Želví ostrov

Ráno jsem se probudila ani nevím kde. Nad hlavou jsem viděla zakrytou oblohu větvema a byla mi celkem zima. Musela jsem vytáhnou mikinu a obléct si ji. "Brr... ježiš... to je zimaa..." brblala jsem s širokým úsměvem. * To bude v pohodě... hehe..* říkala jsem si. "Hepšííík..." kýchla jsem. "Bezva... tak teď budu ještě nemocná ne?" Začala jsem kašlat jak o život. Vypadalo to jako bych chtěla vykašlat plíce. "Ok...ok.. pochopila jsem to hned jak jsem zakašlala jednou...."řekla jsem a šla nějakou tou cestou z lesa.

Ano jsem tu zase chtěl bych se s tebou usmířit omluv mi jak hloupý jsem byl naposledy.
řeknu mu a Když jsem dostal to pěstí strašně to bolelo.
Doufám že to půjde bez násilý nerad bojuji obzvlášť proti sám sobě.

Kimi
" Tak asi budeš muset ! Máš mne porazit ne ? Máš šanci ! " Zařval a rozeběhl se proti tobě, přičemž proti tobě vyslal několik větrných proudů. Běžel celou trasu k tobě stejným tempem, přímou čarou. Jeho nohy byly neúnavné, stejně jako jeho pěsti. Byly připravené pro další a další údery.

Jeho útoky jsem vykryl stejnými proudy a uhnul mu a řeknu mu.Tohle nemá cenu oba jsme stejně dobří máme stejně chakry vydržíme naprosto stejně dlouho.
Já tě nechci zabít já se s tebou chci stát jedním

Kimi
" A koho tohle zajímá ?! " Zařval na tebe od vodopádu a čekal nějakou normální odpověď. " Od dětství jsi blbec a vyvrhel, to se nikdy nezmění ! Můžeš mít okolo sebe miliony lidí, ale ty zůstaneš sebou ! " Dodal k tomu všemu a stál nehnutě na místě.


Hiruko
Z vody padající do vodní nádrže okolo rybníka se začal vynořovat podivný stín, který při bližším prozkoumání patřil člověku. Když ten člověk vyšel z vodopádu, uviděl jsi sebe. Uviděl jsi Hiruka Anakiho. Jen jeho oči byly jiné, jinak jste se podobali jeden druhému jako vejce vejci.

Kimi
" Já že beru jen to špatné ?! " Zařval a hned nato okamžitě pokračoval. " Co o tom děcko jako ty ví ?! Zapomněl jsi snad na všechno ? Myslíš si, že sladkýma řečičkama něco změníš ?! NE! Nikdy nic nezměníš jenom řečma o tom, jak tě všichni děsně milujou a jak jsou tebou posedlý! " Dodal k tomu všemu a jen znechuceně sledoval Kimiho.

Byl jsem stále u vodopádu a sledoval jsem jak proti mě vyšla z vodopádu postava, pak jsem si všiml že jsem to já, jen se strašlivýma očama. Opravdu hnusnýma očima. Nenapadlo mě nic lepšího než jen vstát a sledovat ho, než to moje zlé já promluví.

Po tréninku jsem chvíli odpočívala na stromě, takže mě nikdo nemohl vidět. Tedy s tím jsem alespoň počítala. Sledovala jsem ostatní Jinchuuriki, jak se snažili porazit své temné já ve vodopádu. Já jsem to už dokázala, takže jsem se jen vesele pousmívala. Když jsem se cítila dostatečně odpočatá, seskočila jsem ze stromu a opřela jsem se zády o kmen. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem zvuk vodopádu.
Když na mě někdo promluvil, otevřela jsem své modré oči a podívala jsem se, kdo to je.
"No, pokud mluvíš o ovládnutí či spřátelení se se svým Bijuu, tak by se pomoc hodila..." Pak přišel další. "Mei Reihatsu, Jinchuuriki Hachibiho..." odpověděla jsem tomu klukovi. "A vy jste...?"

