Želví ostrov

Kouknu na Soru která odrazila můj snad nejsilnější útok a pak azse šla meditovat tak na ní promluvím. " Ostatní jsou určitě taky dost silní. a moje techniky jsou tychle Suiton: Bakusui Shōha, Kirigakure no Jutsu, Kanashibari no Jutsu, Sōshuriken no Jutsu ,Narakumi no Jutsu, Shunshin no Jutsu, Mizu Bunshin no Jutsu, Suiton: Mizurappa ,Suirō no Jutsu ,Suiton: Suiryūdan no Jutsu ,Suiton: Suijinheki ,Suiton: Suishōha. Tohle jsou zhrubé moje techniky plus ještě nějaké základní, ale začínám pracovat na jedné suprové technice, kterou jakživ nikdo nespatřil protože je moje vymyšlená. "

vidím že pracuješ na boj s Niibim ,celkom pozoruhodné techniky , tvoj bijuu je celkom kamarátska kočka povedala som sa trocha som sa zasmiala a ďalej som meditovala potom som sa postavila a povedala som Inak na tomto mieste som trénovala ja . Ikatsu , ty si už celkom pripravený na boj s Bijuu , ešte si dotrénuj nové techniky aspoň dve a k tomu si rozšír chakru a životní energiu , trochu si precvič reflexi a rýchlosť .A to by bolo všetko. Prosím poďte do hostinca , večer tu býva zima odišla som do hostinca do izby kde som si urobila potrebu umyla ruky , zacvičila som si v menšej posilovni čo tu bola vyzliekla som sa do spodného prádla , zasa som sa držala len rukami tej tyče cvičila som na nej , po dlhom cvičení som zašla do sprchy a potom som len zaľahla do postele , dnes som šla do postele náramne skoro

Byla jsem tak zabraná do čtení až jsem si nevšímala nic okolo mě. Když jsem ji dočetla, trošku smutně jsem ji zavřela a začala přemýšlet. Hlavně o tom jaké by to byla být nepřítelem a tak. Podívala se na věc různými pohledy pro mě nebylo moc obtížné a tak jsem sama pro sebe chvilku hrála padoucha a chvilku úžasného hrdinu, kterého všichni milují a holky po něm úplně šílej. Udělala jsem klony a hrála pomocí nich. V polovině jsem se zastavila a začala přemýšlet, proč to vlastně dělám. Pak jsem klony zrušila a plácla se do čela. "Proboha..."pak začala očima hledat někoho, co by se mnou trénoval.

Pokiaľ viem tak ten alkohol tu mám pomyslela som si vstala som pozrela sa do skrýše začala som piť po vypití asi pol fľašky som ju skryla a s blbým nápadom som sa dotackala ku kuchárovi a povedala som Pán Kuchár ... Hic! prečo schovávate pred nami then chlast? bola som mierne priopitá potom som sa znova dostala do izby kde som rátala ovečky a mala som otvorené a zrazu som sa znova postavila a začala som kopať do steny a kričala som na stenu Môj večný rival ja ťa porazím kopala som s celej sily a v tom som videla muchu a zakričala som ty otrava hnusná sku*vená pesťou som narazila do stropu a zabila muchu , spokojná som si ľahla do postele a zaspávala som upokojená . Znova som sa postavila a začala kopať do steny .Po tom čo ma začala bolieť noha som povedala Dobre , vyhrala si no zajtra ťa rozbijem !zasa som si ľahla , no niečo mi nedala pokoj a v tom som zaspala .

Když jsem uviděla Soru, okamžitě jsem se zvedla a běžela za ní. " Dejte mi ten klíč ... " Špitla jsem. Byla jsem teď plná odhodlání a vůbec všeho. Dlaně jsem stiskla do pěsti a řekla. " Jestli Yonbiho neporazím teď, tak už nikdy ... " " ... Jestli mám být Jinchuriki, nesmím utíkat před svým osudem, nemyslíte ? " Zeptala jsem se ke konci a čekala. Byla opilá, to bylo vidět, a proto měla trochu slabší smysly.

