Velké vodopády

First topic message reminder :


Tyto vodopády se nacházejí nedaleko Takigakure. Vodopády jsou ojedinělé jak svým vzhledem tak velikostí.Tyto vodopády jsou přírodním pokladem Takigakure a poutají se k nim velmi zajímavé příběhy dokonce se prý zdejší voda je nejčistší voda široko daleko. Vodopády jsou jak velmi hezké na pohled tak i zajímavé historii. Odehrálo se tu několik velkých bitev před několika sty lety mezi Iwou a Takigakure. Vodopády každý den navštěvuje několik lidí z Takigakure aby si zde odpočinuli po celodenní práci.

Lekla jsem se a přepadla dopředu. Z větve jsem skončila rozplácnutá na zemi. Vyskočila jsem na nohy a stiskla pěst, otočila jsem se na něj a probodávala ho pohledem. "Neděste mě tak!" Nasupeně jsem nafoukla tváře.

Pobavene som sledoval ako padá na zem a jej vyhrážanie. Nato som sa len uškrnul. A prečo by som nemal? Zoskočil som zo stromu a dopadol som priamo pred ňu. Takže, Sachi.. usmial som sa. Čo si robila za mojej neprítomnosti? Musím sa im začať venovať, ten ostrov ma zdržal.. No aj tak by som bol rád tam.. Zaspomínal som na dni na ostrove a so skleneným výrazom som neprítomne hľadel na Sachi.

Když měl skelný pohled dupla jsem mu na nohu aby začal vnímat. "Když už po mě něco chcete poslouchejte" Zamrmlala jsem a pak se zamyslela. "Nic jsem nedělala" Odpověděla jsem jednoduše a rychle. Nemělo smysl mu tvrdit že jsem tu tvrdě trénovala, nesměla jsem kvůli té babce v nemocnici. No stará nebyla ale pro mě to byla babka.

Pretrhol som tok myšlienok a znova som upriamil svoje myšlienky na Sachi. Nič? Ahá... poškrabal som sa na temene hlavy a s úškrnom som sa posadil pod strom. Takže si už v poriadku že? znova som narážal nato, čo mi povedal Suishi. Si pripravená dokončiť to, čo sme začali už dávno? Na mysli som mal skúšku, pri ktorej nás vyrušil Karasame.

Probodla jsem ho pohledem když se zmínil o tom jestli jsem v pořádku a neodpověděla jsem mu. Odskočila jsem od něj a zazubila se na znamení že můžu. Složila jsem pečeť Koi kiri a objevila se černá mlha která skryla mě a jeho obalila.
-65 chakry

Takto sa na mňa nepozeraj! Ja nemôžem zato, že si zakašľaná jak dedo.. uškrnul som sa a ani som sa nepohol. Nechal som sa obaliť tou jej hmlou.. Znova tá hnusná hmla, to by ma aj zaujímalo, z čoho sa skladá. Je dosti hustá..prešlo mi mysľou a vytiahol som jednu zo svojích katán. Napustil som ju čakrou a aspoň trochu som to tu osvietil. Popravde som čakal na jej prvý krok.

Složila jsem další pečeť Kiri kōka no jutsu a do mlhy se přimíchala téměř stejná mlha, ovšem její funkce byla jiné. Jelikož se přimíchala dostala se až k němu a jeho tělo začalo tuhnout. Já jsem vytáhla meč či jak to mám nazvat a zazubila jsem se.

Čo to sakra.. Prechádzal som rukou po tej hmle a pociťoval ako mi tuhne. Takže toto je pravá sila jej Kekei Genkai. Musím sa odtiaľ odstať, ale cez tú hmlu asi ťažko.. No moje telo ešte nebolo celkom stuhnuté a dokázal som sa ešte hýbať. Pomalým krokom som vykročil tmou, nevediac kde idem, svietiac si katanou.

Mezitím k němu dorazily i poslední kousky znehybňující mlhy a obalily jeho ruce. Stiskla jsem rukojeť meče a potichu se rozeběhla jeho směrem. Díky mlze ve které byla moje chakra jsem věděla kde je těsně u něj jsem ale meč zabodla do země a v ruce se mi z mlhy objevila černá katana. S širokým úsměvem jsem mu mířila na bok.

Pocítil som, ako som zastal. Ou.. Chytila ma. Vedel som že sa mám tej hmle vyhýbať, tak prečo ja Báka som v nej ostal? Mal som sto chutí si niečo urobiť, no nemohol som. Nemohol som vytvoriť ani jednu pečať, ale zato som mohol ovládať čakru a v ruke som mal katanu. Teraz si posvietime... uškrnul som sa a naplnil som do katany obrovské množstvo čakry, previšujúcu Sachinu čakru. Hmlou sa prečesol blesk, a ja som konečne videl a mohol sa hýbať, keďže ten blesk odniesol ( ) preč tú hmlu. V poslednej chvíli som postavil svoju katanu, proti jej katane a zablokoval som ju. To je všetko? posmešne som sa spýtal.

"ks.." Zatnula jsem zuby a odskočila od něj. Složila jsem pečeť a na okamžik mě mlha zahalila, z ní se vytvořily dva kolny a než mlha zmizela promíchaly jsme se. "Tak pojďte" Řekl jeden klon a postavil se do bojové pozice.