Kimi
Chvíli jsem mlčel a poté jsem řekl. " Ty si ze mě děláš prdel co ? " Zasyčel jsem. " Takikage se o nás zajímá ? " Začínal se pomalu smát. " Já že jsem vyvrhel ? " Zde už jeho smích přecházel v takový ten hysterický záchvat smíchu, kdy se popadal za břicho a smál se Kimimu do obličeje. " Jsi slepé děcko, které nedokáže sledovat svět dopředu, ale ohlíží se do minulosti. Lidé vás nenávidí oprávněně, ty stvůry v nás zničily jejich domovy, chceš jim to zazlívat ? " Dodal

No to by sme mali , aj keď ešte mnoho ľudí musí trénovať pomyslela som si potom som sa pristavila pri Ikatsuovi a povedala som Ikatsu, budeme trénovať ďalej , no teraz mate pokoj , odpočiň si , tréning bude čo skoro pokračovať rozbehla som sa ku Kane a povedala som Kano , tréning bude pokračovať neskôr môžete si odpočinúť . Mei dôjdi do hostinca , tam sa porozprávame teraz som bola pred vodopádom a len som sledovala tých dvoch , Hiruko by to bol zvládol no nad Kimim som dlho uvažovala či mu dám kľúč . Skončilo to nerozhodne , na strom som len jednoducho dala papierik a bolo tam napísané že budem v Hostinci . Keď som prišla do hostinca , doobliekala som sa a pomaly som smerovala do ,, telocvične " kde som cvičila na tyči a na hrazde , potom som sa osprchovala a potom som vyrazila sa prejsť po ostrove . Zároveň som dávala pozor či tu niekto neznámi nie je .

" Já jsem Kana Shimi Nara, přezdívaná Smutná Nara " Řekla jsem energicky a dodala. " M ! Vím, Son Goku-san mi řekl o příteli uvnitř tebe. Ráda bych ti pomohla, pokud bych mohla. " Řekla jsem a přátelsky se na ní usmála. Čekala jsem jen co mi na tohle všechno řekne. Vlastně, stačilo mi už jen to, že nejsem mezi Jinchuriki jediná žena. Když v tom jsem uslyšela Soru a mne zamrazilo v zádech " Nanda ?! " Zakřičela jsem, když jsem uslyšela slovo " trénink ". Kano, nevzrušuj se, však ona ještě uvidí co umíme.. Ozval se uvnitř mne Son Goku

Ano ty stvůry ne mi já jim to nezazlívám.
Pojď a staň se jedním sice nás lidé nesnášely ale já jim už dávno odpustil přestaly se k nám tak chovat prosím tě a staňme se jedním člověkem bez nenávisti a podal jsem mu ruku.

Podívám se na Mei a chvíly si jí prohlížím a pak mi řekne své jméno a já odpovím. " Mei, hezké jméno, mimochodem já jsem Ikatsu Rokuro. Těší mě že tě poznávám. " Hm tak jinchuuriki Hachibiho. Tak to je velmi obdivuhodné. Hachibi je druhý nejsilnější bijuu hned po Kuramovi a to je co říct. Ale vypadá celkem mile a taky se nám přátelsky představila takže si myslím že je fajn. " A jak velkou pomoc by si požadovala, možná že ti budem schopni pomoci. "

Kimi
Po chvíli mi zmizel z tváře nenávistný pohled. Pomalu jsem kráčel ke Kimimu a stiskl pevně jeho ruku. S úsměvem jsem řekl. " Dobrá, staňme se jedním " Jenže po chvíli ten úsměv zmizel a já ho mrsknul proti skále se slovy. " Změň se v placku, kterou si položím na chleba a sním ! Pak budeme jedním ! " Odmlčel a poté znovu řekl. " Myslíš si o sobě, že jsi střed vesmíru, že když jsi si prošel temnotou světa, že teď budeš ta nejjasnější hvězda ze všech ... ne ... takhle to nikdy nefungovalo a ani fungovat nebude. Podle toho co vím, tak tě lidé nikdy nezačali mít rádi ! " Dodal a stál na ostrůvku, zatímco Kimi stál pod vodopádem, rozpláclý na skále

