Želví ostrov

Najednou se mi začalo staršně těžko dýchat a spadl jsem na jedno koleno. Začala se do mě vlévat velká nenávist. Slyšel jsem nespočet hlasů, které se mi ozývali v hlavě. Zase to bylo jako kdysi když mi všichni jen nadávali a odstrkovali mě. Dívali se na mě tím chladným pohledem. Myslel jsem si že jsem to konečně překonal, ale Nibi je velmi chytrý i on si pamatuje co jsem zažil. Já jsem se sice nenávisti zbavil ale on se mí jí snaží vrátit zpátky, ale tak lehké to mít nebude. Musím se uklidnit a sklidnit tak svou mysl a zahnat hlasy minulosti. To co se stalo stalo se, teď už s tím nic nenadělám. Ale můžu zařídit aby se to už neopakovalo. Získal jsem spoustu nových přátel se kterými si rozumím a oni semnou. Jedna z nich mi dokonce pomohla i tady. Nemůžu je takhle zklamat a ještě zahodit svůj sen. Kdybych tomu podlehl nebyl bych to já a tím by nemělo smysl abych existoval. Já chci žít a dokázat Nibimu, že lidé se mění i když se to někdy zdá neuvěřitelné. Zakřičím na Nibiho. " JÁ SE TAK SNADNO NEZVDÁM " a začnu svou vůli potlačovat negativní vůli Nibiho.

Nibi
" Zbytečné " Sykl a jen ho bez jakýchkoliv náznaků využívání sil potlačoval. " Jsi slabý, a slabý zůstaneš " Dodal ke své krátké řeči a vlil další hrnec nenávisti do Ikatsovy chakry. Čekal jsem, až se z toho složí. Byl to jen další nápor na jeho psychiku.

" Ikatsu-kun ! " Zakřičela jsem, když jsem se spolu s ním objevila v oddělené místnosti. Cítila jsem že prohrává, a proto jsem k němu přiběhla a ve snaze ho zachránit, jsem ho políbila, čímž jsem se mu snažila dát více síly. Pokud někdo nechápe proč jsme tu sami, je to kvůli mé chakře vložené do Ikatsua.

Když se do mě začíná vlévat čím dál více chakry tak se nehodlám vzdát. Nepropadnu nenávistí, to nedovolím. " Já se nedám Matatabi, ukážu ti že se mýlíš " V tom náhle ucítím polibek. Jaksi mě to překvapilo a v tu chvíly se zničeho nic objevím v zářivé místnosti společně s Kanou a řeknu " Co se to tu děje? Kde to jsme? Co se stalo Kano že jsi tu semnou a jak si se sem dostala? Tohle nevypadá jako Matatabiho klec "

Ráno jsem se probudil. Přiznal jsem, že jsem se lekl, když jsem viděl Soru ležet vedle mě. Pomalu jsem vstal, abych ji neprobudil. Oblékl jsem se a na papír napsal vzkaz. Položil jsem ho, ať si ho všimne a odešel jsem na čerstvý vzduch kde jsem ještě odpočíval.

Vzkaz: Šel jsem se projít vrátím se za chvíli.

Přetala jsem se chechtat. Dalo mi to sice práci přestat, ale ovládla jsem se. A že to trvalo... Vstala jsem a vypadala jako vybledlá mrtvola. Měla jsem skloněný obličej, takže mi do něj nikdo neviděl. Šla jsem k Hirukovi a vypadalo to , jako bych ho chtěla zabít. Stála jsem před ním a křečovitě pozvedla hlavu. "Pusť Kimiho...!" řekla syčivým hlasem. Pak se neudržela a začala se zase tlemit. Sedla si na bobek a pak zase na zadek a kutálela se jako medvídek. "Ehm..." a ze hravé nálady zase zvážněla. Vší silou praštila Hiruka a zase mi cvaklo v hlavě a začala se mu omlouvat... "Ehm.. no.. promiň ... ale pořád jsi nepustil Kimiho...hehe.."

