Hora Kanashimi

First topic message reminder :

Vysoká hora ležící nedaleko hranic z Kumo která se tyčí 2000 metrů nad mořskou hladinou. Na vrcholu hory je malý pomník připomínající oběti páté shinobi války. Na vrchol hory putují pozůstalí aby si připomněli několik padlých hrdinů kteří ve válce statečně bránily vesnici. Pod horou se choulí několik malých obydlých a nějaké jsou i vyvýšených plošinách hory.

Pokračoval jsem tiše do Konohy. (přesun)

.................................... (později)
Tygr přiběhl k týmu a podal vzkaz. Potom se odvolal.

Stoupal jsem pořád víš už několik hodin, mířil jsem na vrchol hory k památníku, kde by se podle mích posledních zpráv měl nacházet můj cíl. Jak jsem byl čím dál víš citelně klesala teplota, další místo boje, které pro mě bude ideální. Když jsem došel až nahoru byla kolem mě silná pokrývka sněhu a další přibýval hustým sněžením. Došel jsem až k památníku, který byl z části zapadaný sněhem. Zadíval jsem se na něj a poté jsem po něm přejel rukou.
I kdybych se pro svět rozkrájel nikdy nebudu mít poctu být někde zapsán. Jsem nikdo nikam nepatřím a vypadá to, že se schyluje k nějakému boji jak naznačoval ten chlápek v Taki. Jenže i kdybych je zastavil sám, vesnice se budou jen hádat, kdo na tom měl větší zásluhu. Na mě si nikdo ani nevzpomene.
Mluvil jsem si sám pro sebe a sledoval jsem kámen. Potom jsem se zákeřně pousmál. Byla to krásná představa, že budu navždy ten záhadný a neznámí, ten od koho nebudou vědět co čekat.

Mitsuko
" Vítej " Usmála se postava v mlze. " Ty budeš zjevně můj lovec " Dodala úsměv k tomuto dvojsmyslu, který z jejích úst vyzněl velice koketně. Poté začala pomalu sestupovat z hory níž a níž, až došla přímo k tobě. Lehce si přejela jazykem po rtech. " Hyoton ... " Špitla když tě uviděla z větší blízkosti.

Zadíval jsem se na postavu, která se mi ozvala za zády, otočil jsem se k ní a čekal jsem něž přijde blíž ke mě. Zaslechl jsem její tón. Mírně jsem se nad tím pousmál, vybrala si špatného člověka. Schválně tak aby si toho určitě všimla jsem si jí prohlídl od hlavy až k patě a pokaždé jsem se pohledem zdržel u jejích intimních partií. Zadíval jsem se jí do očí s schválně jsem jí často sjížděl pohledem na prsa.
Já lovím a sbírám mnoho věcí.
Pronesl jsem svůdným hlasem. A mírně jsem se pousmál.

Jen pomalu jsem se k němu s úsměvem přiblížila a chytila ho za límec, kdy se můj úsměv změnil na naštvaný výraz plný nenávisti. " Tak si nech zajít chuť, ty konožský prase! Chlápek útočící pomocí ledu, ten byl známý jedině v Konoze... ty. " Dodala a jednou jedinou rukou tebou hodila o nedalekou skálu. Mám nevýhodnou pozici ... Musíme sestoupit níže ... Zamyslela se a podívala se na něj pouhým pootočením hlavy.

Když mě odhodila na skálu dopadl jsem na ní nohama a hned jsem se od ní odrazil a doskočil jsem pár metrů před ní aby nemohla odejít.
Nemysli si, že tě nechám odtud odejít. A tu urážku si beru osobně.
Řekl jsem naštvaně, žádná děvka co krade chlapům chakru mi nemá co nadávat do prasat. Nemělo cenu ztrácet čas, když bylo jasné, že lest mi už nevyjde. Složil jsem několik pečetí a vyvolal jsem techniku.
Hyōton: Mo fubuki
Sledoval jsem jak se zvedl vítr a ten nesl obrovskou masu sněhu směrem k ní obohacenou velkými kusy ledu.

