Ulice Kuromane

Tato ulice je jedíná svého druhu v Kumo. Je celá potemělá a choulí se tesně u hradeb vesnice. Na této potemělé ulici se dá sehnat hodně nelegálních věcí na černém trhu. Několik lidí tu již přišlo o život ale viník nebyl nikdy odhalen. Slušní lidé se od této ulice drží dál protože se tu okrádá na každém rohu a taky proto že se tu pohybují lidé kteří se proslavili ve světě jako jedni z velmi nebezpečných kriminálníků. Ačkoliv se Raikage snaží na této ulici udržet pořádek zatím nenašel způsob jakým ho zavést.

Přišla jsem společně s Grayem do této ulice, kde jsem si sedla na lavičku a čekala na Graye. Spíše jsem víceméně sledovala písčitou cestu pod námi, jen abych ukryla rumělce na tvářích. Byla tu víceméně přítulná tma, která vzbuzovala pocit chladu, což mne trochu roztřáslo, ale i přesto jsem tu byla ráda. Jen proto, že tu byl Gray.

Kráčal som za Kanou ktorú som po ceste.. vlastne ani moc nevnímal. Keby som sa na ňu zrovna náhodou nepozrel tak, by som si asi ani nevšimol že sa usadila na lavičku a asi by som išiel ešte o niekoľko metrov ďalej. Takto som však ostal stáť kúsok od nej no.. mohla si všimnúť že sa na ňu ako keby naschvál nepozerám.. malo to svoj dôvod ktorý som však zatiaľ veľmi dobre ukrýval ako pred ňou, tak aj pred hocikým iným. Bál som sa toho, že sa znova stane "to" čo pred nedávnom. Síce sa Kyuubi vtedy neuvolnil ale.. pocítil som jeho chute, pocítil som tu neskutočnú chuť Kanu zabiť a jej vnútornosti rozhádzať po konohe. Práve preto som sa na ňu nepozeral ani teraz.. nechcel som aby ma to znova popadlo.

Ignorovala jsem Yonbiho a dělala jako že jsem tu nadávku neslyšela. Yonbi-san ... Špitla jsem ve svém nitru. " Grayi ? Proč se ke mne neposadíš ? " Řekla jsem s úsměvem a uvolnila vedle sebe trochu místa, aby se mohl Gray posadit. Stále jsem se na něj musela usmívat, prostě jsem se v jeho přítomnosti nemohla tvářit smutně. Měl na mne prostě pozitivní vliv.

Prečo ju .. nezabijem?.. pomyslel som si na podnet Kyuubiho myšlienok. V hlave mi to začalo rotovať ako o závod, proste sa v nej znova začala striedať chuť po krvi, zároveň zo silným odporom ku zabitiu Kany.. ja sám som ju rozhodne zabiť nechcel, Kyuubi však bol mojou súčasťou a mne sa už niekoľko krát stalo, že sa mu podarilo vtrieť do mojich myšlienok a svoju prítomnosť natoľko zamaskovať že som to všetko bral ako moje vlastné myšlienky. Mierne som sa striasol no následne som pomaly otočil pohľad priamo do Kaniných očí. V tom mojom bolo vidieť neprirodzený chlad, celá moja tvár nemala ďaleko od úškrnu. Čím dlhšie som sa však na ňu pozeral, tým viac ma táto nálada opúšťala. Nakoniec som to bol znova ja a iba ja. Kyuubi mohol pocítiť tak maximálne silný odpor mojej vôle proti tej jeho. Nie, túto osobu by som rozhodne o život pripraviť nevedel. Podarilo sa mi vystrúhať mierný úsmev, vlastne to bol skôr taký úškrn no nebol v tom ani kúsok z Kyuubiho a z jeho nenávisti. Posadil som sa vedľa Kany pri čom som z nej pre zmenu ani na chvíľku neodtrhol pohľad.

" Grayi-kun ? " Začala jsem. " Míváš také občas sny o svém démonovi ? Nebo si s ním povídáš ? " Zeptala jsem se nejistě, narážejíc na to, že mne ty sny a sám démon děsí. Trochu jsem se začala třást, i když jsem se to snažila potlačit, bylo to více než vidět. Nenápadně jsem se ke Grayovi přitulila a položila si hlavu na jeho rameno, čekajíc, jak na to bude reagovat.

Sny? šepol som a následne som zrak obrátil niekam k oblohe. S Kuramom sa rozprávam často.. a.. ehm.. začal som pri čom som sa zatváril troška "divne". Ako by som jej mal povedať že.. nespávam?.. prebehlo mi hlavou no len som sa pousmial. Josh, tie sny sú desivé, je prirodzené že sa ich bojíš, ale oni raz prejdu a raz, znova víde slnko. Keď si to v hlave opakujem, nie je to s nimi až také zlé. Dodal som s mierným povzdychom a len som jej pravou rukou prešiel po tvári, tak.. jemne. Po dlhom čase som sa znova správal ako ja.

