Ulice Bosuru

Vyzvednu pár koček a můj úkol zní je vyvenčit. Snad mi neutečou nebo budu mít malér. To by bylo celkem trapné kdyby mi utekly a já je nechytil. Pustím kočky nachvíly na svobodu v jedné uličce, která vede na malou louku. Kočky instinktivně běží na louku a vykonají svojí potřebu. Nyní by to už mohl být vše. Chci je vzít na vodítko, ale kočkám se moc nechce a utíkají předmenou jako by si chtěli hrát, ale já už to chtěl mít za sebou. Snazím se chytit první kočku tak po ní skočím a chytnu ji, ale vyklouzne mi a skočí mi po hlavě na které se odrazí a odskočí dál. Já trochu ušpiněnej se opráším a běhám za tou kočkou a ostatní kočky sedí u sebe jelikož se jim nechce moc běhat a dělat problémy. Skáču za ní, ale nedaří se mi ji chytit. "Jen počkej já tě chytím" Jakmile to dořeknu tak použiju " Kanashibari no Jutsu " a kočka se nemůže hýbat. Tímhle jsem ji aspoň znehybnil. Přijdu k ní a nasadím ji vodítko. Zruším na ní jutsu a nasadím vodítka ostatním kočkám a jdu je odvést jejich majiteli. Odnesu je jejich majiteli, který je rád že jsou zpátky u něj jeho kočky a že odměnu si pak mám vyzvednout u svých nadřízených. Já tedy můžu jít snad na lepší práci. Tu však musím splnit ještě s jedním. Počkám tam na něj. Jdu tedy ulicemi až k bráně kde na něho počkám.

Když jsem venšil psy tak jsem šel okolo jednoho kluka řekl jsem mu Ahoj
ale jelikož jsem pospíchal nevěnoval jsem mu pozornost pak jeden pes počúrel tyč u krámu jeho majitel mě snad málem zabil.Toho psa jsem pěknou silou nakopl do zadnice a stále jsem s nimi šel.Nuda Pomyslel jsem si proč mi sakra Takigake nedá lepší miseVždyť takhle spíš zemřu nudou!!Když jsem postupně všechny psy vracel aspoň jsem měl dobrý pocit když jsem vrátil posledního tak jsem si v zápisníku zatrhl venčení psů a šel k tabuly s misemi zjistit si další.(přesun)

Po dlouhé době

Přišel jsem zpět do ulic a začal trhat plevel všude kde byl pomohl jsem si nakonec tak že jsem zvedl nízký vítr a všechny květiny se vytrhaly.Jen jsem je posbíral do kyblíku.No konečně Hotovo.
Donesl jsem Kýbl se zeleninou a zvlášť s plevelem.Postavil jsem ho kam jsem měl.ÁÁ teď ještě mám jít s jedním klukem pomáhat strážím tam si aspoň odpočinu tak tam už jdu.

Kagami sedel na starom kresle v opustenom dome kúsok od ulice Bosuru. V dome nikto nežil už dlhé roky a Kagami naň narazil náhodou. Sedel v kresle hneď veďla okna a pozoroval ulicu. zrazu sa pri ňom objavili dvaja démoni a jeden z nich držal pod krkom ninju. Bol to chunin a mal asi dvadsať rokov. Démon pustil muža na zem a obaja od neho o meter odstúpili. Kagami po chvíli vstal a podišiel k mužovi na zemi. Ležal na chrbte a nebol nijako zranený ale očividne vystrašený. Kagami mu prudko dupol ťažkou koženou čižmou na brucho a chvíľu počkal kým to bude dosť bolestivé a trochu povolil aby dotyčný mohol rozprávať.
"Poznáš muža menom Hayaki Yoshito?" spýtal sa a sklonil sa k mužovi. Jeho tvár mala ostré a tvrdé rysy ktoré napovedali že to myslí vážne.

"Dobre takže inak. Máš dve možnosti. Nepovieš mi to, zabijem ťa a nájdem si niekoho iného. Alebo mi to povieš, a ja ťa možno nechám nažive. A ver mi, sú aj horšie veci ako smrť" povedal Kagami a jeden z démonov sa diabolsky zasmial. Kagami sa otočil a pozrel cez okno na ulicu. Siahol do vrecka a vytiahol jeden kunai. Chvíľu sa s ním pohrával a potom sa zničoho nič prudko otočil a zabodol kunai mužovi do stehna.
"Pýtam sa znova. Kde je Yoshito?" spýtal sa Kagami pokojným tónom a pohol kunaiom smerom dole takže rozšíril otvorenú ranu ešte viac.

