Želví ostrov

" RUSHA ! " Zařval jsem a mohutným přískokem jsem zničil blízké okolí. Poté jsem se jen pootočil k Raikage. " Myslím si, že máte něco co patří mne ... " Zařval jsem s mohutným výtryskem chakry. " Samehada se předávala z pokolení na pokolení, dokud se neobjevila tady " Dodal jsem a poskládal pár pečetí. Zjevně se nic nestalo, ale nějaký senzibil by mohl zjistit, že tok mé chakry se změnil. Ale tím, že jsem sem skočil s prudkým nárazem, jsem Raikage zabránil úniku.

Jelikož jsem se celkem nudil a nechtělo se mi nikoho otravovat s něčím tak jsem se rozhodl že asi půjdu jinam. Odcházel jsem od vodopádu a mířil jsem kamsi do lesa. Kana se taky někam vydala, ale nevnímal jsem kam prostě jsem někam šel. Když jsem byl už v odlehlejší časti lesa tak jsem si našel jedno skvělé klidné místečko na kterém mě snad nikdo nebude rušit v odpočinku. Vyskočil jsem do jedné korun stromů a tam jsem si pohodlně lehl na silnou a pohodlnou větev ze které nemohu spadnout. Pak jsem si vytáhl knížku a otevřel jsem jí na straně kde jsem skončil. Ruku jsem si dal za hlavu abych měl na hlavu pohodlí a četl jsem si knížku a paprsky světla které se dostávali sice málo přes koruny stromů mi však svítili na mojí knížku a já si mohl v klidu číst.

Když jsem chtěla odejít, někdo sem vběhl a vytvořil obrovskou nárazovou vlnu. Já jsem odletěla do jednoho stromu a jen se po chvíli otřepala. Poté jsem s bolestmi vstala a zjistila jsem, že mám něco zlomeného. I přesto jsem to nedávala najevo a pomalu se rozeběhla proti němu, kde jsem chtěla použít Kagemane no Jutsu.

"Koncentrácia chakry.. sústreď sa.." hovoril som si v duchu pri čom som okolo seba znova vypúšťal až znepokojivo veľké množstvo mojej vlastnej chakry. Popravde som tak dúfal že ma Kyuubi aspoň trošička sleduje.. naozaj som drel no nikdy som za to nechcel nič iné len uznanie.. aspoň od neho.. V momente som prúdenie mojej chakry navýšil na maximum až sa mi začalo zdvíhať oblečenie a vlasy. Zrazu som však prestal, musel som sa rozdýchať. Možno sa to nezdalo ale bola to naozaj fuška. Bol som tu len pár hodín a už som absolvoval celkom dva nedokončené tréningy ktoré ma išli naozaj.. roztrhať. Chvíľku som tam len sedel v tureckom sede keď som zrazu dostal hlad. Nemal som nič na jedenie a tak som si išiel niečo uloviť alebo nazbierať. Vedel som približne ktoré bobule by mohli byť jedlé a pri ktorých by som sa naozaj neotrávil.. tiež by som dal hocičo za dobre usmaženú rybu, aký druh no.. to mi bolo tiež viac menej jedno. Vyšiel som z úkrytu po čom som sa len pozorne začal obzerať po kríkoch, stromoch a podobne. Zbieral som v podstate všetko.. aj jedovaté páč no.. vďaka Kyuubiho regenerácii mi nevadilo jesť také otrávený hríby či podobne. Nakoniec som znova prišiel ku jaskynke v ktorej som sa znova ubytoval. Vytiahol som už trocha ošúchanú panvicu do ktorej som to všetko nahádzal.. vyzeralo to naozaj divne, boli tam bobule, hríby a dokonca aj dve ryby + xxx iných byliniek a podobne.. proste to bolo žrádlo typu "čo dom dal".. až na to že toto bola džungla a nie .. no nie dom. Po tom ako som všetko tepelne spracoval z toho vyšla celkom hustá melasa ktorá spolu s rybou chutila.. výnimočne.. naozaj dobre, proste som o chvíľku vyžral celú panvicu čím som si ako tak dodal energiu na ďalší už celkom nudný tréning. Trocha som si odgrgol a sledoval som kruh spálenej zeme ktorý bol len kúsok odo mňa.. následne som sa znova pustil do tréningu v ktorom som sa snažil navíšiť moju chakru. Nevedel som či mi to ide alebo nie, proste som veril že hej, a aj keby nie tak som sa aspoň zlepšoval v jej koncentrácií. Po chvíľke už bol okolo mňa znova taký kruh chakry ktorá sa valila z môjho tela. Vlastne vytvárala skôr nejakú kupolu ktorú som však po chvíľke znova zrušil. Dnes toho na mňa bolo už dosť. Síce som mal stále hodne chakry aj stamky.. na psychiku to už bolo naozaj, naozaj vela.. len som sa zvalil na spacák a snažil som sa trocha oddýchnuť.
1/3 -chakra

