Želví ostrov

Přicházím zpátky do hostince a procházím také jídelnou. Kuchaři na mě ukazujou ať si jdu něco vzít. " Ne děkuji, já už si uvařil sám " Odcházím z jídelny a putuju do pokoje. V pokoji jdu přímo do koupelny a zavírám dveře v koupelně. Vysleču se a dám oblečení stranou. Osprchuju se a zase vyjdu a obléknu se. Otevřu dveře od koupelny a jdu k posteli. U postele se zastavím a lehnu si na ní. Čekám co se bude dít.

Nakonec jsem se probudil vedle Hikari asi 30 vteřin po tom co jsem se jí zeptal jsem usnul ona stále spala tak jsem ale ona stále spala tak jsem nenápadně vylezl z deky hezky jsem jí přiklil skočil jsem s do koupelny kde jsem se vysprchoval a vyčistil zuby a nakonec jsem se šel nasnídat.

Celý čas som sledoval Kanu a jej pokusy s tou technikou.. prišlo mi to celkom zábavné ako sa.. snaží. Pocítil som že sa z toho len tak ľahko nedostanem ale aj tak som stále vypúšťal viac a viac chakry a.. vlastne som sa snažil pohnúť. Po chvíľke som spozoroval ako sa okolo mňa vynorili tieňové nitky ktoré sa začali preplietať všade naokolo mňa. No... videl som aj ako ju to vysiluje. Nakoniec to vzdala páč jej pravdepodobne došla chakra. Bolo vidieť že je celkovo.. na dne? proste nevládala. Techniku pri tom ani nedokončila a ja už som bol viac menej voľný. Teraz mi nerobilo žiaden problém jej techniku prelomiť. Naše tiene sa po chvíľke odpojili a ja som na ňu iba kývol aby si oddýchla. Nechcel som aby sa mi ešte niekde zrútila či tak. Keďže som bol tiež celkom unavený tak som si len sadol k nej a chvíľku som sa s ňou rozprával.. o celkom nepodstatných veciach. Po tom čo som sa ako tak najedol a doplnil chakru.. tak som sa znova "postavil".. mal som v pláne znova začať trénovať moju techniku ktorá bola aspoň podľa mňa trocha dosť náročnejšia než tá Kanina. Bola totiž.. plošná.. vlastne by vedela sundať celú divíziu.. zatiaľ čo Kanina vyzerala tak max na pár nepriateľov naraz. Ruky som dal do pečate pre lepšie sústredenie.. začal som okolo seba koncentrovať chakru ako aj v mojich ústach. Tá sa doslova okolo mňa rozvírila takým tempom že mi to nadvihlo oblečenie a rozfúkalo vlasy. Pár krát sa okolo mňa dokonca objavila aká taka iskra ohňa ktorá však hneď zmizla. Začal som skladať pečate pri čom som sa poriadne zhlboka nadýchol. Po vyslovení mena techniky som vypustil znova ten istý horúci vzduch ako pred tým.. tento bol však doprevádzaný ohnivou špirálou ktorá sa bohužiaľ dostala len do môjho okolia a no.. nebola nijak zvlášť ničivá.. Technika ma znova unavila dosť na to aby som si musel dať chvíľku pauzu. "Sakra.. čaká ma ešte dlhá cesta.." Zamumlal som si pre seba na čo som sa na pár chvíľ iba znova musel.. či už som chcel alebo nie.. a ja som rozhodne chcel ! postaviť na nohy. Rozmýšľal som či ma asi tak teraz Kyuubi vníma. Skôr som si však myslel že nie než áno.. rozhodne mal viac zážitkov zo svojho života než by som hocikedy mohol mať ja. Nakoniec som sa znova nadýchol a vydýchol.. a pokúsil som sa predviesť techniku ktorú som už nejaký ten čas vnímal. Hneď mi však bolo jasné že to bude zase nejaký fail.. nemal som už chakru na poriadny priebeh techniky a stále som ani nevedel ako ju spraviť dokonale.. ak teda vôbec. Z úst mi vyšiel len malí plamienok aj keď okolím znova prešla vlna tepla .. to sa však nejakým spôsobom nevedelo premeniť na oheň. .a už vôbec nie na koncentrovaný ktorý by vedel niečo doslova "preraziť".. tento pokus ma však doslova položil k zemi.. ja som sa už vládal iba odšuchtať niekam mimo.. proste aby som nespal na otvorenom priestrastve.. Rukou som si bolestne schytil brucho ktoré bolo viac menej plné.. vládal som si na jedenie spraviť už iba jeden menší oheň páč.. no stačilo mi to. Následne som sa oprel o strom a očami som hľadal Kanu.. nejak som však pri tom.. doslova zaspal.. bol som až moc zničený na to, aby som dokázal byť čo i len o chvíľku dlhšie hore.