K sakru to som naozaj urobila ?! povedala som si nahlas , dala som si facku že už nebudem piť a rýchlo som sa rozbehla k vodopádu , po chvíli som tam došla videla som Ikatsua , Kanu , no na Kane som cítila rozdiel v chakre no zrazu som si všimla že Ikatsu bojuje asi zo svojím bijuu len som tam pomaly prišla vedľa katara začnem meditovať chytím ho za ruku a poviem veľmi potichu Ikatsu , ver nám , tvojím priateľom . stískla som mu ruku a v druhej sekunde sa zo stien rozrazili biele chvosty ktoré zablokovali niibiho , celkom ho zabezpečili a držali nibiho a ja som si pomyslela Ďakujem ti za pomoc bolo to adresované Gobimu a potom na kolenách som len dodala na Kanu Kana som na teba hrdá ako si ma dokázala oklamať , a ako si sa spojila so Son Goku , som na teba hrdá . Zatiaľ gobiho chvosty zvierali Nibiho . Aj keď v tejto časti podvedomí nebol Ikatsua , to ma nejako nezaťažovalo , chcela som len pomôcť , no skôr Gobi pomáhal tak že držal Niibiho .

"Začína mi z toho hrabať" zamumlal som mierne chrapľavým hlasom pri čom som stále ležal na spacáku. V ruke som držal nejakú loptičku ktorú som si hádzal nad seba jednou rukou a.. no chytal som ju. Celú noc som nemohol spať páč som rozmýšľal nad rôznymi vecami. To čo som včera cítil bola rozhodne Kana, nevedel som však čo si o tom mám myslieť.. doslova sa mi zdalo že sa mi Kyuubi vo vnútri vysmieva no.. vlastne odkedy sme sem prišli, som s ním neprehovoril jediné slovo. Následne ma to však viac menej rozzúrilo. Nevedel som čo sa deje no stále som odmietal vrátiť sa do ubytovne. V momente som loptičku schmatol do ruky a stlačil som ju tak silno, že sa roztrhla na zopár menších kúskov. "Mal by som ísť trénovať.. veď práve preto som tu.... sakra.. Kana prečo mám taký nahovno pocit že sa niečo stalo?" zavrčal som znova no radšej som sa postavil na nohy a bez raňajok som odišiel z úkrytu. Znova som vyliezol na najvyšší skalný útvar čo tu bol. Chvíľku mi to síce trvalo páč som ho opúšťal už za tmy a odkedy som tu začal trénovať. .no dosť sa zmenil, bol zdevastovaný ale stále to bolo pomaly najvyššie miesto na ktorom som sa trénovať odhodlal. Prechytával som skalu za skalou na ktorých som sa iba vždy vyšvihol hore a no, takýmto tempom som už za chvíľku bol na mieste kde som skúšal môj tréning. "Som zvedavý.. včera sa mi to už takmer podarilo, bolo v tom cítiť silu a podobne len.. no ešte to nebolo ono" šepol som skôr sám pre seba. Tento zlozvyk sa u mňa za ten týždeň aj niečo objavil, proste som sa rozprával sám zo sebou. Tým som však ešte viac začal chápať Kyuubiho páč.. no tiež som mával nálady kedy som bol proste nasratý na celý svet a táto samota ich iba podnecovala. Chvíľku som len tak rozjímal a pozeral som sa na zamračenú oblohu.. vyzeralo to tak že sa o chvíľku čoskoro rozprší no ani tá myšlienka neprešla a už začalo poprchať. Nejaký čas som rozmýšľal či to mám použiť pomocou "tých" pečatí ktoré som viac menej včera dotvoril. Mohlo by to rozhodne len pridať a tak som tomu prikývol. Zložil som presne tri pečate, tri špecifické pečate ktoré nepozná nikto na svete, niekto iný by si možno myslel že teraz robím blbosti ale nebolo to tak. Poriadne som sa nadýchol a začal som do úst koncentrovať chakru. Už teraz bolo v okolí cítiť ohromnú teplotu pri ktorej dážď ani nestihol dopadnúť na zem. Vlastne sa okolo mňa tiež vytvorila niečo ako červená žiara a vzduch sa v okolí tiež začal vlniť.. "Kyodaina Taiyō no jutsu: Chōshinsei !" Ozvalo sa z môjho vnútra hromovým hlasom a líca sa mi nafúkly celkom .. no celkom dosť. V momente som cez pečať vypustil pred seba vzduch z pľúc. Ten sa po dotknutí pečate premenil na ohromnú ohnivú smršť, či wall hrozne veľkých rozmerov. Behom sekundy to prepálilo horniny okolo mňa a technika si cez skaly vytvorila vlastnú cestu niekam. V tom mi však niečo doplo a rýchlo som techniku zrušil.. vydesene som sa pozeral na to čo som stvoril.. "sakra.. veď.. by to dokázalo podpáliť celý ostrov.." Zamumlal som pre seba a radšej som sa pobral ku rieke trocha sa "schladiť". Bolo na čase sa presunúť.. bola dosť veľká šanca že si zrovna toto mohli všimnúť.

