Brány Vesnice

Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Přicházeli jsme do vesnice se mnou v čele. Přišli jsme docela rychle, ale já stejně nebyla udýchaná. Opřela jsem se o bránu a čekala jsem na ostatní. *Jenom doufám, že se jim nic nestane.* pomyslela jsem si. Měla jsem o Graye, Kanu i Hiruka docela dost strach, protože jejich bijuu byli nebezpeční a mohli je ovládnout. Doufala jsem, že to zvládnou.

Čekal jsem zatím u brány na Takikageho který stále nepřicházel. Kde sakra je. Čekám tu na něj už hodiny. A to šel ještě dřív než já snad se brzy ukáže no. Kimi by měl taky co nejdříve dorazit. Asi bude lepší počkat na něj u Raikage v kanceláři. Tam aspon nebude zima ale bude teplo. Procházím bránou a mířím do kanceláři Raikage-sama kde počkám na ty dva kteří se opozdili.

Šel jsem si svým tempem, nijak jsem se o ty ostatní nezajímal, měl jsem toho všeho plné zuby. Chtěl jsem o toho všeho pryč, přestat si ničit nervy. Posunout se někam dopředu. Byl jsem tak zabraný, do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že už jsem na místě. Rozhlídl jsem se kolem sebe a všiml jsem si Hanaki. Opřel jsem se o bránu zhruba dva metry od ní. Zapálil jsem si další cigaretu a koukal jsem do země před sebou. Hanaki jsem ignoroval, protože jsem byl naštvaný i na ní.
Věděla, že ty děcka nesnáším a ona mě s nima schválně pošle, aby toho nebylo málo de s náma taky, jako by jsme potřebovali dozor. Dělá ze mě a z Darka tímhle akorát neschopný idioty, co musejí bejt pořád pod dozorem Hokage.
Přemýšlel, jsem takhle a moje naštvanost se stupňovala čím dál víc. Zeď kolem místa, kde jsem byl opřenej, se mírně začínala pokrývat jinovatkou, už to u mě bylo skoro pravidlem, že když jsem byl naštvanej, věci v mém okolí zamrzaly.

Přišel sem Raidon a já si všimla, že se začíná ochlazovat, takže byl naštvaný. Opravdu naštvaný. Přemýšlela jsem, co mu mám říct. Měla jsem se mu omluvit, to ano, ale co dál?
"Raidon... gomen. Vím, že jsi na mě naštvaný a že nemáš rád geniny, ale tohle je nebezpečné nejen pro ně, ale i pro nás. Šla jsem s vámi, abych mohla obnovit pečetě, kdyby se něco stalo. Hontoni gomen." řekla jsem. Při poslední větě jsem se mu uklonila. *Snad to pochopí.* pomyslela jsem si.

Podíval jsem se na ní ostrým pohledem, její omluva mě spíš ještě vím dopálila. Teplota kolem mě o něco zase klesla. Rychle jsem jí chytl a narazil jí zády na zeď kde jsem byl před chvílí opřenej já, pak jsem se na ní přimáčkl, až byla vklíněná mez mnou a zdí. Naklonil jsem se jí k uchu a ledovým hlasem jsem zašeptal.
To vysvětluje akorát proč si tu ty a oni nic jinýho.
Pak jsem se kousek odtáhl a upřeně jsem se jí díval do očí naštvaným pohledem plným vzteku.

Najednou jsem cítil vodu na své ruce jak mě otáčí k nějakýmu týpkovi. Měl jsem toho pomalu tak akorát dost. Druhou rukou jsem se dotkl vody co mě s ní držel a ta začala zmrzat. Dostat se z ledu už pro mě pak nebyl problém.
A tobě je do toho co?
Řekl jsem naštvaně a podíval jsem se na něj. Další co mi nenechá ani chvilku na to abych si mohl s Hanaki promluvit.

"T-Takikage-dono, Raidon si se mnou chtěl jen promluvit." řekla jsem Takikagemu. Nestála jsem o další nepříjemnosti, ale nemělo cenu se s Raidonem hádat. Chtěla jsem mu říct důvod, proč je tady už ve vesnici, ale nebyl na to čas a teď ještě Takikage. *Vypadá to, že to nebude jen tak.* pomyslela jsem ucítila sůl.

To vím i bez tebe, ale tady de o jistou záležitost. A tobě do toho nic není navíc jsem jí nic neudělal, vím o lidech, kteří se i při sexu mlátí mnohem víc.
Byl jsem vytočenej co to šlo, mohl jsem dostat už normální vysvětlení a zase musí přijít někdo jako on a všechno podělat. Teplota kolem mě šla dolů stejně rychle, jako šance že první ustoupím já. Už jsem jen čekal až zaútočí první.

Jeho rozhovor s Takikagem nabral dost špatné obrátky, někdo tomu musel zabránit a ani jeden z nich se k tomu moc neměl. Pak ale Takikage začal odcházet. Vzala jsem Raidona za rukáv a táhla jsem ho pryč.
Byli jsme už dost daleko od Takikageho, takže by se dalo říct, že jsme byli v bezpečí. "Nedokážu pečeť obnovit sama. Proto jsem vás sem vzala, protože potřebuji vaší pomoc." řekla jsem vážně.

