Želví ostrov

Doběhla, doplavala, dosoukala,atd. jsem se k obrovské želvě. Trošku vyčerpaná jsem ležela na břehu spíše na jejím krunýři a pochechtávala se. "Jo holka! Jen tak dál! Teď se zvedni a jdi hledat ty kluky!" povzbudila jsem se. Zakašlala jsem. Ta voda nebyla příliš teplá na můj vkus a za pár dní jsem se dokázala být mokrá už několikrát. "He-hepšík!!!" kýchla jsem. "Nachlazení.. to mi štěstí fakt přeje..." řekla jsem znuděně a vstala. "Tak jde se!" šla jsem po stopách. Mo jsem zrovna neviděla a tak jsem zkusila vzít si klacek a udělat si "pochodeň" nahromadila chakru do pusy a vyfoukla ji směrem k "pochodni". Ta se zapálila a já viděla na cestu. "Halo...?" zašeptala jsem chraptivým hlasem. Sedla si chvilku a nechala se chvilku ohřívat "pochodní". Usmála jsem se a řekla " To je fajn, že mi není taková zima..." najednou odkud si navál silný vítr a pochodeň byla zhasnutá a mokrá. Dívala jsem se na ni takový tupým výrazem. Potom jen ... " Aaaaaaaaaaaaarr... proč já???" vykřikla jsem. "Ne uklidni se Hikari to zvládneš!" Nadechla jsem se a šla dál.

Z dálky jsem slyšel že sem někdo jde tak jsem všel ven z budovy a s Kunaiem jsem hleda l nakonec jsem dorazil k Hikari.v první chvíly jsem se obrovsky lekl ale pak ááhoj Hikari a objal jsem jí ani nevím proč.připadalo mi jako by jí už straně dlouhou dobu neviděl.áá promiň jsem nějaký rozrušený promiň.Když jsem jí pustil z obětí tak jsem se jí zeptal co pak tu potřebuješ?
Pojď ze mnou a dal jsem přes ní deku a dovedl jsem jí do hostince.

Narazila jsem na Kimiho. *Aaa... juchu! Záchrana!* pomyslela si. Jak jsem uviděla jak se lekl, tak jsem se zkusila mile usmát, aby se nějak nebál. Pak mě objal, trošku mě to překvapilo a taky jsem se trochu začervenala. Na takovéhle věci jsem nebyla moc zvyklá. "Ahoj.." řekla jsem a víc se k němu přitulila. Byla mi zima a on hřál. Pak mi to stačilo a pustila ho tak jak on mě. Koukla se na něho, když se zeptal. "Ehm... no takikage mi řekl, ať jdu za váma a dávám na váš pozor." odpověděla jsem a šla za ním. " Jak se vám tu vede?" zeptám se tentokrát já.

Stále ležím na podlaze v mikrospánku. Jsemna půl vzhůru a na půl spím. Byl to takové divné. Možná by mě mohl někdo probudit menším otřesem, po kterém bych nějak zakolísal, ale po chvilce bych se možná vzpamatoval. Ted však je fakt že stále ležím na zemi a nevím co se kolem mě zrovna teď děje. Jak trapná situace takhle bezbraně ležet na zemi. Budu si muset počkat co se bude v příštích chvílých dít. Zatím vyčkávám.

Rozhlížím se a nikde nevidím Ikatsua. "Ehm... Kimi?" usměji se na něj. "Kde máš Ikatsua?Je v pořádku?"zeptám se ho. " Doufám, že jsi pokročil zatím co jsem byla ve vesnici..." pohladím ho a rozcuchám vlasy. " Je fajn, že jsem na tebe narazila...Už jsi v pohodě? " zašklebím se. *Minule na něj zaútočila puma... tak snad tentokrát už ne...* zírám na něj pitomým úsměvem, a tak jsem si musela dát facku, abych se vrátila do realu.