Sora
Pokolenie je už vymreté , ale tvoje očí pripomináju Kisameho asi s pred 300 rokmi dozadu , vieš čo , tento meč užívali vždy len nepriatelia mieru po mojom krátkom preslove som len dodala Tak teda , čo mam urobiť s tebou? ak ti ho dám , si ma schopný zabiť , a o niečo ďalej zabíjať ĺudí s vesnice ľahšie .Moja povinnosť je tento meč chrániť pred ľuďmi ako si ty v tom mi vyletela slza na krížik , môj anjel sa zjavil a ja som povedala Urob čo máš skočila som k nému a kryla som ho , Krabicu zo samehadou som si dala na chrbát
Anjel
Zjavil sa ukryl sa medzi stromami a vytváral Jigen. Jeho ultímatni jutsu.
Yoshi
Utekal po ostatných , hlavne po Daichiho a po Amaterasu ktorý boli v hostinci
// Samehadu nevyužívam z dôvodu aby tu neboli nejaké pripomienky

Když jsem se dostala z lesa tak jsem byla zase u jezera. "Hmm... jsem se dostala taaaaak daleko..." řekla jsem ironicky a přitom se usmívala jako maník. "Ahojte všichni ..." řekla a zamávala na všechny strany. *Bože... se mnou je to špatný...* řekla jsem a kolem mě se objevila depresivní aura. Sedla jsem si na stranu na bobek a s obličejem skloněným k zemi si něco brblala. Pak si rovnou sedla. "Aaaaa.. co to se mnou je???" řekla jsem znuděně.

Znovu jsem dorazil na ostrov a ihned jsem začal hledal Soru. Tentokrát jsem se snažil hodně a proto mi to netrvalo dlouho. Bylo tam však mnohem více lidí. Byl jsem ukrytý, abych mohl v případě zaútočit. (Byakugan aktivován)

" Když si to myslíte " Ušklíbl jsem se a viděl jsem proti mne běžet nějakou holku. Nastavil jsem proti ní ruku a vystřelil z konečků prstů velmi koncentrovanou kyselinu. Už jen síla nárazu byla tak silná že by jí proletěla nohou, vlastně, na ty jsem mířil především, protože se mi bude hodit. Moje chakra zůstala změněná, ve stavu, do jakého jsem ji přivodil. Pomalu jsem kráčel k té postřelené holce, která byla znehybněná a bolestí naprosto zničená.

" Moje ... ! " Zakřičela jsem, i když jsem to ani nedopověděla. Ucítila jsem prudkou bolest v nohách a já padla k zemi. Bolestí jsem nebyla schopná slova. Vzchop se ! Zakřičel na mne známý hlas, ale já jsem byla mimo. Pomalu jsem usínala a upadala do hlubokého bezvědomí. Kyselina mi vytvořila v nohách díry, doslova. " Ho .. zu ... ki ? " Zeptala jsem se při pohledu na tu techniku.

Daichi
vytvoril pečate a povedal Yōton: lava globs zjavila sa tam stena s cementu , alebo skôr taky maly kúsok ale odrazil kyselinu a len zakričal zmizni!!!! Daichi bol rýchlejší než Yoshi a Amaterasu . Bol aj pripravený na boj . a povedal nahlas Ja som tvoj nepriateľ!

