Ulice Kakerue

Tato ulice je nejdelší v celé Kumo nachází se na ní několik restaurací a každej si tam vybere tu svoji oblíbenou. Také je zde rozeseto několik stánků které prodávají kopie masek Anbu nebo prodávají kde jaké cetky. Na ulici také najdeme několik obchodů s vybavením pro ninji jako například kunaie shurikeny nebo dokonce i katany. Také zde najdeme stánky s květinami. Tato ulice vede rovnou k budově Raikageho který má na ulici impozantní výhled z okna.Několik postraních uliček vede k domům ninjů. Zkrátka a dobře tato ulice je opravdu ojedinělá.

Než jsem vešel na ulici přehodil jsem přes sebe cestovní plášť a nasadil si kápi aby mě tady nikdo neviděl. Potom jsem už jen procházel ulicí než jsem uviděl to co jsem hledal a to bylo menší kadeřnictví. Vešel jsem dovnitř a sundal jsem si kápi. Simpatické mladé ženě jsem nahlásil své požadavky, jak bych si představoval můj budoucí vzhled. Poté jsem se pohodlně jen usadil do křesla, které mi ukázala a nechal jsem své vlasy v její péči.
Trvalo to desítky minut a já byl celkem netrpělivý, protože jsem vše potřeboval zajistit v celkem rychlém časovém sledu. Konečný výsledek ale stál za to čekání, už teď mě bylo těžko poznat. Musel jsem se na svůj nový vzhled v zrcadle usmát. Poté jsem si zde koupil i zelené čočky, které tu k mému štěstí prodávali. Zaplatil jsem určenou sumu a zase jsem si nasadil cestovní plášť a kápi. Mé kroky momentálně mířili do obchodu s oblečením, které taky bylo potřeba nové. V obchodě byla velice ochotná prodavačka, která mi se vším poradila, nakonec jsem se stejně nemohl rozhodnout mezi dvěma soupravami oblečení. Po dlouhém, přemýšlení jsem si stejně nakonec vzal obě. Venku jsem s kápí na hlavě splynul s davem a vydal jsem se směrem k bráně vesnice a potom pryč.

[přesun]

Takikage se nás brzy po té ztratil z dohledu a tak jsme spolu chodili po Kumo. S Hio-chan jsme se dostali do této ulice. Byla krásná svým způsobem. Začala jsem se rozhlížet kolem. Tak trochu jsem ztratila pojem o čas a zastavili jsem si někde blízko stánku v kopiemi masek ANBU. Zalíbily se mi, rozhodla jsem se koupit si jednu jako suvenýr. Usmála jsem se na prodavače a požádala o jednu se psím motivem. Prodavač zalovil v krabicích a vesele ji zvedl nad hlavu "Děvče... mám tu pro tebe poslední kousek.." podal mi ji a já ji vzala do rukou. Prohlížela jsem si ji. Na tváři se mi mžikem objevil úsměv "Děkuji... vezmu si ji.." několikrát jsem prodavači poděkovala. Zaplatila mu a šla dál. Během toho jsem míjela další a další stánky se zajímavýma věcmi. Pokaždé jsme se s Hio-chan zastavili a promýšleli jestli utrácet nebo ne... Začali jsme mít hlad a tak jsem Hio-chan navedla k restauraci a objednala si ramen, jemu jsem objednala dango knedlíčky. Obou jsem se při jezení usmívali, jelikož jídlo bylo hodně dobré a nikam jsme nemuseli hnát.... dojedli jsme a zaplatili. Já si znovi vylezla na Hio-chan a vyběhli jsem hlouběji do Kumogakure no sato. (presun)

Spoiler:

Yoshi
Došiel , čakal že ho niekto bude sledovať , zamiešal sa medzi ľudí , kľučkoval medzi ľudí až pokiaľ si nebol istý že už ho nebolo vidno . Stratil sa doslova medzi ľuďmi . Po dlhšej chvíľky aj s krabicou sa vydal preč z ulice , tento krát už doslova utekal pomedzi uličky , čo najrýchlejšie preč na jeden ostrov
(presun)