Yosh tu to je ... hic! povedala som a hodila niekoho klúč na zem no bol to Kanin kľúč , keď že som nevedela čo robím tak som len ľahko myseľne povedalačo chceš vôbec s ním robiť ? v tom som pomaly zaspávala a pri tom som nevedela čo chce robiť s tým kľúčom kana a v tom som povedala Khana , ak chceš bojovať proti bijuu thááák zober jeho chakru na svoju stranu ale Yonbu je veľmi silný , je ťažké ho poraziť a ty to nezvládneš v tom som zaspala

Nejaký čas som ešte zabíjal tréningom chakry, teda skôr tréningom jej koncentrácie. Vonku však stále pršalo viac a viac. Rozhodol som sa preto že nemá cenu čakať kedy sa toto blbé počasie spraví a preto som sa rozhodol.. proste vyjsť von. Rukou som odhrnul zeleň ktorá sa pred vchodom nachádzala a v momente mi do nosa udrel zápach dažďového pralesa. Pár krát som sa poriadne nadýchol, hlavu som pri tom natočil k oblohe a privrel som oči. Ruky som rozpažil a no.. musel som sa usmiať.. bol to nádherný pocit ktorý sa mi vryl do hlavy a ja som vedel že si ho budem pamätať ešte dlho. Po tom som len znova pohľadom klesol niekde pred seba, otvoril som oči a ruky som spustil pozdĺž tela. Hralo to tu všetkými farbami, aj keď bola noc a stále dosť husto pršalo. Spravil som zopár krokov a v momente som pocítil ako dážď zasiahol aj mňa. Stál som tam a nechal som sa úplne premočiť, síce som na sebe nemal tričko, vlasy som mal vmžiku úplne premočené. Po celom tele mi stekali kvapky dažďa a mne znova myšlienky zaleteli ku Kane. "Keby ma tá teraz vidí.. tak na mňa asi skočí a na mieste znásilní" Pomyslel som si pri čom som si dovolil tak troška zaspomínať.. myslel som hlavne na tú noc.. teda skôr ráno keď sme si to rozdali. Chýbalo mi to, vlastne to pôsobilo skôr ako droga, len som nevedel či mi viac chýba "to" alebo Kana.. Kanou som si však bol takmer istý. Pokrútil som hlavou nad nezmyslami ktoré sa mi zrovna vynárali z hlavy a sám som sa vyšplhal na vrchol skál kde som sa ukrýval. Z posledného tréningu tu zostali celkom viditeľné následky. Obhorené kamene, niekde úplne zdemolovaný balvan či podobne. Bolo tu však aj vidieť zopár úderov blesku ktorý sem pravdepodobne vrazil. "No.. rozhodne to bude zaujímavé".. pousmial som sa na čo som len dal ruky k sebe a tento krát pomalšie, som začal skladať pečate. Pri tom som ich nahlas vymenuvával. Nebolo ich až tak moc ako pri niektorých iných technikách no stále ich bolo "dosť". Zrazu som sa však zasekol a sám sebe som treskol päsťou do hlavy. "Gray-kora!" zavrčal som páč som si uvedomil že som sa v jednej z pečatí pomýlil. Práve kvôli tomu sa pokašlala celá technika ktorú som radšej ani nepredviedol. Proste som prestal robiť pečate a znova som koncentráciu chakry zrušil. Chvíľku ešte trvalo kým som sa k tomu odhodlal znova, predsa len neúspech by mohol mať dosť nepríjemné následny aj pre mňa a to už je čo povedať. Cítil by som sa divne, keby že sa uškvarím vlastnou technikou.. teda rozhodne by to bolo horúce a ten divný pocit by odoznieval ešte na onom svete. Pre tento krát som však všetko urobil tak, ako sa to urobiť malo. Aspoň čo sa pečatí týka. Výsledok techniky bol zatiaľ zanedbateľný teda.. možno by to mohlo spraviť dosť nepekných poškodení ale.. stále to nebolo ono. Proste mi trebalo ešte trénovať a ja som nevedel, koľko to ešte bude trvať.Tentokrát to vytvorilo dosť dlhý a silný oblúk ohňa. Nie však dosť silný a dlhý.. ako aj rozsiahli na to, ako som chcel. Oproti výsledku techniky to vlastne bolo dosť veľké nič. Aj keď to veľkosťou presiahlo Goukakyuu.. Po nejakom čase ktorý som si doprial na rozjímanie som len išiel späť do úkrytu, kde som hodlal nejaký ten čas ostať.. aspoň aby som znova nabral chakru a energiu.

4/6

Okamžitě jsem sebrala klíč a nechala si ho ozlézt po těle. Odhodlaně jsem vyskočila oknem a proháněla se lesem až k tomu vodopádu. Znovu jsem vešla dovnitř a rozhlédla se po malbách. Dýchala jsem normálně, vyrovnaně. Byla jsem připravená na všechno. Sedla jsem si do prázdné místnosti a soustředila se jen na své nitro. " Ahoj ... Goku-san ... " Řekla jsem s úsměvem a pomalu vykročila k pečeti, kterou jsem strhla a pomocí klíče otevřela ... Teď přicházela ta nejtěžší chvíle, ale přitom, Yonbi vrhal obrovský stín, takže nebude problém ho dostat do Kagemane no Jutsu.

