Ichiraku rámen

First topic message reminder :

Ichiraku rámen dělá nejlepší rámen široko daleko a je to tak už velmi dlouho. Obvykle je tu alespoň někdo, kdo si vychutnává svojí misku dobrého rámenu, ale obvykle se tu najde místo pro někoho, kdo má hlad nebo jen chuť na rámen. Je to perfektní místo pro obnovu chakry jídlem.

Pomaly som prechádzal ulicou a premýšľal, že asi pôjdem za Hokage... no veď je práve mimo dediny ....Pomyslím si a ďalej kľudne prechádzam ulicou.Došiel som až k stánku s rámenom a objednal si.Bolo tam aj jedno celkom netrpezlivé dievča.No čakala dosť dlho tak ako aj ja.Potom keď mi doniesli jedlo tak som to do seba hodil a bol plní.Ešte som si tam chvíľu posedel a potom som sa zobral preč.No preč ako preč.Stále som sa prechádzal po ulici a nevedel kam ísť.Domov sa mi nechcelo, za Hokage som ísť nemohol lebo tu nie je.Len tak som sa prechádzal po ulici a rozhodoval sa čo budem robiť.
(presun)

Jako skoro každý večer, i dnes jsem se sem přišla navečeřet. Byla jsem docela utahaná, i když jsem toho dnes moc nedělala, takže jsem se chtěla jen najíst a jít spát. Posadila jsem se na židli a s vypláznutým jazykem se dívala do jídelníčku. Vůbec jsem nevěděla, co si dneska dám.
Yakitori? ANI NÁHODOU, FUJ! ... Ramen? Hmm, mohla bych ho zkusit, ještě jsem ho tu neměla a to to je přitom Ramen restaurace... Fajn, tak jo. Zaklapla jsem jídelníček a pozvedla ruku. Tentokrát ke mně hnedle přiběhla "číšnice" a já si objednala. Tajně jsem si objednala láhev saké, ještě předtím jsem se ale porozhlédla, jestli tu není někdo z mých příbuzných.

Sedl jsem si vedle Inagi protože už nebylo místo objednal jsem si Dango a opět zázvorovou limošku.
Sledoval jsem lidi okolo a moje oči zůstaly u Inagi byla nádherná a já celý strnul ale pak se na mě koukla a já zčervenal a rychle jsem se koukl jinam.KDyž mi přinesly jáídlo poděkoval jsem Itadakimatsu!.
Pustil jsem so do jídla a pak jsem si vzomněl na Inagi a přemýšlel protože jsem jí už někde viděl byla mi opravdu povědomá.
Tak když jsem dojedl tak jsem si jen sedl a porozhlížel se okolo a byl jsem zase jako vždy sám.S nikím jsem nemluvil a čekla na lidi až na mě promluví.Jen jsem okolo sebe pozoroval a poslouchal ostatní lidi.

Když jsem se tak rohlížela, jestli tu není někdo příbuzný, všimla jsem si, že kluk, co seděl vedle mě, je nějaký rudý. Naklonila jsem hlavu na stranu, usmála se a optala se : "Jsi v pořádku? Vypadáš, jakoby ses dusil." Než jsem stačila zaznamenat nějakou odpověď, přinesli mi jídlo. Nasála jsem tu božskou vůni a vzala si hůlky. Oddělila jsem je od sebe a pustila se do jídla. "Mmmm. Itadakimasu!" Bylo to vážně výborné, když jsem dojedla, ještě jsem se nenápadně rozhlédla a nalila do sebe asi čtvrt lahve saké. Zatím to nemělo žádné účinky, ale nejspíš to přijde..

KDyž na mě promluvila ještě víc jsem se zčervenal a vykoktal jsem ze sebe aaale nnic.Pak jsem si začal hrát s mojí mincí nebyla nějak vzácná ale byla velká tak jsem si s ní hrál.Pak mi spadla pod židly Inagi tak jsem na ní promluvil Ppprosíím dáš mi to minci spadla mi pod židli.Pak jsem čekal co udělá a když se na mě podívala zase jsem byl úplně mimo.Byl jsem jak omámený.

Došiel som sem z deťmi.Všetko bolo zatiaľ v pohode.Videl som tu dvoch geninov.Aspoň som to tipoval.Ahojte.Pozdravil som sa keď som vošiel dnu.Sadol som si na stoličku vedľa chlapca.Jedno dieťa mi naťahovalo ústa a tak som mu ručičku pomaly dal do perinky.Držal som ich pevne no opatrne.Nevedel som ako ich zabaviť a bol som celkom hladný.Jeden rámen.Milo som sa usmial.Pozeral som sa na deti.... je to celkom zaujímavý pocit ....Pomyslel som si a videl, že jedno pomaly zaspávalo.Bolo tu celkom ticho a to dosť vyhovovalo.Pozrel som sa na tých dvoch.Usmial som sa.