6/6 (party)

,,Co mě biješ?''Podivím se a pak se otočím ke Kimimu. ,,Já ani nevím, možná je to následek toho, že už jsem dlouho nespal.'' Pokouším se z toho nějak vykecat a odvolám písek.

Po tom čo som prišiel k potoku, som si len umyl tvár a zapozeral som sa na hladinu vody. "Možno som to trocha prehnal".. prehovoril som do zrkadla vo vode no musel som sa pousmiať. Bol to taký skvelý pocit, dokázať niečo veľke´ho. Popravde som čakal že mi tréning tej techniky zaberie mesiace a nie.. týždne. Cítil som však značnú únavu a také to vysílenie. S tým sa však spájal aj dobrý pocit. Po tom čo som sa troška ponaťahoval, som len vykročil na vodnú hladinu. Topánky som pri tom odložil niekde k brehu, tričko som na sebe nemal a nohavice boli už viac menej tak trocha zničené. Dali sa však nosiť, len to bol taký "divošský štýl".. ako eby som v divočine strávil neviem koľko rokov. Až teraz ma niečo napadlo, teda.. pri pohľade do vody som nevidel tak úplne seba. Rýchlo som tam znova obrátil pohľad a prezrel som si hlavne moje vlasy. Boli tmavšie.. nie ani tak tmavšie ako, no začali sa mi zničoho nič robiť tmavé pramienky vlasov.. vyzeralo to dosť divne a ja som sa na to pozeral viac menej vyjavene. Nevedel som však čo to môže spôsobiť no dúfal som že.. mi to moc na "zdravý" neublíži. Trocha ma aj striaslo. Po tom však znova prišiel na radu tréning a znova to bol tréning ktorý my mal navýšiť chakru. Spravil som vlastne to, čo aj minule. Proste som si na vodu sadol do tureckého sedu a začal som okolo seba hromadiť veľké množstvo chakry, teda lepšie povedané začal som ju v sebe víriť čo malo dopad aj na vodu okolo mňa. Doslova sa zodvihla do vzduchu a vytvorila okolo mňa niečo ako vodný wall .. sám som sa pri tom stále ponáral do vody a znova vyzdvyhol nad hladinu.. vyzeralo to naozaj divne.. po tom tréningu som bol viac menej mŕtvy, obrazne. Musel som si však ísť ešte zbaliť a presťahovať sa na miesto, kde by ma ostatný nenašli páč.. no tu som spravil viac než dosť rozruchu. Pomalým krokom som vyšiel na breh a zamieril som si to rovno do skrýše. Tam som sa len narýchlo zbalil. Zabalil som spacák aj s ruksakom a tými málo vecmi ktoré som si z ubytovne zobral. Všetky už boli špinavé no ja som stále nemal dosť "nálady" na to, aby som ich opral. .a aj tak to bolo nanič.. stále boli iba búrky a pršalo čo ma tiež dosť naštvalo. Po tom som sa len vytratil do odľahlejšej časti ostrova.