Hiruko
" Víš kdo jsem ? " Zeptal se takovým hrubším hlasem, čekajícím upřímnou odpověď. Sledoval tě těma rudýma očima plnýma zloby, sledoval tě očima plnýma temnoty a se srdcem plného plápolajícího ohně. Celého ho pohlcovala nenávist. Vše si pamatoval, vše viděl.

stěží jsme se zvedal a podíval se na své druhé já.K čemu ti to bude být zlý akorát kvůli tomu nás nebudu mít rádi musíme vydržet to špatné ale dobré časy přijou když jim nebudeme nic dělat tak oni nám také.
Já ani tobě nic nezazlívám já už pochopil že zloba je zbytečná to co se stalo se stát měla .Ničeho nelituji.

Podíval jsem se na něj a mírně jsem naklonil hlavu. ,,Jo vím, jsi já jako parchant.'' Řekl jsem mu a pak jsem hlavu zase narovnal. Čekal jsem co si asi tak vymyslí, no zatím nevypadal nijak jinak, až na ty oči. Ale cítil jsem, že z něj srší zloba.

Kimi
" Furt meleš jen o tom co vidí druhý ... Podíval jsi se ale někdy na sebe ty blbý pako ? " Řekl klidně a začal k němu postupovat. " Nikdy se nestaneme jedním, jelikož naše názory a pohledy na svět jsou tak odlišné, že se nedokážeme spojit, nedokážeme si porozumnět " Dodal a znovu znechuceně sledoval Kimiho.

Hiruko
" Správně " Zasmál se. " Víš proč tu jsem ? Proč jsi tu ty ? " Zeptal se s šíleným úsměvem a čekal na Hirukovu odpověď.

Já věřím že dokážeme prosím odpusť všem lidem.
Prosím tě pouze o toto o nic více tě neprosím.
Chci lidem dokázat že se v nás mýlili když se se mnou spojíme dokážeme jim že jsme normální lidé ne hrouda nenávisti.Když se staneme jedním budeme moci ovládnout naše Bijuu a tím pádem i uklidnit okolním lidem jelikož nám už neutečou a budeme je kontrolovat.

,,Hmm..Těžká otázka...Žeby proto, abych se zbavil temnoty?'' Nadhodím otázku a pořád ho sleduju. Sleduju, jak se směje tím hrozným způsobem. Trochu se pousměju nad tím, jak si myslí že je hrozný.

Po nějaké době jsem to vzdal a vydal se zpět do Kumo. (přesun)

