Brány Vesnice

Zpozorovala jsem, že by chtěli jít do Kumo. I když jsem celá mokrá nechám to být a zapřemýšlím, jak to bylo v té mapě co jsem tehdy tloukla do hlavy. Obraz mapy se mi objevil před očima a já věděla kam jít. Vyrazila jsem tedy s Ikatsu a Kimi směrek do Kumo. Vnitřně jsem doufala, že poznám další bezva lidi. Přičemž jsem se pousmála.
(presun)

Přišel jsem k bráně a obrátil jsem se na Isaa. ,,Takže tady jsem pro nás nesplašil žádnou práci, zkusíme to v Kumo.'' Řekl jsem jistě a podíval jsem se, jestli je s tím spokojen. Vyrazil jsem tedy z Takigakure a šel jsem směr Kumogakure. Snad nám dá aspoň Raikage nějakou prácičku. A snad nebude tak hrozná jako Takikage. Pomyslel jsem si a pokračoval jsem v cestě. (Přesun)

Prišiel som za Yuom , vypočul som si ho a šiel som za ním a pomyslel som si Hmm zasa len cestovanie , no čo mi iné ostáva musím to nejako prežiť ďalej som pokračoval za Yuom a v duchu som sa lúčil s Takigakure no Sato , a tešil som sa do Kumo (presun)

Přišel jsem k bráně zívl vyvolal fénixe a skočil na něj pak jsem si nandal čelenku Takigakure a letěl jsem do Kumogakure.(přesun)

Po dlouhé době konečně dojdu do naší vesnice Takigakure. Možná že je to jen krátká zastávka. Avšak musím dojít pro Takikageho a pro věci k sobě domů. Už sem tam nebyl dlouho no. Jdu přes bránu a pozdravím naše strážce. Po té jdu po přímé cestě k budově Takikageho. Snad tam bude. Nechtělo by se mi ho zrovna ted hledat bůhví kde. Akorát bychom se zdrželi zbytečně a to přeci nechceme. Taky si musím zabalit věci na cestu.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně už můžu opět vyrazit do Kumogakure. Avšak Kimiho jsem neviděl tak doufám že se mu nic nestalo. Už snad vyrazil z té vesnice. Já už mám tedy sbaleno takže můžu vyrazit. Pozdravím zase stráže a vydávám se na dalekou cestu do Kumogakure no Sato. Cesta je jako vždy dlouhá a já se zase stavím v té samé restauraci. Stavuju se tam pořád, vaří tam skvěle. Po tom se zase vydám na cestu.

Cestou do vesnice jsem se trochu unavila, a tak jsem koncem cesty šla. Pošla jsem bránou a pozdravila stráže. Šla jsem po pevnině... najednou jsem sklouzla a žuchla do vody. Už mě to fakt nebavilo a byla jsem unavená. Nechtělo se mi vylízat. Voda byla studená... měla jsem sice nepromokavé oblečení, ale jaksi jsem cítila chlad vody na kůži. Z posledních sil jsem se vyškrábala na břeh a rozplácla se tam.

Ankoku
Tiše jsem přišel z Kumo až sem, kde jsem se musel s úsměvem podívat na rozpláclou Hikari. Poté mi ale úsměv zmizel, jakoby bez důvodu. Přišel jsem jen k Hikari a prohodil. " Mám pro tebe misi ... ". Poté jsem se rychle rozeběhl k lesu Kotamu, ve kterém byl zaznamenám nepřítel a milice okamžitě následovala mou osobu, která se rozdělila na dva týmy. Jeden šel se mnou a druhý čekal na Hikari.

Dívala jsem na nebe. Zůstala jsem tam asi hodně dlouho, ale nějak jsem to neřešila. Tu jsem uslyšela kroky a nade mnou se se objevil obraz takikage. Měla jsem hlad, takže jsem si myslela, že mám halucinace a tak jsem se začala chechtat....tu promluvil. Vykulila jsem oči a řekla jen ... "Hai..." pak jsem se rychle zvedla a běžela za druhou polovinou milici. (presun)

Cestou jsem se ještě stavila u stánku s dango. Cestou se usmívala a dávala si do nosu. Když už jsem se snědla, tak jsem vzpomínala na ty chvilky, kdy tam na tom tácku ještě byly. "Hm..." vzdychla jsem. Vyběhla směrem do Kumo. (presun)

Mířil jsem k bráně a nenápadně jsem pozoroval okolí, nevěděl jsem co od toho tady můžu čekat, tato vesnice pro mě byla velkou neznámou. Působil jsem sebejistým dojmem šel jsem normální chůzí neviděl jsem potřebu běžet, a přestože jsem své okolí pečlivě sledoval hlavou jsem nepohyboval skoro vůbec, aby nebylo vidět že se tu rozhlížím. Poté co jsem prošel bránou jsem se rozhodl zajít rovnou k Takikagemu, aby nebyli nějaké problémy s tím, že se po vesnici pohybuje neohlášený cizí ninja.

