Brány Vesnice

Přicházím k branám vesnice, kde nikdo nebyl. Čekám na toho Kimiho, kterej tu měl také být. Snad brzo dorazí. Zatím se opřu o zeď a sleduju okolí. Po chvíly mě to přestane bavit a sáhnu si do kapsy pro svojí knížku. Vytáhnu ji a otevřu na první straně. " Tak. A než dorazí tak si můžu aspoň něco přečíst má to zajímavej název. Zatím ho nikde nevidím tak si aspoň můžu číst." Koukám se na první stránku knížky a začínám číst první řádky. Pečlivě se soustředím na příběh. Chci vědět o čem to je. První dojem v knize je velmi dobrý, ale co bude dál. Jak nakonec dopadne první střetnutí postav v knize? To je zatím pro mně záhada a těším se až si přečtu víc. Čtu tedy svoji knihu dál dokud nepřijde ten Kimi.

Došel jsem k bráně tak to jsi ten ten Ikatsu tebe jsem počkal na ulici tak teda Ahoj.Vypadá jako nějakej fanatik ale jak mi říkali rodiče nesuĎ knihu podle obalu.Tak teda tady máme hlídat jo tak jsem si sednul na židly a seďel jsem a seďel.

Uslyším něčí hlas. Že by to byl on? " Hoj. až to tu doděláme půjdem rovnou na poslední misi? " Zavřu knížku a dám si ji do kapsy a podívám se na Kimiho. "Mimochodem já jsem Ikatsu Rokuro". Mezitím co čekám na jeho odpověď sleduju térén. Nic však zvláštního nevidím, ale kdo ví co se čirou náhodou může stát. No nic zatím se tedy nic neděje tak otočím mírně hlavou na Kimiho a ještě dodám. " Jakpak se jmenuješ ty? " Podívám se na něj zvědavým pohledem a mezi zuby mám stéblo trávy.

-----------------------------------------------------O několik hodin později----------------------------------------------------------

Kimi stále neodpovídal tak jsem se rozhodl, že ho nechám být a budu se soustředit jen na misi. Sleduju okolí a nic podezřelého nevidím. Projde tu jen pár civilistů, které jsem už několikrát viděl ve vesnici. Takže tahle mise je absolutní pohoda. Největší nuda, která tu mohla být. Snad další mise bude lepší, ale ne zas abych musel na sebevražednou to fakt ne. Na chvíly se opřu o zeď a nechám hlídání okolí Kimimu a zavřu na chvíly oči. Když je zavřu tak se mi po chvilce objeví před očima zase ta modrá kočka. " Kdo si a co po mě pořád chceš? " Nibi se jen dívá na mně podezřívavě jakto že to nevím. Náhle se probudím a trochu se leknu. Co to zase bylo? Nechápu proč se mi pořád objevuje ve snech. Po určitém čase kdy jsme měli hlídat bránu už mise skončila. " Já jdu na další misi pak přijď." Procházím vesnicí a směřuju si to přímo do vesnice, abych mohl udělat konečně i poslední misi. Snad v tý nemocnici nic nechytím. To by mi ještě scházelo.

Ikatsuovi jsem řekl já jsem Kimi tak už mě to tu nebyví no tak snad se tu budu moct flákat a sedl jsem si na židly.

Sleduju okolí a v dálce spatřím svalnatou osobu. Když dojde blíž tak jde vidět že je to Raikage-sama. A chce abych ho zavedl ke kagemu ale tam jsem předchvílí byl a moc se mi tam nechce měl bych poslat klona. Udělám pečeť a vytvořím tak vodního klona za pomocí techniky Suiton: Mizu bunshin no jutsu. Klon na Raikageho promluví " Prosím následujte mne k Takikagemu. Hned vás tam zavedu. " Hned co to dořekne tak čeká že ho bude Raikage následovat a jde do budovy Takikageho zatím co já jako pravý Ikatsu zůstávám u brány. Nechce se mi tam jít tam tak brzy.

Co si zase tenhle myslí? To se na mě bude každej dívat takhle jenom protože je silnější? Musím se uklidnit a nemyslet takhle negativně nebo by se mi to mohlo vymstít. " Tss. Tak tedy pojďte zamnou no. " Vedu Raikageho přes brány mezi ulicemi až k budově našeho takikage. Cestou se nějak zamračilo počasí a byl nad náma takovej šedivej mrak, celou dobu bylo hezky. Najednou se tu zjeví Raikage a je škaredě. To je nějaké zlé znamení, ale co s tím nadělám jsem jen genin na kterém nikomu záleží. Snad se mojim přítelem stane aspoň Nibi jen abych se s ním nějak spojil. Tak by to bylo lepší, ale záleží jaké je povahy abych ho nijak neurazil. Celou dobu je jen sticha a nic neříká jen se na mě ve snech podivně dívá. Možná bych se s ním mohl trochu spojit přes sny ale nejsem si jistej jestli to bude fungovat. Ale později to zkusím ted ho tam musím zavést toho Raikage. Vedu Raikageho k budově. " Už tam skoro jsme "

Zatím si čtu, ale zase mě něco vyruší a tentokrát je to zase ten Raikage co akorát zabíjí klony. dám knížku trochu dolů od obličeje a řeknu. " Na práci mám ještě dost času " Dám si zas knížku před sebe a čtu si. Držím ji pevně aby mi ji popřípadě nikdo nesebral. Je něco jako můj poklad který si střežím. Tuhle knihu totiž nedám nikomu pokud nebudu mít nějaký dobrý důvod. Čtu si tedy co bude dál v příběhu mé knihy. Celkem zajímavý příběh se zrovna odehrává v knížce. Zrovna nastává zajímavý boj.