Jeden, Dva, Tri.. Sakra.. Neviem ktorá je práva a ktorá nie. Nechcem jej ublížiť.. Postavil som sa do obraného postoja a vytiahol som ďalšiu katanu. Zatiaľ sa budem brániť, ale je jasné, že je dobrá.. pousmial som sa, že mám v týme niekoho ako ona.. Nato mi myseľ padla na Jiraiyu. Uškrnul som sa.

Vypadalo to že zase nebude útočit. Všechny tři jsme si povzdechli a rozeběhli se proti němu, jedna zprava, druhá zleva a třetí běžela přímo proti němu. Dvě které běželi ze strany se k němu dostaly dřív a zaútočily na bok. Já jsem byla ta co běžela přímo cestou jsem nechala katanu rozplynout a těsně u něj složila pečeť a okolo mě se objevila modrá záře ve které probleskával Raiton. Tohle byla moje nejsilnější technika ale on byl kage, nepočítala jsem s tím že bych ho dostala. Jak jsem byla u něj narazila jsem do něj a blesky šly do něj.

Stredná postava začala skladať pečate a ja som vedel, že je ona pravá. Katanami som vyblokoval útok tak, že moja katana sa nezastavila pri zablokovaní ale pokračovala, kým neprepichla jej klony. No tu už vytvárala nejakú podivnú techniku, neidentifikovatelného tvaru a vedel som, že ak sa ma dotkne, bude zle nedobre. No bol to raiton a ten sa dal poraziť buď Fuutonom, ktorý som nemal, alebo Raitonom, ale silnejším. Znovu som nadupal čakru do katán a spojil som ich. Nastavil som ich pred seba a pocítil náraz, ktorý nás oboch odhodil.

Narazila jsem zády do stromu a svezla se na zem. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se zvedla. Pocítila jsem nutkání kašlat ale silou vůle jsem to držela. Občas jsem sebou cukla když jsem zadržovala kašel což nebylo z dálky vidět a ucítila v puse krev. Spolkla jsem krev a složila pečeť vedle mě se objevil klon a posměšně vyplázl jazyk. "Tak co?!" Křikl za mě.

Našťastie som to nejak vykryl a nikde som nenarazil, ale ostala po mne vyrytá zem. Je dobrá.. Pozoroval som ju a nemohol som si nevšimnúť ako sebou cukla. No vykašľal som sa nato a pomalým krokom, pričom som si zasúval obe katany, som šiel k nej. Mňa sa pýtaš? úškrn prezrádzal, že si z nej idem uťahovať. Pýtaj sa seba, toto bolo podľa teba čo?

Klon se ušklíbl a namířil na něj prstem, zhluboka se nadechl a chystal se vychrlit několik nadávek. Zmizel dřív než to stihl, rozplynul se na mlhu. Spolkla jsem další krev a lehce si odkašlala abych mohla promluvit. "Konec?"

Koniec! Tomu ver.. šiel som k nej bližšie, no úškrn odišiel. Všimol som si, pretože som bol už celkom blízko, ako niečo hltá a kašle. Domyslel som si že to je krv. Ale teraz vážne Sachi! Som Takikage, k tomu aj tvoj Sensei. Mal by som vedieť, čo ti je.

"Hm?" Nevině jsem nadzvedla obočí. "Ale mě teď nic není" Zasmála jsem se a mávla rukou. "Nejste až moc starostliví? Jen jsem pořád mimo z toho nárazu..to je vše" Spojila jsem ruce za zády a kdyby to bylo možné nad hlavou by se mi objevila svatozář, až tak moc jsem se tvářila jako anděl.

Nehovor.. Stál som už priamo pred ňou a usmieval som sa ako mesiačik na hnoji. Veľmi starostlivý? Som Takikage, mal by som byť.. K tomu som tvoj sensei. Nato som sa posadil do tureckého sedu pred ňou s postojom, že ak mi to nepovie, neodíde odtiaľ. Tak.. Povedz mi to, mne môžeš veriť..

Cuklo mi v oku když se posadil a imaginární svatozář zmizela a objevily se rohy. "Nic mi není...to se člověk musí tvářit pořád jako že mu je fajn i po takovém nárazu?" Zamrmlala jsem nespokojeně a sedla si naproti němu.

Výhražne som zdvihol jeden prst, aj keď som sa stále usmieval. Takže.. Suishi mi hovoril niečo o vykašliavaní krvi, pričom si namietala že to nič nie je. V nemocnici si bola videná príliš často. K tomu to dnes nebol tvrdý úder, takže tá krv nemôže byť od stromu. Ešte ďalej chceš namietať?

"O můj bože vy se v tom musíte pořád sťourat co?!" Zavrčela jsem a založila si ruce na prsou. "Nevim co mi je...prostě to nevim stačí?" Zamumlala jsem nespokojeně a probodávala ho pohledem.

Musím, keďže viem že to môže byť nebezpečné! trochu hlasnejšie ako som chcel som na ňu vykríkol, no po chvíli sa mi tvár povolila a ja som sa pokúsil o úsmev. Prepáč.. Ale ja možno viem čo ti je, aj keď to nie je isté. Sám totiž mám to čo ty... povzdychol som si. Toto v dedine vedeli iba dvaja ľudia. Ja a Shimonu.. A teraz aj Sachi...

"C-co?" Zamrzla jsem a zírala na něj jak na svatý obrázek, pak jsem pohled změnila a zírala na něj jako na blázna který spadl ze stromu. Že by měl kage stejné to co já, takže jsem nebyla divná jen já...no divná. Až do teď jsem si myslela že jsem prostě odlišná, dokonce jsem si někdy připadala jako monstrum i když jsem vlastně neměla důvod.