Tváře mi pomalu zrůžověly, ne že bych se styděla... Spíš jsem už začínala být opilá.
Naklonila jsem se pod židli, chtěla sebrat minci, ale pleskla jsem sebou o zem. Rychle jsem se zvedla, posadila se a dělala, že se nic nestalo. Podala jsem mu minci a škytla(Ano, skutečně je tam tvrdé y). Najednou jsem silně práskla do stolu a zavřeštěla: "Kuchiyose no Jutsu je týrání zvířat!" Nejspíš jsem se doslova zbláznila... Pak jsem jen zvedla oči vzhůru a šlehla hlavou o stůl, v tu ránu jsem usnula...

Pozrel som čo sa stalo s tou dievčinou.Si v poriadku?Pozrel som sa na ňu a ona nevnímala.Asi zaspala no po chvíli som vedel, že určite nie.Prizrel som sa lepšie a videl, že je opitá.... no môj bóže ...Povedal som a pousmial sa.Hej pomôžeš mi?Pozrel som sa na chlapca a z dreveného stola som urobil ďalší s kolieskami.Naložil som tam dievča a pomaly vychádzal von.

Kagamimu jsem pomohl jí vzít.Byla pěkně těžká a řekl jsem jí že by se měla naučit pít s mírou.
Sice mi bylo jasné že si to nezapamatuje.Ale nesl jsem jí dál.Ehmm nevíš kde bydlí zeptám se Kagamiho.Pak jsem si oddychl a kliknul jsem se na ní byla tak krásná i když byla opilá.Tak jsem si jí položil na nohu.a otřel jsem si pot z čela.Když byla mimo tak se jí zeptám zkusím štěstí Kde bydlíš????

Probudil mě pocit levitování. Rozhlédla jsem se okolo sebe, nikoho jsem ale neposlouchala.. Pak mě najednou někdo chytl a přesunul, dost jsem se vylekala. Seděla jsem někomu na noze. Byl to zvláštní pocit.. Když se mě najednou zeptal, otočila jsem se na něj a všimla si, že už jsem ho určitě někde viděla. Naklonila jsem jedno obočí a hrozila mu prstem před obličejem.
"Nanii?! Bylo to mé teprve druhé setkání s alkoholem, takže jsem na tom byla hrozně..
Postavila jsem se na nohy a trošku se zamotala. Postupně jsem však dělala kroky směrem, kde jsem myslela, že bydlím...

Bola zjavne dosť opitá a videl som, že ju ten chlapec posadil na svoje nohy.... tak tí asi tvoria pár ...Pomyslel som si a usmial sa.Poď pre istotu ju odprevadíme domov.Povedal som chlapcovi a deti zatiaľ spali.

Jasně odpovím.Vezmu ji za rameno a bereme ji k jejímu domu.Když jsem u něj dotáhneme ji do domu nikdo tam nebyl a já ji položil opatrně do postele.Není ti špatně?Vezmu k ní kbelík.A naklepu jí polštář.Tak ahojOdecházím od ní ale pak si uvědomím že mě táta naučil dělat dobrej vyprošťovák.Tak jsem jí ho rychle udělal a dal jsem jí ho.Po tomhle ti bude dobře!a pak už odejdu.Tak já už teda jdu.Odcházím domů tam si jen vyčistím zuby převléknu se do pyžama a jdu spát.Když se ráno vzbudím je krásně a jdu ven na procházku.

Po chvíli jsem dorazila do Ichiraku a protáhla se. " Oj, třikrát rámen! " Zařvala jsem na celý Ichiraku a prohlédla si okolí, když jsem si všimla mladého a nadějného Uchihy. Chvíli jsem ho jen tak sledovala, srkajíc přitom z malého kelímku. Samozřejmě bez sharinganu, nerada bych aby mě hned tak rychle poznal. Poté jsem se ale znovu otočila k rámenu a začala jíst. Konečně chvíle odpočinku od těch uřvanejch dětí. Shinobi se může najíst! " Itadakimasu ! " Zakřičela jsem a pustila se do jídla.

Když jsem přišel do Ichiraku byl už čas oběda tak jsem je požádal o tři tyčky Dango.Když mi je přinesly tak jsem se pustil do jídla.Viděl jsem jak se na mě Kuroko kouká tak jsem docela zrudnul a otočil jsem se jinam aby mě neviděla tak rudého.Když tak jím tak si vzpomenu jaké to bylo mít ještě kamarády už je nemám od té doby co jsem se z mise vrátil bez senseie a se sharinganem nemá žádné přátele byl jsem smutný a neměl jsem ani moc náladu.Všichni mnou opovrhovaly.Ale až tak jsem na to namyslel štvalo mě že jsem si s nikým nehrál ani netrénoval.Tak když jsem dojedl tak jsem odešel a sednul jsem si na patník a jen tak sledoval lidi jako včera.