Sora
ďalej som kryla Anjela a dávala som naňho pozor

Všeobecne
O niečo neskôr došla aj Amaterasu a došiel aj Yoshi ktorý boli pri mne

Ještě za té tlakové vlny mě odmrštila do vodopádu kde byla místnost a napálil jsem to do jedné z bezhlavích soch.ááááu moje žebra zase.
Nejsem se schopný se hnout tentokrát to bylo ještě horší jelikož se mi kosti ještě nezahojily.
pomóóc zařvu z posledních sil ale tentokrát jsem neměl pouze vzduch co mi tlail na plíci nýrž žebro nalepené přímo na plíci nemohl jem téměř dýcha a čekal jsem jestly mě tu nechají zemřít.a hlavou mi prošel celý můj život a hlavně Hikari.Snad bude v pohodě pomyslím si.

" Nerozumíte ? " Zeptal se, když jste vy mohli vidět díry ve stěně. " Tohle je ultimátní technika klanu Hozuki, ale vy se určitě ptáte proč, když jsem Hoshigaki ... " Řekl a už bylo jasné že to myslí vážně. Začal vyprávět svůj příběh, tudíž si vlastně jen počítal, jak dlouho vydrží. Já jsem vykročil proti stěně a zmizel v ní, když jsem se objevil na druhé straně, kapalný. Po chvíli jsem se zhmotnil a stál jsem nad tou dívkou. Nastavil jsem nad její krk meč a zeptal se. " Chcete aby zemřela ? " Přičemž jsem očekával vydání Samehady. Pokud ji nevydají, nejen že ta holka zemře, ale celý tenhle ostrov si dá k obědu kyselina.

Když si v klidu čtu tak náhle mě něco přeruší ve čtení jakýsi hlasitý zvuk. Kouknu se mimo knížku se zvídavým výrazem. Pak vstanu a knížku zavřu a dám si ji do oblečení. Pak seskočím dolů z koruny stromů a naberu na kroku abych se dostal na místo toho hlasitého zvuku. Ovšem jdu ale po stejné cestě což mi přišlo divné. Nejspíš se vracím k vodopádu tak sebou trochu pohnu třeba se něco stalo. Když dojdu k vodopádu tak vidím to co se tu stalo a tak mezitím pozoruju toho kterýho jsem ještě nikdy neviděl.

Sora
Do-Dobre zobrala som Samehadu vyskočila položila som ju pred strom na ktorom som bola vyliezla hore k anjelovi a čakala som na reakciu .
Anjel(summon)
Aktivoval v stotinde Jigen a Karasameho dostal do svojej dimenzie , Trvalo to naozaj len ani nie pol Sekundy . Karasame bol v Dimenzií menom Jigen
Amaterasu
pribehla ku Kane a začala ju liečiť technikou

Všeobecne
Sora znova zobrala samehadu a dala si ju na chrbát ,

Seděla jsem a čuměla, na tu divnou událost tady. "Ehm... no..." něco jsem chtěla říct, ale kolem mě proletěl Kimi a to jsem zamrzla a nemohla nic dělat. "Ksakru...!" vykřikla jsem a vyběhla do jeskyně za ním. *Ještě není zcela v pořádku... měl by přeci odpočívat...*vnitřně histerčím, ale na vnějšek jsem klidná. Vlezu do té jeskyně a uvidím tak Kimiho. Běžím k němu. "Jsi v pořádku??" vídím jak se namůže nadechnout a tak se k němu skloním a vyfouknu mu do plic. Ty se zase roztáhly.

Stále se nemohu nadechnout a řeknu aspoň zemřu u tebe nejspíše mě už nic nezachrání a to jsem toho chtěl tolik dokázat tady končí má cesta Shinobi nedokázal jsem asi porazit sám sebe.
Pak trochu zakašlám a vykašlám spoustu krve.a pak sebou fláknu na zem a jediné co mám společného se živím člověkem je že mi ještě buší srdce.