Ráno som sa zobudila s myšlienkami Ako som sa dokázala dostať do takejto polohy a k tomu zaspať ? aha ale veď v posteli som ležala prehnutá neprikrytá oblečená a na hlave som mala kompletne rozstrapatené vlasy , zaliezla som k záchode urobila si potrebu, zaliezla som potom do kúpelne kde som si ošetrila vlasy nechty a všetko ostatné , vyliezla som zo sprchy obliekla som sa ,vyliezla som von z izby zašla do jedálne kde som sa poriadne najedla , aj keď to mali byť len raňajky , vyšla som von kde som trénovala s mojimi katanami bola som celkom ďaleko od hostinca vytiahla som si všetky Katany a začala som si precvičovať dané formácie , po dlhšom tréningu som zasa prišla k hostincu tento krát sa znova najesť , dala som si len polievku , o niečo neskôr som si dala aj kurča . Potom som si šla zacvičiť do provizornej posilovne , bola tam len hrazda a tyč , robila som kliky , potom som sa zdvíhala na hrazde , a o niečo neskôr som trénovala na tyči . Po dlhom tréningu som sa znova vybrala do izby len zo seba osprchovať pot , obliekla som sa a nahodila som ,nohavičky podprsenku , puzdro na meče a k tomu také akčné tepláky , košeľu s krátkymi rukávmi , vyšla som pred hostinec celkom pokojná vyliezla som na strom , sadla som si naň a povedala si Niet nad voľné tepláky s voľnou košeľou , a nech si ľudia myslia čo chcú

hned odpovím Hikari neboj ten je asi jedinej v pořádku.je na pokoji.Jen já jsem tu málem dostal na držku.Vedu Hikari a jdu těsně vydle ní jelikož mi také není moc teplo držel jsem jí za pás a doprovázel jsem jí.Jsem tu jen já a Hikari ona je tak krásná co mám dělat.trochu jsem panikařil ale nakonec jsem jí řekl.Ehm hikari nechtěla by jsi ke mě na pokoj Aby jsi nebyla sama já si klidně lehnu na zem.Pak jsem už došly k hostinci.Ehm tak tady bydlíme

posrané počasie , to tu musí fakt byť takto ?! povedala som si sama pre seba potom som si všimla Hikari ktorú som už niekde videla zoskočím k Hikari a Kimimu a začnem rozprávať Kimi , a ty si Kikari? nie Kukari? Nie! počkaj tvoje meno mám na jazyku , ako to len bolo premýšľam o mene a potom len dodám Ty si Hikari , vítam ťa , asi ťa poslal Takikage ,môžeš sa tu ubytovať , ak chceš môžeš ísť s Kimim a Hirukom , alebo so mnou a Ikatsuom dala som jej nakoniec návrh preto že bola taká milá , aspoň na mňa pôsobila . Choď kam chceš , ja sa idem obliecť preto že takéto počasie je celkom k ničomu pomalým krokom vojdem do Hostinca prídem do izby vytiahnem si v podstate nejaký sveter s dlhým rukávom dám si to na seba . O niečo si všimnem Ikatsua na zemi prídem bližšie a poviem Žiješ ? dám mu slabú facku aby sa prebral postavím ho na postel a uvažujem po chvíľke poviem Nejaký vyčerpaný nie ?

Celou noc ležím na podlaze a nakonec z toho že nikdo pro mě nepřijde konečně usínám. Ráno když tu najednou slyším slabý hlas, ale stále nemám otevřené oči. Ucítím facku, která mi však ihned otevře oči. Podívám se zmateně na Soru a pak mi to dojde. Zdá se že si mě jako první všimla ona po té době ale no nic. " Jen se mi zamotala chakra z jejíchž vyčerpání, ale budu v pořádku. Už se mi zas doplnila a půjdu zase trénovat. " Zvednu se a odcházím zadním vchodem kde mě nikdo nevidí a pokračuju na místo kam chodím obvykle trénovat.

Po nějakém tom mentálním i fyzickém tréninku jsem se vrátila zpět na ostrov. Už to bylo poměrně dlouho, co jsem se připravovala na souboj s Hachibim a neukázala jsem se. Přicestovala jsem na ostrov a u vodopádu jsem se pustila do dalšího tréninku.