Když jsem uviděla masu sněhu, vytvořila jsem pár pečetí a proti onomu sněhu vystřelila obrovskou vroucí kouli ohně, která ho po chvíli rozpustila a ten se proklouzl někam pod ostatní sníh. Vyskočila jsem směrem dozadu a nechala za sebou olejovou stopu, která se stále rozšiřovala. Obloha se totiž nyní zatáhla.

Neměl jsem v plánu nechat si zničit svou výhodu. Sundal jsem ze zad svůj meč a zabodl jsem ho do oleje, který začal okamžitě zamrzat. Pustil jsem do něj trochu chakry a olej byl zmrznutý během okamžiku. Poté jsem meč vytáhl a upevnil jsem si ho jedním pohybem opět na záda. Sehnul jsem se složil jsem pár pečetí a ze země jsem vytáhl průhlednou kuličku ledu. Přehodil jsem si jí v ruce a hodil jsem jí na ní. Měl jsem výhodu, že počasí zhoršovalo viditelnost granátu. Granát dopadl hned před ní na zmrzlí olej a okamžitě se rozletěl.

Byla jsem ve vzduchu, všechno se událo trochu moc rychle. Přesto jsem ještě stihla udělat několik pečetí a všechno se zdálo že jde tak jak má. Z mých úst vyletěla další ohnivá koule, která letěla proti Raidonovi a i granát, který jsem sice neviděla, se roztál a vybuchl nanejvýš tak uvnitř ohnivé koule. Oheň pomalu rozmrzal i led pokrývající olej a opravdu, všechno šlo jak mělo. Jakmile jsem dopadla, nenápadně jsem si prohodila další tělo a vytvořila vzdušnou techniku, která vytvořila tak enormní teplo, že v okolí minimálně dvaceti metrů všechen sníh zmizel. Kombinace oleje, ohně a větru vytvořila okolí, které neustále plálo a vytvářelo velké množství tepla. " Vypadá to, že to bude souboj teplot ... " Ušklíbla se a sledovala ho z povzdálí.

Když jsem cítil jak se zvedla teplota, zamračil jsem se na ní a sledoval jsem co bude dělat dál. Když jsem viděl jak roztál sníh začal jsem tu ženskou nenávidět, zbytečně to jen komplikovala. Strhl jsem si meč ze zad a zároveň jsem cítil jak se aura chladu tvoří už jen kolem mě samotného. Pustil jsem i chakru do meče a nechal jsem teplotu zase klesat. Ne nic jsem nečekal a s mečem v ruce jsem se rozeběhl k ní. Deset metrů před ním jsem vyhodil meč do vzduchu a vyskočil jsem taky. Poskládal jsem pečetě a nechal jsem v širokém okolí vyjet ze země několikametrové bodce, chytl jsem meč a s hrotem meče napřed jsem dopadl přesně na místo, kde byla ta ženská.

Před tím vším jsem vytvořila několik pečetí a jakmile se okolo všeho vytvořily bodce, zničila jsem je pomocí Raitonu, který se rozšířil po celé ploše a bodce ihned rozpraskaly. Ucítila jsem pokles teploty a tak jsem sledovala plápolající plameny. Mohl snížit teplotu, ale více už ne, oheň, olej i vítr zde byl stále. I olej, který začal pršet z nebe, díky technice, kterou jsem vytvořila při prvních útocích. Po chvíli jsem vypadla z dosahu oleje, jelikož okamžitě vybuchl.

Když jsem dopadl mezi zbytky ledových bodců. Mávl jsem rychle rukou s mečem a ze zbytků bodců jsem udělal ledovou plochu silnou několik desítek centimetrů. Díky tomu jsem udusil všechen stávájící oheň a zbavil jsem se všeho dosavadního oleje, který se na bojišti už nacházel. Rozběhl jsem se s mečem v ruce velikou rychlostí k ní. Začal jsem skládat pečetě pro několik technik hned po sobě, to ale nemohla vědět, protože to vypadalo že jsem pohyby nepřerušil a mohlo se zdát, že chystám nějakou silnou techniku. Ve skutečnosti jsem jí za zády vztyčil ledovou zeď, ze kterou jsem nechal pokrýt ledovými bodci, nakonec jsem nechyl vyjet malé pole bodců přímo jí pod nohama. Měl jsem v plánu to skončit, protože jsem jí už měl plné zuby. Bylo mi jasné že bodcům pod sebou uskočí, ale měl jsem už připravenou techniku znova, abych pod ní mohl vytvořit bodce pokud by neskočila dozadu na zeď.