Přicházel a ruce měl v kapsách. Vypadal že se snad unudí k smrti a když došel k rozbité lavičce tak ji začal opravovat. Sundal zničené desky a položil je bokem. Potom zašel do skladu odkud mohl vzít nové desky a když i s těma deskama došel tak je začal pokládat na správné místo. Zase se vrátil do skladu a vzal si hřebíky a kladivo. Lavička měla dřevěnou kostru takže to bylo snadné na zatlučení. Když bylo hotovo tak vzal zničené desky které odnesl také do skladu a tam je spálily. Potom odešel do budovy Raikageho. (přesun)

Ara

Procházel jsem se po ulici a hledal jsem nějaké občerstvení, neboď jsem se vrátil z výletu a měl jsem ohromný hlad. Prošel jsem již třetí stánek, ale všude byly jen cetky a nakonec jsem našel stánek s jídlem a tam jsem potkal pěknou dívku. Rozhodl jsem se ji pozdravit a zpřátelit se, a tak jsem řekl: ,,Ehm,.. Ahoj... Já jsem Ara...''

Makyo

Seděla jsem v stánku a jedla rámen, měla jsem myšlenka na tom, proč bych se měla pořád někam stěhovat, buď to jsou povinnosti nebo moje vůle. Měla jsem toho v hlavě tolik že jsem ani nevnímala okolí, jen to co bude dělat v budoucnu, když nemám nic. Srkala jsem jednu nudličku za druhou a pak akorád vypila zbytek polévky. Achjo, je to takové těžké všichni mají rodinu jen já musím být sama . Zamyslela jsem se opět, a podepřela si hlavu rukou .

Ara

,,Halo... Jsi tu?" Zeptal jsem se znovu, a zamyslel jsem se: nad cim tak muze premyslet, ze jen tak srka nudle a ignoruje svet a rozhodl jsem se do ni stouchnout a pozdravit ji znova: ,,Halo... Jsi tu?.. " A pri cekani na odpoved jsem si rozmyslel co si bych si mohl dat dobreho.

Makyo

Když do mě ten kluk šťouchnul tak jsem se zamračila .Co chceš ? Vykřikla jsem na něho a nechápavě na něho koukala . Co si o sobě myslí ? že může jen tak šťouchat do lidí ? Zamyslela jsem se.

Ara

,,No... omlouvám se..'' a podrbal jsem se ve vlasech, dodal si odvahy a dořekl jsem ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi nevěděla o nějakém místě kdy bych mohl.. no.. přespat.'' U toho jsem se díval na výlohu a pomalu jsem k ní vykročil.

Makyo

Co ? Přespat ? Jsem tu jenom pár hodin, takže nevím... tohle bylo první místo které poznám z ostatních vesnic. Řekla jsem mu a obědnala si další rámen protože jsem měla hlad a chuť po dlouhé cestě.

Ara

,, Opravdu? Já myslel, že jsem tě tu už někdy viděl.'' Řekl jsem a šel jsem si pro Dango. Jsem si jistý, já už ji musel někde vidět, pomyslel jsem si. Obědnal jsem si, poděkoval jsem, zaplatil a vrátil jsem se zpátky za ní. ,,Nevím, jestli jsi mě slyšela, ale jsem Ara. Před chvílí jsem se vrátil z mého menšího výletu. A když jsi říkala, že jsi se zrovna vrátila, nechtěla by jsi, samozdřejmě až dojím, jít semnou nějaké místo k přespání." Řekl jsem milím hlasem a dal se do jídla ,,Itadakimasu!''

Makyo

Co sakra chce ? Pomyslela jsem si a když se představil tak jsem si sumála. Aha, já jsem Makyo těší mě Řekla jsem a pak se zamyslela nad tím, jestli jít s ním najít něco na přespání. Proč ne, je potřeba si najít něco na přespání, nějaký hotel. Odpověděla jsem a pak jenom čekala na rámen.

Ara

,,Makyo ... To je pěkné jméno.'' řekl jsem a chvíli jsem přemýšlel nad hotelem, ale po chvíly mi došlo že v Kumo žádný hotel není a řekl jsem překvapeně: ,, Hotel? ..Tady v Kumo?'' Když jsem tu byl naposledy, tak jsem bydlel v malém domku za vesnicí, možná tam ještě je. a navrhl jsem Makyo tenhle nápad: ,,Ale než jsem po prvé odešel bydlel jsem kousek od vesnice, možná bychom tam mohli přečkat noc.''

