Ulice Bosuru

Prišla som sem a sadla som si asi dva metre od senseia (xD). Hladná ani smädná som teraz nebola, takže som len tupo pozerala pred seba a nad čímsi som rozmýšľala.

Iba som sa pozrel na Hanu a lupol do seba a lupol do seba ďalší pohárik. Uškrnul som sa Asi sa ma bojí... pri tom som ich šetril.... Priniesol mi jedlo a ja som mu poďakoval a pustil som sa do toho. Sem tam som to zapil saké.

Nakoniec som zoskočila zo stoličky a sadla som si vedľa senseia. Ani sama neviem, prečo som to urobila...

Keď si ku mne prisadla nejako som ju ani nevnímal ani som sa na ňu nepozrel. Nemal som dôvod. Dojedol som a dopil posledné saké. Zaplatil a pred ním pristála flaška a pred Hanou džús.

Dívala som sa pred seba a hlavu som mala plnú myšlienok. Nič som nevnímala, vyzerala som, akoby som bola v nejakom tranze. Prebudil ma až džús predo mnou Ďakujem zamrmlala som ale aj tak som sa džúsu ani nedotkla.

Iba som prikývol hlavou lebo som nenachádzal nejaké slová ktoré by som jej chcel povedať. V tichosti som si pil saké a hypnotizoval stenu pred sebou. Takže som počul dobre... Nao je preč... kvôli nejakej Rybe?! Sakra ja ako zástupca o tom viem veľké ho*no ale nejaká Geninka o tom vie... Toto mu nedarujem keď sa vráti... myslel som si a vyzeral som unavene.

Došiel som za nimi a oprel sa o stenu.Kapucňu som si hodil na hlavu a premýšľal.

Ehm sensei...Nepovedali ste nám, o koľkej máme tréning... prehovorila som a zavrtela som sa na stoličke.

Pozrel som sa polootvoreními očami na Hanu. A znova som sa otočil k baru a odpil si z pohárika. Ren sadni si k nám... povedal stroho. Dopil pohárik a odniesli flašku aj pohárik a zaplatil.

Bez slova som si prisadol a pozeral sa na jednu ryhu v stole a stále som rozmýšľal nad sadistickými spôsobmi mučenia Nukeninov.

Sensei? prevrátila som očami. To mám sedieť od rána do večera pri vodopádoch a čakať, dokým sa tam neobjaví sensei či čo? pomyslela som si.

Teraz mi každý povedzte čo sa chcete učiť alebo zlepšiť... nech viem na čo sa mám zamerať... povedal bez toho aby reagoval na nich. Pred Renom tiež pristál džús a znova som zaplatil z jeho penazí všetko.

Takže musím hlavne trénovať taijutsu a boj na blízko. Samozrejme sa ešte potrebujem učiť nejaké Fuuton techniky. pokrčila som ramenami a zamračila som sa Ešte stále mi nepovedal, kedy máme tréning!

Džúsu som sa zatiaľ ani nedotkol.Rýchlosť, tiché zabíjanie..Začal som premýšľať... to bude asi všetko.

Rýchlosti z tými tvojimi serepetičkami na sebe... to ťažko.... začal som sa smiať. Z Fuutonom by nemal byť problém... premýšľal dal si ďalšiu rundu ale teraz si dal iba Gumy džús (cola z rumom xD). Pomaly odpíjal.

Uškrnula som sa Tak dobre... začala som prstom behať po pohári s džúsom, nakoniec som ho vzala do ruky a raz dva som ho vypila.

Hm.... iba prikyvoval ani nevie na čo a rozmýšľal. Následne...
Môj klon z Nami dorazil do podniku a otvoril jej dvere a počkal kým vstúpi. Následne sa zmenil na blesky ktoré sa vsali do môjho meča. Iba som sa otočil na tú čo ma zrejme hľadala a čakal čo z nej vypadne. Klon si úlohu splnil poctivo.

Zástupce Takikageho byl poznat jednoduše tak, že se klon vstřebal do jeho meče. a byl pravý, tím sem si byla jistá. Kolovala v něm krev. Pomalu jsem se vydala skrz restauraci směrem k baru.
"Ehm... zdravím," prohlásila jsem tak nějak všeobecně do vzduchu směrem k němu, i lidem, kteří okolo něj seděli.
Mladý, problesklo mi hlavou, ale radši jsem nic neříkala. Někoho mi to až moc připomínalo.
"Přišla jsem se... zeptat co a jak," znělo to dost hloupě. Po pravdě jsem nevěděla, co bych měla říkat. "Dobrý den, já jsem nový shinobi této vesnice?" tak to by asi nebyla zrovna ta správná volba.

Položila som pohár na stôl...Dívala som sa pred seba a keď som začula, že niekto sem prišiel, otočila som sa a uvidela som nejaké dievča. Veľmi som sa jej nevenovala, prevrátila som očami a otočila som sa naspäť.

Ach.. pardon... uvedomil som si že teraz musím sa správať ako Zástupca a nie ako normálne. Postavil som sa a došiel až k nej a podal jej ruku. Zdravím.. volám sa Shimonu a som zástupca Takikage.... potrebujete niečo? Booože jasne že niečo potrebuje určite neprišla pre tvoje modré pekné oči... okríkol som sa v hlave.

Vděčně jsem přijala jeho ruku.
"Nami Tanaka Kiri... ehm... Ta... kunoichi!" ano, to bylo to jediné, čím jsem si teď byla dokonale jistá.
"A potřebovala bych vědět," na chvíi jsem se zamyslela.
"Co se mnou bude," ano, to bylo dostatečně vystihující. Jen jsem doufala, že o korespondenci mezi představeným Chrámu ohně a Takikagem něco věděl.

Poškrabal som sa na hlave... Hm.. niečo mi to hovorí.. sakra spomeň si... rozmýšľal som. No... jasné... Ehm.. asi bude lepšie keď to vyriešime v kancelárií Lebo tam sú dokumenty a snáď si spomeniem. Teda ak vám to nebude vadiť keď ste sa prehnali až sem... teraz mal ten svoj diplomatický tón.

Prevrátila som očami ešte raz Mala by som ísť, aby som vám neprekážala povedala som falošným úsmevom na perách. Tak sa majte a užite si to... druhý krát som prevrátila očami...Nenala som náladu počúvať a pozerať na "romantické" schôdzky. Pomaly som odchádzala z baru...

Na obličeji se mi objevil výraz vyjadřující zhruba něco jako citoslovec "heh?".
"Nó, pokud je to nutné," řekla jsem neutrálně.
Zase nazpátky? Huh... to, že půjdeme zpátky tam, odkuď jsem právě přišla mě právě nenatchnulo, ale co jsem s tím mohla asi tak dělat. Mimo to by bylo v mé situaci krajně neslušné si klást podmínky. Pak jsem ale uslyšela co řekla ta dívka. Smysl jejích slov byl jasný. Na tváři se mi objevil výraz čistého zděšení.
Bože, vážně vypadá, že jsem na zajíčky?!

Ďakujem... jemne sa poklonil a otočil sa na Rena a odchádzajúcu Hanu. Dobre majte sa... tréning zajtra večer.. vodopády... povedal som na nich a otvoril som dvere a z Nami sme vyšli do ulíc. Cestou som musel riešiť nejaké spory bitkárov ale inak všetko prebehlo v poriadku a my sme dorazili do Budovy Takikage. (Presun)