Po nějaké té době se konečně vracím k hostinci. Jdu samozřejmě zadním vchodem, aby si nikdo nevšiml že jsem byl pryč. Potom jdu chodbou do mého pokoje kde si lehnu na postel. Jednu ruku dám za hlavu a druhou rukou si vezmu knížku a začínám si číst tam kde jsem kdysi přestal. Jsem celkem zvědavej jak ta bitva v tom příběhu nakonec dopadne. Čtu si tedy dál abych věděl jak to dopadne. Aspoň že je klid v pokoji takže si můžu v klidu číst.

S Ikatsuom nič nebolo , ja som sa potom postavila s postele a zasa som sa vydala do jedálne , no tento krát som si šla len po ovocie , z chladničky som si zobrala zmrazené jablko a začala som ho hrýzť , po chvíli ma niečo napadlo , s jablkom v ruke som začala hľadať alkohol , počula som že kdesi by tu mal byť , vravel mi to kuchár , vošla som do kuchyne kde bol 1 kuchár ktorý už dovaril a už odchádzal do svojej izby , sama som nevedel že tu ma izbu , bola celkom vzadu a bola dobre zaistená , nič v nej nebolo počuť , no to ma nejako nezaujímalo dala som sa ďalej do hľadania alkoholu , otvorila som asi 4 dvierka v skrinkách no nič tam nebolo , ďalej som hľadala v jedálni kde som to doslova obratila hore nohami , potom so to všetko vrátila naspäť , tam to tiež nebolo , večer bolo chladno no vybehla som hľadať alkohol keď v tom som narazila na pivnicu , bol tam skôr taký zamaskovaný vchod , no bola zamknutá . Raiton no Yoroi povedala som potichu , naozaj nenápadne som prerazila dvere do pivnice , bolo tam víno , prišla som k nemu pozrela som sa na ročníky , boli celkom staré , zobrala som si jednu fľašku vína , našla som v rohu aj fľašky nového piva , zobrala som si tiež aj pivo , víno som si tiež zobrala a všetko som si to dala do oblečenia aby to nebolo vidno , no bol problém a to boli dvierka ktoré som rozbila , dvere boli však len vyrazené , dala som ich naspäť na panty trochu som to upevnila podpierkami z dreva ktoré boli kúsok od hostinca , bolo to v podstate to isté ako predtým , zamaskovala som to veľmi nenápadne , nahadzala som na to lístie . Vypla som Raiton no Yoroi. Nenápadne som vkĺzla do budovy zadným vchodom , nenápadne som sa priplazila do izby , Ikatsuo čítal , ja som nenapadne ukryla víno , vytiahla som pivo otvorila , bola to normálna fľaška , ja som začala piť zo slovami Niet nad vychladené P, teda vychladenú limonádu pomaly som pila pivo

Dívala jsem se na hostinec a usmívala se. Pak slyšela to, co mi řekl Kimi. "Ehm... je mi to trošku trapné... takhle se k vám přicpat..." řekla jsem popravdě. "Měla jsem přijít a dávat pozor, zatím ale dělám jen problémy."řekla jsem potichu pro sebe. Po té přišla raikage. "Zdravím vás..." slušně jsem pozdravila. "Děkuji..." trošku jsem zírala, jak tu jsou na mě všichni tak hodní...Viděla jsem židli. "Kimi? ...Nebude ti vadit, když si sednu? Jsem krapet vyčerpaná..."zeptám se. Popojdu k židli a sednu si ještě dřív než stačil odpovědět. Znovu jsem zakašlala. Byla mi děsná zima. Celá jsem se třásla. *Je tady jen mě zima nebo je nás víc?* ptala jsem se sama sebe. Znovu jsem zakašlala. Tentokrát jsem ztratila vědomí a spadla na zem.