2/6

Probudila jsem se. Sluneční paprsky plné síly už mi svítily do očí. Podívala jsem se vedle sebe a neviděla Kimiho. Vstala jsem a upravila postel. Pak se šla vysprchovat a celkově umýt. Pak i moje cesty vedle z pokoje ven. Neměla jsem hlad a tak jsem jen pozdravila ostatní, kteří tam byli a šla ven. Měla jsem v plánu vočíhnout ostrov a pak si najít nějaké oblíbené místo, na kterém bych mohla trénovat, aniž bych někomu něco udělala a tak. Vyšla jsem tedy ven před hostinec a začala se ohlížet. Netrvalo dlouho a už jsem se odrážela od větví stromu a hledala nějaké bezpečné místo.

Sledovala jsem dopadající kapky deště, když se můj pohled zastavil na Grayovi. Ten usnul a já se k němu sklonila. Pohladila jsem ho po tváři a jelikož jsem ho musela nějak dopravit domů, lehla jsem si do pozice podobné té jeho a použila na něj svoje Kagemane no Jutsu. Poté jsem se zvedla, což po mne Grayovo tělo úspěšně opakovalo. " Iku zo ! " Zavelela jsem a začala vykračovat cestou k hotýlku, kam mne Grayovo tělo následovalo. Poté jsem vešla do dveří a jak naschvál zapomněla zrušit Kagemane. " Jsme tad... GRAYI ! " Zařvala jsem, když jsem si uvědomila, že jakmile jsem proletěla dveřmi, tak Gray napálil do stěny vší silou. Bleskově jsem zrušila techniku a přemýšlela, jestli začít kopat hrob, nebo mu dát osvobozovací polibek. Po chvíli jsem se ale rozhodla ...
.
.
.
.
.
.
" Kde je lopata ? " Zeptala jsem se.

Ležím v klidu na posteli a celkem se nudím. Chtěl bych se mrknout po ostrově. Menší procházka neuškodí. Možná bych někoho vzal i sebou pokud by chtěli. Skusím se zeptat Kany a Graye. Když v tom jsem uslyšel nějaký rámus v hostinci. Vidím Graye na zemi a Kanu jak hledá lopatu. " Lopata je v kůlně. Můžu se vás na něco zeptat? Grayi, Kano. " Podívám se na oba dva i když je Gray asi trochu mimo, ale co uvidím co se bude dít kdyžtak půjdu sám.

Však.. prečo nie.. prežijem milión ohnivích tecník do ranku B.. pád z neviem koľkatích desiatok metrov.. prepadnutie banditmi, boj s elitným jouninom.. tak prečo by ma nevedel zložiť jeden deň s tebou Kana ? .. zamumlal som spod zatvorenými očami no naozaj sa mi nechcelo vstávať. Nakoniec som oči otvoril a len som sa zapozeral niekam na katara ktorý nás zrovna oslovil.. hmm? odpovedal som mu otázkou.