Yonbi
" Ty ?! " Ozvalo se z klece, která se po otevření okamžitě rozletěla a odrazila Kanu pryč. " Přišla jsi si pro smrt ? " Zasmál se opičím hlasem a otevřel pusu. Kana určitě věděla co hodlá Yonbi právě teď udělat. Ultimátní útok všech Biju, bijudamu!

" Ne, přišla jsem ti ukázat, že tě neberu jako přítěž, ale jako bytost, která by se měla více zajímat o toho, kdo je jí nejbližší ! " Křikla jsem na něj a přistála několik metrů od Yonbiho. Měla jsem jen pár chvil. Přesto ale teď Yonbi nemohl nic dělat a já rychle vytvořila techniku Stínové imitace. " Kagemane no Jutsu ... Seikou ... " Usmála jsem se a darovala úsměv i Yonbimu. Poté jsem poskládala další sérii pečetí a okolo Yonbiho se vytvořil obrovský kruh chakrových řetězů tvořených stíny. Ty okamžitě vyletěly proti němu ...

Yonbi
" Roushi ? " Řekl na její slova a sledoval jak se okolo něj zdvihají řetězy., které ho okamžitě spoutaly. Malá Bijudama, kterou stihl poskládat se vzápětí rozpadla, jelikož jí nemohl vystřelit a proto mu začaly z pusy vytékat lávové sliny. " Udělala jsi chybu když jsi sem přišla ! " Zařval " Kdo se kdy o koho zajímal ? " Dodal a jeho chakra vyvřela na povrch.

" Já chci být tvůj přítel, nechci být ta která tě využívá ! " Zakřičela jsem znovu a svojí chakrou chňapla po té jeho. Začala jsem ji přetahovat, jelikož Yonbi zatím nemohl nic udělat. Byl spoutaný mou technikou. " Jestli jsem udělala chybu nebo ne, jednou jsem ti to říct musela ! " Zvolala jsem.

Yonbi
Yonbiho chakra se z jednoho ocasu přelévala do Kany. Společně s ní se do ní ale vlil i vztek a nenávist Yonbiho. " Nenáviď " Řekl. V hlavě se ti ozývaly ty staré známé hlasy. Mluvily o tobě jako o hnusu, přítěži. Nesnášeli tě, hnusili si tě. Ukazovali na tebe a nadávali ti. Všechno se hroutí ...

Dorazil jsem na ostrov, kde jsem měl najít Soru-chan. Nějakou tu chvíli jsem jí hledal Byakuganem, až jsem ji konečně našel. Přistoupil jsem k ní a potichu promluvil Sora-chan, byl jsem sem povolán, ale nevím tak trochu proč. a čekal na její reakci.

Nikoho jsem nenašla a tak jsem se rozhodla jít ven a zkusit štěstí tam. Po případě jít někam na opuštěné místo a trénovat sama. Proběhla jsem hustý les, pak jsem běžela podél řeky a nakonec zastavila u studánky a dívala se do ní. Začala jsem doumat nad svým životem, co dělám špatně či dobře. Nakonec jsem tam usnula a zdálo se mi o tom jsem jsem byla ještě celá rodina a byli jsme šťastni.

" T .. to je ... " Šeptala jsem když jsem se jakoby vrátila do těch starých časů. " NE ! Tohle není pravda ! " Křičela jsem. Zavřela jsem oči a jen vzpomínala. Gray, máma, táta, Ikatsu ... Dnes už to není jako dříve! Neprohraju, nenechám se ovládnout nenávistí! Prostě ne. Moje cesta ninji mi to nedovolí. Ještě musím lidem říct tolik věcí, ještě jich tolik musím udělat.

Yonbi
Když z ní pomalu slézala má vůle ale nalévala se do ní víc a víc chakry, navíc, ty řetězy začaly vysávat mojí chakru také. " Takže takhle to funguje ... " Zamumlal Yonbi skleslým hlasem, jelikož jeho chakra mizela jako mávnutím proutku. Kanina technika byla vytvořena speciálně pro tento boj, to bylo jisté. " Jsi jako ostatní .. " Řekl a dodal " Zkušená a vždy připravená "

Mierne opitá som povedala Kiyoshi ! zlož sa tu , môžeš si ľahnúť aj vedľa mňa už som bola trocha menej opitá ale stále som bola otupená , už to na mne bolo trocha menej vidieť no ja som sa zabudla vyzliecť do spodného prádla , vyzliekla som sa veci hodila vedľa postele a znova si zaľahla a dodala som Moja ponuka stále platí usmiala som sa a čakala som ako bude reagovať