Vůbec a nebudeš se cpát pojď k nám ať nejsi sama.Přikrčil jsem se k Hikari a začal jsem jí šeptat Neboj mě to vážně neva ale kdyžtak vykopneme toho Hiruka.Ale chtěl bych ti něco říct.Pojď ven tam budeme sami.Ale když jsi unavená necháme to na zítra a nebo tě tam odnesu.Vzal jsem Hikari začačervenal jsem se tak já tě vezmu pokud ti to nevadí.Odložil jsem jí na postel a zabalil jsem jí do deky.Vyběhl jsem s ní v náručí ven.A když jsem si byl jist tak jsem spustil.Je mi to trapné ale ..no.... Jak bych to řekl ...No mám tě opravdu moc rád hlavně bych ti to chtěl říct.až teď jsem si uvědomil jak jses mě jako malého zastávala promiň že jsem ti skoro nikdy nepoděkoval.A chci ti říct za všechno děkuji.A chtěl bych ti říct no že já tě vlstně nemám rád já tě miluji. a na hikari jsem se podíval a čekal na její reakce byl jsem velmi červený ale byl jsem již připravený.

Ležela jsem na posteli zabalená v dece a poslouchala Kimiho. " To je v poho... mluv..." ačkoliv jsem tak trochu spala, tak jsem ani moc nedávala pozor, nad tím co říkal. Když skončil, tváře jsem měla červené a nevěděla co dělat. Nad mou hlavou se objevily tři otazníky a pár teček. Byla jsem pořád ticho a nic neříkala. "Ki-Kimi... pojď sem ke mě..." zamávala jsem lehce rukou, aby se skrčil. Mile jsem se na něho usmála a pohladila ho po vlasech. "Jak jsi na to přišel?" řekla jsem tiše...pořád jsem tak trochu na půl spala, takže mi to nějak moc nemyslelo.

Sedl jsem si na postel a koukal jsem se na Hikari.No nikdo nemá tak krásné oči jako ty i když jsi byla menší měla jsi stále stejně krásné oči uvědomil jsem si to když jsme běželi do Kumo a když jsem se zahleděl na tvé oči tak jsem spadl dolů a dál to už znáš.Lehl jsem si vedle Hikari.
A stále se chováš stejně jsi taky taková srandovní a lehkovážná ale zároveň jsi velmi milá.Ale když mi bylo 10 tak jsi nejdenou zmizela a nikdy až do teď jsem tě neviděl.A taky nikdy jsem neviděl tak krásnou Holku a začal jsem pomalu přibližovat svou hlavu k té Hikařině.

Dívala jsem se na Kimiho. "...teď jsi mě trošku zaskočil..." celá jsem zrudla a snažila zakrýt tvář. Přisunula se ke Kimimu a obejmula ho. "Ehm... no... ty máš krásné svalnaté tělo...ne že bych tě nějak.. sledovala..." začala jsem panikařit a přitiskla se víc ke Kimimu. Byla jsem krapek nervozní...a tak jsem si ani neuvědomila jestli to Kimimu vadí. "Kimi? nevadí ti to?... Jak tě tu najednou objímám ..." zvedla jsem hlavu a dívala se mu o očí. Mohl viděl jak jsem rudá jak rajče.

Mě ne vůbec spíš naopak. Našeptal jsem jí do ucha a dal jí pusu na čelo.
Stále jsem jí objímal a řekl jsem jí.Nikdy jsem neměl nikoho rád jako tebe.
a začal jsem Hikari pomalu hladit na zádech.a začal jsem se k ní poamlu přibližovat až jsme od sebe byli tak na 2 cm a začal jsem také rudnout a Hikari jsem se díval přímo do očí ale nebyl jsem schopný se hnout.Takzvaně jsem zamrzl.

Vydechla jsem a zklidnila svou mysl. Nikomu jsem ještě nebyla tak blízko. Takhle to se mnou dopadnou nemělo! Už odpradávna si muži podrobili ženy.... tentokrát to snad nebude, ale pro jistotu.. "To fajn, že tu tak ležíme co?" ve tváři jsem měla přitroublý úsměv a začala se pochechtávat. Když jsem tak přemýšlela o nejrůznějších věcech, napadlo mě, že třeba ani nevím příběh Kimiho... a tak.. "Kimi.. řekni... mi svůj přiběh..." povzbudivě jsem se usmála a čekala až spustí.

