Budova Hokage

Pomalým krokem jsem šla do budovy. *Zase plno papírů.* povzdechla jsem si a vyšla jsem schody. Potkala jsem několik ninjů, na které jsem se jen usmála. Nebylo mi moc do řeči a neměla jsem moc dobrou náladu. Nevím proč, ale měla jsem opravdu špatný pocit.
Otevřela jsem dveře do kanceláře a vešla jsem. Sedla jsem si za stůl a začala jsem se probírat papíry. *Otrava.* pomyslela jsem si, když jsem vyplňovala jeden z posledních papírů. *Proč mám ten pocit, starost, proč? Myslím, že je to jenom můj přehnaný instinkt.* pomyslela jsem si a vytáhla jsem svitek s technikami. *Myslím, že mám trochu času.* pomyslela jsem si a začala jsem ho číst.

Inari prechádzal dedinou pomaly a užíval si jemný jarný vánok ktorý ho hľadkal na tvári a semtam pred ním previal zelený list ktoré po Konohe poletovali neustále. Takto pomaly došiel až ku hľavnej budove a zamieril na najvyššie poschodie do kancelárie Hokage. Zaklopal a vošiel dovnútra. Priložil si ruku päsťou na hrud a kľakol si na jedno koleno.
"Hokage-sama, hlásim sa do služby" povedal pokojným milým a prívetivým hlasom ktorý sa dobre počúval.

Usmála jsem se na něj. Svitek jsem pořád měla na stole a složila jsem ho. "Mám pro tebe misi, Inari Nadare. Půjdeš ještě s jedním jouninem pomoct k hlavní bráně. Poslední dobou se mi hlásí málo lidí." řekla jsem mile, takovým přátelským tónem.
Podívala jsem se do stolu. *Proč? Ten pocit, starosti a obavy, proč? Přece se nic nestalo.* pomyslela jsem si a podívala jsem se na další papír.

Zamyslel sa. Na to sa postavil a pozrel na Hokage.
"A komu sa mám pri bráne hlásiť, Hokage-sama?" spýtal sa jej na odchode.

"Eto... myslím, že by Shiki už měl čekat u brány." řekla jsem s úsměvem. Moje obavy se pomalu začaly vytrácet, ale pořád přebývaly.
Podívala jsem se do papírů a přečetla jsem si několik slov. Tužku, kterou jsem držela, jsem přelomila. *Sakra.* pomyslela jsem si.

Inari sa ešte raz sklonil a vykĺzol z kancelárie. Ak už čaká mal by som sa ponáhlať. Povedal si a rozbehol sa po strechách smerom ku bráne.

[Presun]

Neměla jsem dneska nejlepší náladu, snažila jsem se nějak odreagovat nebo něco udělat.
Postavila jsem si a podívala jsem se s okna. *Je krásně.* pomyslela jsem si a lehce jsem se usmála. Okno jsem otevřela.
Místnost hned byla příjemnější a lépe se mi dýchalo. Zase jsem si sedla za stůl a vytáhla jsem svitek s technikami klanu Manamiku. Četla jsem si nejsilnější techniku. *Cože?!* pomyslela jsem si zaraženě a zavřela jsem svitek.

Bol najprv prekvapený no potom sa vrátil do kancelárie Hokage a čakal na rozkazy kedže bol dôvod jeho povolania zrejme dôležitý.

"Inari, chci abys mě tu zastupoval, dokud se nevrátím zpět. Musím na několik dní odejít z vesnice a zjistit, co se děje s ostatními vesnicemi. Slyšela jsem o to, že Raikage šel do Takigakure, nevím proč, ale mám pocit, že to opravdu není dobré znamení. Konoha potřebuje získat spojence, pokud by došlo k válce." řekla jsem vážně a bylo poznat, že to myslím opravdu vážně.
"Pokud by to šlo, neříkej nikomu, že jsem mimo vesnici a řekni, že jsem v nemocnici." dodala jsem.