Nevěděl jsem, co tím Sora-chan myslí. Nakonec jsem to pochopil. No rozkaz je rozkaz (xD), v tom mě ale chytla bolest hlavy a já se skolil na zem pár centimetrů od Sory. Moje tetování svítilo jasným, modrým světlem.

na zemi kde bol Kiyoshi som ho len chytila nejako čudne položila vedľa mňa a povedala som čo ti je ? dala som mu slabý polibek na rty a pomyslela som si Toto by ho malo prebrať vyzliekla som mu jeho veci len trenky som mu nehala a potom som si dala hlavu na jeho hruď a s uspokojením že si ku mne ľahol som si zamotala moje nohy do tých jeho nôh

Ležel jsem dál v bezvědomí, alias spánku. Moje tetování svítilo ještě jasněji, až osvítilo celý pokoj.

Brzo ráno jsem se probudila a dlouze zívla. Trošku se protáhla a rozhodla se jít běhat a nadýchat se čerstvého vzduchu. Vstala jsem a porozhlédla se kolem. Ani jsem nevěděla, že jsem venku. Proběhla jsem se tedy po ostrově a dala si lehký tréning. Pak se vrátila do hostince a dala si snídani. Při ní jsem se jen usmívala nad bezvadným snem.

Ráno som vstával s menšou bolesťou hlavy, cítil som sa celkom rozľadene a zároveň, ako keby no.. ako keby sa niečo stalo. Či už dobré alebo zlé.. ja som nemal tušenie ani "čo". Mal som však silné tušenie že to bude niečo s Kanou. Veril som však Raikage že by sa o prípadné uvoľnenie Sona postarala v takom mieritku, aby bola Kana v poriadku. Pošúchal som si rukou rozospalú a stále trocha unavenú tvár. Na toto tempo som si už však znova začal zvykať. Vlastne to dosť pripomínalo život v Konohe. Nerozprával som sa s nikým a s ničím, žil som len pre seba a jediné čo ma ako tak naplňovalo bol tréning. Popravde.. na ostrov sme síce všetci prišli práve kvôli tréningu a bijuu.. ja som na ostrove "zmäkol" a až teraz som to znova začal doháňať. Cítil som tú nepríjemnú no zároveň upokojujúcu bolesť. Bolesť ktorú človek cíti po tréningoch a ktorá určuje mieru jeho konečných výsledkov. Možno to prišlo divné no mňa slušne boleli práve ústa cez ktoré som sa stále snažil vytvoriť moju techniku. Na bokoch som mal podráždenú pokožku a bolo na nich vidieť menšieho popálenia. Nevedel som si predstaviť ako by ju skúšal niekto, kto by neovládal moje Hijutsu.. ten by už pravdepodobne ani rozprávať nemohol. A aj keď som ja rozprávať mohol, proste som sa nemal s kým. Táto samota mi však vyhovovala.. doháňala ma k oveľa vyšším výsledkom a snažení pri tréningu. Teraz však bol nový deň a ja som sa mohol snažiť znova. Cítil som že som už blízko, stále mi však dosť vecí pri technike utekalo.. ako napríklad vyváženie chakry či pomer chakra-vzduch a pomer katonovej podstaty zmiešanej v mojej chakre ktoré som sa snažil vypustiť. Bol to celkom zabijak nad tým všetkým premýšľať ale.. tiež stačil tréning typu pokus-omyl, aspoň mne určite. Nakoniec som sa aj odhodlal vstať z postele. Pohľad som hodil na ruksak v ktorom som mal ešte nejaké to jedlo. Bral som však celkom podstatné veci, hlavne také ako konzervy a podobne.. ktoré dlho vydržali a nemuseli mať bohvie aké skladovacie podmienky. Práve som si jednu zobral. bolo to nejaké sušené ovocie či podobne. V rýchlosti som ho do seba hodil. Nebolo vôbec šťavnaté práve kvôli tomu že bolo sušené.. zároveň však malo takú svoju svojskú chuť ktorú som nevedel definovať. Nebola to však žiadna delikatesa no mne to.. stačilo, apsoň ako raňajky a ako nejaká výživa. Stále trocha hladný som odhrnul liány a listy z vchodu do môjho úkrytu. Zase pršalo. Chvíľku som si myslel že si zo mňa robia prdel ale nakoniec som sa len s menej podráždenou náladou do dažda pustil.. teda vkráčal som do okolitého lesa či džungli a no, žil som. Síce to nebolo zrovna príjemné, trénovať pár dní za