3/3 -chakra

"Hmm..."zamyslela jsem se. "To bude dobrý.. lehni si a spi...nebo se o to alespoň pokus..." ďábelsky se zašklebím a čekám co bude. Pak se otočím na Kimiho a podám mu ruku. "Ty by sis měl lehnout taky..." řeknu a taky se na něj usměji. Sednu si s ním na postel a začnu ho hladit po těch spálených vlasech... musela jsem uznat, že vypadal trošku vtipně...přičemž jsem se musela zasmát a nakonec jsem se mu schoulila do náruče.

Podíval jsem se na ni. ,,Jasně lehnu si, zaspím a hned tu máte Ichibiho.'' Řeknu jí s úšklebkem a pak pomůžu Kimimu na postel. ,,Sorry kámo.'' Omluvím se mu a posadím ho na postel, pak si sám sednu na tu svoji. ,,Bude sranda když zaspím.''

"Hmmm... to je pravda..."přiznám. Hlavu jsem měla položenou na Kimiho stehně a dívala se na oba zespodu. Ten pohled se mi moc nelíbil, nýbrž jsem nerada ta nejmenší. Zvedla jsem ruku a jemně ji položila na Kimiho hruď, tam jeho hruď začala hladit, kroužit po ní prstama a masírovat "Bolí to ještě?"....pak jsem přestala a stoupla si, sedla si po změnu na Hirukovu postel a chytla ho rychle za hlavu a zatlačila dolu. Hiruko mě skončit hlavou na mých stehnách a já jen.. " Jestli si nemůžeš zdímnout což asi ne tak si odpočiň.." a přátelsky se na něj zašklebila. *Sice jsem asi mladší.... ale je to pro jeho dobře...hehe..* říkala jsem si v duchu.

Ne nebolí řekl jsem Hikari.pojď ke mě.Ale masírovat by jsi mě mohla dál řeknu jí s ďábelským úsměvem.a přitáhl jsem jí aby jsme byli obličeji na stejné úrovni.
už to bude v pohodě už se sklidním.Už se mi nic nestane. řeknu Hikari odsekanou řečí jako by to byla moje máma.
a v tý chvíly se začnu smát jako deb*l.Háhá vzpoměl jsem si na tu pumu.
Hele ona to asi nebyla puma co mě drápla.Jelikož jsem viděl úplně stejnou kočku v okně to byla ona a ukážu na tu ďábelskou kočku to ona mi udělala tu jizvu.

Obličejem na stejné úrovni jako Kimi jsem byla *Haha.... co teď?* pomyslela jsem si. "Ehm... no dobře..."Po té jsem si všimla, jak zbystřil a díval se za mě. Otočila jsem hlavu a uviděla kočku. Vstala a šla k ní "Ahoj... jé.. ty seš roztomilá..." řeknu a natáhnu ruku a pohladím ji po hlavičce. Pak jsem slyšela co řekl Kimi"Heeeee...? Tahle kočka???" podivila jsem se, zůstala na něj zírat s otevřenou pusou a s rukou na hlavičce kočičky.

Vyhoď jí zvolal jsem.Ona se nezdá ale je nebezpečná.
A v té chvíly kočka odskočila.
Hikari mohla by jsi prosím pokračovat už mi začíná být lépe.

Pak když se Hikari ke mě vrátila tak jsem se na ní podíval.A vypadala tak odpočatě Hikari jak to děláš že jsi tak v pohodě?

"Mňauuu..." vydala jsem ze sebe zvuk. Pak si všimla, jak kočka odskočila. "Jup..." nasadila jsem trucovitý obličej a dívala se za kočkou. Trošku jsem se lekla, jak ta kočka rychle odskočila. *To budu taky muset zkusit...*zamyšleně zakývám. "Hai hai..." šla jsem zpět ke Kimimu a zase konečky prsty začala kroužit po jeho hrudi. "Kimi? Je to příjemné?" zeptala jsem se a přitom se usmívala. Chtěla jsem slyšet jeho odpověď. "V pohodě?...Jak to myslíš?" podivila jsem se a dívala se na něho zvídavýma očima. Nad hlavou se mi honily otazníky a já nechápala.

