Brány Vesnice

Poďme sa hrať na otecka a mamičku.. Sachi bude mamička a ja otecko. Povedal som zo smiechom a doladil ďalšie detaily na svojej kresbe.

Loupla jsem pohledem po Jiraiyovi a protočila očima.
"Ne to je dobrý...já se půjdu najíst"
Protáhla jsem se a cítila jsem se vážně divně, takhle špatnou náladu jsem neměla hodně dlouho.

Suishi:

Fakt mi je to ľúto.. Ak budete chcieť tréning, nájdete ma na cvičisku. Ešte raz sa usmial na Sachi, kopol Jiraiyu a odišiel voľným krokom z fľaštičkou pri ústach.

Au, si normálny? Spýtam sa zo smiechom senseia a otočím pohľad na Sachi. No ták hlavu hore. Dostal som nápad ! Skríkol som zo smiechom a prišiel bližšie. Pozvem ťa do baru! Povedal som a uškrnul sa.

"Ne díky..."
Zamrmlala jsem a šla jsem dál, doufala jsem že nepujde za mnou ale nepočítala jsem s tím že by bylo moje přání vyslyšeno. Povzdechla jsem si a strčila ruce do kapsy.
-Přesun

Rozbehol som sa za ňou s úmyslom ju sledovať.

Objevila jsem se u brány a rozhlídla se, věděla jsem přesně kam půjdu i když jsem tam nikdy nebyla, ale vše bylo jednou poprvé.
Prošla jsem okolo pár lidí a zamířila pryč.
-přesun

Zanedlouho jsem dorazila k bráně. "Dám to zabrat...!" řekla jsem a setřela z čela pot. Prohlížela si to tady a zkoumala jestli tu je něco nového nebo ne. Zamávala strážím a vydala se směrem do vesnice. Vnitřně jsem čekala, že tu brzy někoho potkám. Avšak.. stále jsem nevěděla koho. (presun)

Došel jsem k bráně, kde jsem nečekal a pokračoval k Takikagemu. (přesun)

Prošla jsem bránou a identifikovala se. S rukama v kapsách jsem se vydala dál do vesnice a plánovala si najít nějaké klidné místo.
-přesun

Na svitaní sme dorazili do Zeme Vodopádov. Keďže loď nebola schopná prejsť cez bránu, musel ísť pešky. Vyčerpane som prešiel bránami, pričom som pristihol svoje stráže ako spia. Iba som ich zobudil a bez slova som odišiel. Bol som dosť unavený, celú noc som prebdel a rozmýšľal nad dňami strávenými na ostrove.

Po malé chvíly co jsem vyšel z budovy Takikageho jsem dorazil k braně a rozloučil se se strážemi a pak jsem konečně vyšel zase z vesnice na Chunninské zkoušky. Bude to dlouhá cesta, snad nezabloudím. Ještě že mám mapu s tou se snad zorientuju. Vydávám se tedy na cestu na předem domluvené místo a cestou potkávám normální věci co se v lese dají najít.

Po dlouhé cestě, která trvala dlouho jsem se konečně dostal zpět do vesnice. Měl bych oznámit Takikagemu že je ze mě Chunnin. Budu teď mít zároveň těžší mise a ne jen sbírat odpadky, hlídat děti a podobné věci. Procházím bránou a zamávám strážím. Vcházím do vesnici a mám namířeno přímo k budově Takikageho oznámit a předat certifikát o tom že je ze mě chunnin.

Sbalená jsem o chvilku později dorazila k bráně. Ukázala strážím lístek, že jdu na jouninskou zkoušku a chvilku počkala než si papíry zkontrolovali. Párkrát jsem mě prohlíželi. Asi jim bylo divné, že jdu zrovna na jouninskou, ale to mi bylo tak trochu jedno. Pořád ve mě zůstával smutek a taky nadšení. Nemohla jsem se rozhodnout, co dělat. Vrátili mi lístek a já zamířila do Kami no kuni. (presun)

Bežal som cez dedinu a tešil sa na misiu.Došiel som až k bráne kde som povedal čo potrebovali.Ešte raz som si cestou čítal papier kde presne sa nachádza dedina.Rozmýšľal som ako ich zneškodním.... ak tam budú tak sa priblížim a dám ich dole po jednom a ak nie tak urobíme šou ....Usmial som sa a rozbehol sa k misii.
(presun)

Když jsem dorazil k bráně tak jsem se nakonec rozhodl jít jinam než k vodopádům. Je to sice daleko ale je tam prej pěkně. Rovnou se tam mohu rovnou vykoupat a zaplavat si. Změnil jsem u brány tedy směr a mířím na smyšlené místo.