Zdá se že Gray je už v pohodě a nějakým stylem chce vědět o co se jedná tak dobře řeknu jim to. " Jedná se o to, že když máme příležitost být na tomto ostrově. Tak mě napadlo se jít projít po ostrově a něco zjistit. Například zajímavosti co se nacházejí na ostrově a tak dále. " Podívám se na oba dva normálním výrazem a čekám na odpověď. Když odmítnou tak nakonec budu muset jít sám na průzkum tohoto ostrova.

" To si myslíš Grayi " Zasmála jsem se a otočila se na Ikatsa. " Dobrý nápad ! " Řekla jsem s úsměvem a pomohla Grayovi vstát. Jen jsem se poté lehce tázavě zamračila a řekla. " Kam máš namířeno ? " Byla to první otázka, kterou jsem potřebovala vědět, i když to nebylo naprosto vidět, jelikož jsem už dávno upalovala někam do tramtárie.

Hodím takovej zamyšlenej pohled. Hm kudy bychom měli asi tak jít. Je to vlastně jedno kam půjdeme. Jen jsem chtěl se porozhlédnout po tomhle ostrově jestli tu nenajdu nějaké zajímavé věci. Například ruiny, pozůstatky nebo nějaké artefakty. Nebo také věc kvůli které dokážeme zvládnout trénnink. Pořád si nemyslím že by jen to že jsme sem přišli nám pomůže. " No tak třeba můžeme začít směrem na severo-západ. Něco mi říká že to asi bude nejlepší cesta než jít jen na přímí směr. "

Hmm ?.. veľa šťastia.. snáď sa vám tam bude páčiť heh. Zaškeril som sa a následne som len pokýval hlavou.. ja.. na to nemám čas.. musím trénovať.. gomen. Dodal som no popravde.. som to myslel úprimne. Vedel som že ma tu toho čaká viac.. keď sa ostatný vrátia do svojich dedín ja tu ešte stále budem.. vedel som že mi to možno potrvá aj roky kým sa z tohto ostrova dostanem a práve preto som nechcel mrhať čas a.. radšej sa snažiť zosilnieť čo najskôr.. sám som nevedel aké to tu asi bude keď tu budem sám, poprípade s nejakou strážou no.. rozhodne do bez Kany nebude bohvie čo..

" Ou kéj ! Měj se, Grayi-kun " Zavolala jsem a byla jsem zhruba velikosti mravence. Pro jejich oči, samozřejmě. Poté jsem se ale zastavila a čekala na Ikatsa. Připadalo mi divné že se procházím s někým z jiné vesnice, ale na druhou stranu ... Byla jsem ráda že jsou i jiní, kteří si prošli stejnými věcmi jako já, i když já byla mezi jinchuriki tak trochu originál, jelikož můj příběh byl ... Propletený.

" Dobře tak tedy půjdeme. Měj se Grayi. Vyrážíme " Po tom co to řeknu s Kanou oba vyrážíme se porozhlédnout po ostrově. Míříme společně na severo-západ. Cestou se snažíme vyhnout divokým zvířatům, kteří tu žijí na ostrově, abychom zbytečně neudělali problémy. Jungle je trochu rozsáhlá a je tu celkem dost hmyzu. Snad nechytnu nějakou nemoc, nebo ať se na mě nepřisaje klíště jinak zažije muka. Pousměju se nad tou myšlenko.u. Po nějaké době však se před námi zjevil nějaký překrásný vodopád s malou mělčinou uprostřed malinkého jezírka dělaného do kruhu. U skály tekl vodopád. " To je pěkné místečko. Ideální na relaxování. " Vysleču se jen do spodního prádla a skočím do vody. " Ta voda je úžasná a celkem teplá. " Plavu si dál ve vodě.