" Grayi ? " Zašeptala jsem. " Já .. je mi s tebou lépe než s kýmkoliv jiným ... " Zašeptala jsem o něco tišeji a nechávala Grayovu ruku klouzat se po mé tváři, což mi způsobovalo překrásný pocit potřebnosti. Po chvíli jsem se mu podívala do očí a usmála se na něj. Ještě nikdy jsem u něj nebyla tak blízko svou tváří k jeho ...

Sklapni.. odsekol som Kyuubimu a len som sa pousmial. Bolo to také smiešne ľahké, keby tu sedel niekto iný tak by som ho asi počúval.. teraz som však mal úplne čistú hlavu a tak mi tento jeden jednoduchý príkaz, alebo skôr okríknutie Kyuubiho prišlo tak smiešne ľahké. Na jej slová som však viac menej nevedel odpovedať, nakoniec som sa však iba naklonil bližšie k nej. Tou rukou ktorou som ju pred chvíľou pohladil som nastavil jej tvár k tej svojej a takým "pomalším" a jemnejším spôsobom, než u mňa bolo zvykom, som ju pobozkal, alebo som sa o to aspoň pokúsil, nevedel som ako na to zareaguje.

" Grayi ... " Vzdychla jsem a podívala se do jeho očí, v nichž jsem viděla toho starého Graye, kterého jsem tolik milovala. Po chvíli jsem to prostě nevydržela a obmotala svoje ruce okolo Grayovo krku, kdy jsem ho poté znovu několikrát lehce políbila, což přecházelo v delší a krásnější polibky. Bylo to jako sen, skok z mostu. Jako kdyby se Gray během vteřiny vyměnil, byla to prostě krása.

Keď sa rukami obmotala okolo môjho krku, tak som sa vôbec nebránil. Síce mi nejaká moja "shinobi" časť hovorila aby som si dával pozor, vlastne doslova kričala na poplach páč by pre ňu stačil jediný pohyb na to, aby mi zlomila väz a ja som si to dobre uvedomoval. Len som tieto starosti pre zmenu zahodil za hlavu a druhou rukou som ju objal a pritiahol som si ju bližšie k sebe. Držal som ju opatrne, jemne, no zároveň pevne. Rozhodne som ju nemienil nikomu dať a vôbec ju v tejto chvíľke pustiť. Bolo to až príliš príjemné, bol som až príliš šťastný na to, aby som sa s ňou teraz dokázal čo i len na sekundu rozlúčiť či oddialiť.

V těchto temných uličkách se potulovalo mnoho lapků a lupičů, a proto ani tito dva nebyli výjimkou, když k nim přiběhl zarostlý muž, od pohledu násilník, a basebalovou pálkou praštil Kanu po hlavě a napřahoval se i na Graye, v domnění, že u sebe mají nějaké peníze a mohl si nějak přivydělat ...

Pokračoval som v bozkávaní Kany, užíval som si každučkú chvíľku s ňou. Malo to však svoje následky, poľavil som na celkocej ostražitosti a zrazu som iba pocítil ako niečo z mojich úst Kanu veľkou silou odtrhlo. Bola to nejaká pálka ktorá jej vrazila do hlavy dosť silno na to, aby ju to odo mňa odhodilo. Vystrašene som sa pozrel jej smerom a už som chcel priskočiť k nej keď tu trafila druhá rana aj mňa. Ja som to však schytal o dosť.. lepšie teda, do brucha to nebolí tak ako do hlavy. V tomto stave to so mnou však ani nepohlo. Pomaly som pohľad odvrátil k tomu niekomu ktorý nás napadol. Chvíľku mi iba prebehával medzi kanou a ním no následne sa okolo mňa doslova zodvihol prúd vzduchu. Bol spôsobený intenzitou chakry ktorá zo mňa začala sálať, bolo jej stále viac a viac, moje oči v momente nabrali farbu krvavo červenej, zorničky nabrali tvar šišiek a ja.. som začal šalieť. Zreval som dosť neľudským spôsobom a v momente som sa objavil iba pár centimetrou pred ním. Teraz som bol skôr na štyroch. Moja pečať bola slabšia než shiki fujin, práve preto som bol labilnejší než predošlí jinchuuriky Kyuubiho. Teraz to však táto osoba prehnala, keby si vybrala inú osobu, iné miesto, iný čas, keby som pri tom nebol ja. Tak by možno prežil. V túto chvíľu mu však do brucha letela dosť silná rana na to, aby odstredivá sila pôsobila natoľko, že by prerazil stenu ktorá bola iba asi meter za ním.

" Grayi ... " Zašeptala jsem tiše, když jsem ležela v menší kaluži krve na zemi. Viděla jsem jak zuří, ale nechtěla jsem nechat Yonbiho ovládnout mé tělo, aspoň ne teď. Byla jsem plná smutku a já pomalu zavírala oči. Vypadá to, že svíce mého života už pomalu vyhasínala a byla u svého konce. " Sbohem, Grayi-kun ... " Došeptala jsem potichu ještě jednou a z očí se mi vyhnaly slzy. Litovala jsem, protože jsem s milovaným člověkem nemohla strávit více času, nemohla jsem si porozumnět s někým, komu bych rozumněla jenom já. Prostě se asi blížil můj konec ... Úplný konec ...