V očích se mi objevili slzy, sklonila se znovu ke Kimi a objala to kolem krku. Dala mu pusu na čelo a pohladila jeho tvář. "Zůstaneš tu u mě ještě chvilku že?" Propletla si s ním prsty a schovala uplakanou tvář mezi Kimiho ramenem a hlavou. "G-g-gomen.... nemůžu pro tebe nic udělat..." rozpláči se ještě víc a přitisknu se víc k němu, ale jen tak aby ho to nebolelo.

Když mě Hikari chytla tak mě to vrátilo do podvědomí
Pokusím se vydržet co nejdéle řeknu jí.
ale asi se již brzy uvidím se zbytkem své rodiny.
A pak najednou jsem úplně zratil sílu a spadl jsem na Hikari a už jse mani necítl bolest ještě jsem naposledy nalapal po dechu a řekl jsem Tak tohle je nejspíše náš posledí polibek Hikari.a políbím Hikari.

Poslouchám, co mi řekne Kimi. "Hm... " pořád jsem ho objímala a plakala. Oplatila mu poslední polibek a pak ho jen držela v náručí a nepouštěla ho. Viděla, jak už je unavený a pomalu zavíral oči. "Oyasumi...Kimi..."zašeptala a pak je dál vzlykala. *Určitě zesílím... už nikoho...nikoho nechci vidět...nechci vidět umírat...* rozhodla jsem se a pevněji ho objala. *Už nikdy....*

Až pak jsem si to uvědomil a zařval jsem utíkej Hikari když zemřu zemřeš i ty utíkej.
Odstrčím Hikari od sebe Běž nebo zemřeš a to zase nechci já Sundam si čelenku tady máš a podám jí ji aspoň na mě budeš mít vzpomínku ahoj navždy Hikari.

Podívám se na něho a v očích mám strach. Ne o sebe, ale o něho. Stále jsem ho nepustila za ruku. Ještě si ho naposledy přitáhnu a dlouze ho políbím. *Až tentokrát to bude naposledy....... Kimi...*smutně se na něj podívám, vezmu si od něho čelenku a pevně ji přitisknu na hruď. Pohladím ho a i když proti své vůli, odcházím... "Sayonara... Kimi....nezapomenu..." setřu se slzy a vyjdu z jeskyně. Uvidím Hiruka a uvědomím si situaci. Přiskočím k němu a chytnu ho za ramena, zatřesu s ním. "Hiruko... máme tu problém.... Kimi..."

když mě Hikari pustila bezvládně jsem s sebou flákl o zem a nakonec jsem vstal a došel jsem směrem ke dveřím.Tady když zemřu nikoho to snad nezabije řeknu si a dorazím se k velký dveřím které pak zázračně otevřu a zavřu a lehnu si a čekám na konec.

Uvidím jak Hikari přiběhne k Hirukovi a začne nějak vyšilovat. Přiskočím k Hikari a začnu jí uklidnovat. " Klid Hikari a řekni mi co se stalo " Chvilku s ní zatřepu a dívám se jí vážně do očí aby mi řekla co se právě stalo. Však neviděl jsem nikde Kimiho. Bud se mu něco stalo něbo je někde pryč, ale je divný že by tu nechal Hikari samotnout a tak čekám než mi Hikari odpoví abych věděl co mám dělat protože jsem momentálně nevěděl co se děje.

"Hiruko slyšíš...???" znovu s ním zatřesu. "Sakra...." pustím ho a vyběhnu za tou dívkou, co dřív léčila Kimiho. Zastaví mě Ikatsu. Byla jsem jako bez duše. "Kimi... on je ... znovu zraněný... nemůže dýchat..." zatnula jsem ruce a skloním hlavu k zem. "Potřebuje.. vyléčit..." dodám ...

Podívám se s vážným výrazem na Hikari a řeknu. " Zaveď mě k němu a já ho k té lékařce donesu. " Potom jsem už jen čekal na její reakci. Budeme muset zřejmě reagovat rychle aby neumřel a Shichibi se nedostal na svobodu. Hm snad přežije, sice byl někdy takový zvláštní ale nechci aby umřel. Pořád čekám na Hikari aby mi pověděla kde je. A rozhlížím se ale nevidím Kimiho kde jen může bejt ten Kimi. Sakra zase je někde pryč.