Hora Kanashimi

Vysoká hora ležící nedaleko hranic z Kumo která se tyčí 2000 metrů nad mořskou hladinou. Na vrcholu hory je malý pomník připomínající oběti páté shinobi války. Na vrchol hory putují pozůstalí aby si připomněli několik padlých hrdinů kteří ve válce statečně bránily vesnici. Pod horou se choulí několik malých obydlých a nějaké jsou i vyvýšených plošinách hory.

Poté co jsem opustil Údolí Konce tak jsem přemýšlel o tom záhadném muži kterého jsem tam potkal. Mraky krásně proletovali kolem mě a slunce vydatně hřálo. Byl nádherný letní den takže se mi nádherně přemýšlelo. Docela mě zajímalo co tam ten chlápek dělal a jaké jsou jeho cíle. Nevěděl jsem o něm zhola nic ale zdál se silný. No pokud ho znovu někde neuvidím tak na to nepřijdu. Cesta mi rychle ubíhala a za několik málo okamžiků jsem doletěl na Horu Kanashimi. Konečeně doma. řekl jsem když jsme přistáli na planině kde se moje chata stávala. vůbec se nezměnila. Byla sice několikrát zničena ale vždy se mi ji podařilo zrenovovat. Odvovolal svého Kuchyosena a vešel jsem dovnitř. Rozhlédl jsem se uvnitř chaty a jako vždy tam bylo uklizeno. Měl jsem rád pořádek a zakládal jsem si na něm. Chvíli se rozmýšlel co mám jít dělat jako první naučit se nějákou novou techniku ? Avšak nakonec jsem chytl do ruky štětec a začal kresli. Obraz na motivy toho co se dnes stalo .Ninju který na mě a na Kuroko posílá lávové jutsu a mě jak ho přelétává pomocí Shinra Tensei.

Od možnosti stretnúť sa so shinobim, po ktorom prahnem už tak dlhý čas, ma delili vysočízne bralá. Bola tam možnosť, že by som prostredníctvom svojich techník jednoducho vyletel na vrchol, ale rozhodne sa mi o nej ani len nechcelo uvažovať. Vždycky som vonkoncom omnoho radšej využíval taijutsu a použiť "to" na takomto mieste by znamenalo jediné, zbytočné predčasné odhalenie mojej prítomnosti, čo som za žiadnych okolností dosiahnuť nechcel. Predsa len, ak by som nebol schopný prekonať ani takúto prekážku, jak by som bol schopný na druhom svete pohliadnuť do očí mojich dávnych priateľov? S myšlienkami týmito podobnými som sa vyšplhal až na ono vytúžené miesto.

Stále jsem maloval onen obraz. Pomalu se to začínalo rýsovat . Sem tam se mi povedl nějáký dokonalí obrys například valící se láva vypadala realisticky a propracovaně . Naopak řeka se mi moc nepovedla zatáčela do divných křivek a vypadala spíš blankitně zeleně než průzračně modře. Maloval jsem dál a zaměřil se na částečnou úpravu řeky když v tom jsem před chatou slyšel nějaký šramot a šustot. Ze začátku jsem si z toho nic nedělala ale po chvíli zjistil že jsou to kroky. Pomalu jsem otevřel vrzající dveře a zavřel za sebou. Moje oči s vypnutým Rinneganem padli na muže který mi byl velmi povědomí. Jako bych ho už znal ale přitom si nepamatuju že jsem ho někdy viděl.Ehm... Smím vám něják posloužit. potom jsem se na něj podíval a usmál se jako bych už věděl o co se tady jedná. Pokud hledáte rekreační středisko špatně ste zabočil to je po cestě doleva a né doprava. dodal jsem se širokým úsměvem.

