Želví ostrov

jasně jdu a Hikari jsem vzal na záda a řekl jí já tě vezmu nebo se zabiješ a trochu jsem se zasmál.
Když jsme běželi tak jsem jií dal pusu na tvář ale jako zákon schválnosti jsem to schytal do větve ale dál jsem běžel až doběhnu s Hikari na Louku kde nic není jen tráva tam jí sundám a řeknu jí tady je to dokonalé.

Vytáhnu Kanu z té dračí hlavy a koukám na ní. Je bez hlavy. Mám jaksi trochu šok a začnu s Kanou třást a ona se pořád nehýbala. Nevěděl jsem co dělat. Jak to všechno vysvětlím ostatním. Sora mě určitě zabije, že jsem na ní nedal pozor a dopustil jsem to. Gray mě za to spálí na popel a kyuubi mu ještě pomůže. Prosím ať je to jen vtip, prosím ať je to jen vtip. Ještě jednou zatřesu s Kanou a doufám že se stane zázrak.

Najednou se z brnění vysouká hlava. " Ahoj ! " Zakřičela jsem s úsměvem a tak trochu se ušklíbla. Sedla jsem si na zem a přemýšela. O všem. Potom jsem ale nějak navázala na konverzaci a začala. " Ehm, a jak ty se vlastně jmenuješ ? " řekla jsem už střízlivěji.

Ráno bolo celkom ťažké.. zobudil som sa s hroznou svalovicou a dosť mizernou náladou. Mohol som si namýšľať čo som len chcel ale Kana mi proste .. chýbala. Myšlienky na ňu som si však doprial len chvíľku.. ani nie desať minút. Musel som ju znova vypustiť z hlavy páč by som ešte znova naklúsal do úkrytu kde som rozhodne ísť nechcel.. aspoň nie teraz.. teda nie úkrytu ale toho hotela v ktorom sme boli ubytovaný. S menšími problémami som sa postavil a pohľadom som následne zastavil na stenu predo mnou. Bola hrboľatá a chladná.. predsa len bol som v jaskyni. Spacák v ktorom som spal som naozaj neupravoval, neupratal a ani podobne. Vždy som bol bordelár aspoň čo sa tohto týkalo a rozhodne som to zrazu len tak z haluze nechcel praktikovať. Po tom čo som vyliezol som si zobral niečo z ruksaku.. až keď som do toho kusol tak som zistil že je to.. ľadové.. nie ani tak ľadové ako zamrazené !! ktorého debila napadlo brať z kuchyne zmrazené veci? .. no .. očividne mňa. Po chvíľke som zistil že je zmrazené takmer všetko až na pár výnimiek.. chvíľku ma to štvalo no nakoniec ma napadla celkom zaujímavá myšlienka. Čo takto ísť chytiť nejakú rybu.. stým že by som to využil aj ako tréning? tréning na posilnenie mojej chakry ? Táto otázka mi v hlave vŕtala natoľko, že som musel vybehnúť z úkrytu, rozhrnul som zeleň pred vchodom a vyšiel som do krásneho nového dňa. Teda už skôr večera.. tiež ma mohlo napadnúť že sa sám od seba nezobudím tak skoro ako zvyčajne. Po tom som však išiel k rieke, trvalo to iba chvíľku páč som sa ukrýval len kúsok od nej. Zhodil som z oseba väčšinu oblečenia až na trenky a pomaly som nakoncentroval chakru do nôh. Vstúpil som na jej povrch, kráčal som až do stredu a následne som sa len mierne pousmial.. "Ikuzoo !!" Povedal som skôr pre seba a v momente sa sústredenie mojej chakry zmenilo. Ani nie tak spôsob ako skôr úsilie. Voda okolo mňa sa od nej na chvíľku zodvihla do vzduchu a začala výriť.. ja som jej vypúšťal stále viac a viac až sa okolo mňa začala z chakrových vlákien tvoriť niečo ako menšia kupola.. bol to však len efekt.. mne išlo hlavne o to aby som vylákal ryby, teda aby začali skákať čo najďalej odo mňa.. nemal by byť problém ich po tom chytiť páč.. no bol som dosť rýchli. Nakoniec som to však z celou chakrou prepískol a treskom som do vody.. no.. predsa len všetkého veľa škodí.. aj keď som túto vetu nikdy nepoužíval a nikdy som na ňu ani nemyslel.. po chvíľke som to však skúšal znova a znova.. vlastne mi to prišlo ako taký viac menej tréning Genjutsu Kai no.. troška inak. Tu som sa svoju chakru nesnažil ustáliť.. ale rozprúdiť na čo najväčšiu úroveň. Nakoniec sa to už ani nedalo brať ako súboj o jedlo ako skôr čistý brutálny tréning z ktorého sa zase budem spamätávať celú noc. Bol som však prekvapený koľko chakry mi ešte zo včera ostalo, teda ani nie tak zo včera ako skôr z tréningu katonovej techniky nebývalých rozmerov. Nakoniec však aj u mňa došlo na limit, nebol som žiadny superhero.. aspoň zatiaľ nie a tak som mal isté obmedzenia. Akonáhle som znova treskol do vody tak som sa len rezignovane rozišiel k brehu.. síce bez večere.. ale aspoň s dobrým pocitom zadosťučinenia.. počas cesty do úkrytu som však nadlabil na jabloň.. jablká.. bol som zvedavý koľko dní na nich vydržím..

