Ulice Kuromane

First topic message reminder :


Tato ulice je jedíná svého druhu v Kumo. Je celá potemělá a choulí se tesně u hradeb vesnice. Na této potemělé ulici se dá sehnat hodně nelegálních věcí na černém trhu. Několik lidí tu již přišlo o život ale viník nebyl nikdy odhalen. Slušní lidé se od této ulice drží dál protože se tu okrádá na každém rohu a taky proto že se tu pohybují lidé kteří se proslavili ve světě jako jedni z velmi nebezpečných kriminálníků. Ačkoliv se Raikage snaží na této ulici udržet pořádek zatím nenašel způsob jakým ho zavést.

Počúval som ju a popravde som nevedel, čo si mám myslieť. Nevedel som o akom ostrove to hovorí.. podľa všetkého tam však strávim najbližšie mesiace.. ak nie rovno roky.. kto vie ako dlho mi bude trvať, vypracovať sa na takú úroveň, aby som Kyuubimu mohol oponovať? Len som si pohodlnejšie prechytil Kanu a následoval som Soru ktorá nás viedla.. no pravdepodobne tam.

hned jak to Sora dořekla tak jsem se zařadil vedle ní a ukázal jí tričko tak co na něj říkáte?A vlastně chtěl bych se zeptat jak bude probíhat náš trénink
A když jsme šel tak jsem si pobroukával.a Ikatsu vlastně nikdy jsem se tě na to nezeptal nemáš nějakou rodiny v Takigakure no sato?Protože scháním bydlení a Stařík Takikage nechal vyvraždit celý můj klan.

Mezitím co odcházím se kouknu na Kimiho který se mě zeptal na moji rodinu. Nerad jsem o tom mluvil, jelikož já jsem vyrůstal bez rodiny a sám jako sirotek. Vlastně ani já nevím co se stalo s mou rodinou. Hodím na Kimiho pohled že se mi o tom nechce mluvit a pomalu odcházím s Raikage. Cestou promýšlím co budeme podstupovat za trénink na tom tajemném ostrově. To bude určitě nějaký speciální místo na trénink bijuu s maximální ostrahou.

Kimi , to ešte sama neviem dozviete sa to na ostrove , a inak úprimne povedané , celkom v pohode tričko . povedala som otočila sa a povedala som Tak všetci za mnou . pomaly som vykročila a pri tom som si myslela Oh nechápem ako sa ma niekto môže spýtať na to aké ma tričko ako keby som bola nejaká návrhárka no môžeme vyraziť pomaly som už odchádzala , vzadu boli Anbu .

Stále jsem s nimi šel na ostrov a stále jsem Soru bombardoval všelijakými otázkami.
Stále jsem šel poklidně a prohlížel jsem si přírodu a lidi okolo mě.
Když už jsme šly pěkně dloho tak jsem se zeptal když už tam budeme?
Snad to nebude tak těžký jak si myslím.

Spala jsem v Grayově náruči, když jsem pomalu začala otevírat oči. Byla jsem ještě stále pochroumaná a víceméně bezmocná, ale přesto jsem mohla stát. Jenže jsem nechtěla. Nechtěla jsem se dostat z Grayova hřejícího objetí. Chtěla jsem, aby mě nesl celý život, aby jsme byli spolu a sdíleli naše životy jako jeden jediný. Proto jsem položila hlavu na Grayovo rameno a jen tiše zasípala. " Kde to jsme ? "

Keď som pocítil ako sa Kana pohla tak som na ňu iba zamieril pohľadom. Stále som pri tom následoval Soru tam niekam. Zatiaľ ešte stále na ulici. Odpovedal som a následne som sa len uškrnul. Vyspala si sa ? spýtal som sa nakoniec no aj keď bola hore tak som ju stále nepúšťal. Po tom som preistotu znova hodil pohľad pred seba aby som o niečo nečakané nezakopol či podobne.

Tiše jsem mu přikývla a na tváři se mi objevil lehounký náznak úsměvu. Znovu jsem zavřela oči a víceméně jsem se přitiskla ke Grayovi, kde jsem hodlala zůstat co nejdéle to šlo. Nikdy bych si neodpustila kdyby zemřel. Kdybych ho měla ztratit, zemřela bych radši já než on. Nepřenesla bych se přes jeho ztrátu, bez něj bych byla nepochopená hvězdička v celé galaxii biliard hvězd, milionkrát větších než jsem já. " Kam to jdeme ? " Promluvila jsem tiše z Grayova ramene, kde jsem měla položenou hlavu.

Kam? .. neviem.. viem len že je to nejaký ostrov.. a že tam budeme, teda aspoň ja, poriadne dlhý čas. Odpovedal som jej potichšie a len som sa pousmial. Pohladil som ju po rameni za ktoré som si ju vlastne aj podopieral aby sa mi lepšie niesla. Som rád že si už v poriadku.. dodal som po chvíľke akoby nič.