Mohol by to byť on? prebehlo mi hlavou už pri prvom pohľade naň. Pracoval som síce len s chabým opisom, ktorý mi dedinčania boli schopní v jeho rodnej dedine poskytnúť, no na rozpoznanie havraních vlasov a v tvare špecifických očí to bolo akurát. I napriek tomu som sa však chcel uistiť, či sú moje domnienky správne.
"Rozhodne sa nechystám predstierať, že plánujem návštevu rekreačného strediska a poviem vám na rovinu, hľadám istého muža, ktorý by sa mal podľa všetkého nachádzať práve na tomto mieste. Jeho meno je Kento, vedeli by ste mi pomôcť?" reagoval som naňho takmer okamžite a podozrievavo si ho premeriaval.

No záleží co od něho potřebujete . řekl jsem mu a široce jsem se na něj usmál. Několikrát se tu totiž zastavovali ninjové hledajíc mě kteří křičí. Přidej se ke mě a společně dobudeme svět. Takový kteří si chtěli svět podrobit násilím tejch mi bylo upřímě líto.Pořád jen boje a boje ale podle tejch se nic nevyřeší. Sedl jsem si na židli kterou jsem měl před chatou a vytáhl z kapsi Dango. Jedno jsem si strčil do pusi a začal ho žvýkat. Zlozvyk který mě naučila Daikiko mě nikdy nepřešel. Pořád jsem musel sníst minimálně 2 denně. No ale už mi to ani nevadilo. No povídej . řekl jsem mu znovu Co od něho potřebuješ ?

Podišiel som k nemu a pochopiteľne vzhľadom na nedostatok stoličiek ostal stáť.
"Rozhodne o tom nebudem hovoriť s človekom, o ktorom toho veľa neviem. Jedná sa o pomerne osobnú tému, preto ju prejednám jedine potom ako mi potvrdíte, že ste to vy, pane," vyviedol som ho z omylu. Hoci by sa dalo povedať, že mi nepriamo naznačoval, že je to on, bol som pevne rozhodnutý tému neprebrať až do doby, než si budem úplne istý.

No ..... Ehm.... Jsem Kento.... Tak co ode mně chceš ? poškrábal jsem se na hlavě neměl jsem rád lži a nerad bych zapíral svoji pravou totožnost před ostaníma. Také mě zajímalo co myslí tou osobní záležitostí. Jelikož jsem ho vživotě neviděl ale zdál se mi povědomí. Slunce pomalu ubývalo a začínal podvečer. Západající slunce z této hory vypadalo úchvatně ale zimy tu byli k nevidržení. Pokud chceš teda něco osobního jak si říkal neposadíš se na to ? řekl mu a ukázal na židli vedle sebe a čekal až spustí.

Prikývol som a rozhodol sa posadiť. V prvom rade bolo viac než jasné, že sa ho opýtam na niečo, čo sa chcem opýtať už neskutočne dlhý čas. Bez akéhokoľvek vysvetľovania a okolkov som šiel rovno na vec, vonkoncom som si tak čiastočne mohol aj overiť, či muž sediaci vedľa mňa skutočne hovorí pravdu, hoci som si bol vedomý, že dôvod na klamstvo nemal.
"Aká bola Daikiko?" vydal som zo seba po pomerne dlhej dramatickej pauze, sledujúc pohľad, ktorý sa mi vďaka zapadajúcemu slnku naskytol.

Ze zájmem jsem se na něj podíval na toho ninju. Jak si se dozvěděl o Daikiko ? podíval jsem se mu do očí. Mohl jsem sice použít schopnosti svého Rinneganu ale nechtěl jsem být násilnický. Daikiko byla trochu něco jako moje kuří oko. Nedokázal jsem jí ochránit . Nebyl jsem schopen toho rabiáta zastavit . Mohl jsem jen stát a koukat jak umírá. Daikiko byla ojedinělá žena. Láskyplná , usměvavá mohl ses jí s čímkoliv svěřit. Nikdy na tebe nezvýšila hlas a nikdy nebyla naštvaná ale zajímalo by mě k čemu ti takovéhle informace jsou ? to bylo to co mě opravdu zajímalo neměl žádný důvod se na ni ptát pokud nebyl z její rodiny.