"Ďakujem" povedal Kagami a usmial sa. Kývol démonom a tí zmizli. Kagami na to zišiel dolu schodami a vyšiel von z domu kde sa stratil v dave. Dom pár sekúnd a to explodoval aj s mladým ninjom a rozletel sa na všetky strany. Explózia bola taká silná, že z domu absolútne nič nezostalo len obhorené trosky a malý kráter pričom zranení museli byť aj všetci okoloidúci.

Sedel na pohovke v luxusnom dome. Jeho cieľ, ninja z Takigakure ležal pod jeho nohami a Kagami si naňho vyložil nohy a spokojne dofajčieval veľkú drahú cigaru ktorú našiel v dome. V druhej ruke držal pohárik v ktorom bola najdrahšia whiskey aká sa dala zohnať v tomto kraji. Pri pohovke ležali dve tašky, v každej z nich bolo cez dva milióny ryo. Kagami dofajčil cigaru, dopil whiskey a uhasil ju na chrbte Hayakiho Yoshita. Potom Vzal obidve tašky a zmizol v mraku čierneho dymu. Sekundu na to celý dom explodoval a keďže bol na dosť rušnej ulici, musel zraniť mnoho ľudí. Kagamiho už nebolo.

Bloudila jsem vesnicí, hledajíc vězení, kam nejspíš odnesli Ikatsa. Nechtělo se mi ani pomyslet na to, co s ním dělají, protože jsem moc nespoléhala na to, že s ním nebudou zacházet, jako se zvířetem/monstrem. Ale on není monstrum ani nic jiného, co je takhle ponižující. Je to obyčejný člověk. Prostě normální kluk, který se jako normální člověk chová. Když jsem už doufala nejmíň, uviděla jsem před sebou tu budovu. Slyšela jsem za sebou Raikageho. Zastavila jsem se zády k němu. "Stejně už chcete zaútočit na Konohu. Tak co se změní? Nenechám nikoho, aby ubližoval člověku, který má v sobě démona. Věděl jste to, že? Jak s ním zacházejí. Bylo vám to, ale jedno. Mě ne a nenechám nikoho, aby mu ubližoval." řekla jsem rozhodně a otočila jsem se na něj.

Jdu přímo z Takikageho budovy ven na ulici, kde mě čeká moje nechtěná práce. Snad se to časem zlepší ty mise. Přeci jen nebudu geninem nadosmrti nebo takříkajíc být věčný genin. To bych dělal tohle do konce svého života. Musím se zlepšit, ale kdo by mi asi tak mohl pomoc s tréninkem. Však já něco vymyslím. Vezmu si uklízecí potřeby a začnu drhnout veřejné WC všude po ulici, je to nechutná práce, ale někdo jí hold musí udělat. A zrovna to dneska zase padlo na mě. Mám smůlu jako vždy. Když vyčistím všechny veřejné záchody tak se vracím s uklízecíma potřebama a uklidím je. Po té jdu přímo ke kagemu abych mu řekl o úspěšné misi.

Přijdu ven na ulici a rozhlížím se po ulici kde je ten stařec. Po nějaké době bloudění ulicemi ho konečně najdu. Už však na mě čekal takže jsem věděl i jak vypadá. " Tak tedy vyrazíme " Vyrazili jsme na cestu zatím k bráně odkud nás čeká přímá cesta do Kumogakure no Sato, kam ho dovedu a pak zase půjdu tu dlouhou cestu zpátky. No snad se nic nestane. Aspon se podívám trochu do světa a co nevidět se vrátím domů pro novou misi. Jdu se staříkem tedy k bráně.