sebou v takom istom upršanom počasí.. malo to ale aj svoje čaro. Stále to udržovalo tú mrzutú náladu ktorá sa stupňovala iba pri postupu tréningu. Znova som sa postavil na najvyššiu časť skalného útvaru a začal som koncentrovať chakru do úst. Išlo to ľahšie než minule, vlastne to bola celkom malina oproti predošlým pokusom. Po poskladaní pečatí ktoré som poskladal no.. v podstate tiež bez chyby to začalo vyzerať naozaj slubne. Začal som nadychovať vzduch pri čom z mojich úst vychádzala menšia.. "žiara" ktorá vytvárala v okolí hrozne veľkú teplotu. Vlastne aj dážď nestihol .. ani dopadnúť na zem a doslova sa z tej teploty vyparil. Keď som si myslel že som dobre odhadol chakru a vzduch v mojich pľúcach. Vydýchol som cez ďalšiu pečať ktorú som spravil rukou. Oproti mne vyšľahol ohromný val ohňa ktorý zasiahol podstatnú časť môjho okolia. Človek by si myslel.. že sa mi to konečne podarilo. Vedel som však že ma čaká ešte aspoň jeden pokus. Ako som dovýdychol posledné zbytky nedokončenej techniky, celkom sa mi uľavilo. Sadol som si na zem a len som sa pozeral na menšie stĺpiky ohňa ktoré okolo mňa a vlastne po celom priestranstve stále pľápolali. Dážď ich pomaly ale isto začal ubíjať a zhasíňať. Pred tým som však len natiahol ruku pred seba a všetky zvyšky ohňa sa rozleteli smerom k mojej ruke. Tam som oheň doslova "chytil". Alebo som sa o to aspoň pokúšal. Nevedel som takýmto spôsobom oheň vytvárať, iba ho ovládať. Aspoň na takejto malej úrovni. Chvíľku som sa s ním ešte hral, nechal som ho napríklad robiť rôzne formácie okolo mňa, rôzne tvary, zvieratá a osoby ale.. nakoniec skončil tak ako vždy. Otvoril som ústa a doslova som si ho "nalial" do seba. Tým som si obnovil dosť podstatnú časť svojej chakry.. aj keď to bolo hnusné, keď som jedol svoj vlastný no.. nič som s tým nemohol robiť. Až teraz som zistil že som si tou technikou aj vysušil oblečenie či vlasy.. tie však boli behom chvíľky znova mokré páč stále lialo ako z krhly. Teraz prišiel na rad ďalší tréning ktorým som si vypĺňal deň.. bola to jednoduchá meditácia. Proste som si sadol to tureckého sedu a úplne som sa ukludnil, mal som v pláne si pri tomto tréningu aj viac menej oddýchnuť. Aj tak nebol nijak náročný. Bol to prostre tréning pri ktorom som koncentrovane vypúšťal chakru do svojho okolia. Dokonca aj nasilu.. takto som si ju totiž mienil navýšiť alebo aspoň zvýšiť jej maximálnu hodnotu ktorú som .. no mal. Chvíľku mi trvalo kým tento tréning dosiahol požadovaného efektu. Okolo mňa doslova behala chakra zo strany na stranu.. tak neriadene. Muselo to vyzerať celkom zvláštne no popravde to nebolo nič čo by bolo nejaké extrémne náročné.. proste som ju "vypúšťal" a aj sa mi to darilo. Keď som skončil tak som sa išiel venovať už svojim veciam.. potreboval som si oddýchnuť a prečistiť hlavu. Preto som si išiel zaplávať.. aj keď v daždi no.. už mi to ani nevadilo.

5/6 -technika
2/3 -chakra

zvedl jsem se z ostrůvku no můžeme jít já jsem si zdřímnul řeknul jsem Hirukovi já jdu na snídani.Když jsme šly do hostince tak jsem si s hirukem povídal.
Byla sranda říkali jsme si vtipy.
Když jsme došly do hostince.Uviděl jsem hikari ahoj řekl jsem jí a zamával jsem jí.
Došel jsem k kuchaři a tam jsem si vzal cornflaky a sedl jsem si i s Hirukem vedle Hikari. Kde jsi byla?

Seděla jsem a jedla snídani. Otevřou se dveře a vejdou Kimi a Hiruko. Taky na Kimiho zamávám. "Ahoj.." pozdravila ho a pozorovala ho jak si šel pro snidani a sedl si ke mě. "V noci venku a pak ráno všude možně...ty?"napila jsem se mléka a dál z něj nespouštěla oči. Dala jsem nohu na nohu a narovnala záda. *Poslední dobou se děsně krčím...*pomyslela jsem si.