"Láskyplná, usmievavá a dôveryhodná, hmm," zopakoval som jeho slová, vybaviac si dávny obraz z minulosti.
"Mali ste ohromné šťastie, že ste jej mohli byť synom," poznamenal som so stále nemenným výrazom v tvári.
"Chcem vedieť všetko, čo sa stalo toho dňa. Dňa, kedy do dverí údajne vstúpil môj otec a vyžadoval jej návrat do rodnej dediny," odpovedal som mu na tú jeho a zároveň naraz nadbehol na ďalšiu otázku. Chcel som sa tak vyhnúť zbytočnému vysvetľovaniu.

Takže si její syn ... To jsme něco jako bratři ... Pochop že o tomto tématu se mi těžko mluví tak mě prosí nepřerušuj. Jasné ? odmlčel jsem se a začal pomalu vyprávět co se stalo toho dne. Byli jsme tenkrát u Daikiko jak tomu bývalo každý den. Povídali si popravdě už ani nevím o čem smáli se u jídla Dango které měla Daikiko nejraději a stalo se i mým oblíbeným jídlem.Pak jsem uslyšel hlasité klepání na dveře. Rozeřval se na celé kolo že chce aby sním Daikiko odešla a že patří jenom jemu. Byl zjevně hodně opilej táhlo z něj ale podle příběhů které mi Daikiko vyprávěla byl takový skoro pořád. Když mu Daikiko řekla že sním neodejde naštval se na ni a chtěl jí zabít. Řekl jsem mu ať vypadne a postavil jsem se mezi něj a Daikiko. Chtěl mě okamžitě zabít. Byl jsem tehdy ještě patnáctiletý mladík a o ninjutsu jsem neměl ani páru nemohl jsem ho zastavit a tak jsem tam stál čekajíc na svoji smrt. Avšak Daikoko skočila do úderu a obětovala se na místo mě. Podlehl jsem takové nenávisti. Posedla mě taková zuřivost vůči němu že jsem šel proti němu. Pak si už jen pomatuju jak jsem se probudil a ležel vedle mrtvého těla tvého otce a naší matky. odmlčel jsem se se slzami v očích nikdy jsem o tom nemluvil ale on měl právo o tom vědět. Schválně jsem použil slovo naší matky protože pro mě byla Daikiko jako opravdová matka.

Rozhodol som sa tentokrát pohliadnuť jeho smerom. Nepochybne som ani len neplánoval jeho slová prerušovať, bola to odpoveď, na ktorú som čakal dlhé roky. A tak som sa započúval a rozoberal vo svojich predstavách každú jednu vetu, ktorú zo seba muž vedľa mňa sediaci dostal, uvedomujúc si tak podstatu násilnosti môjho otca a vybavujúc si i tréning, ktorým som musel dennodenne prechádzať. Nevedel som však, že by bol ochotný zájsť až tak ďaleko. Sám som nevedel, čo presne som od tejto situácie očakával, možno nejakú nádej na lepšie zajtrajšky, nejaký nepriamo vyslovený odkaz pre mňa. Hoci som to na tvári nedával najavo, po vypočutí príbehu toho v mojom vnútri prebiehalo skutočne dosť.
"Vďaka za to, že ste boli ochotní hovoriť," ozval som sa až po nejakom tom čase. Rozhodol som sa pripáliť si cigaretu, ktorú som našťastie pre mňa schovával v pravom vrecku kabáta. Než som však vyfúkol prvý obláčik dymu, prišlo mi vhod spýtať sa prísediaceho, či nechce tiež.

Rukávem si utřel mokré oči od slz bylo mi docela trapně že jsem se takhle rozbrečel při našem prvním setkání bude si o mě myslet že jsem slaboch. Podíval jsem se na něj a viděl jak mi nabizí cigaretu. Usmál jsem se nad tím a řekl jenom Ne díky jednou jsem to už zkusil a nebylo mi z toho dobře.Byl jsem rád že je tu někdo s kým si po dlouhé době mohu povykládat. Však byla otázka jestli mě on bere jako bratra potom jak skončil jeho otec a kdo byl příčinou toho jak skončil. Pravděpodobně ty o mě něco víš ale já o tobě skoro nic. Pověz mi něco o sobě co máš rád tvůj život cokoliv. sedl si dal si ruce za záda a čekal jesli mi odhalí něco z jeho života.