Konečně jsem zase v rodné vesnici. Ačkoliv mě z nějakého důvodu k sobě táhne vesnice skrytá v Mlze. Slyšel jsem o ní celkem zajímavé věci, ale je bohužel potopená na dně moře. Možná by šlo ji nějak vyzvednout nebo odtamtud nějak dostat vodu pryč. Vždycky jsem toužil že se do Kiri podívám, ale na to bych musel být omnohem silnější, abych ji dokázal nějak obnovit. Třeba se jednou stanu tak silnej že dokážu vrátit do Kiri život. Sice nevím o svých rodičích ani předcích nic, ale to že mám takovýhle způsob myšlení může naznačit, že můj předek byl někdo z Kiri, ale to není jisté, avšak už jsem se rozhodl. Jednoho dne obnovím Kiri at to stojí co to stojí. Procházím bránou s plným sebevědomím a mířím přímo do Takikageho kanceláře.

Přicházím na ulici kam jsem měl zajít. Byl docela průvan ale ten mi ovšem nevadil. Docela bych si chtěl najít nějaké místečko na odpočinek. Možná okolo vesnice něco bude. Tu jsem zatím nic neviděl. Třeba něco postavili o čem nevím, ale to je ted jedno. Musím se soustředit na ten úklid který mám udělat v téhle ulici. Vemu si koště a začnu zametat na ulici. Je tu poměrně dost prachu a kousky kamínků. Odmetám je na jedno místo. Nějakou dobu to zabere než všechen nepořádek z ulice nametu na jedno místo, ale podařilo se to. Ted jen jak ho dostat pryč. Šel jsem si pro velký vozík, na kterej jsem ten všechen nepořádek naložil a odvezl ho pryč. Bylo tu takové místečko kam se takové věci odnášeli, aby se zasypala trochu větší díra, ale přesto průměrná. Ted už všechno hotový mám tak už stačí jen odevzdat koště a jít za Takikagem pro další misi. Snad bude pro mě mít něco lepšího než tohle. Tohle je moc jednoduchý, ale aspon se při tom nenadřu. Uklidím koště a jdu za Takikagem do jeho budovy a pak do kanceláře kde dostanu novou misi. Určitě bude překvapenej že jsem tu misi splnil tak rychle. Byla snadná, rychlá a ne moc těžká takže pohoda. Jdu tedy za ním.

Vesele jsem se procházela ulicí a hleděla do dálky. Najednou jsem se zastavila a založila ruce v bok. Na tváři se mi objevilo mírní zamračení. Pravděpodobně tím jak jsem přemýšlela. K ničemu jsem nakonec nedošla a zklamaně vydechla. "Chjooo... se mnou je to špatný..." přidám do kroku, abych už byla co nejdříve u takikage. Byl pro mě vzorem. Chtěla jsem zesílit a silou se k němu přiblížit. "...Je to jasný... chacha.." mnula jsem si bradu a ďábelsky se chichotala. Všem jsem se musela zdát jako blázen, i když jsem tak trochu blázen byla. Zamířila jsem ke kanceláři takikage a použila shunshin. Objevil se menší kouř a už jsem byla pryč.

Ach jooo kde ten Magor je , keď ho uvidím tak ho zabijem pomalým krokom som prechadzal cez ulice a obzeral som sa či tu nie je Yu no on tu nebol . Ďalej som sa prechádzal cez ulice a hľadal som niečo kde by som sa mohol zabaviť no nič som nenašiel a pomyslel som si Ah keď ho stretnem tak ho zabijem ! v pohode ma opustí a ja tu blúdim bez peňazí . ďalej som kráčal s chodcami , celkom som splýval dal som si na seba čierny plášť

Mise, kterou jsem dostala mě zavedla opět na ulici. Energicky jsem sbírala ze země odpadky a dávala je do pytle. Přitom si čas od času pšíkla, opřela o zábradlí a poskakovala. V duchu jsem si pořád opakovávala: "Dělám pro takikage!Dělám pro takikage!" myšlenka mě hnala dál a já pokračovala do té doby, co mě začali bolet nohy. Sedla jsem si na lavičku a dívala se kolem. Zpozorovala jsem jakéhosi kluka, který vypadal, jako by někoho hledal. Zůstala jsem raději sedět a odpočívat.

