Ulice Kakerue

First topic message reminder :


Tato ulice je nejdelší v celé Kumo nachází se na ní několik restaurací a každej si tam vybere tu svoji oblíbenou. Také je zde rozeseto několik stánků které prodávají kopie masek Anbu nebo prodávají kde jaké cetky. Na ulici také najdeme několik obchodů s vybavením pro ninji jako například kunaie shurikeny nebo dokonce i katany. Také zde najdeme stánky s květinami. Tato ulice vede rovnou k budově Raikageho který má na ulici impozantní výhled z okna.Několik postraních uliček vede k domům ninjů. Zkrátka a dobře tato ulice je opravdu ojedinělá.

Všimla som si ako Seiken následuje nejakého človeka , no musela som mu to prerušiť . pomalým krokom som prišla k Seikenovy a postavila som sa mu do cesty , pozrela som sa naňho , dala som si dole kapucňu a povedala som mu Sadnime si na chvíľu na lavičku , potrebujem sa s tebou porozprávať

Prisadla som si k Seikenovi , mala som jednu hlavnú otázku a druhu vedľajšiu no začala som tou hlavnou No chcela som sa ťa opýtať čo si myslíš o tom že sa chcú tri veľké národy spojiť a tak vytvoriť alianciu? vydýchla som si , myslela som si že určite povie že to je blbosť a také podobné veci , potom som sa opýtala druhou otázkou Čo si myslíš o Naovi ? Takikagemu?

Vypočula som si ho a len som sa naňho zozadu zavesila a povedala som Zasa si mi dobre poradil, idem do Konohyusmiala som sa pustila ho a pomaly som kráčala k bráne , smerovala som do Konohy a len som si pomyslela Ako vravel Seiken , všetko si musím premyslieť nahodila som si kapucňu a plášť som uzavrela .

Ara

Mno zkusím si vzpomenout a doufám že nezabloudíme řekl Ara a zaplatil. Vykročil a k tomu povídá Tak pojď!!

[Přesun]

Keď som prišla do tejto veľmi rušnej ulici s taškou s vecami hneď som sa vybrala do práčovne kde mi mali oprať veci . Prišla som do práčovne požiadala som aby mi oprali veci potom som sa vybrala do obchodu kúpiť si lízatko , znova som sa vratila po svoje veci zobrala som si ich už oprané vybrala som sa späť do bytu .

Po dlhom tréningu som sa konečne dostal medzi civilizáciu.I ked som nebol tip človeka ktorý mal rad spoločnosť,no tento krát mi chýbala.Bolo to preto pretože za posledné hodiny som nad ničim inim nepremýšlal a nevidel len zvuk shurikenov premýšlanie nad stratégiou a podobne.Poobzeral so msa okolo seba.I ked bol tmavý večer-Ludí to neodradzovalo a kráčali ulicami pri rozsvietených lampionoch.Kráčal som stále do predu.Užíval som si ten rozruch a všetko možné.No i tak prišla na mňa unáva a bolesť hlavy.Preto som si našiel najbližšiu lavičku čo bola,pristúpil k nej a sadol.Dosť ma bolela hlava bolo to skôr nemožné myslel som že mi hlava o chvílu buchne.Preto som si ju dal do rúk a so zatvorenými očami som sa nehal unášať.

Prišla som medzi ľudí , konečne nejaká spoločnosť už mi trocha chýbala , kúpila som si dva nanuky , pomaly som sa prechádzala po uliciach až nakoniec som si všimla Daisukeho , pomaly som k nemu prišla a povedala som Ahoj , ty si kto? opýtala som sa , nevedela som či vie že som Raikage alebo či to nevie , tak som bola len trocha milá , nepoznala som ho , zoznámiť sa s ľuďmi v Kumo nebolo nejhoršie , čakala som na jeho odpoveď a prisadla som si .

Rukama v kapsách jsem se procházela po ulici. I na tuhle pozdní odpolední hodinu, zde bylo hodně lidí. Prodávající prodávali své zboží a ostatní si je prohlíželi a nebo kupovali. Dívala jsem se do všech stánků a rozmýšlela jsem, jestli si mám něco koupit. Zastavila jsem se u s tánku s řetízky a dalšími serepetičky. Všechno to vypadalo nádherně. Kdyby to nebylo tak drahé, tak bych si i něco koupila. Jenže jsem musela šetřit.
Dál jsem se proplétala mezi lidmi. Pomocí čakry jsem vylezla na budovu. Posadila jsem se na střeše a sledovala jsem dění dole. Všichni teď vypadali jako malí mravenci. Byl to pěkný pohled. Stačilo natáhnout ruku a mohli jste mezi prsty každého rozdrtit. Odpočívala jsem a střídavě se dívala na rozhruch dole a klidnou oblohu.