Pohľad mi strelil ku Kane ktorá tam ležala v kaluži krvi. S..sakra.. zavrčal som pri čom mnou stále plynula Kyuubiho chakra. Nemal som síce na sebe bijuu plášť čo bol asi jediný dôvod prečo som ešte mohol racionálne uvažovať bez toho, aby mi Kyuubi zahltil myšlienky. O ani nie sekundu som už čupel pri nej, nevedel som však čo mám robiť, doslova ma chytala panika a klepali sa mi ruky. Nakoniec som ju však len roztrasenými rukami chytil za plecia a trocha som ju nadvihol, po tom som jej rukou pohladil po hlave, pocítil som teplú krv ktorá však patrila jej. Kana t..ty.. nemôžeš zomrieť, baka.. zamumlal som vydesene a len som ju tak tuhšie objal. Bol som sám mimo stále viac a viac. Teraz zo mňa prúdila červená chakra v dosť veľkej špirále a doslova ma obklopovala. Hrozilo že nad sebou znova stratím kontrolu no ja som to už momentálne naozaj ovládať nemohol. V hlave sa mi znova vynorili "spomienky", nechcel som aby to dopadlo tak ako pri nich, vtedy som stratil troch ľudí na ktorých mi záležalo, Kana proste nemohla byť ďalšou.

Dosť nečakane mi vrazila. Síce som nechápal prečo no keď som sa povzdiechal zo zeme pochopil som to. Videl som ako ju začína obalovať Yonbiho chakra, videl som jej oči.. videl som to, že to už nie je ona. Nemôžem ho nechať Kanu plne ovládnuť.. mohla by zomrieť aj keď jej teraz jeho chakra vyliečila zranenie hlavy.. sakra.. pomyslel som si. Jej slová teraz bodali ako dobre nahriaty nôž, aj keď však boleli snažil som sa ich ignorovať.. predsa len nebola to ona. Len som zaťal päste a pomaly som sa k nej začal blížiť, rozhodne som nemienil nechať Yonbiho aby nad ňou prevládol viac než dvoma chvostami. Tá chakra musí byť cítiť na stovky metrov ďaleko.. snáď niekto rýchlo príde.. pomyslel som si ešte a následne som vyrazil priamo na Kanu, nemal som v pláne ju udrieť, len som bežal k nej.

Skočil jsem na budovu a viděl jsem tam jak tam bojují.Gomu no Jutsu! na Yonbiho začala padat guma,ale tak aby ho to kdyžtak neudusilo jen sklidnilo.Doufal jsem,že se tomu nevyhne a sklidní ho to.

Přiběhla jsem do ulice, odkud bylo cítit největší množství chakry. Viděla jsem zraněnou Kanu, ale vzápětí ji začal ovládat Yonbi. Sice ji uzdravoval ale už to nebyla Kana. Její slova nebyla hezká, Yonbi jí chtěl plně ovládnout. Musela jsem obě pečetě plně obnovit, ale Yonbi to ještě zkomplikoval.
*Kana, gomemasai.* pomyslela jsem si a rozběhla jsme se proti ní. Ale ten potulný ninja se jí snažil trefit gumou. Zastavila jsem se. Vytáhla jsem svitek s pečetí, nashromáždila jsem chakru do ruky a dotkla jsem se místa na svitku. Teď už jen stačilo dotknout se Kany, což byl trochu problém.

Yonbi-san ... Zašeptala jsem ve svém podvědomí a snažila se jeho mysl zpátky zatlačit do klece. Nesnášela jsem ten pohled na to, jak mé tělo ubližuje Grayovi. Více než ten fyzický kontakt mi vadilo to, jak Graye nazval. Gray není žádný liščí zmetek ! Proč nenávidíš i Graye, když Kyubi je někde jinde ?! Zakřičela jsem na Yonbiho před klecí.

Jej údery neboli zrovna príjemné no.. nebolo to nič čo by som nedokázal vydržať. Na taijutsu nikdy moc nebola, aj s Yonbiho silou dvoch chvostov to proste nemohlo byť nič vážne, aspoň nie keď ma tiež zaplavovala Kyuubiho chakra, aj keď ani nie tak, aby sa mi spravil jediný chvost. Keď sa zo mňa postavila tak som znova vyrazil na nohy. Bola otočená chrbtom a tak to ani nemala ako čakať, neudrel som ju však. V momente som ruky obtočil okolo jej ramien, teda iba jednu, tou druhou som ju pevne zovrel za pás. Síce som pocítil dosť nepríjemnú bolesť v rukách z toho ako ma pálila jej chakra ale nepúšťal som ju. Kana-chan, nenechaj sa ním ovládnuť, pomôžem ti.. som tu s tebou, sme v tom spolu pamätáš?.. šepol som a bolo mi úplne jedno že to počul aj Yonbi, vedel som že tam stále je a tak som ju nemienil za žiadnu cenu pustiť, aj keby som mal ďalší týždeň preležať v špytále.