Naštvane som si rozprával sám sebe Sensei a takto na mňa zabudne GRRRRR!!!! pomaly som prechádzal ďalej no nudil som sa , bolo jasné že ho nenájdem ani za 100 rokov lebo tu je hustá premávka tak zamierim ku slečne ktorá sedí na lavičke a poviem Ahoj , môžem si prisadnúť? i keď to nebolo v Isaovom zvyku si zhovárať s ľuďmi no bolo to posledné východisko ako nemyslieť na minulosť .

Očima jsem si ho změřila a sledovala co ten chlapec dělá. Po chvilce zamířil ke mě a pozdravil mě. Byla jsem celkem překvapena. Dřív se mě každý raději stranil a raději se mnou nemluvil. "A-ahoj!" spustila jsem vesele a kluka. "Ovšem... klidně si sedni.." mile se na něj usměji a posunu se. "Jsi dotud?" tiše jsem pronesla. Protáhla se a začala přemýšlet, jak bych pokračovala.

Takikage

Pomalu jsem přicházel do ulice a voda okolo mne vířila. Bylo vidět, že dodržuji pravidla Takigakure opravdu přísně, jelikož když jsem došel k těm dvěma, ukázal jsem prstem na toho ninju, který do Takigakure rozhodně nepatří. Bez jakéhokoliv slova proti němu vystříkl proud vody, který ho odhodil několik metrů dál. Na tváři se mi neobjevila naprosto žádná emoce, či dokonce reakce na jeho vystupování tady. Nikdy, spíše většinou, jsem nedával své pocity najevo. " A co tu děláš ty ? " Zeptal se té holky, který už k Taki patřila.

Přicházím na ulici společně s Kimim a Takikagem. Vidím dvě osoby. Nějakého kluka a jednu holku. Takikage jakmile zahlédl toho kluka tak ho odpálil naprosto bez důvodu a emocí daleko. Nechápu, ale proč. Možná kvůli tomu že na sobě zrovna neměl čelenku naší vesnice Takigakure no Sato. Ta holka patřila k naší vesnici měla totiž čelenku. Jen přihlížím a pozoruju celou situaci jak se vyvine. Ale možná se nakonec nic nestane.

Došel jsem do mé oblíbeneé ulice Bosuru.Kde jsem viděl holku kterou jsem nikdy neviděl a jednoho nukenina.Takikage všechen ten povik byl pouze pro náš výcvik že?
Chcete abychom z Ikatsuem plně ovládly své Bijuu že?Já se budu snažit ze všech sil abych Nanbiho ovládal přece jenom je to má povinost jakožto obyvatele Takigakure no sato.

Ja som sa len pozrel na Garou usmial som sa zložil si kapucňu a povedal som Nie odtiaľto som neni , inak vol AAAAav tej chvíli ma zasiahla voda od takikageho, odpálila ma celkom ďaleko aj keď to bolo slabé a ja som povedal Hmm sám Takikage -sama , zaujímavé . Neviete prosím vás kde je Yu Raito je to môj Sensei , no skôr poflakovač naposledy som ho videl pri bráne . Inak ja som Isao povedal zdvorilo ale v mysli mu prebiehali myšlienky, v tedy som si pomyslel Neznášam takýchto ľudí jedine kto tu možno je normálny je tá holka a možno ten jeden chalan tým chalanom bol Ikatsu .

Přišel jsem s nimi a uviděl jsem Isaa. Musel jsem se zasmát, když na něj Takikage vystříkl proud vody a on spadl. Přišel jsem k němu a řekl jsem mu. ,,Pojď tady žádnou práci mít asi nebudeme.'' Podíval jsem se na Takikageho a pomalu jsem šl k bráně. Tenhle takikage jestrašnej člověk. Pomyslel jsem si a šel jsem pomalu dál.

Seděla jsem na lavičce a stále přemýšlela, co dělat. Přišel k nám takikage a tvářil se hodně přísně a docela jsem se ho začala bát. Na sobě jsem to raději nedávala najevo. Suše jsem polkla a zírala, jak stříkl vodu na toho kluka. Rychle jsem si stoupla " Ehm... no mám misi ... uklízení.. takže jsem byla trochu unavená a sedla jsem si...." zase jsem polkla. "Ehm... zdravím vás...jsem Garou Hikari..." zašklíbla jsem se jako skřet. Najednou jsem úplně zapomněla, že ten kluk někam uletěl. Po té jsem zase zvážnila a raději zavřela pusu.