" Taky bych řekla " Dodala jsem, i když voda na mne byla moc studená. Proto jsem radši přeskočila na malý výběžek z jezírka a tam zavřela oči. " Relaxuj ... " * Nemysli na penis, Nemysli na penis, Nemysli na penis, Nemysli na penis ... (xD) " Ozývalo se mi v hlavě, protože jsem radši zavřela oči, než abych sledovala polonahého Ikatsua, který je navíc z jiné vesnice.

Zatím si v klidu plavu zatímco Kana si vystoupla na výběžek a relaxuje po svým. Já zatím se porozhlížím z vody po okolí. Hm asi půjdu mrknout k vodopádu. Viděl jsem kdysi že někteří válečníci si sedli nebo stoupli pod vodopád aby na ně stékala voda a tak dosáhli klidu. To je celkem příjemné relaxování. Možná bych to mohl zkusit taky. Jdu k vodopádu a na takový kámen si sednu a stéká po mé hlavě a zádech proud vody z vodopádu. Mám zavřené oči a soustředím se.

Vyjdu ven z Hostince a řeknu si že půjdu chytit tu mnohonožku tak jsem se vydal do lesa dlouhé doby jsem bloudil.Ale když jsem už dlouho běžel uslyšel jsem něčí kroky no spíše Skoky.Běžel jsem tím směrem první jsem uviděl pouze opici která mi ukradla banán který jsem jedl cestou ale to jsem už neřešil.Když jsem běžel dál nakonec jsem se stále víc a víc příbližoval až jsem ho doběhl.nakonec jsem a nakonec to byla Hikari doběhl jsem jí a zastavil jsem jí a dal jsem jí na oči moje ruce Hádej kdo?a čekal jsem co řekne.

Kana
" Tys přišla ? " Ozvalo se dunění z vodopádu, ze kterého vyšla tajemná postava. Když se postavila do slunce, uviděla jsi v ní sebe. Byla jen o malý zlomek jiná. Její oči byly rudé a šlehaly ze sebe zlost. " Víš kdo jsem ? " Zeptala se tě ta osoba a očekávala jak na ni zareaguješ.

Ikatsu
Stejně jako u Kany, i ty jsi po chvíli spatřil vycházet z vodopádu podivný stín. " Ahoj ... po dlouhé době, kterou jsi mne ve svém srdci potlačoval " Řekl a zaskřípal zuby. " Jaký jsi dnes ? Co vlastně jsi ? " Zeptal se vážněji a jeho oči žhnuly rudým plamenem.

*Penis je tu ..." Zamyslela jsem se když jsem měla zavřené oči a nestíhala jsem se divit, když jsem před sebou uviděla sebe. " Já ? " Zeptala jsem se takovou typickou řečnickou otázkou. " Co se to děje ? " Zeptala jsem se jí, tentokrát otázka směřovala na ni, tedy, na mně. " Proč vypadám takhle ? " Ozvalo se ze mne tišeji, ale stále jsem si udržovala chladnou hlavu. * Ten vodopád ... * Přemýšlela jsem, podobně jako jsme to mohli vidět u Shikamara.

Podívám se na toho chlápka co právě prošel vodopádem. Vypadá jako moje přesně dvojče, ale je na něm něco divné. Zaskočí mě to když se objevil. " Kdo si a co po mě chceš? Proč vypadáš jako já? " Zeptám se ho trochu s udiveným výrazem, jelikož jsem nechápak co se tu zrovna děje. Na chvíly jsem se soustředil a v jednu chvíly se objevil někdo stejný jako já, akorát vypadá jako moje temný dvojče. To musí být nějaká záhada kterou musím rozluštit.