"Rozhodne nie je o čom hovoriť," prehovoril som a konečne poprvýkrát vydýchol dym na opačnú stranu od Kenta. Nepatril som k tým typom, ktoré je jednoduché rozrečniť o čomkoľvek, každopádne vzhľadom na to, že toho bol schopný on, povedal by som si, že by som mu to i ja mal oplatiť.
"Nenávidím," bolo prvé slovo, ktoré sa rozoznelo roklinami, než som znova potiahol.
"Nenávidím ľudí, tak ako nenávidím svojho otca za všetko, čo mi v mladosti vyviedol. A rovnako tak, ako nenávidím Daikiko za to, že si namiesto bojovania pre právo byť so svojim synom našla náhradu. Nenávidím všetky tieto biedne stvorenia a zo všetkého najradšej by som z každého jedného úbohého mamľasa, prehlasujúceho o sebe, že má byť na najdokonalejšom vývojovom stupni živočíšneho rebríčka, vymlátil dušu. Napriek tomu nemôžem," pohľad mi spadol na moju ľavú ruku.
"Som zviazaný putom nenásilnej cesty. Nemôžem si dovoliť komukoľvek akokoľvek ublížiť, preto ak sa chcem zbaviť všetkých svojich nepriateľov, jediná možnosť je urobiť z nich priateľov, aby nebolo proti komu bojovať," vyslovil som hrdo vetu, ktorú tak oddane pred mnohými rokmi hlásal Moutoku.

Zajímavé pomyslel jsem si tento člověk byl hrdým důkazem toho jak se někdo může změnit a že to není nemožné. Bylo jasné že v jeho životě se stalo něco špatného. Možná výchova nasilnického otce a nebo nějaká jiná věc. Nemohl jsem ho odhadovat z prvního dojmu. Zajímavé sice máme trochu odlišné postupy a přesvědčení a cíl máme stejný taky nerad bojuji spíše se s tím člověkem chci zpřátelit než ho hned poslat bezúčelně na onen svět. Možná nejsme pokrevní bratři ale jsme si velice podobní i když jen v určitém ohledu. Chtěl jsem se o něm dozvědět vidět co dokáže. Ale nevěděl jsem jak co má plánu a proto ... Co plánuješ teď dělat ?

"Netuším," odpovedal som na rovinu a postavil sa zo stoličky.
"Nejak som dúfal, že ma osud za vami zaviedol z určitého dôvodu. Možno nejaký skrytý odkaz zo strany matky, ktorý by mi bol aspoň naznačil, ako by som mal postupovať ďalej, no nestalo sa. Zdá sa, že som zasa raz na začiatku," povzdychol som si nie veľmi nadšene.
"Neostáva mi nič viac, než kráčať po stopách človeka, ktorý vyslovil onú spomínanú vetu o premene nepriateľov na priateľov. Pravdepodobne ako mnohí ďalší naivní blázni umriem v snahe dosiahnuť mier nenásilnou cestou."

Podíval jsem se na něj a s úsměvem prohlásil Nic není nemožné pokud tomu opravdu věříš. Jestli chceš můžeš tady u mě pobýt jak dlouho chceš. Můžeš tu trénovat místa je tady dost a jsme i dost vysoko takže nás tady jen tak někdo neobjeví. Pokud neupoutáme nějak moc velkou pozornost. Je to jen na tobě jak se rozhodneš. pak jsem si na něco vzpoměl a rychle odešel do chaty. Hm... kam jsem to jen .... přehraboval se v bedně ze starými obrazy když jsem konečně to konečně našel. Byl to středně velký obrázek Daikiko tak jak jsi ji pamatuji. Byl to téměř dokonalý obraz i když byl kreslený jen podle paměti. Vyšel jsem z chaty a podal ho tomu chlapovi. Tady máš .... nech si ho. Jinak moje jméno je Kento ... jak už víš a ty jsi ?