H-hai je to velmi příjemné.Podíval jsem se na Hikari zničeně.
No v pohodě že jsi taková že vždy i je dobře ne jako mě řekl jsem jí
prostě ti je celej den Skvěle.rychle jsem na to odvětil.
Pak jsem se jí podíval do očí a zase jsem se dostal takového divného tranzu kdy jsem byl úplně mimo.

"Hmmm..." culila jsem se když řekl, že je to příjemné. Zadívala se na něj a měl takový ztrápený, smutný a unavený výraz zároveň. "Hmm.." začala jsem přemýšlet zaprvé nad tím proč se tak tváří, nebo jestli je mu špatně a za druhé nad odpovědí na jeho otázku. "Jsem děsný optimista...beru to všechno jako zkoušku, tréning a tak....a nechci být smutná a dělat ostatním problémy...." trošku jsem zastavila a přemýšlela o tom co jsem řekla. *No... stejně je ostatním dělám...* vzdychla jsem a pokračovala. "Žijeme jen jednou nebo ne? "řekla kurážně a trošku zatlačila na Kimiho.

Odtáhla jsem se od Ikatsua a jen někde v dáli slyšela Sořin hlas. Jak si ale mohla všimnout, já už jsem byla v tranzu, stejně jako Ikatsu. " Goku-san? " Zeptala jsem se ve svém nitru znovu. " Jo, ještě to zvládnu, teď jí ukaž, co v nás je " Ozvala se odpověď a já řekla Ikatsuovi. " Nechtěla bych ztratit někoho, koho znám několik chvil " Mrkla jsem na něj a on se znovu objevil v té zatmušilé místnosti se spoutaným Nibim, kde se k pěti ocasům, přidaly další čtyři. " Teď ! "

Vrátil jsem se zpět. Sora už tady nebyla. Neměl jsem chuť právě někoho hledat, proto jsem se ani moc nesnažil. Prostě jsem chodil všude možně bez aktivovaného Byakuganu.

No žijeme jen jednou no je to možné teda pokud nejsi Hinduista řekl jsem vtipně Hikari.
Když přitlačila trochu mě to začalo bolet a malinko jsem se odtlačil od ní a řekl jsem jí prosím tlač méně až tak v pohodě nejsem ještě před chvíly jsem se dusil o žebro řeknu jí.
a pak jsem jí objal z pás to by asi stačilo stáhnu jí vedle sebe a začnu zase já jí masírovat.
Tohle máš na oplátku řeknu jí.

Když se znova objevím v té místnosti s Nibim tak Nibiho svazují společně Gobi a Yonbi. Takovouhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Oni mi pomáhají a já je nezklamu. Plnou silou chytnu Nibiho chakru a všechna nenávist jde stranou. Co největší silou zaberu a přetahuju jeho chakru k té svojí. " Ááááááááááá" Zařvu a už to skoro mám. Konečně se mi podaří všechnu jeho chakru získat a oddělit od nenávisti. Teď už to konečně mám a čekám co udělá Nibi.

Pousmála jsem nad tím, co mi řekl. "Ok..promiň.." řekla jsem rychle a zněžněla. "Příště dávej větší pozor a nebuď takový hrr..." poučím ho jako sensei na akademii a políbila ho. Nechala se stáhnout vedle něho a tázavým pohledem se podivila nad tím co chce dělat. Pak jsem to pochopila a mírně zaklonila hlavu dozadu. Pak se mu podívala do očí " To je od tebe hezké..."

Když jsem jí už dlouho masíroval a šlo na ní vidět že je že naprosto v pohodě tak jsem se k ní nahnul.
zeptal jsem se jí Co budeme dělat
Pak se zvednu a sednu si vede ní a čekám na její reakci