No Ehm no moc se mi to nechce říkat ale tobě to řeknu no. Vzdychl jsem si a začal jsem.žil jsem poklidně normální život dokud mi ten straj páprda Takikage nenechal zabít rodiče a začalo mi po víčku stékat slza dobře mu tak že skončil takhle.A ještě se mě snažil vychovávat jako by se nic nestalo ještě ke všemu do mě zapečetily démona tak mnou už opovrhovaly všichni ale po nějaké době jses mě začala zastávat ale nikdy jsem nenašel tu odvahu tě oslovit.Nakonec jsi zmizela a stále se mnou zacházeli jako s hadrem.nakonec jsem odešel sem.A konečně tě potkal.

"Jsem ráda, že tu teď můžu být s tebou..." usměji se na něj, pohladím ho a pevněji obejmu. "Teď to bude v pořádku..." zašeptám mu do ouška. Něžně ho políbím po tváři a zakřiju ho dekou, aby mu nebyla zima. "Budu s tebou..." propletu si s ním ruce a směle se na něj usměji. Po té zvednu zrak ke stropu a začnu ho prozkoumávat. *Už jsem přeci Chunin! Měla bych se chovat chytřeji...* pokárala jsem se v duchu a zahleděla se znovu do očí, které patřily osobě ležíc vedle mě.

Když jsem uviděla okolo Graye jeho čistou chakru, jako vždy jsem si klekla a tak z nudy řekla. " Kagemane no Jutsu ... Uspělo " Usmála jsem se a podívala se na Graye, jehož stín se začal rozšířovat do velikosti několika metrů. Tuhle část už jsem docela zvládala, ale nevěděla jsem, jak moc jsem pokročila s tou další. Pomalu jsem okolo Graye vytvářela obrovský kruh obklopující ten první. Z něj jsem začala vysouvat několik prutů stínů, které jsem začala okamžitě proplétat mezi sebou. Technika byla stále slabá, ale už jsem viděla velký pokrok. Byla jsem v polovině tréninku a za několik chvil tuhle techniku dokončím. Když se řetězy přibližovaly ke Grayovo tělu, kde jsem je okamžitě rozpustila, jelikož jsem tu techniku prostě neudržela. Padla jsem na zem a opřela se o strom. Dýchala jsem mělce a rychle. Tohle bylo na moji chakru trochu moc. Musela jsem ale zesílit, abych mohla dohonit Graye, nebo se aspoň přiblížit Yonbimu, tedy, Son Gokovi. Dá se říct, že Son Goku začal pomalu představovat můj vzor. Začala jsem v něm vidět něco, co mi ukazuje, jak se stát silnější. Ukázal mi cestu pomsty, cestu nenávisti, kterou jsem si prošla jako většina Jinchuriki. To období mne posílilo natolik, že jsem ovládla většinu klanových technik a pomalu překonala svoji chorobu, jíž jsem uhrála na míru, kde ji udržuji braním léků. Tehdy jsem cítila jak ze mne spadlo obrovské břemeno. " Asi si na přetahovanou hrát nebudeme " Zasmála jsem se mezi rychlými výdechy, které pomalu přestupovaly v hlubší nádechy. Z čela mi stekla kapička potu, kterou jsem po chvíli lehce setřela. Sledovala jsem Graye a přemýšlela nad tím, co právě teď vidí. Vidí ve mne přítěž? Vidí ve mne něco slabého? Nebo na druhou stranu pomoc či člověka? Dříve ve mne lidé viděli člověka, tedy do mého dětského věku, než do mně byl zapečetěn Yonbi. Pomalu jsem začala vstávat, ale poté se mi okamžitě podlomily kolena a já znovu žuchla k zemi. Opřela jsem si hlavu o strom, když jsem na nebi uviděla, jak se nad námi zatahují mraky. Po chvíli začalo silně pršet a můj trénink byl k ničemu. Při takovémhle světle bych už neudělala ani Kagemane. Přesto se mi ale déšť začínal pomalu zamlouvat. Jako kdyby mluvil o mých vnitřních pocitech. Jako kdybych se cítila být deštěm. Jsem pomíjivá, jako většina lidí na Zemi. Jenže kolik lidí z miliónů se zapíšou do historie? Je to vždy pouhý zlomek, a já doufala, že někdo z mých blízkých bude jeden z nich. Když jsem ale uviděla šlehat i blesky, radši jsem se od stromu přemístila na déšť, kterému jsem vyšla vstříc. Stála jsem ve středu louky a sledovala plačící nebe. V duchu jsem slyšela, jako kdyby mi někdo říkal, ať se jdu schovat, že nastydnu. Ale ne. Já jsem zůstala v dešti. Líbilo se mi tam. Poté jsem se ale podívala na Graye a jen tak prohodila. " Asi by jsme měli jít domů ne ? " Usmála jsem se, přičemž moje vlasy už splihly z důsledku deště. Kdyby Gray nešel, nešla bych ani já. Kdyby ale šel, vklouzla bych po té dlouhé cestě do teplé postele, která teď byla přiražená k té Grayovo. Kašlala jsem teď na cokoliv. Chtěla jsem si odpočinout, to je všechno. Poté jsem si ale uvědomila jak velkou mám žízeň, a proto jsem se vydala do kuchyně. Prošla jsem okolo Kimiho pokoje, kde jsem se zastavila a s úchechtkem si vše vyslechla. " Jsi tady na misi ... baka ! Tak tu nemluv jako kdyby jsi dezertoval, navíc ona je z Taki stejně jako ty " Neodpustila jsem si to. Zrovna u tohohle člověka ne. Sklenici s vodou jsem oželela a radši jí postavila před Kimiho dveře, kde jsem ji rozlila. " Jejda " Sykla jsem s úšklebkem a vydala se do pokoje, kde jsem zamkla dveře a okno.