Jak jsem tam tak seděla a všechno kolem pozorovala, rozhodla jsem se něco zkusit. Soustředila jsem se. Pak jsem se kousla do prstu a začala tvořit pečetě. "Kuchiyose no jutsu." zašeptala jsem a dlaň jsem přitiskla na střeští tažky. Objevil se tam obláček kouře. S napětí jsem očekávala, co se tam objeví...

" Ohayo gozaimasu ! " Zakřičelo malé stvoření ukrývající se uvnitř kouře. Když se kouř rozutekl do všech stran, uviděla jsi konečně legendárního summona, Scaríka. Je to ale ještě malý kluk a potřebuje výchovu. Když ale vyroste, bude to stát za to. " Obejmeš mě ? " Řekl sedíc na zemi.

Překvapeně jsem zamrkala na to malé stvoření. "Ehm?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Kdo jsi?" zeptala jsem se udiveně. Natahoval ke mě ruce, ale nic jsem neudělala. Byl rozkošný!

" Já? Já jsem přece Scarík! Nejznámější summon světa Naruto! Musíš mě znát! " Zakřičel naštvaně, po čemž složil ruce a podíval se na ni lehce naštvaným pohledem. Poté se k ní lehce otočil a řekl. " A kdo jsi vlastně ty ? " Dodal zvědavě a očekával odpověď od bytosti před ním. Byla tak ROZKOŠNÁ!

Juj. Jak se naštval to bylo ták kawai! "Promiň promiň," usmála jsem se na něj. "Já?" zamyslela jsem se. "Jsem někdo, kdo si tě odnese domů!" řekla jsem s žertem. Čekala jsem na jeho reakci.

" Ty jsi moje maminka? " Zeptal se s lehkým rumělcem ve tváři, ale nepřestával se usmívat. Poté jsem po ní jakoby skočil a objal jí. " Budeme kamarádi? Já totiž žádné nemám " Řekl sklesleji, ale přesto se usmíval. Byl rád že konečně někoho takového našel a jeho oči zářily štěstím. Konečně našel člověka, který by mu mohl porozumět. " A můžu ti s něčím pomoct? " Usmál se a sápal své malé ručičky na Shizučiny ramena.

Trochu jsem zavrávorala, když na mě skočil. "Dobře, dobře. Jen bez té maminky, jasné!" Vypadal tak rozkošně, když byl tak blízko. "S čím mi chceš pomoci?" zeptala jsem se.

" S čímkoliv! " Zakřičel a stoupl si do takového nesmělého postavení. Podíval jsem se na ní nechápavým pohledem a řekl tiše. " Tak kam půjdeme? Mami? " Usmál se a trochu se uchechtl. Po chvíli se začal škrábat na zátylku a očekával Shizučinu odpověď.

"Řekla jsem, že mi nemáš říkat mami!" povzdechla jsem si. "Jsem Shizuka." Ruku jsem mu položila na hlavu a rozčepýřila jsem mu vlasy. "A kam bys chtěl jít?" zeptala jsem se.

" Sumimasen jo! " Křikl zklamaně na Shizuku. " Já bych chtěl jít ... Tam kam půjdeš ty ... " Zamumlal lehce uraženě a sledoval Shizuku uraženým pohledem. Prostě jen čekal kdy se hneme z téhle špinavé ulice plné prachu a přecpané lidmi. To jak mě Shizuka odbyla mi prostě vadilo.

"Na to, že jsi malý, tak jsi dost drzý," zasmála jsem se. "Tak jdeme. Něco už určitě najdeme," vzala jsem ho do náruče. Stoupla jsem si. Seskočila jsem ze střechy na zem. Držela jsem ho tak, aby nespadl.
(přesun)

Trocha ma bolela hlava no nevadilo mi to pretože každou chvílou bolesť ustupovala.Kedže hlava nebolela chystal som sa ku odchodu.Lenže v tom predomňa predstúpila akási žena.Nepozeral som sa jej do tváre len na jej nohy.Pýtala sa ma kdo som.Bolo mi trocha zvláštne aby niekdo prišiel a len tak sa opýtal medzi milionmi ludí kdo ste.Mlčal som.No na drzovku si ku mne táto osoba sadla.Chcel som jej už niečo povedať no pozrel som na ňu a hned som vedel kdo to je.Bola to Raikage.Pravú čacť pery som zdvyhol trocha hore a potom som sa len oprel o lavičku. "Ja som Daisuke Maeda a čo sa stalo že v takúto hodinu prišla sem až samotná Raikage"?Dalej som už nepovedal ani slovo a len mlčky som čakal na odpoved.

Chodím pomedzi ľudí , zostnámujem sa s nimi a mám s nimi aj kamarátstva. Nechcem pôsobiť ako nejaká tajná Raikage, skôr taká priateľská , takže môžeš ma volať Sora povedala som celkom priateľsko , dúfala som že aj tak pripadám , potom som sa postavila a šla som preč zo slovami Tešilo ma Daisuke. zrazu som povyskakovala z budovy na budovu a a na jednej som si znova dala čierny plášť a šla som do kancelárie .