Prvé, čo som urobil, bolo že som pohliadol na obrázok, ktorý mi priniesol. Cigaretu som vypľul a zašliapol na zemi, pričom bolo možné sledovať, že som sa dostal do niečoho pripomínajúceho akýsi zvláštny tranz. Takže toto je žena, ktorá mi dala život? Mám jej byť vďačný, alebo na ňu byť naopak naštvaný?
"Tse," odfrkol som len a obrázok si schoval do ľavého vrecka na kabáte.
"Tréning? To mi príde fér, ak si bol schopný v tak skorom veku zabiť môjho otca, rozhodne nebudeš na zahodenie. Moje meno je Takuya Shinichi a ak ťa to poteší, dala mi ho práve Daikiko," poznamenal som, hoci ani neviem prečo.

Ok tak jsme domluvení. Dělej si tady co chceš já jdu zatím zpátky do chaty. řekl jsem Takuyovi s úsměvem a vyrazil loudavým krokem směrem k chatě.Jelikož se už trochu připozdívalo rozhodl jsem se že si dám pro dnešek už voraz a dopřeju si zasloužený trochu moc. Otevřel jsem dveře od chaty a podíval se na skoro dodělaný obraz. Prozatím jsem ho dal naproti oknu aby barvy zprávně zaschly. Pak jsem si vzal deku a skočil do postele. Po krátké chvíli jsem usnul.

"V poriadku," bolo posledné, čo som mu povedal, než sa pobral na spánok.
"Daikiko," prehovoril som dostatočne potichu nato, aby som to bol schopný počuť ako jediný. Usadil som sa na jednu zo skál a svoj pohľad namieril smerom nadol. Moja hlava bola preplnená haldou nezmyselných myšlienok, ktoré som sa v túto krátku dobu pokúšal aspoň ako tak usporiadať.

Procházeli jsme přes horu směrem do Konohy. Dědula byl zatím v pořádku. Další mise, která byla k ničemu. říkal jsem si pro sebe. Potom jsem se podíval na ostatní. Hele, co kdybychom v Konoze trochu potrénovali? zeptal jsem se.

Pokračoval spolu s ostatnými. Sensei potom niečo navrhol. So záujmom počúval a potom sa zase doširoka usmial.
"Dobrý nápad, Kiyoshi-sensei" povedal potichu trochu hanblivým hlasom. Keď zistil ako to vyznelo začervenal sa a trochu sa stiahol.

Když Mike řekl, že je to dobrý nápad, měl pravdu. Od doby co jsme v týmu jsme měli misi, ale žádný trénink. Potom jsem se otočil na Aoko a Jina. Takže si v Konoze zatrénujeme. řekl jsem.

Vzhľadom na všetko, čo sa stalo, už viac nebol dôvod tu naďalej ostávať. Zdvihol som sa teda zo svojho miesta a raz a navždy ho opustil, s úmyslom nájsť to, čo toľko hľadám. Kam by som sa mal vydať? Po akej ceste by som mal kráčať? Otázky, na ktorých odpovede sú mi doposiaľ naďalej neznámymi. Bolo mi viac než jasné, že sám neviem, čo robiť, uvedomoval som si len jediné. Musím ísť ďalej.
Pravá ruka na zabíjanie, ľavá na záchranu, zopakoval som mierne poupravené slová môjho priateľa. Z ničoho nič bolo všetko jasné. Musí existovať cesta a ak svojim nadchádzajúcim konaním nechcem ovplyvniť šľapaje budúcnosti, neostáva mi nič než si všetkou krvou, ktorú prelejem, zašpiniť len a len svoje vlastné šaty. Netrvalo dlho a opustil som toto miesto.