl dát šanci zanechat nový a lepší dojem.
Minule jsme byli přerušeni tak jsem se stavil znova. Našla by se pro mě teda nějaká normální práce?
Zeptal jsem se klidným hlasem. V duchu jsem se modlil aby se zase nezačal chovat jako pitomec.

Tak nabudúce aspoň zaklop. Dnes som už nemal náladu baviť sa, a tak som v kľude sadol za stôl a vytiahol som pár papierov.. Chvíľu som nimi bez slova prechádzal, keď som si spomenul na tú dedinu. Ale to bolo až príliš nebezpečné, a nechcel, aj keď nebol z Taki, aby zomrel. No.. Zatiaľ sú tu len misie, hodné študentov akadémie.. Ale.. Je tu jedna, nedokončená. No aj tak.. Je to A.. Až S rank.

A až S?
Zopakoval jsem po něm. Celkem mě to překvapilo, čekal jsem, že dostanu nějakou B misi. Tohle bylo celkem milé překvapení.
O co jde? A když je nedokončená, někdo už jí asi začal, takže nějaké informace už máte ne?
Zeptal jsem se přímo nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Doufal jsem, že to nakonec nebude nic triviálního, ale stejně označený to je jak je a odměna bude slušná.
Jo pokusím se příště zaklepat snad si vzpomenu.
Dodal jsem nakonec s mírným úsměvem.

Ja neviem.. odovzdane som si povzdychol nad rankom misie. Ide o to.. že mi to pako nič nepovedalo. Pokrútil som hlavou nad tým neschopákom. Vraj je neďaleko jednej osady, usadená skupinka banditov, ktorých vedie vraj vedie jeden z hľadaných nukeninov. Viac ti nepoviem, lebo predchádzajúci .... Bol idiot! Tak?

Takže žádný informace no super a jak mám toho nukenina poznat? Mám spoléhat na to, že na mě zautočí? To je fakt bezvadnej plán.
Zavrčel jsem naštvaně, tohle nebyl moc standartní postup. Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl.
Kde najdu tu vesnici to se doufám dozvím.
Řekl jsem ironicky, ale už o poznaní klidnějším hlasem.

Tak prepáč, nechcel som ti ju dať práve kvôli tomu.. A zas som nevedel, že to pako je až také pako.. Podal som mu mapu s presnými súradnicami, keď som si na niečo spomenul. Buchol som sa do čela a v zložkách som po chvíli našiel to, čo som hľadal. Jej podobizeň.. Je trochu staršie, ale asi takto vyzerá.. Podal som mu ju s úškrnom. Prepáč, mám toho veľa a nestíham..

//Ak na ňu narazíš, spoznáš ju ani ja neviem ako vyzerá xDDD

Přicházím k této dosti známé budově a jako vždy projdu dveřmi odkud se opět dostanu přímo ke dveřím. Zaklepu na ně a řeknu " Takikage-sama? Jste tam? " A čekám zda mi odpoví a nebo tam zase není. Kdyžtak se budu muset poohlídnout jinde. Co třeba vodopády? Místo kde by možná někdo mohl být. Ale mezitím si tu počkám zdali mi někdo na volání odpoví jestli mohu vstoupit nebo ne.

Kvalitní personál holt neroste na stromech.
Řekl jsem s mírným úsměvem. Potom jsem náhlédl do mapy, kterou jsem dostal, prohlédl jsem jí jenom zběžně a usoudil jsem, že najít tu vesnici nebude žádný problém. Převzal jsem si i podobu mého cíle a zběžně jsem si ho prohlédl.
Jo to zvládnu, neměl by to být problém. Vrátím se až bude hotovo, jen poslední otázka. Chcete ho dovést živého, nebo stačí zabít a o tělo se mám postarat sám, nebo tam pak někoho pošlete, má to bejt tichý aby si toho nikdo nevšiml, nebo případní svědci nevadí?
Zeptal jsem se na posledních pár otázek, protože už se někdo očividně dožadoval svého Kageho a neměl jsem potřebu je zdržovat.