"Hokage-sama, prosím. Som si istý že sa na takúto úlohu nehodím. Vezmite ma so sebou ako vašu ochranku môžem tak byť ešte nápomocnejší. Ak si však želáte aby som zostal urobím tak" povedal Inari a tváril sa stále neutrálne ale v skutočnosti hovoril pravdu.

Maličko jsem se usmála. "Věřím, že si myslíš, že se na tohle nehodíš, ale já si s sebou žádnou ochranku nevezmu. Rozhodla jsem se jít sama. Půjdu sama a budu čekat, že to nebudou považovat za útok, kdyby ano, musíme být připraveni. Proto jdu shánět spojence, aby nám pomohli proti ostatním vesnicím." řekla jsem a úsměv mi zmizel.
Vstala jsem ze židle a vzala jsem ze stolu svitek s technikami našeho klanu. Usmála jsem se a z pod stolu jsem vytáhla batoh s věcmi.
"Henge." řekla jsem a přeměnila jsem se na mladou geninku. Pak už jsem jen vyskočila oknem a běžela jsem k hlavám Hokagů.

Pomalu jsem šel do kanceláře Hokage a puse jsem měl klasicky zapálenou cigaretu. Začal jsem pozorovat, že v poslední době se mi zvyšuje jejich denní spotřeba, ale nebylo se čemu divit ty malí haranti na akademii by přivedli do hrobu každýho. To že jsem kvůli stresu z nich začal jenom víc kouřit by se dalo brát jako úspěch. Pomalu jsem se blížil ke kanceláři už jsem se nemohl dočkat na normální práci. Konečně jsem došel ke dveřím do kanceláře. Zaklepal jsem na dveře a bez toho abych počkal na vyzváni jsem vstoupil. Jen co jsem zavřel dveře jsem se zarazil u stolu byl nějaký blonďák.
Pokud vím tak Hokage je určitě holka, tak kdo jen on?
Hledal jsem v paměti jestli mi něco neuniklo, ale na nic jsem nemohl přijít. Tak mi nakonec nezbylo nic jinýho než se zeptat.
Zdravím. Ty seš novej hokage?

Inari sa najprv zarazil a usmial sa and tou myšlienkou. Zatváril sa však dôležito, vyložil si nohy na stôl a so založenými rukami za hlavou sa vyvalil do kresla Hokage.
"Ako ti môžem pomôcť?" spýtal sa a stále sa tváril nenormálne dôležito a sústredene.

Díval jsem se na něj jak se rozvalil v křesle. Hned mě napadalo, že nejspíš to Hokage asi bude. Už jsem mu chtěl říct, proč jsem za ním přišel, ale nakonec jsem zarazil. Uvědomil jsem si jeden celkem podstatný detail. Chvylku jsem přemýšlel jetli mám hnedka rejpat, nebo ne. Odehrával se uvnitř mě menší boj. Přemýšlel jsem co by bylo horší jestli naletět podvodníkovi, nebo naštvat možného Hokage. Když jsem si to představil takhle byl jsem hned rozhodnu. Napálit jsem se určitě nechat nechtěl.
Nedostal jsem odpověď na mou otázku.
Upozornil jsem ho a sedl jsem si na židli proti stolu za kterým seděl. Čekal jsem co se dozvím a přitom jsem si dokuřoval svoji cigaretu.

Zadíval sa na toho chalana s prižmúrenými očami. Mohol mať približne toľko koľko Inari a tak naozaj nechápal ako si ho môže pomýliť s Hokage. V priebehu sekúnd uprene premýšľal. Nebol si istý či je naozaj tak hlúpy alebo ho len skúša a je to niekto pekelne silný kto Hokage pozná ale podozrieva ho z neurčitých činov. CHALLANGE ACCEPTED.
"To som nedostal ani ja. A myslím že odpoveď na moju otázku pomôže k vyriešeniu tej tvojej ktorá mimochodom úzko súvisí s tou mojou" povedal Inari a pritom sa tváril sústredene.