Kráčal som touto ulicou.I ked bol večer bolo to tu ešte krajšie.Všade na okolo svietili pri obchodoch lampiony a ludia respektívne rodiny sa prechádzali kludnými ulicami.Zastavil so msa pri jednej rodine.Sledoval som si chlapec niečo pýtal od otca ktorý mu to nakoniec kúpil.Bol t okrásny pohlad rodiny po kope.Usmial som sa dal som si ruky do vačku a pokračoval dalej zahladený do zeme.Stalo sa aj par krát že som sa s niekim zrazil no hned som sa ospravedlnil.Nedalo sa povedať že som priamo hladal niečo v uliciach len som sa tadeto prechádzal aby som netrpel zase tou samotou.I ked som nikoho s kračajucich nepoznal cítil som sa ako keby som mal okolo seba velkú rodinu.

Makyo

Díky, a proč by nemohl být ? Vždyť to tu je takové, veliké. Řekla jsem a podrbala se na hlavě, že tu nemají hotel , tedy podle jeho instrukcí. Ale dobře, můžeme to zkusit, a co když tam nebude ? Zeptala jsem se a trochu se oklepala při myšlence spát venku.

Ara

,,Můžeme se vrátit zpátky do vesnice a poprosit o přespání někoho z vesničanů'' řekl jsem s úsměvem, doufal jsem v chaloupku a dojídal jsem Dango. Když jsem dojedl tak jsem se začal chystat na cestu a přemýšlel jsem o přespání v nouzi: Snad tady bude někdo hodný a nechá nás v nouzi přespat.

Makyo

U někoho z vesničanů ? Nikdy nevíš, mohli by nás okrást, nebo zavraždit. Řekla jsem a zachechtala se. Při nehorším to bude dobrý nápad a proč mám vlastně jít s tebou ? Zeptala jsem se zajímavě a přikrčila obočí .

Procházel jsem ulicí a kličkoval jsem mezi lidmi, nevěděl jsem co dělat a tak jsem se jen tak procházel. Procházel jsem dál a najednou mě napadlo, že bych mohl zajít za Raikage, jestli pro mě něco nemá. Otočil jsem se na patě a šel jsem přímo ke kanclu Raikage.

Ara

To je tak prochu pravda, ale když si vybereš někoho slušného tak by se ti nic stát nemělo. pronesl a začal přemýšlet nad otákou proč má sním jít. Potom odpověděl Chodit nemusíš pokud nechceš, ale ty nebudeš mít místo ke spánku

Makyo

Vidíš, než jsi to řekl odpověděl jsi si na otázku sám. Řekla jsem mu a pousmála se. Nikdy nevíš proč člověku důvěřovat a teď si ukázal že si jednoduše protiřečích. Řekla jsem a postavila se. Každopádně na tom nezáleží, kudy je ta chatrč ? Zeptala jsem se a čekala.

Kráčal som si ulicou a vnímal okolie ake bolo krásne.Bol to nezabudnutelný pohlad, nieje nadarmo nočna ulica krásna.Zrazu niekdo zamnou kráčal pozrel som okom a vyzeralo to že si zašíval nejakú ranu ale mňa to nezaújmalo.No na moje prekvapenie ta divná osoba ku mne prehovorila.Spýtal sa ma či by som nemal trénovať čo ma dosť zarazilo kedže som toho človeka nikdy neviel a kladie mi takéto otázky.No bolo mi to celkom jedno a ignoroval som ho.Dal som si ruky do vrecka a nadalej kráčal ulicou a sledoval okolie.

Ako náhle som stretol toho chlapa teda respektívne on na mňa prehovoril stratil som chuť tunak byť.Neveim prečo ale od toho momentu som sa tu cítil divne.Preto som sa radšej rozhodol že pôjdem índe.I ked som zatial nevedel kam.Ni napokon som si spomenul že som si nehal vo vačku jeden svitok čo som dostal pred odchodom s domova Yukki.Preto som chcel ísť na plno trénovať.I ked mi to vadilo ale to čo mi povedala ta osoba "nemal by si trénovať" .Mi vstúpila do smedomia a preto som sa rohodol že pôjdem trénovať ako najlepšie viem.
(presun)