Stejně jako ten kluk přede mnou jsem neslyšně prošel okolo bran. Narozdíl od něj jsem měl jako vždy svoji tajemnou kapucu, která zakrývala celý můj obličej a ukazovala jen ústa, zbytek zakryl stín. Mířil jsem k Takikagemu, abych mu předložil jeden kvalitní a solidní návrh. Nyní jsem chvíli cestoval bez Heie-san, jelikož si myslím, že to nějakou dobu beze mne zvládne. " Tadaima ... " Sykl jsem když jsem procházel mezi domy na obyvatele, kteří hrůzou zalezli do svých domů a já se jen usmál, že si mne tady ještě stále pamatují.

Konečně po velice dlouhé době se vracím do své rodné vesnice Taki. " Už je to snad věky co jsem tu byl naposledy, snad zas není jiný Kage, ale nepřekvapilo by mě kdyby nakonec nový byl " Pousměju se nad tou myšlenkou nového kage a pozdravím stráže a vcházím branou do vesnice. Jdu kolem domků a mířím k budově Takikageho jako kdysi. Po nějaké době k ní dojdu a zbývá udělat už jen krok k budově.

Objavil som sa pred bránou, obalenou Nidaimeho soľou a v nej priechod von. Uškrnul som sa a bez nejakých slov som sa rozbehol bránou smerom do Kumo. Dúfam že tam budem skôr ako on...(presun)

Pomalu jsem se přibližovala k branám Taki. Bylo chladné počasí a z nebe se momentálně snášel vlahý deštík, který dával tušit, že přestane stejně rychle, jako začal. Vlhkost se přímo vznášela ve vzduchu a nebylo to jenom deštěm, ale i jezerem, které se nacházelo skutečně nedaleko. Díky tomu všemu mi to na malý okamžik přece jen připomělo Kiri.
Možná nebude tak těžké si tady zvyknout... Problesklo mi hlavou, zatím co jsem procházela do Takigakure.
(přesun)

Došla jsem na místo a pořád jsem dumala nad tím jak to udělám.
Zastavila jsem se a rozhlídla se, moc se mi to tady nezamlouvalo a přimhouřila jsem oči.
Nechala jsem vítr aby si pohrál s mými vlasy zatímco jsem zkoumala co tu všechno je.

Potichu som sa prikradol k Sachi a cez tričko jej rýchlym pohybom rozopol podprsenku. Odskočil som dozadu a rukami si kryl tvár na ktorej som mal žiarivý úsmev. Ona ma zabije, ale stálo to zato. Napadlo ma.

Trhavými pohyby jsem se otočila.
"TY!!"
Zavrčela jsem naštvaně a rána nepřišla do obličeje ale do boku. Nohou jsem ho odkopla pár metrů dál a prokřupala si klouby na rukou.
Vytvořila jsem klon který mi podprsenku zapnul a rázným krokem jsem se k němu blížila.

Odletel som pár metrov do zadu a pozviechal sa. S úsmevom som sa pozeral na Sachi a žmurkol na ňu. Tak niekto to tu má rád natvrdo čo ? Spýtam sa s úškrnom a pripravím si ruky na obranu.

Něco jsem zavrčela a začala do něj kopat.
Pak jsem ho přetočila na břicho a sedla si na něj. Chytal jsem ho pod krkem do kravaty a začala škrtit.
"Omluv se a pořádně na hlas"
Zlomyslně jsem se usmála a pokračovala.

Suishi:
Postavil som sa medzi Sachi a Jiraiya. Tak dosť! Čoho je veľa, toho je veľa. Nezmlátite sa pred misiou ale po nej. vážnym hlasom oznámil týmu. Nato sa usmial. Takže... Ak chcete ísť na misiu musíte spolupracovať!

Ale kľud čičinka. Povedal som keď ma škrtila, no potom tam vtrhol sensei. A dostaneme niaku odmenu ? Spýtam sa senseia a nasadím úškrn.

Znechuceně jsem se zvedla a koukla se stranou.
"Spolupracovat?...s ním? se na něj koukni pořád se mě snaží vytáčet"
Zamumlala jsem a pak jsem si povzdechla.
"Fajn budu se snažit"

Suishi:

No však zato. uškrnul sa a napil sa zo svojej veľkej zásoby vody. Počkáme tu. O chvíľu vyrazíme.

(sorry, ale musím ... misiu založím zajtra )

Znova som jej zo zadu rýchlo rozopol podprsenku a uskočil som do zadu. Hehe. Začal som sa smiať a ruky pripravil na obranu.

Protočila jsem se zatnutými zuby oči a klon mi opět zapnul podprsenku.
Následně se postavil za moje záda a čekal.
Začala jsem si broukat písničku abych se nerozčílila a po chvíli jsem se usmívala zase jako sluníčko.