No, lenže on je kvalitný, až to bolí.. uškrnul som sa. No.. Táto osoba spáchala atentát na Takigurskú radu starších.. Akože by mi nechýbali, keby sa to podarilo... Ale aj tak, .. Postaraj sa o ňu... Či už živá, či mŕtva.. Mne je to jedno, ale prines telo, ako dôkaz. Pohľad som stočil na dvere a povedal. Ďalej!

Slyším nějaké hlasy přes dveře, ale moc je nerozeznám. Až když na mě zavolá Takikage tak ho uslyším a pootočím klikou čímž se otevřou dveře a já vejdu a ukloním se. Pak se narovnám a zavřu dveře. Dojdu blíž k Takikagemu vedle onoho muže a řeknu " Takikage-sama mohl bych vás požádat o nějakou misi? "

Zase jsem přišla ke kanceláři a zaklepala. Tentokrát jsem byla trošku nervozní. Zamanula jsem si totiž pro mě neobvyklou věc. Chtěla jsem misi. I když jsem si nebyla jistá, jestli mi ji takikage dá nebo ne a tak jsem nervně přešlapovala nohu a kousala si ret. Očima jsem těkala ze strany na stranu a netrpělivě jsem čekala na pozvání.

Dobehla som do do budovy Takikageho, prešla som okolo nejakého dievčaťa a vstúpila som rovno do kanclu.
Stál tam akýsi chlapík, ktorý ma veľmi nezaujímal...Ja som sa len s vražedným pohľadom v očiach približovala k Naovi...
Fakt som mala chuť mu podrezať krk, ale nakoniec som sa ovládla, nasadila som svoj milý výraz a sadla som si vedľa Naa.
Ešte raz niečo také urobíš, tak za seba neručím! Šepla som mu do ucha tak, aby to ten chlapík nepočul. Potom som zala nejaké papiere a začala som ich vyplňovať.
Nepotrebné som vyhodila von oknom...

V tú ránu sa do kancelárie nahrnula celá Taki. S úžasom som sledoval, ako sa to tu zaplňuje, pričom som to videl na 3 misie a jednu vraždu.. Moju vraždu. Pozval som Gari ďalej a ANBU zatvorili dvere. Takže , sme dohodnutý. Naznačil som Raidonovi, aby už išiel. Ikatsu.. Hm.. Pôjdeš na misiu s Gári. Odpovedal som mu, vediac že Gari chce misiu tiež. Bude to A rank misia. Nato som sa stočil na Kimi. A čo som urobil?

/Sorry ľudia, nestíham tento týždeň, takže to urýchlime.

Vešla jsem do kanceláře po zástupkyni a mírně se usmála na kage. Uslyšela, to co řekl a mírně kývla. "Hai!" řekla jsem a byla připravena poslechnout si něco od Katara nebo nějaké podrobnosti ohledně mise. Byla jsem celkem napumpovaná. *Moje první mise jako jounin.* pomyslela jsem si a na tváři se mi objevil jen veselý úsklebek.

Takže, vašou úlohou bude doprevádzať princeznú z neďalekej malej zeme, na ceste domov. Neviem, ako silný budú súperi, no určite to nebude ľahký oriešok. Gari, daj na neho pozor, ako novopečený Jounin. Usmial som sa a podal som im papier s podobizňou princezničky a mapu trasy. Verím že to zvládnete.. Lepšie ako to pako pred vami.. Myšlienky mi zablúdili k onému,.. prekliatemu..

Poslechnu si dané instrukce k misi a zdá se že se na nějaký ten čas zabavíme. A nebudu na misi sám, ale budu mít společnost. Aspoň že někdo koho znám, bude lepší spolupráce v týmu. " Tak my vyrážíme. Pojď Hikari. " Řeknu a odcházíme splnit naší nově zadanou misi.

Dobře.
Odpověděl jsem jednoduše. Než jsem stihl vůbec něco udělat nahrnulo se do kanceláře několik lidí. Jedna z nich byla i ta holka co tu byla, když jsem přišel, pak tam byla ještě jedna holka a nějaký kluk. Obě dvě jsem si prohlídl a mírně jsem se usmál. Na to jsem beze slova odešel z kanceláře.