Rezkým krokom som došiel k branám , rozmýšľal som na čo vlastne idem a potom mi doplo že robota , no napadlo ma niečo vykradnúť alebo tak , či by som mohol rozbiť hradby alebo sa dohodnúť s Takikagem o nejakej pracičky , nejak som prestal rozmýšľať nad takými vecami a prešiel som k rozmýšľaniu ako prejsť cez bránu . Skúsim tom klasickým spôsobom , snáď sa anbu nedívali do Bingo knižky a nemajú môj popis pomyslel som si a pomaly som prichádzal k strážiacim anbu , len som nahodil príjemnú tvárl a povedal som Môžem prejsť ?

ANBU


Zdvihol sa zo stoličky, z ktorej práve skopol Chunína a podišiel ku Gerrardovy... ktorý mal šťastie, že narazil na najlenivejšieho člena ANBU jednotiek zo všetkých. A dôvod návštevy? Spýtal sa bez štipku emócii, a na tvári mal stále neutrálny výraz, aj keď mal masku.

Sám neviem , asi pôjdem kuknúť pamiatky , ochľastať sa a tak . Ale ak je problem zoberiem to o 180 stupňov preč a idem inam povedal som pokojne , infiltrácia sa mi celkom darila ... aj keď sám neviem či je to infiltrácia alebo len taký povolený vstup . Ako zvyčajne som mal v ústach slamu a mal som pohodovú energiu .

ANBU


Tak padaj dnu, kým si to rozmyslím.. odsekol a znova si sadol na stoličku, kde po chvíli leňošenia zaspal ako mal vo zvyku. Jeho spoločník len pokrútil hlavou, ale nechcel odporovať a tak Gerrardovy naznačil, nech ide dnu.

Taký ľahký vstup , som nečakal toto . Pomyslel som si a potom som sa nad tým pousmial len som sa pousmial nad myšlienkou , spomienkou ktorá mi prebehla po mysli a pomaly som šiel do dediny , ešte som sa nerozhodol či pôjdem za Takikagem alebo že či pôjdem niečo vykradnúť , no napadlo ma niečo šialené no za chvíľku som to vyhodil z hlavy a vošiel do vesnice .

Nedočkavě jsem přiběhla k bráně vesnice a předložila strážcům listiny. Když si pak prohlédli papíry, které jsem jim dala, objevil se jim na tváři úsměv a vrátili mi papíry nazpět. Po té jsem chvátala k takikagemu, abych mu je ukázala také. Byla jsem docela natěšená a téměř jsem si nevšímala zranění, které jsem utrpěla během zkoušky. (presun)

Blížil jsem se k vesnici šel jsem hodně pomalu, protože jsem si nebyl jisty jestli se mi sem vůbec chce. Nějak jsem neměl náladu na jejich Kageho. Děti. Už jen to slovo jsem nedokázal vyslovit jinak než zavrčením a on určitě byl. Moje rozlazenost byla celkem patrná, protože kapky mírného deště se v mé blízkosti měnili v malinké vločky. Když jsem přišel k pomyslnému prahu vesnice zastavil jsem se a zadíval jsem se na vesnici. Porovnal jsem poslední pro a proti a nakonec jsem vešel do vesnice rovnou ke kanclu toho děcka.

Konečně jsem došel k vesnici kde jako vždy čekali stráže. " Zdravím, tak jsem zpátky. Jdu se hlásit u Takikageho. Přeji slušnou službu " Pak procházím branou a skrz vesnici až ke kanceláři Takikageho. Asi by nebylo na škodu vzít si nějakou tu misi na zabití toho času tráveného na tomto místě. Musím se naučit další živel, ale kterej to má být? Hodil by se mi celkem doton. Ten by se mi celkem hodil až půjdu k zatopené Kirigakure no Sato.

Prošel jsem bránou na svou novou misi.
Tahle návštěva ve mě zanechala mnohem lepší pocity než ta poslední a holky tu sou očividně taky pěkný, pokud se něco nezvrtne možná bych se tu mohl nějakou dobu zdržet a prozkoumat terén.
Nad tou poslední myšlenkou sem se musel pousmát, mohlo by to být opravdu zajímavé.