"Děkuji..." zašeptala jsem mu do ouška a taky mu dala pusu na tvář za odměnu, protože jsem byla poměrně těžká. Když vrazil do té větve aj on začala jsem se chechtat a dívala se na něj. Oči jsem od něj musela odtrhnout a rozhlížet se kolem sebe, abych nezačala rudnout. Najednou jsem se ocitla uprostřed louky. Kimi mě pustil a já se na něj zašklebila.

Tak začneme.řekl jsem Hikari a stoupl jsem si do bojového postoje.
Tak na mě útoč.řekl jsem jí.
Neboj já budu v pohodě já zatím trénuji obranu tak se mi to i hodí.
řekl jsem jí

Náhle vyletí z jejího oblečení hlava a já mám ve tváři trochu vylekanej výraz. Pro mě trochu šok, ale nic co bych nezvlád. Polknu, aby mi v krku nic nezaskočilo a pak mi položí otázku. Hm nvm jestli jsem se jí předtím představím ale můžu se ujistit aspoň i jak se jmenuje ona. " Já se jmenuji Ikatsu Rokuro. Těší mě. " Podám ji ruku a ještě řeknu. " A jak se jmenuješ ty, smímli se zeptat " Položím jí stejnou otázku a čekám na její reakci.

" Kana Shimi Nara, přezdívaná Smutná Nara " Usmála jsem se a jen koukala do země. Musela jsem přemýšlet nad tím, co asi teď dělá matka. Už dlouho jsem jí neviděla, podstatně, jako celý můj klan. Nemohla jsem se dočkat až je všechny znovu uvidím a budu se jich moci dotknout, obejmout je.

Kana Shimi Nara, takzvaná Smutná Nara. Trochu smutné jméno řekl bych i když mi tak nepřipadala předtím že by byla smutná. Byla plná energie, radosti a dalších věcí. " Trochu smutné jméno. Ani bych to do tebe neřekl. Vždycky si mi připadalá plná energie a radosti. " Kouknu na ní, ale pak otočím hlavu k dračí hlavě a chci jí trochu prozkoumat. Strčím do ní hlavu a koukám se jestli v ní něco je. Nic moc nevidím je tam totiž tma. Hlavou zavadím o něco. To něco se pohne směrem ven a já uslyším jakoby se něco posouvalo. Mezitím se ve stěně vysunuli skryté dveře, které vedli do zářivé místnosti. Vyáhl jsem hlavu a koukl se tím směrem.

" Heh ... Dříve smutné bylo ... Ale jak se to říká ? Humor je nejdůstojnější projev smutku ... " Špitla jsem s rumělci na lících a jen pohlédla do prázdné místnosti. Stoupla jsem si, i když jsem byla rudá jako rajče. Jen jsem stála za Ikatsuem a sledovala co se bude dít.

Usměju se a podívám se na Kanu, která se postavila. " Koukni, něco jsem otevřel. Možná tam něco bude, pojďme se tam podívat společně. " Kráčím před zářivou místnost. Vejdu do místnosti, ale barvu okolí jaksi nedokážu popsat. Co to je asi přesně za barvu. Bílá to není hm. Procházím se po místnosti, ale nic v ní není. K čemu tahle místnost mohla asi sloužit. Vůbec netuším. Je tu spousta prostoru, ale k čemu tak to nevím.

" Tohle je ... " Špitla jsem za ním. " Tréninková místnost Biju ... " Dodala jsem k tomu a nevěřícně sledovala. Nevěřila jsem že tu stojím. Ohromením jsem padla na zadek a jen s údivem obdivovala tu krásu okolo sebe. Teď mi bylo fuk jestli jsem se červenala nebo ne ...

Porozhlédnu se po místnosti. Takže místnost pro trénink bijuu, zajímavé. Zde trénovali předešlí bijuu. Zde jednou budeme trénovat i my. Tak kvůli tomuhle nás sem všechny zavedli to je důvod. A já a Kana jsme tu jako první a ostatní o tom nevědí. Měli bychom to radši ponechat v tajnosti, jinak by možná byl malér. Až přijde čas tak jim to řekneme. Pousměju se. Pomůžu Kaně vstát a řeknu. " Co budeme dělat teď? "

" Nevím, já tady zůstanu " Zasmála jsem se a opřela se o stěnu. Podívala jsem se na Ikatsua a prohlížela si ho od hlavy až k patě. Něco mi říkalo, že by jsme mohli být velmi dobří přátelé, ale jak to přeneseme přes naše vesnice jsem zatím netušila.