Kana
" Já jsem ty a ty jsi já ... " Řekla. " Pamatuješ si ty časy kdy jsi byla šťastná ? " Zeptala se s lehkým odmlčením. " Tehdy jsem byla jen tvůj stín, ale podívej se o několik let dál, kdy do nás zapečetili tu ... stvůru ... Tehdy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Všichni na nás ukazovali jako na prašivé psy, pomlouvali nás, nenáviděli nás. To vše se stalo přes jednu noc ! " Zakřičela a ukázala prstem na tebe. " Proč jsi mne odkopla ? " Zašeptala

Ikatsu
" Ikatsu, my jsme jeden, ale toho jsi si mohl všimnout. " Řekl klidně a podíval se hluboko do tvých očí. " Vzpomeň si, ve tvém dětství jsem byl tvůj nejlepší přítel, tehdy, když tě všichni nenáviděli. Pomohl jsem ti se dostat sem, tak ty pomoz mě ... " Zašeptal a zatnul ruce v pěst, přičemž z tebe stále nespouštěl oči.

* To jsou ty vodopády ... Jak o nich mluvila Sora ... Co to ale má znamenat ? * Zvážnila jsem. " Ty jsi ... moje nenávist ... " Špitla jsem směrem k mému druhému já. " Ano, nenáviděli nás, ale teď, teď nás má konečně zase někdo rád " Usmála jsem se na ni, i když jsem si na očích viděla, že jí to bude fuk. Svůj úsměv jsem ale stále udržovala, nehledě na ni. Sledovala jsem ji a pomalu proti ní vykročila.

Podívám se na toho druhého co vypadal jako já a řekl jsem. " Vypadáš jako já a víš o mě celkem dost. Jak si mohl být semnou když jsem tě neviděl? Od mého dětství jsem byl sám. Nikdo si mě nevšímal. Jen na mě házeli ty odporný oči, co se na mě dívají jako na zrůdu. To jsem však dokázal překonat. Ale nepamatuju si že bych tě někdy viděl. Vidím tě poprví. Ale podle vzhledu a povahy tipuji, že si něco jako moje temný já ukryté v nejhlubší části mé duše. " Kouknu na něj a jsem zvědav co odpoví.

Kana
" Až teď ?! A proč myslíš že to s tebou myslí upřímně ?! Je to jen další přetvářka, oni tě nenávidí, nikdy tě neakceptují ! " Zařvala na tebe a rozeběhla se proti tobě s napřaženou rukou. " Jak je možné že už nechápeš ani sama sebe ?! " Zařvala znovu a už byla připravená vrazit Kaně pěstí.

Ikatsu
" Stále jsem byl v tvém nitru, pomáhal jsem ti sílit, to díky mne jsi se dostal až sem ! Beze mne by jsi byl nic ! " Zvýšil hlas. " Jak si myslíš že na nás koukají teď ?! Myslíš si, že změnili názor jen tak z čista jasna ?! " Zařval a stál na místě se zatnutými zuby a pěstmi. " Myslíš si, že jsem přítěž ? " Zeptal se uklidněněji.

Když jsem viděla jak proti mne běží, chytla jsem ji za ruku a nechala ji jakoby letět za mnou, přičemž jsem ji stále držela. " Ne, někteří žijí jen v přetvářce, někteří mne mají opravdu rádi ... Ale někteří pro mne můžou být jen vzduch ... Jenže ty, ty jsi já a proto si musíme rozumnět navzájem, musíme si dokázat, že jsme jeden druhému rovni. Pokud jsem ti v minulosti něco provedla, omlouvám se ti, ale to už nesmažu. Přesto, ty jsi jediná, kdo mi opravdu rozumí a je mi neustále na blízku ... " Usmála jsem se, držíc její ruku a sledujíc její oči, jejich reakci.

Podívám se na něj když zvýšil hlas. " Tak takhle to je. Nejsi přítěž, nechápu jak si na to přišel. Lidé možná názor nezměnili, ale já ano. Nehodlám pořád žít v ponížení a strachu. Já jim ukážu co dovedu. Oni si mě jednoho dne budou vážit za mé skutky. Ukážu jim čeho jsem schopný a jednoho dne mě budou všichni ve vesnici uznávat. Já budu ten, který obnoví skrytou mlžnou. Kolébku největších hrdinů v historii Kirigakure. "