Přišla jsem před bránu a zamračila jsem se. *Co tu dělá Raikage?!* ptala jsem se sama sebe, ale snažila jsem se zůstat klidná. *Nepřišla jsem bojovat.* pomyslela jsem si a uklidnila jsem se. "Jsem Manamiku Hanaki, Hokage, přišla jsem si promluvit s Takikagem. A.. nepřišla jsem bojovat." řekla jsem rozhodně a zamračila jsem se. Neměla jsem dobrý pocit z nikoho, Raikage byl jenom další zátěž pro moje nervy. *Sakra! Doufám, že se mnou pustí, nebo spíš jestli mě pustí, tak alespoň, ať pustí nebo neubližují Mayumi a Kuroko.* pomyslela jsem si a kousla jsem se do jazyka.

Sleduju cestu a v dálce vidím nějakou dívku. Nemůže být o něco starší než já ale to bylo jedno. Tuhle dívku a ty další dvě jsem ještě neviděl. Říká že nechce bojovat a že se jmenuje Hanaki. Počkat Hanaki? Ta Hanaki, kterou jsem měl údajně zabít? To si ze mě dělaj snad srandu. Až bude nějaká příležitost musím se jí zeptat na pár věcí. Určitě bude vědět o tom co se dělo před 16 lety za vlády její předchůdkyně hokage. " Vy jste Hokage že? Co si přejete od našeho Takikageho? " Podívám se na ní podezřívavým výrazem s touhou zeptat se jí na tu věc, ale je tu Raikage. On není jaksi moc příjemný. Ale jestli mi něco Raikage udělá za moje chování tak mu to vrátím. Nemám ho rád. Nechová se vůbec dobře. Dále se dívám na Hanaki a čekám na její odpověď.

*Proč mám z Raikageho takhle špatný pocit?!* ptala jsem se sama sebe a pak jsem pohlédla na kluka, který si četl. "Potřebuju jen odpovědi na pár otázek." řekla jsem mile, vlastně s takovým trochu falešným úsměvem. Pak jsem se podívala na Raikageho, nevěřila jsem mu a vlastně by nebylo od věci, kdyby se našeho rozhovoru taky účastnil. "Vlastně jsem si chtěla promluvit i s vám, Raikage-dono. Když jste tady, ulehčujete mi práci a můžu si promluvit s vámi i s Takikagem zároveň." řekla jsem a sledovala jsem ho opravdu nepříjemným pohledem.

Společně s Hanaki a Mayumi jsme došli až sem. První koho jsme uviděly, byl sám Raikage, což nemuselo skočit dobře, už jen díky vypjatým vztahům Konohy a Kumo. Byla jsem zahalená v kápi, která mi zakrývala jak obličej, tak celé tělo. Raikage neznal mou chakru, tudíž mne podle ní nemohl ani identifikovat. Navíc, i kdyby mne nějakou čirou náhodou poznal, neměl by důvod na mne útočit, přece jen, s Kumo ani Taki žádný konflikt nemám, oni by neměli mít ani ponětí kdo jsem. Ale vypadá to, že vztah jsem zase obnovila s Konohou, což bylo divné, na mé poměry. Na zádech jsem měla pod kápí velký svitek. Čekala jsem jen na Hanačiny rozkazy a stoupla si vedle ní, sledujíc okolí společně s Mayumi. Svoje myšlenky jsem si ale radši nechávala pro sebe.

*Solné sloupy, chjo, to už i Raikage vtipkuje?* pomyslela jsem si a snažila jsem se v tuhle chvíli už na nic nemyslet. "Tak tedy půjdeme." řekla jsem takovým trochu ostrým tónem. Nikdy jsem moc neměla Raikageho v lásce, takže jsem obviňovala jeho z toho, že chce provést nějaký útok. Snažila jsem se ale nedat na sobě nic znát a jen jsem tiše zatínala zuby. S Kuroko a Mayumi zatím nebyli žádné problémy, no snad to vydrží.

"Jsou tu se mnou. Nezaútočí, nikdo z nás nezaútočí, dokud na nás nezaútočí nikdo jiný." řekla jsem a měla jsem docela velké obavy. Zůstala jsem stát. "Neodejdu bez nich." řekla jsem a nechala jsem Raikageho, ať klidně jde sám. *Neměli jsme důvod zaútočit na nikoho, proto jsme nezaútočili. Pokud by nás někdo napadl, nebudeme na něj útočit, budeme se jenom bránit.* pomyslela jsem si a byla jsem připravená, kdyby někdo zaútočil.