Seděl jsem a pozoroval jsem toho světlovlasího kluka. Nepůsobil na mě nijak zle, ale zdání může klamat. Jen jsem tak seděl a vychutnával jsem si dávku nikotinu. Pak ze sebe vychrlil nějakou náročnou odpověď. Mírně jsem nadzvedl obočí, protože nejspíš nebyl vůbec hloupej, ale to nic neměnilo na tom že jsem mu nechtěl nic říct předtím něž se dozvím co je zač. Zatvářil jsem se ztrápeně a zavrtěl jsem hlavou.
Jdu sem z důvodů, které mohu řešit jedině s hlavou vesnice. Proto nemohu odpovědět na tvoji otázku předtím, než se dozvím odpověď na tu svojí.
Uvelebil jsem se pohodlněji na židli a natáhl jsem se pro tři prázdný papíry co se na stole nacházeli.

Zamyslel sa a po krátkom myšlienkovom pochode sa rozhodol že to vzdáva a doširoka sa usmial.
"Hokage musela vybaviť istú neodkladnú záležitosť. Nie nie som Hokage. Moje meno je Inari Nadare. Ale volaj ma Dark" povedal a podal mu ruku ponad stôl s papiermi.

Hrál jsem si s těmi papíry a v ruce a formoval jsem z nich takovou misku, kterou bych mohl použít jako popelník. Když jsem byl se svým výtvorem spokojen, položil jsem popelník na tvůj přede mě a odklepl jsem do něj popel dřív než by spadl na zem a udělal v kanceláři nepořádek. Pak jsem svou pozornost zaměřil znovu na Darka. Pousmál jsem se nad mým malým vítězstvím. Přijal jsem nabýzenou ruku a taky jsem se představil.
Já se jmenuju Raidon Tomeo. K Hokage jsem šel, abych byl opět aktivně zařazen do ninja programu. Nějakou dobu jsem teď trčel na akademii a už bych tam nepřežil ani den.

"No ani ja nemám žiadnu oficiálnu úlohu. Ale.. znepokojuje ma že Hokage odišla na tak vzdialené a nebezpečné miesto sama. Zakázala mi ísť s ňou ale ja sa jednoducho nevzdám. Pôjdem po jej stopách. Ideš do toho?" povedal Inari keďže už si bol celkom istý že Raidon je človek ktorému by mohol s podobným problémom dôverovať.

Chvilku jsem se zamyslel a přemýšlel jsem nad tou nabídkou.
Takže pokud to chápu dobře. Jednalo by se o přímí neuposlechnutí rozkazu u tebe a nedovolené opuštění vesnice u nás obou.
Na okamžik jsem se odmlčel. A mírně jsem se usmál.
Určitě do toho du. Přece nebudu sedět tady.

Procházel jsem hlavní budovou a hledal Hokageho kancelář. Jelikož jsem tu byl poprvé, docela dlouho mi to trvalo. Obešel jsem celou budovu asi třikrát než jsem našel správné dveře. Upravil jsem si čelenku a pak jsem zaklepal. Chvíli jsem čekal a pak jsem vešel se slovy: ,,Dobrý den Hokage-sama.'' Zavřel jsem za sebou dveře, a rozhlížel se kolem sebe. ,,Je tu někdo?'' Zavolal jsem do místnosti a nechal jsem otázku vyset ve vzduchu.

"Nie, nie je" povedal mu Inari sucho a naznačil Raidonovi že odchádzajú.

[Presun]

Jen jsem kývnul, na znamení souhlasu a vydal jsem ze za Darkem.

(přesun)

Seděla jsem na své židli. Nohy jsem si dala na stůl, protože jsem to už velmi dlouho neudělala a chtělo se mi. Nakonec jsem je ale dala dolů, jelikož mi moc natékala krev do hlavy. Vyplňovala jsem dokumenty, četla jsem nové složky a nakonec jsem si vytáhla svitek s technikou. Začala jsem se učit teoretiku.