"Fajn.." z mého usměvavého výrazu se rázem stal vážný a samy jsem taky zvážněla. Trošku jsem se rozcvičila a vyběhla proti Kimimu. Nadzvedla jsem ruku a chtěla ho praštit pravou rukou, pak ale těsně před ním jsem se otočila a dala mu pravým loktem. Po té nasledovalo salto dozadu. Při dopadu na zem jsem použila techniku "Ninpou: Kiteinu Shawaa" řekla jsem a ústy vypustila velké množství malých jehliček na Kimiho.

Loktem jsem dostal do břicha a trochu jsem se svěsil.Rychle jsem spustil mojí techniku co se učím Fuuton no Hogo málem jsem to ale nestihl.
Pár jehliček preletělo ale nebolelo to až tak hodně.Auu řekl jsem ale neřval.
pak jsem se postavil do běhu a rozeběhl jsem s e proti Hikari naznačil jsem jí že chci udělat něco co se podobá Laco.A běžel jsem proti ní.

Dlouho jsem tam pak nestála. Pomocí shunshinu jsem jsem se probleskla vedle Kimiho, stoupla si na ruce a odkopla ho. Pak použila další techniku"Katon: Dai Endan.." křikla jsem a udělala jsem potřebné pečetě a dala ruku na pusu. Vyfoukla ohnivou kouli na Kimiho, který letěl. Musela jsem se teďka hýbat. A tak jsem byla chvilku na jednom místě a pak zase někde na druhé straně a tak dále.

Ta technika mě zasáhla a spálila mě teda dost ale ještě jsem měl ve zbytku mojí techniku tak neměla takový rozsah spadl jsem na zem a dělal jsem že jsem mrtvý nebo v bezvědomí.
Nehýbal jsem se jen jsem ptoichu dýchal ab si toho Hikari nevšimla.a ani nemohla.

Koukám se po místnosti a přemýšlel jsem jak se tady asi trénuje. Třeba se zase musíme soustředit a zavřít oči. Ale abychom mohli bojovat s našemi bijuu potřebujeme klíč od pečeti. Jak ho ale získat. má ho Sora a ke klíčům bude obtížné se dostat. Podívám se zpět na Kanu. " Tak já tu zůstanu s tebou, bylo by celkem divné kdybych odešel sám a ty by si tu zůstala. Tady se bude odehrávat náš boj s bijuu, ale nejdřív musíme získat klíče k pečeti. "

"Hmm...?" podivila jsem se, když jsem viděla Kimiho na zemi. "Že bych to trošku přehnala...?" řekla jsem. Pomalu jsem se blížila ke Kimimu a dívala se, jestli mu nic není. Pořád se nehýbal a já začala být nervní a raději vyběhla k něm. Klekla si k němu a Položila hlavu těsně nad jeho hrudí a poslouchala, jestli ne rytmmus jeho srdce v pořádku.

Nečekaně jsem se zvednul a polívil jí na čelo Neboj.
A objal jsem jí a začal hladit na zádech pak jsem se postavil akorát mám celej vršek spálenej i vlasů jsem měl míň.
Hikariiiiii moje vlasy!!Sakra to asi pěkně přehnala je dost dobrá ale i tak nevím jestly bych jí porazil nechtěl jsem jí nic udělat.

"Gomen gomen..." omlouvala jsem se a zatvářila se provinile. Taky o objala a zaposlouchala se do jeho bití srdce? Vytáhla jsem v tašky léčivou mast na hojení ran a na popáleniny. Namazala ho mastí a usmála se. "Teď to to nebude tolik pálit." Vyndám v tašky nějáké tričko a podám mu ho.

To je tvoje? Já nehci pro holky radši budu bez trička už jsem na to zvyklej ale děkuji a dal jsem hikari takovou tu dětskou pusu.
To bude v poho až na ty vlasyy!
Co budu dělat?
Ale neberu ti to za zlé bylo to v zápalu boje.a hikari pevněji obejmu ale téměř hned pustím.Nejdeme na oběd?

Začnu se smát při pohledu na Kimiho jak se dívá na to tričko. Dostala jsem pusu... "Ta mlaskla..." popíchla jsem Kimiho s úsměvem a nechám se obejmout. "Hm... tak jo..." chytnu ho za ruku a jdu na ním někam na oběd. "Co budeme dělat?" zeptala jsem se při chůzi. Přemýšlela jsem co budu dělat. *Měla bych si asi číst a rozvíjet svoji fantazii pomocí knihy...*pomyslím si a vzhlédnu ke Kimimu.

Pojď už nejseme daleko ale hlad mám teda pěknej.nechceš na záda
zeptám se Hikari.už tame skoro jsme.a Hikari chtěl bych se zeptat.
Tebe sem poslal Takikage protože já tě myslím viděl na střechách v Kumo a pochybuju že by ti to nakázal