"Prečo som ešte stále tu?.. preboha.. je tu zima, chlad, dážď, búrka, blesky.. čo mi tu káže byť? som baka.." Mrmlal som si popod nos pri čom som sa prechádzal po ostrove tak.. no ďalej od obývanej časti. Stále som chcel byť sám, teda skôr ani nie chcel ako potreboval. Momentálne som ani nevedel čo chcem a dalo sa povedať že som dosť "nerozhodný". Nevedel som kam ísť a popravde ani kam sa ukryť. Navyše mi to počasie na nálade vôbec nepridalo. Celkový môj vzhľad sa za ten týždeň aj niečo celkom zmenil, aspoň čo sa týkalo farby vlasov.. nevedel som čím to je ale teraz, som ich mal už uhľovo čierne s bielymi pramienkami. Rukou som si ich prehrabol, boli naozaj mokré a popravde sa asi ani neusušia ak bude stále rovnaké pribrzdené počasie ako doteraz. Vlastne som mal chvíľkami pocit že si zo mňa striela ešte aj príroda sama ! Nakoniec som sa po dlhom predieraní predsa len dostal do nejakého jaskynného komplexu. Nebol nijak extrémne veľký ale bolo tu .. no sucho a pomerne aj teplo. No ak by som mal pravdu povedať tak sa mi vôbec do tréningu nechcelo. Nevedel som však ako inak vyplniť čas ktorý som tu mal stráviť a tak som sa predsa len trénovať rozhodol. Tento krát to bolo niečo úplne iné.. tú techniku som už mal zvládnutú len.. to trebalo rozvinúť.. vlastne sa jednalo o hijutsu ktoré som mal v sebe už odkedy mi pamäť siahala. Vedel som že sa dá jeho úroveň zlepšovať no doteraz na to nikdy nebola žiadna príležitosť či dôvod.. či som si zas nenašiel čas. Proste keď sa všetko nakopý na seba, človek nevie ani kde mu hlava stojí. Teraz som tu však bol sám, nemusel som sa starať o absolútne nič, len o môj tréning. Len o to ako zosíliť moje telo, moju dušu, moje odhodlanie a pochopiteľne aj moje techniky. Po chvíľke rozmýšľania som sa len dal do stavania môjho "cvičiska", vedel som presne čo potrebujem. Našiel som nejaké drevo z ktorého som založi lvatry okolo mňa. Bol to čistý prírodný oheň v ktorom nebolo ani kúsoček chakry.. v tomto prípade to však bolo úplne jedno. Aspoň mne bolo viac menej jedno čo za oheň to bude. V momente som si len sadol do tureckého sedu a začal som "trénovať" Zavrel som oči a predstavil som si že práve ja som tým ohňom. Pocítil som ako sa hroty plameňov obrátili smerom ku mne. Po tom som s ohňom skúsil pohnúť, bolo to dosť ľahké, aspoň teda v tomto mieritku. Následne som skúsil zopár celkom zaujímavých útvarov ako napríklad, sústredil som oheň do súmerného kruhu všade okolo mňa. Ten ma doslova poslúchol. No dúfal som že ma poslúchne inak by bolo celé moje snaženie v prdeli. Trocha som pootvoril oči a poobzeral som sa na výsledok svojej práce. Spokojne som pokývol hlavou a len som pred sebou začal rukami robiť rôzne znamenia. Oheň sa podla nich začal hýbať a "tancovať".. pár krát som sa naozaj fatálne pomýlil či stratil koncentráciu.. niekedy si ten oheň robil proste to, čo chcel a moju vôli mal úplne niekde .. mimo. Pár krát som mal chuť dotoho všetkého kopnúť no ovládol som sa.. bolo až divné ako vedela samota človeka zmeniť.. aspoň keď bol teda sám.. aspoň som mal pocit že som "agresívnejší" či podobne. Vždy som to však zatiaľ potlačil a ukľudnil som sa.. možno do toho malo čo hovoriť aj to, že som už nebol s Kanou, už pekne dlhý čas. Chýbala mi a to hrozne no, zožieralo ma to.. teraz som to však vyhnal z hlavy a len som pokrútil hlavou. Nakoniec som len oheň doslova chytil a navral som si ho do úst. Tým som si vlastne doplnil väčšinu chakry a stamky.. takže som sa cítil celkom.. no oddýchnutý.
1/2

No, chvíli jsem tam jen tak postávala, ale potom jsem se rozhodla, že půjdu hledat Graye. Přecejen, musela jsem mu něco říct, ale taky jsem ho chtěla vidět. Už delší dobu jsme se totiž neviděli, a já si nebyla jistá jeho reakcí na to, až mne uvidí, nebo nedej bože, až zjistí co jsem udělala. Ale vlastně to nebylo ani nic tak strašného. Když jsem došla k chatce, otočila jsem se směrem, kterým jsem si myslela, že Gray šel. Procházela jsem se lesem a jen tiše volala " Grayi ? "

Yoshi
Konečne dorazil na ostrov , chakra Sori bola veľmi vyrázna . Bežal som až k Sore . Po nečakanom príchode som len stíhol povedať Tá bedna ktorú som mal držať v bezpečí je tu , niekto nás napadol , chcel tu krabicu .

Sora
Dúfam že ťa nikto nesledoval povedala som a potom som si pomyslela Tá krabica , hmm mala som ju strážiť ale nikdy som sa nedozvedela čo je v nej v tom som silou mocou katanou sa snažila otváriť krabicu . Keď konečne som otvorila krabicu bol tam meč menom Samehada. EŠte nejaký ďalší , ten si zobral Yoshi . Ja som len žasla úžasom . Zobrala som meč dala na chrbát a povedala som ďakujem Yoshi !Toto je legendárna Samehada zrazu Yoshi zmizol a ja tiež s ním .