Mitsuki

Když se za mnou vztyčila zeď, vyskočila jsem do vzduchu směrem proti té zdi. Od té jsem se okamžitě odrazila a letěla ještě výš než letěl Raidon. Poskládala jsem pečetě a když jsem byla nad ním, plivla jsem po něm jednu obrovskou kouli ohně. Po chvíli jsem dopadla na měkký sníh, očividně mimo dosah té jeho ledotvorné techniky. Poskládala jsem další pečetě a jako vždy jsem vytvořila olejový déšť.

Odskočila ještě dřív než jsem čekal směrem ke zdi kde se nabodla na ledové bodce. Vyskočil jsem směrem k ní a ještě jsem jí ke všem těm bodcům jsem jí prohnal meč přes krk a oddělil jsem jí hlavu od těla. Nechal jsem bodce zajet zpátky do zdi a tělo se svezlo na zem. Prohledal jsem její oblečení a našel jsem ukradené dokumenty. Podíval jsem na tělo a hlavu přitom jsem se pro sebe pousmál.
Nebojovala si špatně ty mrcho, celkem si mě chvíli i překvapila, jenže pořád to nebylo dost.
Řekl jsem posměšně k ostatkům. Připevnil jsem si zase meč na záda a vydal jsem se odtud pryč.

[přesun]

Mitsuki

Už byl pryč a mohla jsem se konečně prohodit s dalším tělem, jelikož hlavní složka mého života byly mé valsy. " Vypadá to, že jsi nemyslel, blbečku " Ušklíbla jsem se a šla si svou vlastní cestou, do vesnice, kde jsem si hodlala doplnit své ztracené tělo.

" Není to trochu moc? jak se může jako mrtvá přehodit těla? Když to vemu hodně filozoficky vždy má jedno aktivní ve kterém je duše pokud zemře tělo s duší osoba je mrtvá, pokud by si přehodila těla před smrtí zemře to tělo které má na povrchu a je stejně mrtvá. Nebo se poděl o svůj názor na tuhle věc "

"Dobře beru, ale vlasy měla až na záda žejo takže, když se nabodla připíchla si vlasy a přišpendlila si je na záda. A potom když jsem jí usekl hlavu jsem jí logicky přesekl i vlasy jinak by jí ta hlava neodletěla."

"Tak když je mám zabít tak je jasné že toho chci dosáhnout, když mám něco zabít tak to asi zabít musim ne?"

"Ok jen poslední otázku počítá se to jako splněný nebo ne?"

Teruchi

"Usaragi-dono?" Zakričal Teruchi vo vzduchu, pričom sa obzeral všade naokolo, hľadal osobu. Očividne to bol niekto rešpektovaný, takže Teruchiho celkom zaujímalo, kto to bude, a čo vlastne dokáže. Teruchi sa len pousmial, pretože videl nejaký obryz, zavelil orlovi, nech ide dole, a ten prudko zletel, pričom sa stýle držal v dostatočnej vzdialenosti. Odrazu Teruchi zoskočil na zem, a pozrel sa na ženu.
"Dobrý deň... Posiela ma Karasame Hoshigaki..." Pošeptal s úsmevom, a pozrel sa žene do tváre.

Pozerajúc si okolie som si všimla nejakých dvoch ľudí , dievča mi bolo známe bolo to priam z Bingo knižky , tam kde som bola aj ja ja a ostatný vyššie postavený ľudia ktorý majú zomrieť , tu knižku stále pri sebe nosím a len my prebehlo hlavou V tej knižke sú aj normálny ľudia a nukenini , táto je známa ako nukenin s konohy , a tam ten , hmm veľmi čudný človek .Stále som sledovala ľudí ktorý tam stáli a počúvala ich .