Po chvíli jsem přišla na místo společně s ostatními, ale necítila jsem se moc dobře, ne po té dlouhé túře, po které jsem si musela odpočinout a znovu si vzít ty nechutné prášky. Seděla jsem tedy na lavičce a jen tak tiše oddychovala, zatímco můj pohled stále směřoval na Graye-kun, i když toho ostrého rozhovoru Raidona-san a Takikage-sama jsem nemohla přehlédnout ...

Dojdu k branám Kumo a pozorně si je prohlížím. ,,Hmm.. Zajímavé.'' Řeknu si a projdu do Kumo. Uvidím Hokage, tak k ní dojdu. ,,Hokage-sama, kam přesně máme jít?'' Zeptám se jí zvědavě a čekám na její odpověď.

Na někoho kdo ovládá vodu si hodně vyskakoval. Nechtěl jsem ho nechat jenom tak odejít, ale zase nechtěl jsem první útočit před Hanaki, naštěstí to vyřešila za mě. Když mě chytla za ruku a táhla mě pryč vůbec na mě neviděla. Utvořil jsem v ruce kuličku ledu o velikosti golfového míčku a vystřelil jsem jí po Takikagem. Nechal jsem se táhnout dál, jako by se nic nedělo. Vyslechl jsem si vysvětlení proč tu musím bejt taky, ale nějak sem tomu nevěřil, když se tu sejdou tři kage, k čemu jim budu já. Byl jsem připravený se bránit, kdyby Takikage zaútočil. Přitom jsem se tvářil jako, že přemýšlím, aby mě Hanaki z něčeho nezačala podezřívat.

Pomalším krokom som prešiel bránou a spolu s ostatnými som mieril do dediny. Vlastne som sledoval Hokage páč som sa tu vôbec nevyznal... a ani som nevedel čo tu vlastne budeme robiť. Ovládnutie Bijuu, to sa ľahšie povie než urobí. Tieto myšlienky som však behom chvíľky vypustil z mojej hlavy a radšej som sa absolútne ničím nezaťažoval. Sem tam som pozrel na Kanu, vlastne som par krát na nej zastal pohľadom na pekne dlhý čas. No.. začalo ma mrzieť ako sa k nej poslednú dobu správam. Nemal som však.. dosť odvahy? alebo niečoho podobného na to, aby som sa jej išiel ospravedlniť. Možno som si v tom bránil sám, alebo to bolo moje temnejšie ja.. kto vie.

Poté, co jsem uviděla, že se Gray dostavil, zvedla jsem se z lavičky a lehkým krokem jsem šla k němu. Spíše jsem běžela takovým tím pomalejším během. Když jsem byla přímo u něj, jen jsem se tiše zeptala. " Nepůjdeme se porozhlédnout po Kumo ? " Usmála jsem se a čekala Grayovu odpověď, která by mne celkem zajímala.

Pozornejšie som si prezrel Kanu ktorá ku mne pricupkala. Chvíľku som nad jej otázkou rozmýšľal no nakoniec som len pohľad odvrátil niekam do ulíc Kumogakure no sato. Hm.. odpovedal som potichu no len som neisto mikol ramenom. Dalo sa to však chápať ako súhlas, teda súhlas v mojom podaní. Len som totiž vykročil niekam do ulíc Kumogakure no sato, aj keď som sa viac menej nechal viesť Kanou páč mne bolo celkom jedno, kam pôjdeme.
(presun)

Tvářil jsem se zamyšleně a očekával jsem útok od Takikageho. Částečně mě bavilo i nechat Hanaki čekat. Připadalo mi to jako věčnost, že se zatím nic neděje. Když v tom jsem ho slyšel jak volá na Hanaki.
Já že sem spratek? Zabiju ho, tohle fakt posral. Z něj udělám kostičky ledu.
Cedil jsem potichu přes zatnutý zuby a mezitím jsem se otáčel jeho směrem. Zbývalo mi poslední rozhodnutí, zaútočit z blízka nebo z dálky.

Jen jsem kývla a šla za Grayem, kterého jsem po chvíli dohnala. Nevím proč, ale cítila jsem se vedle něj tak šťastná, tak ... uvolněná. Prostě mi s Grayem bylo lépe než s kýmkoliv jiným, možná protože jsme sdíleli stejnou bolest, nebo možná proto, že jsem se do Graye beznadějně zamilovala ...

Chytila jsem Raidona za tričko, které měl na zádech. "Nedělej to." řekla jsem klidně, ale zároveň vážně. Chápala jsem ho, mě by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo říkal spratek, ale tohle byl Takikage a navíc jsme mezi sebou měli uzavřený mír. "Věřím ti, proto jsem vybrala tebe na tuhle misi. Je nebezpečná, ale ty jsi silný, proto se prosím nenech vyprovokovat." řekla jsem mu klidněji.

Pomalým krokom som prichádzala k branám v diaľke som si všimla že je tam aj Hanaky a keď som prišla k nej Vidím Hanaki že ste tu . Celkom som sa na vás tešila. Kde sú tí jinchuuriky? v tom som spozorovala Takikageho a povedala som Hmm Takikage , vidím že ste prišli , ako sa máte ? usmiala som sa naň ho . Vedela som asi prečo prišiel .