už jsem byl velmi unavený a řekl jsem Hikari.Nechceš už spát já si kdyžtak lehnu na zem aby jsi se pořádně vyspala.Ale stále Hikari držím,už vidím že je taky unavená.
Tak jak pošeptám jí do ucha.Trochu sevření povolím ale stále se na sebe koukáme.

Už je načase abych šel zase trénovat. Vstanu z postele a jdu chodbou a přitom uslyším trošku menší rámus od pokoje Kimiho. Toho si však nevšímám a pokračuju ven zadním vchodem. Chvilku mi trvá než dojdu na to svoje místečko. Dneška to konečně dokončím, tu techniku, kterou uměl světuznámý Hoshigaki Kisame z Kirigakure no Sato. Můj sen stále přetrvává. Vykonat velkou věc a ta věc je obnovit vesnici Kirigakure no Sato a to zbavit Kiri vody, která ji obklopuje.

Ráno som sa zobudila s menšou bolesťou hlavy a len som spomínala čo sa vlastne stalo , prišla som na to že som vypila len fľašku , bolesť hlavy už ustála , ja som bežala na záchod urobila som si potrebu zabehla do kúpelne kde som sa osprchovala ošetrila si škrabanec zo strom , obliekla si spodne prádlo a veci ako včera , učesala som sa a pozerala som sa naokolo , vyšla som von , Ikatsu tu nebol zašla som si do jedálne odkiaľ to poriadne voňalo , zobrala som si niečo na raňajky , bolo to jednoduché a ľahké . Potom čo som sa najedla som sa rozhodla ísť si zacvičiť , išla som do improvizovanej ,, telocvične " kde som sa vyzliekla len do spodného prádla a začala som trénovať na tyči , tento krát to vypadalo ako nejaký tanec ale bolo to náročné , len rukami som sa držala na tyči nohy som si precvičovala vo vzduchu , potom som tieto cviky skombinovala a nakoniec po asi 50 min tohto trénovania som sa rozhodla skončiť , obliekla som si nazad veci .Bola som veľmi upokojená , zašla som rovno do izby kde som si napravovala vlasy a potom som len tak ležala na sedačke , nemala som sa s kým rozprávať tak som zasa vyšla von a trénovala som pred hostincom len s dvoma Katanami , hlavne som trénovala základné zostavy útokov s dvoma katanami