" Nad čím přemýšlíš ? " Zeptala jsem se ho když jsem dojedla i třetí misku rámenu a po obchodníkovi jsem hodila lísteček, na kterém bylo napsáno, ať to napíše na účet Hokage, že to ráda zaplatí. Po chvíli jsem si sedla vedle něj. " Haki? " Oslovila jsem ho a čekala jeho reakci. Neočekávala jsem nic světoborného, ale co, přecejen jsme z jednoho klanu, i když ne příbuzní. Jsme z jiných větví, a to nás možná oddělovalo.

Když se mě zeptala tak jsem to přeslechl ale pak když na mě promluvila tak jsem si to uvědomil Ku-Ku-Kuroko ahoj!Obejmul jsem jí.Dlouho jsme se neviděly.Pak jsem s ní šel jen tak po ulici a povídal jsem si s ní.Pak se jí zeptám.Kde jsi tak dlouho byla?tak jen tak jdu a a koupím si nanuk protože bylo docela teplo.Tak jsem ho rozpůlil a půlku dal Kuroko.Tak pojď k nám Máma tě ráda uvidí tak jsme šly k nám ale máma neměkla náladu tak jsme radši odešly a nakonec jsme skončily u jezírka kde jsme si povídaly.

Když jsme došli k jezírku, zastavila jsem se. Ani jsem nevěděla proč jsem s ním šla. Vlastně ani nevím, jestli mne zná dost dobře aby se se mnou takhle přátelil. " Haki? " Zeptala jsem se. " Umíš udržet tajemství? Tajemství, které ty sám nikdy nesmíš prožít? " Zeptala jsem se znovu, jelikož to co jsem mu teď chtěla ukázat bylo něco jedinečného, co jsem nemohla dovlit někomu jako je on.

kouknu se na ní a povím A-asi ano proč?.
Sednu si na velký kámen a tam lížu zmrku a poslouchám Kuroko.
Pak si sednu jinak protože to nebylo pohodlné a pomalu si lehnu protože jsem celkem unavený.

" Tohle tajemství ... " Šeptla jsem a v mých očích zazářil Mangekyo Sharingan. Nebyl to ten věčný, pro ten jsem neměla žaludek. Oči mé sestry jsou uložené na bezpečném místě, mimo dosah těch nechutných hamounů. " Slib mi, že pro tyhle oči to neuděláš " Řekla jsem rázněji a čekala na jeho odpověď. Věděla jsem že o těhle očích už určitě ví.

Ty-ty mááš Mangekyou sharingan?Podívám se na ní vystrašeně.
Ty jsi zabila ty najednou jsem se asi zbláznil a skočil po ní.
TY Vrahu!a skáču na ní s rukama dokonale na škrcení.
Proč ?a skočím na ní.

" Uklidni se! " Okřikla jsem ho a jak vyskočil, chytila jsem ho pod krkem a podívala se mu zhluboka do očí. Vytáhla jsem ho vysoko nade mne a jak jsem mu hleděla do očí, bylo jasné, že za tím, proč se tak rychle uklinil stálo slabé genjutsu mého Sharinganu. " Nemůžeš se mi rovnat, ale jednoho dne určitě ... Ale radši se uklidni ... Neznáš celý ten příběh ... " Řekla jsem a z toho názvu "vrahu" se mi udělalo špatně. Hodila jsem ho zpátky na zem a pomalu odcházela pryč. Od něj.

Už celkem uklidněnej jsem se Kuroko zeptal.Tak mi řekni příběh tak mi řekni proč jsi zabila svojí sestru jen kvůli této síle?Posadil jsem se a škodolibě jsem se na ní usmál.
Tak jsem si sedl pohodlněji a poslouchám..

Počul som všetko čo sa stalo.Urobil som si klon a ten išiel s tým dievčaťom preč.Sadol som si späť a počúval o čom sa rozprávajú.

" Jaký je můj příběh už tě nemusí zajímat " Řekla jsem klidně zády k němu a jen po chvíli na to jsem vrhla kunaie po klonu toho kluka. Nezajímalo by mne kdyby to byl normální člověk, ale nikdo se nemá takhle ploužit za někým jako jsem já. Mohl by mě aspoň trochu znát a vědět že jsem jeden z nejtalentovanějších lidí se sharinganem na světě. Jenže už nemohl vědět že jsem jedním ze tří nosící mocné tajemství. Mangekyo Sharingan.

Došel jsem za Kuroko a ze zadu jsem ji objal tak pojď trénovat potřebuji trénink.
Pak jsem se vzpřímyl a přemýšlel o tom co bychom trénovaly a pak jsem se s ní vydal na trénink.Cesta byla dlouhá ale byla sranda.Když jsem tam došly tak jsem začal trénovat svůj sharingan už jsem chakru viděl lépe a byl jsem i rychlejší a v tu se zeptám Kuroko Kuroko jak můžu zvýšit stupeń svého sharinganu?